Aluška.org: Věděním ke svobodě

Říkala jsem si, že by bylo vhodné zařadit nějakou novou zajímavou aktivitu, která by se dala praktikovat pravidelně, nebo podle nálady kdykoliv, u které by se daly procvičovat a zároveň i rozvíjet a zbystřovat senzibilní dovednosti a uplatnit vizualizace. Něco praktického, co nebude závislé na díle náhody, na čem by se dalo dělat systematicky. Ve jménu hesla Co se nepoužívá to zakrňuje, mě oslovil nápad zkusit to s virgulemi.

Prvně jsem na ten nápad narazila v jedné knize, kde byl jenom okrajově krátce zmíněný a od té doby mi to nějak leželo v hlavě a pořád jsem se k tomu nápadu vracela. Tedy popravdě řečeno, v tu chvíli, kdy jsem ten odstavec našla, jsem vyskočila z postele a šla kramařit, protože jsem si byla naprosto jistá tím, že mám doma dvě sady elek.
Jedny elka jsou velice stará, dostala jsem je od jednoho proutkaře, který byl u nás doma měřit geopatogenní zóny, se kterými jsme tehdy měli veliké problémy. Bylo mi asi 12. I já jsem byla pořád unavená a měla jsem z toho oteklé nohy. Pán samozřejmě podle očekávání našel zony jako prase, z ložnici i dračí žílu (tak tomu říkal, mají to být dvě špatné zony, které se kříží a to je prý zabijácká kombinace) některé postele se tudíž přesunuly, ale v mém případě se problém vyřešil až se stěhováním.

Parádním zážitkem z návštěvy tohoto proutkaře byl okamžik, kdy jsem se ho začala vyptávat na různé věci a pak jsem ty virgule chtěla půjčit. Nemohla jsem si pomoct, neskutečně mě to fascinovalo a cítila jsem, že je to moje krev, tak jsem se nestyděla ho o to požádat. Pán pracoval s klasickým elkem. Ochotně mi to půjčil, řekl mi jak to mám držet a nechal mě, ať se po tom obyváku projdu a zkusím to. Už si nepamatuju, jestli mi i říkal že mám hledat geopatogenní zóny, nebo jestli mi jenom řekl ať se uvolním a nechám virgule pracovat. Každopádně jak jsem to vzala do ruky, elka mi hned reagovaly, křížily se kde měly a bylo to pro mě moc zajímavé. Připadala jsem si jako v pohádce, byl to pro mě zázrak.
Na malou chvilku všem přítomným sklaplo, protože se ukázalo, ze černá ovce rodiny je jediná, které elka pracovala. Ostatní to zkoušeli, ale nic.
Byl to pro mě přínosný poznatek, další střípek, který mi pomohl se postupně dobrat k pochopení toho co jsem zač a co se mnou vlastně je, proč nejsem jako ostatní. Tohle byl jeden příklad z mnoha.
Pán z toho byl totálně nadšený, vzal mě za ramena, nadšeně mnou potřásal a říkal, že toto ještě nezažil (asi ho prostě předtím žádné dítě takhle nepožádalo) jedny virgule mi nechal a ty mám někde schované dodneška… problém ale je, že jsem je nevyhrabala a nenašla… ale vím, že je tady někde mám.

Nejsem žádný bordelář, proto mě překvapilo, že nevím, kde elka mám a bylo mi to líto. Za asi dva týdny jsem si ale řekla ,,kurnik tak si koupim nový, však o co jde“ a objednala jsem si na internetu dvě pěkná menší elka do ženské ruky a pak jedno prohnuté menší do jedné ruky, které má dva hroty a drží se mezi prsty. Říká se mu Vlaštovka.
Měli tam spoustu modelů, to se mi líbilo, vybrala jsem si ,,zlaté“ provedení z mosazi a nadšeně čekala, než propriety dojedou.

