Nejdivnější schůzka na světě / 5.

7.8.2014 v Psychologie 111

5. (závěrečný) Díl zážitku ,,Nejdivnější schůzka na světě”

Nebyl ještě večer, ale přemýšlela jsem, jestli se ho už nezbavím. Nakonec si říkám, že tohoto člověka už nikdy znovu neuvidím (to fakt jedině přes moji mrtvolu) a že si tedy dorazím ten den až do konce… Přece jen, nic horšího než co bylo, už být nemůže, ne?

Začala jsem být upřímně zvědavá, co ještě Chosé předvede, tak by byla škoda se ho zbavit předčasně. Já na něho nervy i energii ještě měla, z mé strany se to v tuto chvíli zvrhlo v čistý a chladnokrevný PRŮZKUM. (Milí čtenáři, já mám fakt nervy ze železa, inu, mám na to velice tvrdý výcvik, každý den…)

Navrhuji, že den ukončíme pivkem v té samé restauraci kde jsme byli posledně a něco malého třeba slupnem.

Návrh přijal, že tedy ano. A ptal se, kudy že ten autobus vlastně pojede a jak je to daleko. (pořád ještě jsme na zastávce)

Říkám: ,,Tady je jízdní řád, ukážu ti, jaká to je zastávka.”

,,Ne dík, to vidět nepotřebuju.”

Další trapná chvíle ticha, během které nechápu, proč se mě tedy na to ptal…? Přešla jsem jeho vrcholné buranství a šupáctví mlčením.

Autobus konečně přijel. Cvakli jsme lístky, Chosé se usadil a velmi zainteresovaně sledoval, kudy projíždíme. Když jsme vystoupili na domluvené zastávce poblíž restaurace kde už jsme předtím byli, Chosé dost udiveně poznamenal, že ,,jsme toho strašně moc ušli.”

Inu, tenhle okruh chodívám běžně jako delší procházku, moc kilometrů to není a že to udělá dojem na někoho, kdo byl v Peru, mi přišlo zvláštní. Co když tam nebyl a všechny ty fotky co si vystavuje na internetu, jsou photoshop?

A já přitom nechtěla být za lemru a chtěla jsem ho alespoň trošku protáhnout. Aby se provětral a viděl trochu té zdejší přírodní krásy… Však jsme na tom byli i dopředu domluvení. Nakonec jsem zjistila, že to byla zbytečná snaha a že těch pár kroků bylo na něj dokonce moc… ?

Poprvé v životě jsem potkala někoho, kdo se mnou ani trošku neocenil procházku. (Tiše jsem vzpomínala na všechny ty šťastné kamarády, fandy a čtenáře, co zářili jako Vánoční stromečky, že se mnou někam jdou… A Chosé se naopak většinou spíš tvářil, jakoby měl v zadku zaražený hřebík.)


Už když jsme se potkali, mezi řečí se mě ptal, jestli cestuji. Odpověděla jsem mu, že mám aktuálně poněkud jiné zájmy, jiné starosti a že šetřím peníze na důležité věci, nemůžu je rozfofrovat jenom na zábavu. Pak ze mě vypadla nějaká historka u moře a Chosému zasvítily oči a ptal se, kdy jsem tam byla, jestli jako děcko s rodiči… Říkám že ne, že tohle se stalo v roce 2012, to jsem jela s kamarádem a jeho rodinou. Chosé mi potěšeně odpověděl, ,,No vidíš, tak přece jen trochu cestuješ.”

Na to se dočkal mého: ,,Nejsem zase takovej šušeň, co sedí celej den doma. Akorát nepotřebuju jezdit všude možně po světě, mám zkrátka jiné zájmy.”

A tenhle člověk, co se tak staral o to, jestli jsem někde byla, řekne že jsme toho ušli fakt moc. To mě fakt doráželo, ale spíš jsem se už bavila… Smích mě ale po chvíli přešel.

Vystupujeme z autobusu, vracíme se do restaurace… Chosé stále bos.

Máme žízeň, Chosé rokuje co si dá a po chvilce se chytá za břicho, že ho prý trochu bolí. Říkám: ,,Dej si pivo, to je dobré na zažívání, břicho tě bolet přestane.”

Tiše na mě kouká, tak dodávám: ,,Taky je na tyhle horka ideální. Navíc se ti po něm bude v tom lese dobře spát.”

Chosé kulí oči: ,,No Áluš, ty mě snad ještě naučíš pít pivo?!”

,,Inu, je načase” myslím si. Mezitím přijde servírka. Já beru velký, a Chosé malý, jako správná cimprlína.

Bavím se tím a ptám se, proč troškaří. ,,Jedno ti stačit nebude, budeš chtít druhý a to se ti zbytečně prodraží.”

,,Nene,” říká Chosé. ,,To bych byl ožralej a navíc to nechci mít teplý.”

Směju se. Za chvilku si totiž Chosé fakt objednává druhé.

,,Mám trochu hlad”, luštím menu. Je mi jasné, že už večer nebudu mít náladu si něco doma uklohnit, tak bych mohla zhřešit ještě jednou, Chosé nechosé…

Chosé byl taky hladový. Brblal něco o tom, že byl u rodiny a že má v báglu schované od nich nějaké jídlo na cesty. (Bylo mi to jedno… Mimochodem jsem vám zapomněla napsat, že mi během dne asi 4x řekl, že má v báglu třešně, co ten den koupil na trzích.. jakože asi pro nás oba. Tak abyste konečně věděli, co v něm ještě měl kromě hader. Tak třešně, co asi byly dobře zapařený po celém tom dni. Upřímně mě s tím štval, protože to bylo očividně to ,,něco”, co si chtěl ráno ve městě zařídit před schůzkou se mnou. Šel si koupit třešně, co jiného by asi tak v tom městě ,,zařizoval”, když mi pak chtěl operativně psát mobilem na poslední chvíli?? Nakonec si je asi dlabal z báglu v lese sám…)

Objednávám si Carpaccio. Je to z předkrmů, lehčí, a moc dobré. Pravá svíčková, to bylo přesně to, co jsem potřebovala… Chosé si dává pouze Rajskou polívku… Protože skoro všechny peníze určené na jídlo očividně vyplácl na předešlý oběd se mnou. – Nenutila jsem ho, mohl zůstat u toho jednoho malýho piva a koukat na mě, alespoň bych si na něm víc zgustla. Anebo mě odmítnout, že už nikam nejde. Ale skutečně chtěl jít…

Co vám budu povídat, moje nitro si chvilkami (když zrovna nebyl nějaký trapas a trapná chvíle ticha) tak trošku pomlaskávalo, protože jsem pořád vzpomínala, kde jsme byli před osmi lety a jsme oba dva dnes. Absolutní nepoměr. Říkala jsem si, jak je to super, kolik jsem toho za ty roky stihla a jak jsem se rozvinula v porovnání s ním. Že to nebyl promarněný čas, ale využitý naplno. Byla jsem za sebe prostě ráda, že jsem ty roky nezahálela, ale fakt makala…. (v tomto třeba to setkání pro mě bylo dobré, že jsem si něco nového uvědomila) Sranda ale brzy skončila.

Chosé se ptal, co to je, když mi Carpaccio přinesli. Vysvětlila jsem mu to, ale je zajímavé, že někdo kdo sjezdil svět nezná Carpaccio a dokonce neví ani, co jsou to Kapary. Upřímně nevím, možná ani nevěděl, co je to Rukola…?

Ale když našetříte na letenku, po dané zemi se pohybujete stopováním a děláte na různých statcích za ubytování a stravu, je celkem pochopitelné, že místní restaurace neobrážíte. Přesto jsem si ale myslela, že na cestách musel ochutnat kdeco, měla jsem ho za světaznalce… Ani náhodou.

Když já přijedu do jiné země, nebo mám možnost zkusit něco odjinud, tak po tom hned jdu. Jídlo mě prostě zajímá…

Byla jsem v půlce svého oblíbeného jídla, když Chosé dojel svoji polívku.

Najednou vzal talíř oběma rukama, zvedl ho a – chvíli jsem na to hleděla, abych se ujistila, že vidím dobře – začal talíř vylizovat jako pes.

Po prvotním šoku rychle kontroluji okolí, kdo všechno po nás kouká… Pak se vracím pohledem na Chosého. Jeho malá hlava za tím velkým talířem nebyla ani pořádně vidět, ale očividně mu to bylo fuk.

Přemýšlím a zvažuji své možnosti: ,,Tak v této situaci mám na výběr asi tři druhy reakcí. Buď se můžu urazit a napomenout ho ať se chová slušně, že je v restauraci. Nebo můžu dělat, že to vůbec nevidím. Nebo se tomu zasměju… To bude asi nejlepší.”

Zrudla jsem od studu, schovala ruce za obličej a začala se polohlasně smát. Bylo mi trapně celý den, ale tohle byl fakt už extrém.

V tu chvíli mi došlo, že se ten můj ,,průzkum” už fakt dost zvrhnul, že nic se asi nemá přehánět !!! 😀

Chosé postřehl můj dusivý smích, červený obličej a polohlasné ,,No ty vole… ugh. Haha.”

,,To je zvyk z cest,” poznamenal jakoby mimoděk a lízal talíř dál, jakoby nic.

,,Jak jako z cest?” Vyrazila jsem ze sebe a koukám na něj.

,,No, když ten talíř vylížeš, tak ho pak nemusíš moc umývat.” Vysvětluje mi Chosé.

Chtěla jsem mu odpovědět: ,,No, ale tady nevylizuješ hliníkový ešus v lese, tady jsi v restauraci a máš se chovat slušně. Jako prase se chovej, když tě nikdo nevidí.”

Tu odpověď jsem spolkla a po delší pauze říkám mírnější větu: ,,U mě doma vylizuje talíře jenom kočka.”

(Já taky byla na čundrech, ale nic nevylizuji, umím jíst slušně i u stanu.)

,,Hm,” zabručí souhlasně Chosé, který vůbec nepochopil, že se právě něco stalo.

A tenhle člověk se diví, proč o něho žádná žena nemá zájem? – Asi není nic, co by více zabíjelo libido, než ukňourané máslo, co se bojí velkého piva a pak vylíže talíř od polívky.

Dojela jsem svůj tuplák, zaplatila zvlášť a vypadli jsme ven.

Konečně se ručička hodin nějak posunula k večeru, že už mi nebylo tak moc trapné to skončit. Vyprovázím ho zpět na místo, kde jsme se potkali a ptám se ho: ,,Najdeš ten svůj bágl?”

,,Hm, joo..” Říká Chosé.

Ale stejným podivným tonem mi předtím odpověděl, že má u sebe boty, když jsem se ho na to předtím asi dvacetkrát ptala. Takže jsem mu to samozřejmě nevěřila. Už jsem ho prostě měla za děcko, které když něco řekne, tak to nemusí nutně být pravda a musí se prostě zkontrolovat.

,,Ale děcko to není, tak ať si poradí, ne?” Ozval se mi v hlavě rozum.

,,Nojo, ale když on je chudák tak blbej, že ten bágl třeba bude mít problém najít a je v cizím prostředí. A budu moct večer usnout, když nebudu mít jistotu, že nemá žádné problémy? Je to sice vůl, ale zase na druhou stranu… No, měla bych mu ten bágl najít, jistota je jistota.” – Ach ten můj soucit. Aby mě taky jednou nepřivedl do hrobu!

Říkám mu, že ho k tomu báglu doprovodím, abych měla jistotu, že ho našel. Nejistě souhlasil… Spíš tak nějak neochotně souhlasil.

,,Zahrajeme si hru,” povídám. ,,Zkus jít podle svého, schválně jestli ho najdeš.” Byla jsem totiž fakt zvědavá, jestli moje další pomoc byla, nebo nebyla na místě. Jestli by ji potřeboval, kdybych tam nebyla.

Na ,,hru” přistoupil. 2x šel blbě a pak, když jsme k zelenému pásu došli, nakonec jsem to byla já, kdo řekl: ,,Nene počkej, vrať se zpátky, tady je ta kytka kterou jsem to označila, tam ten bágl není, je tady.”

,,No, snad tam bude.” Prohodil nejistě Chosé a zapadl do křoví.

Modlila jsem se ke všem bohům, jen aby tam byl…. Byl tam.

Chosé byl jako ,,muchy sežerte si mě”, tak jsem to převzala: ,,Tak se rozloučíme?”

,,No, už bych rád trochu té samoty.” Odpovídá mi Chosé, naprosto neutrálně… Jakoby to bylo normální.

Dělala jsem, že jsem tu větu neslyšela. Když jsem to zvládla celý den, tak na závěr přece nevypěním…

Přátelsky jsem ho plácla po zádech, podala ruku, řekla ,,Ahoj, ráda jsem tě viděla,” a vypařila se. V těchto situacích hodně oceňuji svůj herecký talent. Jinak upřímně, kdybych měla říct co jsem chtěla říct, řekla bych mu, že poté co jsem celý den tak hodná, pořád se snažím udělat mu pěkný den, vzala jsem ho na procházku, na dobré jídlo a celý den snáším jeho buranství… Tak mi na závěr řekne větu, která pro mě v překladu vlastně znamená, že ho moje společnost obtěžuje. To jsem ho obtěžovala celý den? Tak to mohl říct hned a nemusela jsem se s ním tak dlouho zahazovat.

Mohl rovnou říct po dvou hodinách, že už nemá čas a jet zpátky do města, když jsem teda tak hrozná… Ale ne. Dala jsem to a rozloučila se v míru.

Za zády ještě slyším, jak kýchá, mezitím co se hrabe ve své bagáži… To takhle kýchal celý den, jako o život. Ptala jsem se ho, co mu je a vypadlo z něj, že prý má alergii. Ptám se na co.. Říkal, že na všechno možné, jednu dobu chodil i na nějaké injekce či co… (No jo, bylo mi ho líto… Ale stejně nechápu, jak s takovou alergií sjezdil ten svět??)

Inu, to kdybych věděla, tak se s ním sejdu v centru města. Ale zase na druhou stranu: Na to abychom celý den jenom někde seděli peníze evidentně neměl, v centru stejně neměl kde spát… Zkrátka nevím, co jsem udělala špatně a co by se mu vlastně líbilo, když kamkoliv jsme šli a cokoliv jsme dělali, všechno byl problém.

Když už byl Chosé z dosahu, vzala jsem iPod, pustila Nightwish a konečně začala dýchat zhluboka. ,,Uf. Tak a je po všem. To byl ale mazec!!” Říkám si.

…. Večer nemůžu usnout. Ležím na levém boku, hlavou mi víří všechny ty blbosti co se staly.

,,To není možný…” Říkám si a převaluji se na druhý bok… Dál mi víří myšlenky. ,,No to ne, to prostě nemohl říct, to není možný.” Další otočka. ,,No to není možný!” Otočka… ,,Tohle se prostě nemohlo stát.” Otočka… a tak to šlo pár hodin.

Ráno, někdy kolem šesté, mě probudila bouřka a pořádný liják. – Začala jsem být nervozní a myslet na chudáka Chosého, jak je teď v tom lese celý promočený. Ale nakonec jsem ty myšlenky nějak zahnala a spala dál…

Další den to ještě za tepla šokovaně vyklopím důvěrné kamarádce po Skypu, co mi na léto odjela pryč. Smála se, div neupadla ze židle: ,,Hele to prostě není možný, to ne…”

,,Ale jemu se mnou přece taky nemohlo být dobře. To byl celý den jeden trapas za druhým, komunikace absolutně vázla a nakonec mi ještě řekne, že chce být sám… To se mu prostě nemohlo líbit. Tak strašně moc vadnej prostě nikdo být nemůže. aby se mu to líbilo. To fakt ne… Musel se vedle mě taky přece cítit blbě.” Jen co to dořeknu, vidím, že mi zrovna od něj došel čerstvý mail.

Chosé v něm píše, že se mu včerejšek líbil, už i ochutnal ten můj bezinkový sirup ,,mlask” a kam zrovna teď jede a že ranní mírný deštíček byl příjemný a osvěžující (přitom to byla BOUŘKA jak se patří)… A ,,že mu ještě teď nějaké věci docvakávají.”

Půlhodiny jsem dávala dohromady nějakou stručnou neutrální slušnou větu, jinak jsem absolutně nevěděla, co odpovědět. – ,,TAK JEMU SE TO LÍBILO?!?” – Asi pětkrát jsem svoji odpověď napsala, a pak smazala.

První jsem ho posílala někam, pak jsem mu chtěla narovinu napsat že se choval jako odiot, a že už ho v životě nechci vidět a pak jsem se postupně promazala ke slušnějším větám, až jsem nakonec skončila u jedné krátké věty, protože někomu nadávat po mailech jednak nemá cenu a za druhé je to pro mě otrava a ztráta času, ventilovat se můžu i jinde a Chosému by to stejně nijak nepomohlo.

V podstatě jsem využila své profesní praxe, kdy tomu člověku napíšete něco normálního, zatímco ho v duchu posíláte do patřičných míst. Předcházím tak konfliktům a šetřím si čas na podstatné věci.

Nakonec jsem sesmolila nějakou krátkou nicneříkající větu že ,,dík za to dřívko a měj se”, či něco podobného ražení, na což mi Chosé už neodpověděl. (Možná alespoň něco tušil.)

Vždycky mám dojem, že už jsem viděla fakt všechno, ale pak dojde někdo, kdo mě z toho omylu vyvede. Když se tak zamyslím, tohle byla nejvíce psycho/ulítná/trapná schůzka, jakou jsem doposud zažila. A to v konkurenci různých jiných pochybných chlapíků je co říct. Pořád ale musím uznat, že ať už jsem se potkala s jakýmkoliv nekňubou, co měl nulovou sociální inteligenci, nedal dohromady souvislou větu a hlavně si myslel jak si mě jistojistě vezme za ženu a jak do něho určitě dělám, protože je mi souzený a je přece tak moc úúúžasný… Žádný z nich nevylizoval v restauracích talíře. Tohle je podle mě prostě TOP vší odpornosti, nepamatuji si, že by to dělaly malé děti na základní škole, natož pak dospělí lidé. Ani v podniku, ani doma.

A tak skončilo toto neslavné podivné staré ,,kamarádství”. Když toho člověka srovnám tehdy a teď, je to opravdu smutné. Už tehdy měl trochu své mouchy, ale alespoň nebyl nafoukaný. Dneska je z něj ignorant, co si myslí, jak je úžasný, protože strašně moc duchovně žije.

Upřímně, nemám ze svých přátel jediného člověka, co by byl ,,duchovní”. V tom slovasmyslu, jak se to dnes používá. Mám kolem sebe jenom normální lidi a i já jsem normální. Protože když vidím, čeho jsou ti rádoby ,,duchovní” schopní, je mi z toho úplně úzko a absolutně k nim nechci patřit, podobní si prostě nejsme.

A pak přijde nějaký strašně chytrý diskutující na moje stránky a napíše mi: ,,No ty děláš to a to, no fujky, to duchovní člověk nedělá, duchovní člověk, co je doopravdy duchovní, dělá to a ono a ty se takhle nechováš…” – Dnešní duchovno je jenom jakási póza, hromada různých zasvěcení, požívat ayahuascu někde v pralese a myslet si, že to je jako to ,,duchovno”, přitom je to jenom pěstování svého ega, takové sbírání bodíků, nálepek, kurzíků na kolika různých pochybných seminářích a kurzech už jsem byl. To z vás ale lepšího člověka neudělá.

Ona ta skutečná duchovnost plyne z vaší lidské přirozenosti, z lásky k lidem, k živým tvorům a je to úcta k životu jako takovému ,,žij a nech žít”.

Pro mě je skutečně duchovní člověk někdo, kdo má vědomosti sám od sebe, kdo umí myslet, je kreativní, umí sám zkoumat a nepapouškuje pořád někoho druhého a nepotřebuje chodit na různé kurzíky, aby byl zajímavej a měl diplomek. Hlavně si tím ale nekompenzuje svoje nedostatky, nezmagoří z toho, a je to pro něj normální součást života. – Takových lidí je ale na světě málo.

A pokud se chovám jako balík, neumím komunikovat s lidma a díky tomu jsem pořád sám, rozhodně to nevyřeší jakési bubnování a semináře… Nevyřeší to ,,duchovně žít”. – Tohle je o schopnosti sebereflexe a o cviku, to s ,,duchovnem” absolutně nemá co dělat.

Šok z tohoto setkání mě ještě pořád nepřešel… Nechápu, jak se může tak šíleně podělat den, když na všem co bylo, jsme se předem domluvili a on s tím tedy měl počítat. Oběd, procházka po okolí… Boty co neměl? Tomu jsem taky nemohla zabránit. – NECHÁPU.

Vyhlašuji anketu:

Co byste udělali v situaci, kdy před vámi někdo vylíže ve slušné restauraci talíř?

Berte v potaz následující fakta: V lese je ještě ten bágl, se kterým bude potřebovat pomoc (tedy jste či nejste stále ohleduplní?) a jste teprve v půlce své večeře, která je výborná a chcete ji dojíst, není zrovna laciná…

Vaše odpovědi mě opravdu zajímají, já už menší průzkum dělala mezi přáteli a jejich rozmanité odpovědi byly velmi zábavné. Jako například:

,,Bych ho to nechal dodělat a pak se ho vážně zeptal: ,,To snad nemyslíš vážně!?” A pak bych odešel.” – ,,No počkej, ale co ten bágl?” – ,,Ten by mi byl ukradenej, s prasetem nejím.”

nebo:

,,Já bych se naštvala a řekla mu že se chová jako prase a že co si to dovoluje. Dala bych na stůl peníze a vypadla.” – ,,No počkej, ale co ten bágl?” – ,,Na bágl bych se mu zvysoka vy**ala!!”

nebo mírnější:

,,Bych ho to nechala dodělat, dojedla bych svoje a pak bych řekla, že už opravdu chci jít domů… A šla bych.”

… Takže já z toho nakonec vycházím jako absolutní beránek. Budu muset být příště víc krutopřísná.

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Ženy a Muži”

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

• Používáte VIMEO.COM? Účet Alue na Vimeo najdete ZDE

Přispějte na stránky Aluška.org

Komentáře

Ikona diskutujiciho Mára 2014-08-07 03:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No já nevím co bych dělal. Předpokládám že holka by to nedělala. Asi bych se jí zeptal: Ty jsi pejsek? :D Nikam bych nechodil, extrémní situace mám v podstatě rád. Ale jsi dobrá že jsi to vydržela až sem. Já od lidí s kterýma se necítím dobře zdrhám.

Ikona diskutujiciho Iveta 2014-08-07 06:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Teda při všech těch tipech jsem čekala jaká bomba bude na konec, ale nebylo to o moc horší než předešlý zbytek.

Ikona diskutujiciho Iveta 2014-08-07 06:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ale s tím na konci máš úplnou pravdu. Spoustu lidí si teď hraje na hodně duchovní. Třeba jsem se po netu seznámila s jedním (fajn) klučinou se kterým jsme si psali a já si ho (bohužel) přidala do přátel na facebooku. Brzy mi došlo, že se rád se svou duchovností předvádí a ukazuje jak je lepší než ostatní, po té co se začali na jeho profilu ukazovat příspěvky, kvůli kterým ho všichni museli mít za cvoka a bylo vidět jak si jen zvyšuje své ego, ale vše schované za rádoby hluboké myšlenky a duchHovní věty… Také rád přidává různě upravené abstraktní fotky, ze kterých ale mi níže postavení nemůžeme pochopit jejich skrytý vyšší význam, který je zřejmě skrytý jen jemu :-D No je asi jasné, že už si s ním nedopisuju.

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2014-08-07 06:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Teda nerada, ale stejně napíšu (dočetla jsem ze zvědavosti, protože mě fakt zajímalo, co ti, Alue, připadá tak strašně "divné", že ti stálo za to psát o tom pětidílný článek). Vylízání talíře v restauraci jsem jako zlatý hřeb nečekala… Celkově mi to spíš než jako "žij a nechej žít" připadá jako "kdo nesdílí můj vkus a zvyklosti, je teda pěkný ***". Jediné, co mi z celé schůzky připadá za hranou, byl dotaz, jestli si dotyčný může sáhnout na tvoje nohy, zbytek by mě zdaleka nerozhodil, protože o slušnosti a trapnosti mám poněkud jiné představy. Tvůj přístup mi naopak (a neuraž se prosím za upřímnost) připomíná středoškolské časy, kdy nám vadilo kdeco a všechno, co by mohlo být považováno za trapné a mimo povolený rámec "slušnosti", bylo třeba hlasitě zesměšnit, abychom snad nevypadali, že s tím souhlasíme. Nadhled, sebejistota a schopnost dát druhému (i sobě) prostor být sami sebou bez přehnaných ohledů na všemožné konvence přišel teprve časem a jsem za ně upřímně ráda (a stejně ráda jsem i za schopnost říct lidem na rovinu, co si myslím, a neschovávat se za nějaké narážky, které můžou být pochopeny všelijak). Nechtěla bych se vracet do doby, kdy bylo všechno trapné a pro samé cukání z toho, abych náhodou neporušila nějaké nepsané pravidlo, jsem neviděla skutečné problémy. Tvůj pohled na svět není moje věc, ale nedalo mi to nenapsat, protože mě docela překvapilo, že člověk, kterého jsem považovala za hodně vyspělého (a v mnoha ohledech pořád považuju), je v některých směrech takhle omezený. Třeba časem změníš názor (a nebo taky ne, netvrdím, že ten můj je nějakým způsobem "správnější" pro někoho jiného než pro mě). Měj se hezky.

Ikona diskutujiciho Léňa 2014-08-07 07:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já myslím, že pokud je člověk v restauraci bosý, tak má stejnětak  asi už i právo  vylizovat talíř a hlasitě krkat/prdět. Je to konzistentní. Nepřiměřené by bylo kdyby to dělal někdo ve smokingu.

Ikona diskutujiciho Léňa 2014-08-07 07:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Druhá věc je sociální inteligence. Znám člověka, který je sociálně přímo geniální … a ten si ve společnosti "obhájí" fakt cokoliv (protože umí přirozeným způsobem pracovat s emocemi jak svými, tak i velice konstruktivním způsobem zpracovávat emoce jiných a ovlivnit tak atmosféru ve svém okolí). Každé setkání s ním je doslova jako lázně na duši, příjemné prodloužení života.

Ikona diskutujiciho kalamity jane 2014-08-07 07:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Řekla bych mu, že se chová jako prase a na to že je mu už přes 30, je to totální harant.A ještě poslední a možná krutá věta. "Ani bych se ti nedivila že nemáš žádnou babu."

Ikona diskutujiciho Alue 2014-08-07 07:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Mně spíš přijde omezený člověk, co neumí komunikovat a vylizuje talíře. Ne já, když si o tom napíšu pětidílný zážitkový deník. Mimochodem jestli ,,být vyspělý" znamená mít rád všechno, ať už je to sebevíce nechutné a neslušné, tak to teda fakt nevím.

Ikona diskutujiciho Arleta 2014-08-07 08:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

🙂 Podstrcila bych mu svuj talir, s dotazem, jestli nechce vylizat i ten muj, a pak bych poprosila slecnu servirku: Doneste, prosim, panovi misku s vodou. Vylizal talire a asi ma zizen …

Ikona diskutujiciho asdf 2014-08-07 08:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Poznamka k tem tuplakum. Male pivo je 0,3l, normalni pivo je 0,5l a tuplak je 1l piva, tedy dvojnasobek objemu standardni sklenice piva. Predpokladam ze jsi asi nepila z 1l sklenic…

Ikona diskutujiciho Morwen 2014-08-07 08:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Asi bych ho hodně důrazně požádala "Mohl bys toho prosím nechat?" Takhle přímou prosbu odmítne fakt málokdo. Spíš se divím, že si se ho nezeptala, proč to všechno dělá? Resp. já na tvém místě bych se ho ptala, proč neujde pár metrů bez kňourání když sám sebe označuje za cestovatele a tak. Fakt by mě zajímaly jeho odpovědi.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-08-07 08:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: Děkuji ti pivní guru za opravu pivního slovníku, zase tak zběhlá nejsem, měla jsem ,,tuplák" za prostě velké pivo a klidně pullitr… litrovky neměli.

Ikona diskutujiciho Lucie 2014-08-07 08:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue, předně bych chtěla říct, že moc ráda čtu Tvé články a myslím si, že jsi fajn člověk. Ale… co mě opravdu trochu mrzí na tomto článku je Tvůj postoj. Působí to na mě trochu domýšlivě. V podstatě jsi čekala, jak Tě vychválí až do nebe, jak jsi úžasná, že všichni ostatní by vrněli blahem kdyby šli s Tebou na procházku a on? On Tě nedokáže ocenit! Trochu skromnosti 🙂 A Chosého je mi trochu líto. Také znám pár takových lidí, oni prostě mají takovou povahu. Takoví se narodili. Ale abych byla upřímná, raději se jim také vyhnu – avšak neodsuzuju je. A ke Tvé otázce, co bych dělala v restauraci na Tvém místě? Byla bych červená až za ušima a upozornila bych ho na to, že se to nedělá 🙂

Ikona diskutujiciho Lyr 2014-08-07 08:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdyby začal lízat talíř, tak bych se zarazila, koukala na něj jako na mimozemšťana a mlčela bych. Nechala bych ho, ať si ho vylíže a já se cítila trapně. Když bychom už šli, tak bych se ho zeptala, jestli najde ten batoh, nebo mám jít s ním… a podle odpovědi bych s ním šla, či ne… Každopádně bychom se už doufám nikdy neviděli.

Ikona diskutujiciho Luz 2014-08-07 08:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak mi taky připadá záhadné, jak to takový člověk dokázal zvládnout s těmi cestami, zařídit si práci a vůbec všechno, když má zřejmě problém i v takových jednoduchých situacích a v komunikaci s osobou, kterou už zná. Kor jestli je opravdu tak hodně introvertní (to se vyznačuje i tím, že po setkání s lidmi potřebují zase dobít baterky o samotě, ovšem nebylo vhodné k tobě to takhle říct nahlas). S tou alergií – v jiném prostředí a zeměpisném pásmu to právě může být lepší, protože tam nerostou ty rostliny, které mu vadí, s tím mám taky zkušenost.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-08-07 08:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: No jo, ale proč mi to neřekl… místo toho se těšil na procházku do lesa? (kterou si neužil)… Prostě záhada.

Ikona diskutujiciho ginze 2014-08-07 08:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Představila jsem si tu situaci a…samozřejmě bych se styděla, moc styděla! :D Určitě bych měla chuť mu ten talíř omlátit o hlavu nebo si odsednout, ale v rámci slušnosti bych ho nejdříve slušně poprosila, aby toho nechal. Znám ale lidi, co jsou prostě  s prominutím prasata a vůbec je nezajímá, že nedělají ostudu jenom sobě ale i ostatním. Nechápu, jak někdo může napsat, že je to v pohodě, vždyť to je přece vrchol neslušnosti a každý svéprávný člověk si snad dokáže zapamatovat pravidla slušného stolování 🙂

Ikona diskutujiciho lenka f 2014-08-07 09:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Neříkám, že bych zrovna čekala, že vylíže talíř, ale když vezmeš jak se choval celý den, tak by mě to snad ani nešokovalo. Je to jenom jedna další trapnost z řady dalších trapností, co ti jich za ten den předvedl. Ten kluk je spíš k politování, ale nějaký pohoršený reakce na jeho chování (viz. se zvednout a odejít po tom co vylízal talíř) tu snad ani nemají smysl. Pokud by se člověk chtěl takhle pohoršovat, tak to by se s ním mohl rozloučit třeba už po dvou hodinách. Asi bych se na něj u toho stolu po tom co to udělal podívala (tedy za předpokladu, že by k tomu momentu ještě došlo, protože bych to s ním do té doby vydržela) a normálně bych mu řekla co si myslím, bez ironie. A nevylučuji, že by někdy v průběhu dne nedošlo ani na rozhovor, proč je  sám, tedy za předpokladu, že by byl ochotný se otevřít a mluvit. Nejvíc by mě tam odrazovala ta jeho neochota komunikovat.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-08-07 09:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]: Taky se divím. Očividně na moje stránky chodí dost lidí, co ty základy také neovládají a místo aby se nad tím zamysleli, mi píší, že jsem nafrněná, nebo že mám problém. Přestože jsem ten den celý zvládla relativně v klidu. Chtěla bych vidět, za jak krátkou dobu by ruplo v kouli jim na mém místě.

Ikona diskutujiciho M 2014-08-07 09:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Drahá Alue, mně osobně na téhle sérii článků více, než Tvá kritika na některé z Chosého návyků, zaráží to, že se několikrát zmiňuješ ve spíše negativním slova smyslu o jeho tělesné výšce. Téměř každý, kdo nezapadá úplně do průměru, a nemůže za to, si projde obdobím, kdy mu to sráží sebevědomí, ale pak se s tím nějak vyrovná. Problémem však je, když někdo jiný začne tento jeho "nedostatek" zmiňovat – to pak dost "bolí".

Ikona diskutujiciho Farah 2014-08-07 10:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Přidám si taky něco. Ten talíř bych ho v klidu nechala dojet, jak je jeho zvykem :D Když znejistí, že je něco v nepořádku, určitě by si u toho z toho znejistění krknul nebo tak něco, že to jako se dělá tak v Číně (to krknutí), tak to tímhle spraví tady. No aby měl trk z druhé strany, tak bych se pobavila nad tím, že DOMA se mi při zalití knedlů karamelem ten karamel jaksi přichytl a talíř vypadal, že je v háji, tak jsem se pustila do vylízácí čistící práce :D Ale jinak mě pak bolel jazyk a tak to obvykle nedělám! :D Bágl: eh, no to bylo už namáhavý čéčé, sis poradil s talířem, jo tak já jdu, bezpochyby se ozveš, co? TAK ČAUUU 😉

Ikona diskutujiciho Jenny 2014-08-07 10:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já myslím, že jsi to zvládla velice dobře. Já bych se už dávno vypařila, něco bych si vymyslela nebo tak. Ale zabitý čas s takovým  primitivem by mě strašně vysílil. Jinak kdyby přede mnou začal s tím talířem, tak to fakt nevím, co bych dělala, protože bych se tak styděla… Nejspíše bych se vypařila když už by měl řeči na moje nohy. Fakt nevím, co bych si s takovým člověkem říkala a jak bych vůbec s ním mohla strávit celý den. Obdivuji Tvoji trpělivost 😉

Ikona diskutujiciho Marťa 2014-08-07 10:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V nějaké hospodě by mi bylo jedno že si vylizuje talíř. Ale v lepším podniku bych řekla asi toto: "Připadá ti normální to co teď děláš? Uvedomujes si, že nám tím děláš ostudu? Tady jsi ve slušném podniku a já od tebe čekám slušné chování, když už jsem tě sem vzala." Ale zůstala bych. I kdyby proběhla hádka, ten bagl bych mu pomohla najít.

Ikona diskutujiciho Farah 2014-08-07 10:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]:Na co narážím- též jsem malá (u holek se to bere, ale kluk to musí mít blbý i se sháněním něčeho kloudného na sebe, co nebude vypadat jako pro malé chlapce)- a řekla bych,že si diskriminace od okolí kousavého užil až dost. Na bágl bych jej nechala, že ho zvládne a nedělala si zbytečnou starost. Ale určité věci, které jsou podivné? Nu co, stavím se k tomu, abych je odlehčila humorem, co se JEHO nedotkne tak, aby ho to ještě víc rozhodilo. Ono dávání najevo nepatřičnosti mu prodlouží pachtění po harmonizaci v sociálních kontaktech o několik let! Pravda- jím bych se sbalit nenechala, ale také platí, že herecké výkony, že ho někdo snáší "dobře", on nemá šanci pochopit a až přijde ten čas, kdy mu to dojde, bude odcizený a ještě dostane na lidi obecně VZTEK z bolesti, jací to jsou všichni pokrytci. I on má snahu- vyrovnat se nějak obrazu tohoto světa- jen na to jde špatnou cestou, která ho stojí zbytečnou námahu a čím víc se snaží, tím horší to je a to je tak krutě nefér!

Ikona diskutujiciho Blaf 2014-08-07 10:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak po přečtení celého příběhu bych řekla, že Chosé je nevychovaný buran, to každopádně. Nicměné občas tvá kritika Alue byla poněkud přehnaná, až zaujatá. Ale to je o tom, co komu přijde už za hranicí, každý to máme nastavené jinak. Ale je pravda, že máš celkem i trpělivost, protože kdyby předemnou začal někdo v restauraci vylizovat talíř a ještě s tou jeho odpovědí nesmyslnou, bych se ho velice důrazně zeptala, jestli si už ze mě dělá prd*l a hezky nahlas mu pověděla co si o něm myslím. Takové nevychovance vedle sebe nesnesu.

Ikona diskutujiciho Hmm 2014-08-07 10:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]: Tak tak, veľmi by ma zaujímal jeho pohľad na ich stretnutie. V celom príbehu je množstvo domýšľania a uvažovanie nad dá sa povedať hlúposťami a predstavami jedného človeka ako by mali vyzerať druhý (viac je tam vnútorný rozhovor Alue so sebou ako realita). Tým nechcem povedať, že jeho správanie je OK. To vylízanie taniera tiež veľmi záleží na situácii, teda či boli okolo ľudia atď, ale samozrejme už len preto, že bol s človekom s ktorý, sa zrovna nevidí moc často to bolo riadny "mazec".

Ikona diskutujiciho Ondra 2014-08-07 10:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Odsuzovat Alue za to, že odsuzuje druhého? :-D Pořád stejné odsuzování…

Ikona diskutujiciho Alue 2014-08-07 11:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]: Hm… to je tak. Mám sice svá měřítka, ale když se něco takto podělá, tak se za každou cenu snaží zachovat klid, respektovat toho druhého a nezhoršit to.

Ikona diskutujiciho Lu-Aquarius 2014-08-07 11:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Navečer při vyzvedávání baťohu mohl mít zlatý hřeb, kdy se Chosé usměje a povídá "Celý den jsem Tě jen tak zkoušel, jestli by jsi obstála v mém životě jako trpělivá žena, a zvládla jsi to na jedničku s hvězdičkou!" Z baťohu pak vytáhne smoking s černýma lakýrkama, upraví se a z kapsičky vytáhne snubní zlaté prstýnky s briliantama a povídá "Rád si Tě vezmu za ženu milá Alue a můžeme dnes přespat v luxusním hotelu, kde si ještě můžem o všem popovídat u nějakého dobrého drinku. Mám tady odtud kousek svého řidiče s kočárem, tak nás tam zaveze a jestli si zítra budeš přát podívat se kamkoliv na světě, můžeme se tam spolu vypravit. Peníze nejsou žádný problém". …tak nějak :-)

Ikona diskutujiciho Inalyn 2014-08-07 11:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Čakala som, že sa to vygraduje a že to bude fakt haluz, ale ono to v podstate všetko boli "len" také faily alebo ako to nazvať.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-08-07 11:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[29]: Chosé a ještě k tomu bohatý, to je podle mě mnohem více smrtelná kombinace, než chudý. To už bych hned utekla, neztrácela bych čas se slušně loučit.

Ikona diskutujiciho Lu-Aquarius 2014-08-07 11:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[31]: Dovedu si to představit. V takové extrémně nebezpečné situaci by útěk byl určitě tím nejmoudřejším řešením :-)

Ikona diskutujiciho Eileen 2014-08-07 11:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak s tím talířem, to je teda pořádný masakr :D

Ikona diskutujiciho Parmi 2014-08-07 11:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak se konečně také vyjádřím 🙂

Ikona diskutujiciho Blaf 2014-08-07 11:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[28]: Na jednu stranu obdivuji tvoji trpělivost, na stranu druhou – on se evidentně taky moc nedržel na uzdě svým chováním xD

Ikona diskutujiciho Amálka 2014-08-07 12:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No, určitě bych to nevydržela a napomenula ho, tedy pokud by se mi podařilo v tom šoku ze sebe dostat něco jiného než "STOP!!"

Ikona diskutujiciho Vojta 2014-08-07 12:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdyby tam místo Chosého byla ženská, asi bych dojedl, zařval, že jsem zapomněl vyzvednout sestru na letišti, hodil na stůl za sebe peníze a utíkal pryč

Ikona diskutujiciho Alue 2014-08-07 12:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[37]: … Nebo že jsi zapomněl nakrmit čuníky v chlívu, děkuješ tímto za připomenutí.. A zdrhat.

Ikona diskutujiciho Ameline 2014-08-07 12:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vylízat talíř? Hm. Nekonvenční. Proč ne? Pokud by můj byl též vhodný k vylízání, přidám se, zazubím se na obsluhu, dám jim větší spropitné a půl roku se tam neukážu. Jsem pro každou špatnost. Podotýkám ale, že v případě, co popisuješ, bych jen tupě zírala, protože jestli by mi s ním bylo celý den tak nepříjemně, jak tobě s ním, neměla bych chuť dělat kraviny a prostě bych zalezla do sebe. Z toho, co popisuješ jako excesy, bych si asi moc nedělala, asi bych víc jančila z toho, že se chová jako nerozhodný děcko.

Ikona diskutujiciho McMahon 2014-08-07 13:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Skvěle napsaný seriál v tom smyslu, že jsem vždy dychtil nedočkavostí po dalším pokračování, abych už se konečně dozvěděl, co se vlastně tak hrozného stane, že to vše donutilo Alue dokonce celý zážitek sepsat. Musím však přiznat, že po dočtení jsem lehce zklamanej. Nic až tak zvláštního se bohužel nestalo…Vidím to jen jako setkání dvou lidí, kteří svůj životní postoj a příběh mají napsaný úplně jinak než ten druhý. Ze strany Chosého to cítím tak, že to byl  opět pokus Tě sbalit, ale v průběhu schůzky zjistil, že jste se po těch letech ocitli oba opravdu úplně někde jinde a tak to postupně nakonec vnitřně všechno vzdal…Neurčitě domluvený čas (chtěl Ti tím naznačit, že ačkoliv má i jiné důležité věci na starosti, tak jsi pro něj tak důležitá, že si na Tebe udělá čas, jenže ještě neumí říci přesně kdy) přišel bos (jednoznačně na Tebe chtěl udělat dojem, že nejen čte Tvé stránky, ale i se řídí návody na nich, to však byla jeho největší chyba, pak očividně trpěl jako pes. Nemohl to však dát najevo, protože by pak před Tebou vypadal jako totální pako. Z té bolesti, kterou vytrpěl pak pramenila jeho celodenní nespokojenost a neustálé stěžování si. Když si však prohlížel zálibně Tvoje riekerky, tak jsem si opravdu myslel, tak teď už to konečně vzdá a požádá Tě o zapůjčení bot, se slovy „Ty jsi přece zvyklá chodit bos“…ale on ne – je to přece jen obdivuhodný bojovník) objednávka v restauraci (jen kvůli Tobě porušil své životní zásady a dal si pivo, jen kvůli Tobě si dal drahé jídlo, představoval si, že tyto gesta dokážeš rozpoznat a náležitě ocenit) řeči o dítěti a žádost o to šáhnout si na nohy (poslední velmi nepovedený pokus o sbalení, chtěl tím naznačit, že se mu líbíš, dále on by dítě chtěl a zjišťoval jak jsi na tom Ty) Co se týče lízání talíře a hledání batohu. Bohužel má Chosé po těch letech, kdy nepoznal co je to restaurace, posunutou laťku společenského chování, hodně nízko. No co, každý jsem jiný…Kdyby se to stalo mi, tak budu dělat, že to nevidím, batoh bych taky pomohl najít, ve vší slušnosti bych se i rozešel, ale příště už bych se setkat opravdu nikdy nechtěl. Asi bych se i radoval, že mám skvělý námět na článek a taky, že mám do budoucna vyřešen jeden vztah domnělého kamarádství….

Ikona diskutujiciho Auri 2014-08-07 13:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Poprosila bych ho, jestli by s tim mohl prestat nebo jit ten talerek vylizat treba na zachody, ale at okamzite prestane, protoze je to neskutecne nechutne a osobne by se mi navalovalo a prisla bych o chut k jidlu. S batohem bych ale taky pomohla, svedomi je silnejsi.

Ikona diskutujiciho Vojta 2014-08-07 13:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[38]:: No to je taky super nápad, ale já si většinou řeknu panebože co to je, ale lidem nic neříkám. Jestli chlap v těchhle letech neví, že v restauraci se talíř nelíže, tak mu opravdu jen tak něco nepomůže.

Ikona diskutujiciho Vittorie 2014-08-07 13:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No já bych na něj asi nejdřív koukala jak na tvrdý Y, beze slova a rychle bych dojedla to svoje, zaplatila a vytratila se. Batoh nebatoh, asi už bych na to pak neměla nervy :D

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2014-08-07 13:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak mě by Chosé asi děsil. Už si to živě představuju. Přijel by za mnou bez bot. Vrazil by si hned na zastávce střep do nohy, pak by fňukal, kdybych mu to chtěla vydezinfikovat. A už by s ním žádný dlouhý procházky nebyly.

Ikona diskutujiciho Colliode 2014-08-07 13:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jak jsem psala v jednom komentáři, občas když člověk zdrhne dřív, i když je chvíli za kdovíco, nakonec jsou rádi oba 🙂 myslím, že i pro Chosého by bylo lepší rozloučit se dřív a jít si každý vlastní cestou…

Ikona diskutujiciho tarantule* 2014-08-07 14:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak tohle překonalo všechny nechutnosti, které jsem čekala. Fuj.

Ikona diskutujiciho aves passeri 2014-08-07 14:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No, vzhledem k tomu, že jsem matka malého dítěte, nejspíš bych si neodpustila poznámku, že takhle se nechová ani to sedmileté dítě ani doma. (tedy pokud nejde o nějakou vyloženou dobrůtku :-)).

Ikona diskutujiciho anelie 2014-08-07 14:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jednou jsem taky udelala neco nepatricneho (coz mi v ten okamzik neprislo:)) ) V knihkupectvi, kde jsem byla se svou kamaradku, jsem na zaklade cehosi, so jsem videla v jedne knizce tam, zacala zpivat ceskou hymnu (ne moc nahlas). Asi to bylo celkem trapne, protoze kamaradka me poprosila: "Muzes prosim prestat zpivat?" Hned jsem samozrejme prestala a odpoved byla "Dekuji". Snadne a jednoduche, bez jakehokoli povysovani a ponizovani.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-08-07 14:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[40]: Souhlasím s tvým odhadem, myslím že tak nějak to mohlo být…. To psaní článků mě nakonec taky moc bavilo, i když jsem to dva týdny odkládala.

Ikona diskutujiciho Katrin 2014-08-07 14:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ve výše popsané situaci bych si nejspíš odsedla k jinému a prázdnému stolu (pokud by nějaký byl). Pokud by se tvářil dotčeně, tak bych mu zkusila vysvětlit, že tohle prostě civilizovaný člověk nedělá. Pokud by stále pokračoval, tak bych se s ním nadobro rozloučila, v klidu dojedla své jídlo, zaplatila a odešla.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek