Nech koníčka, nesahej na něho!

23.3.2011 v Poselství 39

Jdu si takhle přírodou, dojdu k ohradě s koňmi a dívám se. Jsou krásní, zrovna u nich stáli dva lidé. Dali jednomu rohlík. Koník ho žužlal a já si říkala, co mu to chudákovi asi udělá se žaludkem, ale nějak nemám povahu poučovat někoho, kdo se mě o radu neprosil, tak jsem byla ticho.

Najednou pán vytáhl z kapsy jablíčko, chytil ho za štopku a natáhl ruku ke koníčkovi. Dáma vedle něho najednou začala šílet.

,,Ne, miláčku, nedávej mu to! Kousne tě!”

Koník se přiblížil a natáhl hlavu. Jablíčko se mu očividně moc zamlouvalo.

,,Ne, ne! Nedávej mu to! Miláčku, prosimtě ne!”

Hysterčila ta ženská a začala pobíhat okolo ohrady.

Nemůžu za to, dívala jsem se na ni jako na blba, protože tohle je něco, co nikdy v životě nepochopím.

Koník si z ní ale nic moc nedělal. Opatrně vzal jablíčko do zubů. Bylo úžasné sledovat, jak opatrně a pomaličku si ho vzal, aby pánovi neublížil.

Kůň totiž není blbý, má oči a vidí, že tam má ruku a že když ho kousne, tak ho to bude bolet.

Pán si ze své společnice vůbec nic nedělal. Byl asi na takové chování zvyklý, ale kdyby to někdo udělal mě, pošlu ho ve vší počestnosti do háje, ideálně napřed, aby se na krmení nemusel dívat a nekazil mi zážitek.

Uběhlo pár dní, možná týdnů a já seděla na kraji lesa u malinkého občerstvení. Přede mnou kofolka (kterou se mi mimochodem podařilo potom vylít a sklenička se na stolečku parádně rozflákla), koukám kde co lítá a najednou po cestě přijedou dva pánové na koních.

Okolo mě celou dobu pobíhaly dvě děti. Skotačily, křičely, válely se po zemi a jen co se tam ukázali koníci, zpozorněly a přestaly se nahánět.

Pánové sesedli z koní. Jeden je vedl pořád dokolečka, aby nestáli, druhý zaplul do malé chajdaloupky a koupil občerstvení.

V tu ránu vyšla z chajdaloupky i máma dvou dětí a volala: ,,Nechoďte ke koníčkům!”

,,Jo,” přikývly děti.

Chvilku bylo ticho a pak zase:

,,Vůbec na koníčky nesahejte, ani si nich nevšimnete, jo?”

,,Jo,” souhlasily znovu děti.

V tu ránu jsem měla oči jako dva fotbalové míče a hlavou mi projely vzpomínky na mé ranné dětství. Když mě bylo tolik co těmto dětem, když jsem byla škvrně, nikdy v životě jsem nezažila, že by mi někdo řekl, že mě kůň kousne, že na něho nesmím sahat, nebo že se k němu nesmím přibližovat.

Proč maminka nevyužila perfektní situace a nevzala ty děti ke koním? Místo toho jde nasávat pivko do chajdaloupky a deckám přikáže se nepřibližovat?

Řeči koní příliš nerozumím, protože jsem s nimi nikdy mnoho času nestrávila. Vím ale, že kůň je velmi opatrný, schválně by člověku nikdy neublížil a i na děti je hodný, když se k němu chováme taky mile.

Jako malá jsem bez problému krmila koníky trávou z ruky, nikdy se mi nestalo, že by mě nějaký kousnul. Proč taky?

Kůň vidí, že jsem malá prďola a vezme si to pyskem, zuby vůbec nepoužije.

A když se na mě asi před půlrokem splašila skupina koní, uhli těsně přede mnou. Naštěstí jsem zatuhla a spoléhala na jejich dobromyslnost. – Kůň není slepý, vidí mě a přece by mě nerozdupal když ví, že tam stojím.

Vůbec nechápu chování takových lidí.

Nesahej na koníky! Nekrm je, kousnou tě! Ani se k nim nepřiblížíš!”

Podobně u oslíka v ZOO. Zatímco já ho drbala za uchem a plácala po zádech, vedle mě stála skupina ženských, které z toho byly na prášky, že jedna z nich si na něho taky sáhla.

,,Nech ho! Kousne tě!”

Kdyby mi jako malé někdo řekl, že nesmím jít za koníkem, vykašlu se na něho.

