Nejlepší lék na nemoc, aneb když marod maluje

16.4.2011 v Poselství 21

Milý deníčku,

Už jsem skoro dva týdny napůl narod. Co to znamená?

No, zkrátka jsem tak moc blbla a blbla, až mi to spadlo na hlavu a jsem nemocná, jenomže když si člověk dělá smělé plány, které hodlá uskutečnit i kdyby na zemi UFO přiletělo, tak se nadopuje céčkem, kopne do sebe štamprdlu a blbne dál.

V tuto dobu mého napůl marodění jsem měla naplánované malování. – Ano, slyšíš dobře, já a malovat.

To blonďaté zvíře a bílá barva? Že to nedopadne dobře? Ale kdeže.

Byla tu ta možnost zalehnout do postele a nechat to na jindy, jenomže kdy jindy? Výhled na další měsíc a více mi nedával příležitost a znáš to, když se něco nechá na jindy, tak se to pak už neudělá vůbec a já si chtěla přestavět pokojíček, protože chci změnu, zapatlané zdi potřebovaly oživit a vůbec to bylo potřeba, protože už dlouho chci mít vlastní počítač a vlastní stoleček, u kterého bych mohla nerušeně pracovat. Našetřila jsem si, ale první bylo nutné udělat na to místo.

Aby člověk se zduřelým krkem a hlasem jako Jožin z bažin prohlásil, že bude malovat za každou cenu, to musí být asi fakt hodně velký magor. – Udělala jsem to.

Včera jsem se na to vrhla a nebudeš tomu věřit, zvládla jsem to. Tajně jsem doufala, že když se ještě teď pořádně přetáhnu, tak že už to tělo nevydrží a zalehnu nadobro, abych se mohla začít teda léčit a ne pořád popobíhat od jednoho ke druhému.

Jenomže mám to asi moc silný kořínek. Vidíš?

Je vymalováno, zdi jsou krásné… no, tedy… když se na tu malbu tak dívám, některé zdi jsou vážně super, až si říkám, že to nemůže být moje práce…. a když se kouknu zase jinam a vidím ty fleky, tak se směju a říkám si ,,Jo jo, tohle mi přesně odpovídá.” – A nevadí mi to. A když to nevadí mě, tak je to jedno.

Nové uspořádání mého pokojíčku mi leželo v hlavě už pár měsíců, dokonce jsem už měla změřený nábytek a technologický nákres na papíře, takže se nebylo nad čím moc rozmýšlet.

Výsledek je nádherný.

Teď když se vejde do pokojíčku, vítá mě na první pohled postýlka, popínavý potos (moje nejmilovanější rostlina) roztáhlý pes půl stropu a motýlci na oknech… no jéje!

Když vejdeš, tak málem (pardon) pustíš bobek, jak je to nádherné, jak se mi to povedlo. A ten můj potos, ten blázen rostlinný se tam tak krásně vyjímá! – Předtím jsem vlastně spala taky pod jeho liánami, ale jenom napůl. Teď je to dotažené k dokonalosti a použila jsem místo bavlnky pořádný provázek, takže se mi to neprověsilo a je to zkrátka dokonalé.

Teď, když je můj blázen roztáhlý po skoro celém stropě a jeho liány mají spoustu nového místa k růstu, tak už nespím v pokoji, kde je moc květin… spím v permanentní zahradě a moc se mi to líbí.

Jsem prostě šikulka, co ti mám povídat.

Taky jsem vytřídila knihy, takže mám teď spoustu místa na moje věci a všechno se mi pěkně vešlo na poličky, aniž bych to musela hustit a aniž by to vypadalo přeplácaně.

A vůbec to celé má jinou atmosféru, když jsem si to mohla udělat úplně celé po svém. Je to jako výjev z pohádky. Všude květiny, motýlci a povedlo se mi tak dobře rozvěsit lapače snů, že to přesně odpovídá mojí energii. Když tam vejdu, tak si říkám ,,Jo jo, tady bydlí nějaký indián mixlý s vílou a květinový nadšenec k tomu.” – To byl přesně můj záměr, naturální pokojíček.

A taky když jsem oddělala takové to… jak se tomu vlastně nadává? – Zkrátka kryt na stropní světlo, měla jsem pocit, že jsem odkryla pohřebiště. Já nevím, co ty mouchy pořád lezou zrovna sem, když je spousta vhodnějších míst, kde se dá spokojeně chcípnout. Taky jsem zjistila, proč mi to světlo málo svítí.

Jedna žárovka byla prdlá a už byla prdlá hodně dlouho, jenomže znáš to… žárovka prdne a ty si řekneš, že se to musí udělat a pak na to zapomeneš a zjistíš to až za půl roku. No, nejenže jsem šikovná, ale taky parádně sklerotická. Ale jinak dobré, už svítí obě, alespoň uvidím lépe na práci.

Jestli byly nějaké ztráty? – No… ztráty byly při rozplétání blázna. Na internetu je napsáno, že Potos šplhavnice, mým jazykem Blázen, má liány dvoumetrové. Můj blázen je má přes pět metrů a když máš ty blázny tři a každý má minimálně 3-5 dlouhých lián a několik menších, tak se to holt rozplétá hodně dlouho. Ale uloupla jsem mu omylem jenom dva listy a zastřihla jednu liánu, která nebyla pěkná, tak to trošku mrčel… ale když jsem ho vracela zpátky ke stropu, tak mě píchnul listem do oka, takže je to 1:1. Ale omluvili jsme se sobě navzájem, protože on díky mě žije a já ho mám jako hlavní motiv svého pokoje, takže je v mém zájmu, abysme se měli rádi. A že mě má rád… má mě moc rád.

Dostala jsem ho od maminky, když mi bylo asi 12. To byl taková napůl zdechlá květinka s jednou liánou půl metru, kterou mi pak uštípla andulka… potvůrka jedna, budiž jí země lehká. A tak jsem tu liánu rozdělila, zakořenila a tak jsem to množila, až z toho mám gigantická trojčata, která rostou jako o život. Třeba mezi sebou závodí, co já vím?

A když jsme u těch ztrát…. rozplétám liány, rozplétám…. a najednou křup!

No co myslíš, že to bylo! Prdla příčka v posteli, stoupla jsem si holt na špičku. Ale kytičku jsem neztratila. Jenom jsem kvíkla, klesla o pár centimetrů, slezla a zhodnotila…. původně byla příčka v nohách, teď, když je pokoj přestěhovaný, ji mám přímo u hlavy, ale nevadí. Podložila jsem to kusem dřeva, však co se budu vzrušovat? Je to moje postel. A když mi to nevadí, tak je to jedno.

Při malování jsem se taky nasmála. Znáš to, když už nemůžeš, tak začneš dělat blbosti. A já nemohla už od rána, protože takhle zle mi nebylo už dlouho. Naposledy jsem byla nemocná, když mi bylo 16. Všechna čest, Aluš, to jsi vydržela být zdravá pěkně dlouho. – Kde jsme to přestali?

No zkrátka jsem si začala povídat se štětkou, se kterou jsem objížděla okna, tam, kde se nedostal váleček. A protože se mi klepaly ruce, tak jsem krásně zapatlala barvou rámy.

A to bylo pak samé:

,,Ták, pěkně to tu zaplácni, no anooo.. a ještě tady, ták, pěkně to rozmázni, ať máš zítra co dělat… však ty se tak strašně nudíš, vždyť bys umřela nudou, kdybys nemohla alespoň ty rámy po sobě vyčistit…. ták, pěkně tady kápni… no, hezky ti ujela ruka, to nevadí, však se to vsákne…”

Byla jsem parádně zapatlaná barvou, hlavně po vymalování stropu. To jsem dostala několikrát i do oka a jedna parádní kapka šla přímo na rty. Mňam!

A teď ještě, co u mě dělá vlastně ta nemoc, když se mám tak moc dobře?

No, zkrátka jsem se přetáhla. Přehnala jsem to s akčností. Začalo to v sobotu na přednášce, tam mě to pořádně vysálo a pak už se to se mnou táhlo. Připadám si jako vyžvýkaná žvýkačka, ale s úsměvem.