To menší prohnuté do jedné ruky jsem si vybrala proto, že jsem měla kdysi dobrou zkušenost s jedním léčitelem (ten už podle mě nežije, už tehdy byl velmi starý), který mě s tím diagnostikoval. Bylo mi asi 16 a měla jsem po úraze, nechci se v tom šťourat, někdo mě tehdy napadl. Tehdy jsem týden nemohla pořádně jíst, měla jsem naraženou čelist a od té doby jsem trpěla na hrozné migrény. Nevěděla jsem jistě, jestli to má souvislost, tak jsem se svěřila kamarádovi a ten mě zavedl k tomuto starému léčiteli, který měl prý dar. Pamatuji si, že mi ten léčitel jezdil s malou virgulkou podél těla, nakonec skončil u hlavy a pak mi znepokojeně řekl, že mám po té ráně uvnitř mozku hematom.
Udělalo to na mě fakt dojem, i když jsem se prvně zděsila. Pán na mě provedl nějaké nápravné ošetření (působil na mě rukama) a řekl mi ať jsem v klidu, že je to jenom krev a že se to vstřebá.
Hematom se asi za půl roku vstřebal sám a hlava mě pak přestala bolet.
Tak jsem si říkala, že jednu prohnutou virgulku si vezmu a uvidím jak mi to půjde. Třeba bych to někdy mohla taky umět, jeden nikdy neví. Třeba najdu vhodnou literaturu a ochotné figuranty na experimenty. A nechám tomu volný průběh.

Víc zážitků s proutkaři já osobně nemám, ale povyprávím vám ještě jeden, který se stal před desítkami let, asi kolem roku 1970 (zhruba). Kamarád byl malej pinďa, byl na chatě a jeho rodiče si tam pozvali proutkaře, aby potvrdil místo kopání studny. Pán přijel s elkama a křížily se mu tam, kde si to majitelé pozemku taky naměřili. Byl to šikovný proutkař, takže i přesně určil v jaké hloubce ta voda je. Při následném výkopu to skutečně byly ty metry, které určil.
Pán po určení studny začal po tom pozemku chodit, dál něco měřil a říkal spíš sám sobě: ,,No toto… to je divný… hmmm… tak já nevím… no asi mi to nějak blbě měří, nebo co…“ chodil tam tak hodinu a pořád kroutil hlavou a říkal si: ,,To jsem blázen, to snad není možný.“
Kamarád ho pozoroval, po delší době mu to nedalo a zeptal se toho pána, co našel.
A pán mu řekl: ,,No podle těch proutků to vypadá, že je tady pod námi podzemní město v hlubce tří kilometrů.“

Než virgulky přijely, zažila jsem zajímavou synchronicitu. Psala jsem článek o bytostech, které mě otravovaly doma, než jsem nechala zprovoznit… no… říkám tomu ,,Vysavač na duchy“. Celý článek je tady… A v rámci kontextu jsem zmínila, že jsem jako malá měla kazetu s názvem ,,psychotronika očima bible“, ve které byl popsaný zlý duch, který dupal.
Tu kazetu už dávno nemám. Měla jsem takový zajímavý ,,radar“, uměla jsem vyhrabat všechno, co nějak souviselo s paranormálnem, okultismem a duchovnem, i když toho bylo doma pomálu. Našla jsem to ve starých věcech rodičů, ten název mi byl podezřelý, odnesla jsem si to do pokojíčku, pustila na kazeťáku a od té doby to zůstalo mezi mými kazetami, pouštěla jsem si to opakovaně a u toho si kreslila. Těch kazet zase až tak moc nebylo, tak jsem je jela pořád dokola, i tuhle. Nerozuměla jsem všemu, bylo mi jenom nějakých 7-10let, ale fascinovalo mě to. Bohužel jsem měla jenom první hodinovou půlku přednášky, víc se na pásku nevlezlo. Otec mi poslech kazety nezakázal když to zjistil, protože přednášející příběh uzavírá prozřením, uvědoměním si boží přítomnosti a přechodu na víru a od proutkaření posluchače odrazoval, takže to prošlo filtrem, kazeta přežila a já mohla vesele nasávat tajemno.
Už někdy vloni jsem si říkala, že bych tu přednášku chtěla znovu slyšet a zavzpomínat na dávné příběhy. Zjistit jak to budu chápat dneska, se znalostmi které mám teď. Googlila jsem a nenašla jsem to. Takže jsem nepočítala s tím, že to ještě najdu. Že to vůbec je na internetu.
Ale když jsem psychotroniku očima bible jen tak mimochodem zmínila ve svém článku, ozvala se paní s odkazem, kde ta přednáška opravdu byla, dokonce byla celá, dvouhodinová a pak jsem díky ní zjistila, že ještě existuje celý film na youtube, kde je ten pán co to přednášel, jeho jméno a je tam spousta dalších zážitků a podrobností, které na přednášce vůbec neřekl. Asi si to ještě znova pustím.
Při poslechu jsem pochopila, co jsem nechápala kdysi. Proč se obrátil na víru. On totiž používal proutkaření k tomu, aby zkoumal i nebezpečná místa, konkrétně hrad Veveří o kterém se ví že má velmi destruktivní minulost a z tohoto místa na sebe napojil zlé duchy, kteří na hradu přebývali. Poté, co ho tyto zlé energie dohnaly na kraj smrti, došlo ke dvěma možným scénářům: Buď byl ušetřen, protože mnohem víc energie odevzdá jako věřící ovečka a ne když umře teď, nebo došlo ke spojení s jeho vyšším já, které ho zachránilo, bytosti odstranilo a dalo mu druhou šanci na život. Klíč byl v tom, vykonat jednoduchý úkon, potvrdit to spojení, poslechnout svůj vyšší hlas. Já se přikláním k té druhé variantě.
Dál pak přednášející vede dlouhé monology o bibli a pohledu boha na jasnovidce a proutkaře a tvrdí že je všechno od ďábla, protože neví co jsou to morfogenetická pole vesmíru a také nějak záhadně zapomněl na to, že si to zlo natáhl sám z hradu Veveří a jiných destruktivních míst na která se napojoval, přestože to ve svých přednáškách sám doslova řekl, že to měl z těch míst…
No dobře, vyfiltrujeme si pindy o bibli a zbyde nám co? Zbyde nám velice podrobný autentický manuál, jak pracovat s proutky. Je tam tolik praktických rad, pokynů jak na metodu a nedělat chyby, reálných zkušeností, že je to pomalu na soupis poznámek. Mé nadšení nebralo konce!
Zkoušela jsem autora vystalkovat na internetu a napsat mu třeba e-mail, poděkovat, pozdravit… ale nenašla jsem, asi to tak mělo být. Třeba by to ani nevzal dobře.
Přednáška je tady: Psychotronika očima bible a zmíněné video s rozšířením příběhů je tady: Psychotronika, proutkaření, jasnovidectví, magie: Martin Ševčík

Pak přijely virgulky a krátce na to v dalším balíčku dojela z OBI zásilka s podpalovačem a náhradní sprchovou hlavicí. Zdánlivě to nesouvisí. Zajímavé ale je, že mi virgulky v té době ležely asi tři dny na stole a přemýšlela jsem, jestli na to nemám nějaký podlouhlý pytlík, abych je někam blbě nepoložila a neztratily se mi, nějaký dobrý trvanlivý obal by to chtělo. Pak otevřu balíček, vytáhnu z krabice tu hlavici a čučím. Firma Ravak mi – z pro mě nepochopitelného důvodu – dodala hlavici v krásném rudém plyšovém pytlíčku s logem, který přesně délkou pasuje na ty moje elka. Bylo to v pytlíku a v krabici z papíru… luxusně baleno.
V životě jsem neviděla, že by se hlavice na sprchu dodávala v něčem jiném, než v plastu a papíru. Tak jsem to vyhodnotila jako synchronicitu… Ten vesmír to prostě CHCE. První mi poslal dvě přednášky a teď mi dokonce poslal pytlíček, abych to měla kam dát a neztratilo se to. Co jiného ještě můžeš chtít pro začátek?

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021