Když jsem byla malá, moje nadšení bylo sdíleno.

,,Pojď! Koníčci! Pohladíme si je!” a já jsem šla, natěšená na zážitek. Nikdy mi nikdo neřekl, že nesmím sahat na nějaké zvíře, naopak jsem byla naučela, jak se ke zvířatům správně chovat, jak je hezky pohladit a jak nastavit ruku koníkovi. A naučila mě to moje maminka, která koně a zvířata všeobecně taky vždycky milovala. Milovala je celý život až do konce, nikdy mi neřekla, že na ně nesmím sahat.

Člověk, který se brání kontaktu se zvířaty, se ochuzuje o něco strašně moc důležitého.

Párkrát jsem zažila ,,Nechytej toho psa!” – Myslíte, že jsem poslechla? Kdeže. A stalo se mi někdy něco? Ne.

Chytávala jsem kobylky a ještěrky v trávě, chytala jsem užovky a slepýše, nosila domů zraněná zvířata a nikdy mi nikdo neřekl, že na ně nesmím sahat. Naopak. A dodneška zvířata naháním, hladím cizí kočky, drbu cizí psy a hledám kobylky v trávě. Kdyby mi to najednou někdo zakázal, nepřežila bych to 🙂

Je dneska tak moc jiná doba, než před patnácti lety, že když jsem já byla malá, děti chodily ke koníkům a krmily je z ruky, zatímco teď na ně nesmí ani sáhnout? Já být koněm, tak se urazím, že mají děti zákaz ke mně jít.

Copak jsme za těch pár let tak moc zhloupli, že už zvířatům nerozumíme a nenecháme děti, aby k nim přišly?

Poslední dobou to vidím pořád, že hlavně matky svým dětem zakazují sahat na zvířata, i kdyby to bylo absolutně neškodné morče, místo aby je naopak vzaly a naučily, jak se ke zvířeti chová, jak se na něj mluví, jak se hezky hladí a co se mu dává dobrého?

Jak by to tu asi vypadalo za dalších dvacet, třicet let? To už budou děti chodit v plastových bublinách a ne ven, protože tam můžou potkat velmi nebezpečnou sýkorku koňadru, která má v peříčkách roztoče?

Není to barbarské? Není to ostuda, že lidé přestávají zvířatům rozumět?

Další zvířata – ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2011-03-23 05:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško, moc hezkej článek – víš, jak miluju zvířátka, tahle moje vášeň se mi ale taky párkrát nevyplatila :D. Nedávno jsem četla, jak nějaký šestnáctiletý holčiny, který pravidelně chodily za koníčkama, tak jak tu jednu koník kopnul tak, že zemřela. Jasně, že se to asi nestává běžně, ale mám před těmito nádhernými zvířaty obrovskej respekt.

Ikona diskutujiciho Jitka 2011-03-23 07:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To bych se musela uz bat i sveho Ferdicka (krecek), totiz on kouse 😉 Ale ne proto, ze je takovy, je to skutecne o porozumeni. Kdyz kousne, tak se mu neco nelibi jako: Uz jsem byl drbinkany na hlavicce dlouho, uz pust (to uskoci a jde mi po prstu :D ) nebo kdyz ho mam v dlani a kousne, tak rika: Potrebuji curat.

Ikona diskutujiciho Rue 2011-03-23 07:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Panuje taková všeobecná fóbie. Přitom je to nesmysl – pokud do zvířete nekopeš nebo jinak neubližuješ nemá důvod tě kousat. A koníčka zajímá jen to jablko, ne tvoje ruka :). Taky nechápu, proč se všichni tak hrozně bojí, jako by všechna zvířata byla nějak infikovaná. Kde to žijeme…

Ikona diskutujiciho Gája 2011-03-23 08:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Umím pochopit strach matek o své děti v blízkosti koně. Je to nádherné, ale velké zvíře. Představa, že kopne a zraní je děsivá…ale na druhé straně je otázkou, proč by to dělal??? Jedině pod vlivem energie strachu, který na něho vysílá hysterická ženská, pod vlivem energie strachu, který vyšle žena, co má místo mozku z piva kostku :-)) Říká se, že pes také vycítí strach člověka z něho a pak nejspíš kousne. A znovu pod vlivem našeho strachu..Zkrátka, co vyšleme..dostaneme zpátky. Zůstaneme-li však klidní a s láskou přistoupíme ke zvířeti, většinou nám to oplatí stejnou mincí. Když byli moji synové malí, jezdili jsme se dívat na koně. Ti malí špunti je krmili trávou, tvrdým chlebem /majitel dovolil/ a vůbec se jich nebáli. Se mnou to bylo horší, dodnes mám z nich respekt, a uvědomovala jsem si, že se jich bojím…a že se bojím i o své děti, ale též jsem si uvědomovala, že to je "můj problém" a že s ním nesmím zatížit svoje děti. A tak jsem si to stranou prodýchávala a nikdy jsem dětem neukončila tyto zážitky dříve, než sami měly dost. Dodnes na to vzpomínají a já jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla.

Ikona diskutujiciho Peter 2011-03-23 08:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No jo no… máma rozhoduje za děti, ono to má i další rozměr, nejde ani tak o toho koně, ale aby děti prostě "poslouchali"…zase na druhé straně, děti můžou být všelijaké, klidně jsou schopné i koni, který se nebrání, ubližovat, "ať je sranda"…a pak kůň třeba kopne no a špatný je pak, jak jinak, ten kůň..A také je fakt že i mezi koňma se vyskytnou občas "magoři", ale to je jeden z tisíce, a pokud mají ti pánové všech 5 pohromadě, tak snad přece nebudou právě takového koně vést mezi lidi…

Ikona diskutujiciho Kiki 2011-03-23 08:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vzpomněla jsem si na podobnou situaci. Máme ovce a kamarádka se mě kdysi s vážnou tváří zeptala:,, můžu si tu ovci pohladit, nekousne mne?" A já na ni koukala jako na zjevení :D Nikdy by mě nenapadlo, že mě můžou kousnout, spíš jsem si dávala bacha, aby mě netrknul beran, to on rád :D

Ikona diskutujiciho Boikana 2011-03-23 09:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:vždycky musíme počítat s určitým nebezpečím, ale kůň(pokud by ho majitelé nezkazili) by nikdy nikomu nic neudělal bez důvodu, a pokud přece, nejdřív by dal najevo jak je naštvaný svým chováním.

Ikona diskutujiciho Suny 2011-03-23 09:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já ten strach opravdu chápu. Přestože jsem byla vychována, abych se zvířat, hlavně koní, nebála, tak se k nim nerada přibližuju. Ne všichni jsou stejní a prostě někomu to nedělá dobře. Zase nadruhou stranu v mém okolí takový nikdo není, že by se bál. Ale souhlasím s tím, že zvířatům už moc nerozumíme a je to škoda…

Ikona diskutujiciho B. 2011-03-23 10:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

já s tím docela souhlasím. když jsem byla malá, máma sice taky nerada viděla, když jsem se hnala ke koni nebo nějakému zvířeti, ale nikdy mi to nezakázala, jen mě poučila o tom, jak se k němu chovat, abychom si vzájemně (i když třeba nechtěně) neublížili.

Ikona diskutujiciho Karamelka 2011-03-23 12:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je to o lenosti, o pohodlnosti. Alue téo sama řekla, matka si šla rači na pívo, než aby s dětmi šla ke koním.

Ikona diskutujiciho Hanka 2011-03-23 12:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Strach pramení z nepochopení. Každé zvířátko má svoji povahu a ne každé je hned přítulné. Chce to jen vnímat a mít je rád takové, jací jsou. Koně jsou velmi vnímaví k malým prckům, pokud k němu přistupují se svojí přirozeností. Jakmile do toho začnou vstupovat nějaké převzaté vzorce z domu a vytrácí se právě ta přirozenost, může nastat problém a koně jsou na to citliví.

Ikona diskutujiciho Lenka 2011-03-23 13:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kůň není od přírody zlý, ale někteří koně se lidí bojí, protože s nimi mají špatné zkušenosti a v takovém případě může chtít kopnout a kousnout schválněaby člověku zabránil se vůbec přiblížit. Mám takovou zkušenost. Ale takových koní moc není. Ovšem koně se rádi ohánějí i po sobě, protože udržují přísnou hierarchii a za účelem zpacifikování drzouna, který tuto hierarchii nedodržuje se může stát neštěstí a člověk poblíž může obdržet kopanec určený jinému koni. A pak jsou případy, kdy zvíře v panické hrůze nekontroluje své pohyby a může člověka neúmyslně zranit. Alue popisovala, jak se jí koně při úprku vyhli, ale znám i případy, kdy zplašený kůň člověka převálcoval. Prostě se cítil ohrožený a v panice nepřemýšlel o tom, že když člověka převálcuje, tak mu ublíží. V takovou chvíli koně nepřemýšlí o ničem a pádí.

Ikona diskutujiciho Renata 2011-03-23 13:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Lidé se bojí zvířat, protože zvířata jsou jejich podstatou. A svou podstatu už málokdo cítí….

Ikona diskutujiciho Lúmenn 2011-03-23 13:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Barbarské to rozhodně není, protože my barbaři máme rádi zvířata a stejně rádi se k nim známe:) Ale k věci:) Mám ze života podobné zážitky, nikdy jsem si z blbých řečí dospělých nic nedělala a nikdy za celý můj život se mi nestalo, že by mě nějaké zvíře zranilo (kromě mého vlastního psa, na kterého jsem ale omylem šlápla a on mě kousl:)).

Ikona diskutujiciho Gilraen 2011-03-23 14:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Víš, promiň Aluško, ale je dobře, že to lidé dělají. Málokdo si uvědomuje, že kůň je extrémně lekavé zvíře a může ublížit, ani neví jak. Chodím ke koním už skoro 5 let a už se mi kolikrát stalo, že mě koník neúmyslně nebo mou vlastní blbostí kousnul, nebo na mě šlápnul. Taky jsou koně, co si chrání osobní prostor a kopnou člověka i jen tak (často mají špatné zkušenosti). Taky když nevíš, co koník jí, můžeš ho zabít. Jeden měkký rohlík nebo třeba pecka ze švěstky, kůň dostane koliku a pokud mu včas někdo nepomůže, může na přetočení střev umřít. Na koníky, ale i jiná zvířata se sahá a krmí se až potom, co to majitel dovolí!!!

Ikona diskutujiciho Gilraen 2011-03-23 14:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě chci dodat – že se něco stane je vyjímka, ale už jsem slyšela tolik nehezkých věcí, že jsem v tomhle trochu radikální. Nedávno umřela mladá holčina, protože se v ohradě postavila koni za zadek (a kůň jí moc dobře znal a ona jeho), lekl se a kopnul – trefil se do hlavy. Nepodceňujte nebezpečí prosím.

Ikona diskutujiciho Elarin 2011-03-23 14:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Koním se věnuji od malička. Několikrát jsem samozřejmě spadla, tak jako správný "koňák" :). Koně člověk musí respektovat, ale zároveň by kůň měl respektovat i svého jezdce, či majitele. Hierarchie koní mluví za vše-pokud si člověk nenastolí respekt (metodou, která je samozřejmě pro koně pochopitelná. Biči koně nerozumí!), zkusí to kůň.

Ikona diskutujiciho Tammy 2011-03-23 16:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na jednu stranu nechápu, proč by dítě nemohlo sahat na zvířata. Vztah k přírodě považuji za to nejdůležitější, co mají rodiče děti naučit. Na druhou si říkám, že je možná lepší se nejdřív zeptat majitele, když zvíře neznám. Jistě, pokud páníček povolí, všechno je v pořádku,ale bohužel jsem se setkala i s koňmi, kteří byli kvůli krutému zacházení nebezpeční. Jejich majitel byl hnusný tyran, který je mlátil a oni si pak vypěstovali neúctu a agresivitu vůči lidem. Jeden kousal, druhý kopal,… Je to smutné až nemám slov, nejradši bych těm lidem udělala to samé, bohužel se to ale stává, takže alespoň malá opatrnost je na místě.

Ikona diskutujiciho Jíťa 2011-03-23 17:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Bydlíme poblíž kladrubského hřebčína a tak jsem od malinka chodila do výběhu hladit koníčky,chodila jsem ke králíkům,vyrůstala s kočkama-prostě venkovská holka,nevzpomínám si,že by mi nějaké zvíře ublížilo.I svoje děti jsem učila lásce ke zvířatům.

Ikona diskutujiciho Dragomira 2011-03-23 18:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky se zastávám toho, že drobná opatrnost je opravdu na místě – stačí, aby se prcek přiblížil ke koni ze zadu a výjimečně se opravdu může stát, že vystresované zvíře může kopnout, stejně tak je nepříjemné řešit, když malé dítě pokousá toulavý pes – přeci jenom to nestojí za to, aby si rodiče něco vyčítali do konce života.

Ikona diskutujiciho IV 2011-03-23 18:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: Bohužel naprosto souhlasím, občas vznikne vteřinový výpadek, šum v komunikaci člověk-zvíře a zranění nebo (dokonce smrtelné zranění) se zpátky už nedá vrátit, pozdě pak dodatečně řešit kde, proč, jak to vzniklo. Taky mám jednu takovou zkušenost

Ikona diskutujiciho Verča 2011-03-23 20:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo, je škoda, že se málo děti učí chovat ke zvířatům. Na druhou stranu, kdo poslouchá srdce a nenechá se zaslepit nenávistí a vztekem, ke zvířatům a jejich bezpodmínečné lásce si cestu najde, třeba že mu to v dětství bylo zakazováno. Jasně, člověka zvíře může zranit, ale zranit se můžem v podstatě kdekoliv a čímkoliv. Všechno je rizikové, ale intuice a vnitřní klid nás ochrání. Připomnělo mi to rozhovor s Landou, který o zážitku, kdy plaval se žraloky, řekl něco v tom smyslu, že člověk musí souznít s těmi živočichy, aby věděli, že jim nechce ublížit. To je onen důležitý vnitřní klid.

Ikona diskutujiciho Daniela 2011-03-23 21:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na takýchto slovách ľudí vidíš aký nevedomý-prázdny život žijú, zvieratá sú nádherné. Moje deti vyrastali so psom , papagájom, rybičkami, morčatami a myškami a jeden syn má vlastnú rodinu a má morča, zajka, psa a k tomu dve deti.Mimochodom – kone zbožňujem, ahoj Aluš

Ikona diskutujiciho Lady Rovena 2011-03-23 22:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když jsem byla malá, tak jsem si hladila černého jaguára (nemyslím auto, ale zvíře) v cirkuse. Viděl to můj otec a ani neměl odvahu nějak zareagovat, aby se ta "čičinka" jak jsem jaguárovi říkala, nelekla a nekousla mě :o) Každopádně dneska bych si ji také chtěla pohladit :o)

Ikona diskutujiciho hypotecniuver 2011-03-24 11:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajímavý článek, pravděpodobně hodně čtený blog, ale nevěřil bych, jakou článek vyvolá diskusi, já to nechám koňovy :-). Pravidla emailové komunikace na tvém blogu mi trochu připomínají obchodní podmínky v bance :-). No nemám s blogováním absolutně žádné zkušenosti, tak asi víte co děláte, ale celý blog je na můj vkus snad příliš profi :-). Ruda

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-03-24 13:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]: Podobný strohý informace a pokyny mám na Aukru a už mě to jedna paní vyčetla. Jde o to, že když člověk něco bere vážně a současně to nechce vysvětlovat 150x, tak je prostě potřeba to dát takhle na vědomí. To jsme prostě my, zodpovědní… každej je jinej.

Ikona diskutujiciho Alue 2011-03-24 14:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]: Pardon, ale po pěti letech praxe jistý dojem profesionality přichází přirozeně a tyto pokyny jsou velmi praktické, usnadňují mi spolupráci. Pokud s tím máte problém, je to jenom o vás a ne o mě 🙂

Ikona diskutujiciho ok 2011-03-25 17:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

alue: tak tos měla víc štěstí, než ta holka v ZOO, kde jí nějaké lama ukousla palec. Holka si to může hodit, poněvadž bez palce je ruka na houno. A možná taky na koníky změníš názor, až tě zničehonic kopnou a kousnou 🙂 To je u nich celkem normální.

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-03-25 22:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[28]: Ale zas nepřeháněj, ono záleží, s jakýma zvířatama přijdeš do styku a chce to jen určitou základní opatrnost a nepřehánět to se strachem nebo naopak strkáním prstů kam nemáš. Koně si hladíme na výletě běžně, ale cizí psy ne, kočky jen když samy přijdou a otřou se o nohy atd. Teď nějaká opilá blběna v Německu skočila v ZOO do výběhu ledních medvědů… jeden ji kousl do zadku, než ji vytáhli. Prostě nepřehánět ani jeden extrém.

Ikona diskutujiciho Sherry 2011-03-27 15:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Prostě matka měla jít s dětma ke koním než chlastat do hospody a basta.

Ikona diskutujiciho marieke 2011-03-29 10:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děti by se určitě měly vést k lásce ke zvířatům, ale opatrně :-) Rodiče musí děti hlídat i když si hrají s tím nejhodnějším zvířetem na světě, protože ta reaugují instinktivně-i hodný pes se může po dítěti ohnat, když mu strká prsty do očí nebo tahá za ocas a pak jsou z toho hysterické články v médiích :-/

Ikona diskutujiciho elea 2011-04-01 19:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jsem u koní už čtyři roky a z vlastní zkušenosti vím, že občas i koně jsou omylní. To co tu píšeš není až tak pravda. Především to o koních.

Ikona diskutujiciho Lady Hestia 2011-06-12 17:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: to je přece samozřejmost. Když vám někdo něco udělá tak taky nezůstanete stát jako gumovej panák a nenecháte do sebe bušit. Zvířata mám ráda a nepochybuji o tom, že jsem zvířetem dříve byla. Na svém blogu jsem právě zveřejnila článek "Já a mé zvířecí instinkty". Ano, občas se třeba vyděsím, když začne štěkat nějaký velký pes, ale to je jen výsledek toho, co ve mně zaseli rodiče. "Je to jen zvíře" řeknou když třeba řeknu o koních, že jsou to krásná zvířata. Nejspíš proto, že si myslí, že jsem neschopné pako, které si vezme kus větve aby s ní mlátil koně.

Ikona diskutujiciho Mája 2011-10-20 20:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Povídala jsem si s kámoškou u ohrady jejího koně a on mě chytil za paži a začal se mno mlátit o ohradu a pak se mi nějak podařilo se mu vykroutit.. od té doby mě koně nemají rádi, protože se jich bojim..

Ikona diskutujiciho Primula 2012-03-09 02:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Táto uponáhľaná doba s mnohými zákazmi a pravidlami sa mi absolútne nepáči. Je to čím ďalej horšie. Kde tu nejaký svetlý príklad, ale už to začína všetko miznúť a stáva sa pravidlom, že ľudia sa na zvieratá chodia akurát tak pozerať cez sklo a mreže do ZOO. Keby to bolo na mne, tak by som všetky živé tvory nechala voľne lietať, behať, skákať – žiť po svojom. No ale žijem v tejto spoločnosti a musím sa prispôsobiť. Musím pochopiť, že zvieratá musia byť v ohrade, pretože keby si len tak voľne behali, tak ich prinajmenšom niekto zrazí autom, zbije pálkou, alebo zastrelí. Zo strachu, z nezáujmu, z nepochopenia, z agresivity.

Ikona diskutujiciho paja 2012-08-15 01:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No dovolte mi vyjádřit nesouhlas. Vy kdybyste byli majiteli koní jakožto například já, tak by některé z vás něpotěšilo že vám do ohrady ke koním lezou lidi a krmí je vším možným a pak z toho kůň dostane koliku což ve většině případů končí smrtí koně. Nejednou jsem se setkala s tím že známá měla ceduli na ohradě která varovala ať koně nikdo nekrmí a ejhle přišla k ohradě a tam nějaká mamina s kočárkem a krmí jejího koně a známá na to: je ten chleba suchý? odpověď ženy: néé nebojte je včerejší… to mě vážně dostalo a ještě k tomu není pravda že každý kůň je hodný 🙂 milá dítka jsou i hodně zlí koně kteří kopou a koušou záměrně 🙂 jeden z našich koní jde vyloženě po malých dětech kopyty a zuby takže se zamyslete co píšete 🙂

Ikona diskutujiciho Karisek98 2012-11-17 10:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No, teď jsi to trefila. Před pár dny jsem byla v zoo v Ostravě a tak mají oslíky. Tak jsme se s kámoškami rozhodli, že si je půjdeme pohladit. Bylo to skvělé, tak osvobozující. Poté k nám přišla učitelka(byli jsme tak ze školou, na nějaké soutěži) a řekla, že se jich nemáme dotýkat, koušou. No tak pardon? My si je tak hladíme půl hodiny a mě jeden nanejvýš pěkně oslintal ruku :-D Vždyť jsou to taky savci, proboha!

Ikona diskutujiciho Nanu 2014-02-06 11:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný článek :))

Ikona diskutujiciho Stefi 2014-07-30 23:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nesouhlasím. Nemám nic proti tomu, aby si malé děti hladily zvířátka, třeba myš nebo křeček by tak nevadil. Ale s koníkem to není tak jednoduché. Koně mají každý jinou povahu, jeden může být hodný, milý a mazlivý, ale někteří jsou nepříjemní, škodolibí nebo zlomyslní. Když tě kousne, docela dost to bolí a to nemluvím o kopnutí. Hladit cizího koně prostě není někdy bezpečné. Nevíš, jestli ten kůň nebyl v minulosti třeba týraný, mohl by i to pohlazení považovat za útok… A taky jestli se to vůbec líbí majiteli.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek