V únoru roku 2015 natočil Youtuber Boyinaband následující zhudebněný názor na školní vzdělávací systém. Co slovo, to perla. Mluví o problému, který se v podstatě táhne napříč vzdělávacím systémem po celém světě. Děti a mladí dospělí se ve školách učí věci, které jsou jen málokdy využity ve skutečném životě.
Dítěti je odmala vtloukáno do hlavy, že ,,škola je příprava na život“, ve skutečnosti však škola na život nepřipravuje, většinou žere náš čas tím, že nám vnucuje vědomosti, které většinou zapomeneme a nenajdeme pro ně žádné uplatnění v budoucnosti.
Existuje tedy způsob, jak se připravit na skutečný život? – Mít dobré rodiče, kteří nám ty základy předají, snažit se odmalička o samostatnost, rozvíjet své talenty a netrávit veškerý svůj čas u televize. Nakonec má však o našem úspěchu v životě stejně hlavní slovo naše osobnost a intelekt.
Video vzbudilo dost velký ohlas, dnes už má 9,5 milionu zhlédnutí. Na tento virál vznikla i celá řada reakcí z řad youtuberů, některé jsou rozumné, nad jinými zůstává rozum stát, každopádně to pěkně hnulo žlučníkem nejednomu divákovi.
Nezůstávejte ve škole
České titulky si zapnete kliknutím na: ozubené kolečko → titulky → čeština.
https://www.youtube.com/watch?v=8xe6nLVXEC0
Když tak vzpomínám na svoje školní léta, v životě jsem využila od každého předmětu něco, avšak byly to úplné základy, které se berou na základní škole, dokonce hned na prvním stupni a i kdybych je neznala, velmi rychle a snadno bych se je zvládla doučit, nebo bych si je našla díky tomu, že dnes existuje taková krásná věc, jako je internet. – Internet je dar i prokletí moderní doby, je to dobrý sluha, ale špatný pán… Jako oheň. – Podle toho, jak se využije.
Dneska si říkám, že ani ne tak školní docházka, ale internet je pro mě podstatnější, protože všechno důležité co jsem se kdy potřebovala naučit nebo najít, mi internet poskytl. V podstatě denně využívám internet k hledání věcí, které si potřebuju doplnit, nebo doučit a dělám to s chutí, učím se ráda a postupně, to co mě zajímá, nebo co zrovna potřebuji a nenašla jsem to v knihovně… Kdežto škola pro mě byla jeden velký permanentní stres, neustále jsem z ní měla nějaké psychosomatické nemoci, průjmy, teploty, a bůh ví co ještě… a i po jejím dokončení jsem několik let byla traumatizovaná, že jsem se ráno budila s hrůzou, že musím vstávat do školy – no jo vlastně, už nemusím.
Byl to pro mě obrovský stres a vědomostí jsem si odnesla málo, i když jsem byla velmi pečlivá, nikdo na mě nemusel nikdy dohlížet ani se se mnou náročně šprtat a všechno jsem měla v pořádku. Protože taková já jsem, všechno co mám na starosti, musí být v naprostém pořádku.
Jedna z mála skvělých věcí na škole jsou jazyky. Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Jazyky jsem vždycky měla ráda, vždycky mi šly a nelituji ani jedné hodiny, kterou jsem proseděla ve škole, ať už to byla angličtina, nebo ruština, každá minuta měla pro mě smysl. Ale já měla štěstí na dobré učitele, zejména co se týče angličtiny. Nejlépe anglicky jsem uměla ve chvíli, kdy jsem vycházela základku, na střední mě naopak úplně zblbli, pak jsem to nechala nějakou dobu úplně ladem a znova se do toho dostala vlastní snahou, díky internetu. Ale už nesedím nad učebnicemi, ale pouštím si filmy. Je to pro mě příjemnější mít naposlouchané, než se šrotit z papíru.
Velká kapitola pro mě byly ,,technické“ předměty silně zaměřené na logiku, to je matematika a od ní se odvíjející fyzika a chemie. Ruku na srdce, z matematiky v životě skutečně potřebuji pouze základní počty, na ty složité máme kalkulačku. Velmi důležitá je trojčlenka, počítání pod sebou, nebo dělení na více desetinných míst. Ale rovnice, nerovnice a počítání s písmenky, tím jsem ztratila pěkný kus nervů a života a vůbec k ničemu mi to nebylo.
Kdybych tehdy věděla co ze mě dneska bude a kdybych věděla že stačí znát trojčlenku a na písmenka se můžu zvysoka vybodnout, tak jsem se tím nestresovala, klidně jsem ty testy matlala a bylo by mi to jedno… Upřímně jedno. Fyzice a chemii jsem přestala rozumět na střední škole, tehdy jsem z toho byla velice ve stresu, dneska vím, že je to úplně jedno, protože to stejně nebyly důležité věci. Leda kdybych dělala nějakého vědce ve specializovaném ústavu tak možná, ale kolik nás takových je, viďte? 🙂
Nakonec když se na sebe podívám, na svůj život, tak nejvíc nepoděkuju škole, nepoděkuju své rodině, ale poděkuju sama sobě. Protože jsem si ten život zařídila.. a o tom to je. Nespoléhat se, že něco nebo někdo nám to zajistí. Nespoléhat se na to, že když mám nějaký papír a přídavek před nebo za jménem, tak že mi to zajistí dobrý život, dobrý plat a úspěch našich projektů. To už dneska nefunguje, že by nám stát, někdo jiný přidělil práci dle našeho vzdělání, nebo osobních predispozic. Prostě musíme mít ostré lokty, nabroušený jazyk, musíme vědět co chceme, a umět si to zařídit… V opačném případě nás nespasí ani deset doktorátů.
Když se mě dneska děti nebo mladí dospělí ptají co si počít se školou a životem, neodrazuji je, aby odcházeli ze školy, protože škola je svým způsobem ochrana, prodlužuje dětství. Škola za ně platí daně a pokud člověk není typ na podnikání a bude chtít být někde zaměstnaný, s maturitou vždycky prorazí lépe, než bez ní… Speciálně je neodrazuji, pokud vím, že už pár let vystudovali a mají tedy investovanou obrovskou spoustu času a práce, na co to vše zahodit, když je lepší ještě ten rok-dva vydržet? A velice doporučuji zůstat ve škole, když mladý člověk sice už nechce studovat, ale ani nemá ŽÁDNOU představu o tom, co bude dělat, až v té škole skončí. Z toho totiž může být pěkná polízanice…
Když vím co v životě chci, vím jak toho dosáhnu a mám na to, můžu si se všemi diplomy světa vytřít zadnici, ale pokud toto nemám, je škola pomoc… Získá člověku čas, aby dozrál. Ale na život ho stejně nepřipraví. Na to se člověk musí připravit sám.
Ale v zásadě to nakonec vždy záleží na osobnosti člověka, jsou lidi co mají skvělé zaměstnání i bez papíru a jsou lidé, co pípají za kasou a mají vysokou školu, protože si zkrátka neporadili.
Představte si, že mám v rodině o dvě generace dřív člověka, který studoval do svých čtyřiceti let. Měl několik vysokých škol, byl to houslový virtuoz… A jak se s tím chvástal, když jsem byla ještě malá a vykládal mi, ať se hlavně dobře učím, mezitím co z něho táhl chlast. – Víte, jak dopadl? Alkoholik bez vindry, věčně bez práce, prostitutky, žil v rozpadajícím se baráku, člověk žijící v absolutním bordelu a vajglech, místo parket hlína… A všechny ty školy co absolvoval, mu byly na jednu věc.
Škola má mnoho chyb, na kterých je třeba pracovat, má mnoho nedostatků a děti v ní prosedí dvě třetiny času úplně zbytečně, plodná je jen ta jedna třetina a v případě některých dětí co nedávají pozor, jsem ještě velká optimistka. Na druhou stranu bych ji však nedémonizovala a neříkala ,,nechoďte do školy“, protože život je drsný, ten se s vámi nepáře a škola je určité útočiště, i když mladému člověku leze na nervy, i když ho stresuje.
Osobně ani nepovažuji školu za zdroj vědomostí a vzdělání, protože to nejdůležitější pro svůj život jsem se naučila sama, většinou praxí. Geniální a moudří lidé se učí celý život a učí se sami, bez pomoci autorit, nepotřebují aby jim někdo stál za zadkem a neustále je hodnotil, nebo srovnával se zbytkem.
Vědomosti, které si člověk sám vybere a vlastní pílí osvojí, zůstávají v hlavě a pak jsou i využity. A ty jsou skutečně hodnotné, málokdy se nám klasická škola trefí přesně do noty, že nás učí to, co zároveň chceme a potřebujeme znát…
Pamatuji jak mi jeden člověk – bylo mu tehdy 40 – říkal jak dokončil vysokou, jak se mu tehdy ulevilo, že se od té doby už nikdy nic nebude muset učit… Já tehdy byla na gymplu.
On se tím chlubil, jako kdybych mu měla závidět. Ale mně ho v tu chvíli bylo naopak strašně líto. Víte, proč? – Protože z něho ta jeho vymývárna mozku vyhnala chuť učit se. Na co mu byl diplom, když ho to takhle duševně vykastrovalo?
Učit se, poznávat, hloubat – To je potřeba, kterou má člověk vrozenou od dítěte a která s ním je celý jeho život, pokud ji něco nebo někdo nezabije. Člověk, který ztratil chuť se učit, si podle mě zaslouží soucit, ale rozhodně ne obdiv… A když už jsem u toho, skutečný obdiv a úctu si podle mě zaslouží lidé, kteří se dokážou v životě uplatnit, postarat se o sebe, něco vybudovat, prospět v mezičase nějakým způsobem společnosti a nedostat se mezitím do vážných problémů. Bez ohledu na to, jestli mají papír, nebo jestli si s diplomem vytřeli zadnici.
Jaký je váš pohled na vzdělávací systém?
Jaké jsou jeho silné a slabé stránky?
Co vy osobně považujete za hodnotné a co naopak je/byla ztráta času?
bylo mi to ukradený. Byl jsem rád za cokoliv lepšího než 5 
? Nás na základce formuláře neučili, jenom jak napsat pohlednici a vyplnit podací lístek a to bylo všechno!!! :O Co to bylo za školu?
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Lékař před mnoha lety, na zadní stránce časopisu…
-loc Mimo sezonu... leda zamrazit a pak postupně odebírat.
-Alue K. Loskotová O detoxikaci těžkých kovů píše návody Anthony William…
-K. Jestli někdo hledáte za kým jít, tak Joalis.…
-Gulliver