Taky mě začal bolet ten zub, co jsem si ho nechala minulý rok vrtat, takže je to vůbec teď divoké. Co mi zbývá, budu to muset znovu řešit, ale k tomu stejnému chlapovi už znova nejdu. Ten byl drahý jako blázen a očividně to udělal špatně. Ať si chuchne, přejdu jinam.. ale kam? 🙂

Taky potřebuju dopsat tu svoji knihu. Zbývá jen pár kapitol, jen kousíček a bude hotovo. A já pořád ne a ne to dodělat.

Čeho se bojím?

Já se nebojím. Zkrátka jsem se ještě nesmířila s tím, že můžu co chvíli vyskočit a zařvat: ,,DOPSÁNO!” – Pravda, pravda, musím to ještě přepsat do počítače, takže nebude hotovo, ale ten pocit, že už je rukopis na konci… nějak si ho pořád schovávám na potom. Teď jsem nemocná, takže hrozí, že to v posteli dopíšu. Možná mě to chytlo právě proto, aby mě to v psaní popohnalo.

Jenomže já jsem asi vážně blázen. Místo abych zalezla pod peřinu, tak jdu pařit a pak si klidně maluju. Teď je po všem a… vidíš??? Já mám ležet, mám spát! – A místo toho tady sedím a píšu, protože jsem poslední dobou tak moc přemýšlela, že to potřebuju pustit ven.

Umím vůbec ještě odpočívat, když vidím postel a myslím na to, že v ní dopíšu knížku a dopletu náramek do příští soutěže? Postel je přece na spaní!

A taky… byla za mnou maminka.

Od té doby co tu není mám pocit, že ji mám pořád radši a radši. Když jsem třídila ty knížky, hladila jsem po vazbě některé, co mi sama dala, nebo mi z nich četla, když jsem byla ještě hodně hodně hodně malá. Jsem sentimentální.

Zdál se mi o ní sen, byl moc smutný. Tak moc, že jsem během spánku přestala dýchat a vzbudilo mě naštěstí až dušení. To se mi normálně vůbec nestává.

Další den za mnou přišla osobně, to už nebyl sen. Usínala jsem, byl to poslední večer, kdy ještě můj pokoj byl v původním stavu. Cítila jsem její dlaň, jak mě pohladila po ruce. Byla příjemně teplá a to mě probralo.

Tak jsem otevřela oči a byla tam. Povídaly jsme si a ona mi řekla, že už na ni nemám tak moc myslet, že už se nevrátí.

Slíbila jsem jí to, ale slova jsou slova… slova se mluví a voda teče, myslím na ni pořád a od tohoto setkání možná ještě víc.

Za dva měsíce to bude rok, ale čas to pořád nějak nevybledl, asi ho je potřeba víc. A už v té době jsme se ani nevídaly, přesto ji nemůžu dostat z hlavy. Za co jsem ale opravdu moc ráda je to, že se náš vztah úplně očistil a zůstalo jen to hezké, takže vzpomínám zhluboka a v dobrém.

Někdy se přistihnu, že tajně doufám, že se otevřou dveře a ona se objeví, pěkně oplácaná s ruměncem ve tváři, tak jak si ji pamatuji jako školčátko. A řekne mi, že těch deset let byl všechno jenom sen a že to začne znovu, jinak a hezky. – Jak říkám, jsem sentimentální, ale ona už se nevrátí, sama mi to předevčírem řekla.

Kam dál:

Další obrázky andělů

Zobrazit celou rubriku ,,Deníček”

Komentáře

Ikona diskutujiciho Bo 2011-04-16 07:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Čítam Ťa a toľko toho pasuje na mňa – chystám sa maľovať a oddiaľujem to.

Ikona diskutujiciho Iv 2011-04-16 09:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Kdo otvírá tyto stránky častěji, dá mi nejspíš za pravdu, že podobně  zaměřené stránky existují i jinde, ale tyto jsou přesto výjimečné a lepší než jakékoliv jiné, dnešní článek je toho názorným důkazem… Jen doufám, že ho Alue doplní co nejdřív i nějakým fotem, např. potosy taky pěstuju doma řadu let, ale ty její, co popisuje, si nějak neumím představit, děkuju dopředu, třeba by to šlo, zdravím a přeju rychlé uzdravení

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-04-16 10:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Parádní článek!

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2011-04-16 12:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No aj to maľovanie by sa malo robiť s láskou a nie na silu, aj keď je to dobré mať čím skor za sebou.

Ikona diskutujiciho kamienky 2011-04-16 13:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nie je nič lepšie, ako zariadiť si izbietku po svojom ♥ nádherný pocit, počuj naozaj ten lapač snov pomáha? a má aj nejaký hlbší zmysel???

Ikona diskutujiciho Baruenka 2011-04-16 13:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdybych měla já malovat, tak to dopadne tak, že na každém centimetru stěny bude jiná barva.. 🙂 Taky by se u mně v pokojíku mělo malovat, takže tajně doufám, že mi dovolí si to vymalovat samotnou.. nemám ráda, když mi někdo něco v pokoji "přehazuje". 🙂

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2011-04-16 14:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tiež som raz malovaľ, u babky no staré malovky sa začali lúpať a vytvoril som veľké deravé fľaky. Ešteže babka tomu moc nerozumie a nemá dobrý zrak.

Ikona diskutujiciho Alue 2011-04-16 14:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Fotem? To nepůjde, to je vysoce soukromá zona, nemusí se mi na ni lidé napojovat přes fotky. :D

Ikona diskutujiciho Iv 2011-04-16 15:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Jasné… Ptala jsem se tě na případné foto jen tak, protože vím, že jsi kdysi dřív záběry sebe a svého bydlení zveřejnila. Dopoledne jsem se pustila do přesazování – potosů a nejen jich, možná jsi mě inspirovala… Děkuju za dnešní článek, za odpověď

Ikona diskutujiciho Kirael 2011-04-16 15:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: mohla by jsi sem dát nějaké svoje fotky?

Ikona diskutujiciho Barbora Sejrková 2011-04-16 17:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo tak t já taky teď lítala asi dva týdny napůl v nemoci… už už se mi to rozjelo, když jsem si říkala, že jsem zdravá a zařekla se, že to tak zůstane a je klid 🙂

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-04-16 20:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: Pár fotek tady je, např. v archivu je Alue ve věku 7 let a vypadá tam jako rozjívenej kluk :-) Ale z důvodu zachování soukromí nedoporučuju moc svoje fotky vystavovat (i když jsou lidi, co jim to dělá dobře, ti se ale nachází spíš na facebooku, lidé.cz atd)

Ikona diskutujiciho Michael 2011-04-16 20:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alušce pomáhá speciální potosový skřítek:) A ten potos je záléván levitovanou vodou , je dlouhý přesně 5,54 metrů a roste pravotočivě. 🙂

Ikona diskutujiciho cico 2011-04-16 21:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pozdravujem.

Ikona diskutujiciho jm 2011-04-17 00:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alu, gratuluju k novém pokojíčku a brzy se uzdrav! Krásný článek.

Ikona diskutujiciho Ive 2011-04-17 09:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: připojuju se k tvému vzkazu, souhlasím, ještě k Michaelovi: psal jsi nám a Alue jen pozdrav, dělal sis srandu nebo se ti rodí v hlavě nová Povídka? Zdravím

Ikona diskutujiciho Michael 2011-04-17 18:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: Zcela určitě bude 3. pokračování. Ale nebude to povídka jako taková, ale v několika bodech vypsané mé vidění vesmíru.:)Už vím o čem mám psát, ale bude to až za delší dobu, protože se teť zámýšlím nad vážnými tématy.

Ikona diskutujiciho Verča 2011-04-17 19:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ten pokojík musí být parádní, když tam máš liány.:-) Kytičky jsou prostě úžasný!

Ikona diskutujiciho Verča 2011-04-17 19:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

P.S Přeju, ať ti to uzdravování jde co nejlip.

Ikona diskutujiciho Laura 2011-04-18 23:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

-Od té doby co tu není mám pocit, že ji mám pořád radši a radši.-

Ikona diskutujiciho Alue 2011-04-19 10:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]: Až někdy ztratíš maminku a začne ti chybět, tak to možná pochopíš.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek