Aluška.org: Věděním ke svobodě

….. Aneb další dobrá příležitost, jak se zasmát na můj účet.

Pro ty z vás kteří nesledujete úplně všechno dopodrobna, aktuálně mám dva kocoury. Jeden je můj vymazlený domácí miláček, který se chodí na noc proběhnout ven a přes den relaxuje doma. Druhý kocour je venkovní, polodivoký a nedávno byl pokřtěn jménem ,,Divočák“. Je to zajímavý tvor s originálním chováním a způsobem konzumace – k tomu se ještě dostanu – nepohladila jsem si ho, ale od doby kdy jsem ho v zimě začala krmit, už postupně krotne.

Můj plán byl, odčervit oba kocoury současně. Venkovní macík to bude mít jako premiéru, domácí macík už to zná. Tak jsem byla zvědavá, jak dopadnu. Mám k dispozici bylinné odčervovadlo, u kterého jsem si nikdy nevšimla, že by mělo slibovaný efekt a pak klasické odčervovací tablety, kterými jsem se dostatečně zásobila předem.

První byl na řadě Moristek

Moristek je frfňa, která všechno olizuje, nebo rovnou polkne a je líný něco žvýkat. To je u odčervování problém – a vůbec je to celkově problém, když mu dáte něco co má sežrat a on to olízne. Miluje omáčky, když mu do té omáčky něco přidám, tak ji vypije a to suché tam čeká půl dne, někdy se to konzumace nedočká vůbec.

Zvolila jsem starou odzkoušenou taktiku. Tabletku jsem rozbila kladívkem na prášek a ten jsem zamíchala do krémové brokolicové polévky. – Ano, krmím svou kočku také zeleninovou polévkou… Pro jistotu jsem z jeho dosahu odklidila veškeré další jídlo, ke kterému by se mohl svépomocí dostat.

Moristek přišel k tomu dílu, dvakrát smočil jazyk a nahodil zpátečku, protože poznal, že v tom je něco hořkého.

Následovala asi půlhodina donucování, kdy se Moristek načechnal, takže vypadal jako chlupatá kulička a dělal na mě ,,ne ne ne ne, nebudu, ne ne..“ a já ukazuji na misku a povídám ,,šup, jedem… až to sníš, dostaneš další.“ A kocour, který moc dobře věděl o co mi jde, se začal kolem mě šmrdlat a kroutit se jako žížala. – Tímto způsobem jsem do něj dostala tak čtvrtinku obsahu

Přilila jsem mu tam smetanu, což je jindy zaručená výhra. – dvakrát líznul a začal chodit pozadu směrem od misky.

Přilila jsem ještě trochu – čuchl, zase nahodil zpátečku.

Míchala jsem mu to prstíkem – Olízl prst, zpátečka.

Přidala jsem mu tam kousíček čerstvě upečeného pstruha. – Olízal to, zpátečka.

Na Divočáka se musí fikaně s tajným balíčkem!

Obrala jsem ze pstruhů zbytky kůže a masa. Tabletku jsem rozkrojila na dvě poloviny a každou z nich jsem zvlášť zabalila do rybí kůže. Tyto dva malilinkaté ,,balíčky“ jsem položila nahoru, na lůžko z masíčka a ploutviček.

Měla sem totiž odpozorováno, že divočák první čuchne a když se rozhodne že bude jíst, otevře tlamu a začne to do sebe tlačit po velkých soustech, jako do hangáru a trochu spěchá. Dokone i granule žere s naplno otevřenou pusou a jakoby je ,,zakusuje“. Byl zvyklý chytat celý život myši, takže pak když přijde k hotovému, tak všechno zakusuje a hltá, jak byl zvyklý.

Do druhé misky jsem mu nalila trošičku brokolicové polívky. Tu ode mě ještě neměl, tak jsem si říkala, že to zkusí, možná mu zachutná taky.

Divočák po chvilce přišel. Viděl rybu, dlouho to nezkoumal a všechno rovnou zhltal i s tabletkama.

Přes kůži a pach rybího tuku zkrátka nepoznal, že polkl odčervovadlo. – JO!! 😀

Mezitím přišel Moristek, který pochopil, že se u zadních dveří něco děje. Jak uviděl Divočáka pochutnávajícího si na rybičce, hodil na mě příšerně vyčítavý pohled: ,,TAK PŘIVANDROVALEC SI ŽERE RYBU A JÁ NE?!“

Naštvaně se přikrčil ke dveřím a přes sklo ,,vraždil“ Divočáka pohledem… Divočákovi to bylo úplně jedno, hezky dopil polívku a šel si po svých.

Za maminku, za tatínka, za babičku, za dědečka…

Tak to by byl divočák… Ale co teď s tím Moristem? To asi nebude moc fungovat, když bude jíst jednu tabletku na desetkrát v rozmezí několika dnů, že?

Tak jsem zapřemýšlela, co mám dělat s tou kočkou, jak to do ní ještě dneska nacpat. A napadlo mě zkusit na něho metodu, jakou na mě používala moje mamka, když mi byly tak tři-čtyři roky (to je akorát mentální úroveň psa nebo kočky) a nechtěla jsem něco jíst, protože to chutnalo hnusně. Možná to není úplně nejlíp, zkoušet tyhle metody na zvířata, ale když musíš, tak to zkusíš. Když to funguje na malé děti, tak by mohlo i na kočku.

Tak jsem si posadila macíka do náruče, vzala maličkou lžičku a začala ho krmit ze lžičky jak mimino. – Největší sranda na tom je, že kocourovi se nebývalá pozornost líbila, tak začal spolupracovat a jazýčkem ze lžičky začal odčervující polívku vylizovat.

Kdo nás viděl, ten by se na místě podělal smíchy, k čemu jsem se to uchýlila, jenom abych využila odčervovací tabletu v nějakém inteligentním časovém úseku.

A jeli jsme: ,,Za maminku, za tatínka, za babičku, za dědečka… Pfuj? – Ale jo, za dědečka… no šup. A za maminku. No, to už jedem asi potřetí, ale ta si to snad zaslouží…“

Mluvení na něho fungovalo (Mluvení prostě funguje vždycky. Je jedno co žvatláte, každé zvíře pak líp spolupracuje.), takže jsem do něj nacpala asi 7 malých lžiček. – Což je sice neuvěřitelný úspěch, ale doufám, že příště taková pakárna už nebude zapotřebí.

Náhle byl kocour vyrušen příchodem další osoby do místnosti, přestal se soustředit, vyskočil mi z náruče a už se nenechal.

,,Nikdo mu nic nedávejte, hlad ho přinutí to dojíst… já už tě srovnám.“

Kolem deváté večer kocour uznal, že mám silnější nervy než on, tak se ponížil a dopil zbyteček ze dna už sám, což mi za nadšeného mňoukání a kvílení šel rychle oznámit... Tak jsem následovala hlásící kočku k misce, která byla naprosto vzorně vylízaná!

(Já sem na něho občas přísná a i když ho vidím že se snaží něco sežrat aby se mi zavděčil, tak mu ukážu na zbytek, řeknu že mu to neuznám a musí dojíst úplně všechno. Asi se z toho už poučil.)

Byl bohatě pochválen a obdržel svůj podíl ze zbytků pstruha, který na něho celou dobu od oběda čekal v ledničce… (Což kocour věděl, schválně jsem mu ukázala, co na něho čeká, když to dožere :D)

Když byl pstruh v něm, začal kocour hlásit, že chce ještě! – Normálně využíval té situace, že byl poslušný a vzorný, že si zaslouží odměnu, tak vyžadoval přídavky!

Přisypala jsem mu krapítek granulí na dno misky, aby neřekl. – Za pár vteřin je měl snězené a hlásil, že chce ještě… To jsem si zrovna mazala na chleba domácí paštiku.

Inu, dostal kousíček paštiky. – Tu okamžitě zhltnul, úplně u toho chrochtal blahem… A zase hlásil, že chce další!

Tak jsem ho hezky vzala, pohladila a…. Vyšoupla jsem ho ven z baráku, protože toto si zvykat nebude!! 😀

Kam dál:

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.