Noční můra o ničem, aneb spolupráce hodných duchů a Laureje

4.10.2009 v Zážitky 0

Zdál se mi sen, ve kterém bylo na jeho konci jak ležím v posteli, dívám se na dveře od svého pokoje a někdo nebo něco pořád bere za kliku, neotevře, ale pustí ji. Dělal to pořád dokola a mě to drancovalo nervy. Nahánělo mi to hrůzu.

(Přitom normálně když mi nějaký duch rozrazí dveře, nijak moc to se mnou nehne a jsem v klidu. Holt ve snu se člověk chová asi občas trochu jinak než za bdělého vědomí.)

Dostala jsem hrozný strach, chtěla jsem zavolat svoji sestru Mariku, ale místo toho jsem začala volat úplně jiné jméno, úplně jiného člověka.

(Z taktických důvodů raději pomlčím, co to bylo za jméno.)

Moc to neznělo, protože se mi hrůzou sevřelo hrdlo.

Najednou jsem se napůl probrala ze spánku, ale než jsem si úplně stačila uvědomit, že jsem mimo své tělo kdesi v luftě, že moje duše není v těle ale kdesi zase poletuje, zapadla jsem zpátky do toho snu.

Najednou to braní za kliku přestalo a jakoby se někdo za dveřma otočil a vyběhl nahoru po schodech.

Zase jsem se začala napůl probouzet, ale uslyšela jsem, jak mi něco hlasitě zachrastilo u pravého ucha. To už se ve mě zvedla vlna takové hrůzy, že jsem i přes křeč v hrdle zapištěla na celé kolo, tentokrát doopravdy a ne jen ve snu.

Ten hlasitý zvuk mě probudil. Prudce jsem se probrala, oči mi padly do tmy na dveře od pokoje, ještě ve stěnách dozníval můj křik.

Chvilku jsem to rozdýchávala a pak zase lehla do postele.

V hlavě se mi vynořila vzpomínka, jak sedím u stolu a najednou slyším:

,,Dneska mi volala tvoje maminka.”

– Strašně to se mnou cuklo, že jsem málem spadla ze židle. Dostala jsem strach, že za mnou snad bude chtít někdo od ní přijet, že mě budou nutit ji vidět. Můj pocit bezpečí a pohodlí se absolutně otřásl v základech jedinou větou.

,,Ty máš ale krutej humor.” – Nechtěla jsem tomu věřit.

Ještě večer jsem to v sobě probírala. Vedla jsem takový svůj vnitřní dialog.

,,Tak dobře, půjdu na to přes city. Chci ji vidět?” – V hlavě se mi vytvořila představa, jak moje vyhublá máti jde ke mě a objímá mě. Přitom se mi rozlil mráz žaludku, že se mi udělalo šoufl. ,,No to teda ani náhodou! – Mno vidíš, tak a problém je vyřešen.” – A po tomto dialogu jsem se snažila usnout, ačkoliv to moc nešlo. Ty představy co vytvářel můj všetečný mozeček mě vážně děsily, po čase jsem si zase ochutnala ty stavy hrůzy, kdy jsem brečela jen při představě, že se budu muset vrátit do Hustopeč. – Teď to bylo podobné, ačkoliv jsem vždycky jenom zatřásla hlavou a žádné bréčo se nekonalo.

Mno nakonec jsem zabrala a pak se mi ještě zdálo tohle. No fuj. Určitě to bylo tím, že se sem pokoušela volat. Ta hrůza se mi promýtla do snu v podobě někoho, kdo mi bere za kliku a já se ho strašně bojím. Sedělo to geniálně.

Jaká ironie, mít hrůzu z toho, že mám vidět vlastní matku. Co by za to jiní dali, a navíc to po mě ani nikdo nechtěl, já mám jenom bujnou fantazii.

A tak jsem tak ležela v posteli, chvilku jsem nechala svoje vzpomínky promýtat, ale hrůza z toho snu mě prostě ani po probuzení nepustila. Měla jsem hroznou žízeň a přitom jsem byla tak vyjuchaná, že jsem se bála otočit obličejem ke zdi.

Jako malé dítě, které se bojí, že když zavře oči a otočí se, tak na něho vyskočí nějaká příšera a sežere ho.

Jaká ironie, nebojácná Alue co dala na zadek tolika příšerám a vyděsí ji blbej sen o braní za kliku.

Fantazie valila na plné obrátky, ale ačkoliv jsem se snažila ji zbrzdit, nešlo to. Dotvářela obrázky a představy, které mě jen víc a víc děsily.

Najednou se mi rozsvítilo před očima. Ucítila jsem na tváři jemný dotyk něčí dlaně a před očima se mi ukázal obraz. Laurej ležel vedle mě, tentokrát nezářil bíle ale sytě modře. Spal vedle mě, otevřel pomalu oči, podíval se na mě, usmál se a hladil mě po tváři.

Nestihla jsem ani otevřít pusu a obraz zmizel.

To mě tedy nakoplo, ale bylo to příliš krátké a na zahnání vyděšené nálady to úplně nestačilo.

A najednou se ze skříně ozvalo ,,BUM!”

Och, to milé hlasité bouchnutí. ,,To bude určitě jeden z dobrých duchů z našeho baráku, přišel mě povzbudit. – Viď? Že jsi to ty? Že se nepletu?”

Ve skříni se ozvalo druhé bouchnutí na znamení souhlasu.

Najednou jsem se cítila, jakoby žádnej blbej sen ani vzpomínky ani fantazie nebyly a bylo mi dobře.

Po chvilce to bouchlo ještě jednou, tentokrát odjinud a na to bouchnutí jsem se automaticky zvedla a šla se v klidu napít, i když mě po pár krocích zase trošku uzemnil obraz v hlavě, kdy se mi ukázal ten černej hnusnej zlej vlk, jak mluví z díry k Atreiovi na konci filmu Nekonečný příběh1. Jasné znamení, že mám ještě něco čekat, protože to ve mě probudilo zase strach. Ale najednou jsem slyšela, jak se z mého pokojíčku ozývá rytmické bouchání do skříně.

To ve mě zase vyvolalo světlé emoce. Je tady dobrý duch, který šel ke mě, aby mě pohlídal a teď mě povzbuzuje, abych se nebála, že je tady.

Zlé duchy mohu spolehlivě vyloučit. Ti nemají možnost se ke mě dostat, takže bouchání mě jen těší.

V klidu jsem zalehla zpátky, ale bouchání ustalo a už se nic neozývalo. A zase začala bujná fantazie pracovat. Byla dotěrná, nemohla jsem se jí zbavit.

Nějak blbě jsem si lehla na bok, takže se mi začala odkrvovat ruka. Potřebovala jsem ji hodit pod sebe a dozadu, ale ty strašidelné představy mě úplně přikovaly k matraci. Chvilku jsem tak ležela, krotila svoje obrázky, zápolila se svojí bujnou představivostí a přemýšlela, jak to mám vyřešit.

Potom to za mě ale vyřešil Laurej.

Znovu se mi otevřel obraz před očima. Tentokrát ležel za mými zády. Řekl jen: ,,Neboj se Aluško, dej si ke mě klidně ručku.”

– Laurej už je jak nějaký můj taťka. Stačila jediná věta a já jako na povel pošoupla ruku na to správné místo. Jakmile se to stalo, kolotoč myšlenek ztichl. To ho možná přesekl taky Laurej, protože se na ty moje pochybné mišmaše už nemohl dívat. Spokojeně jsem začala zabírat, jen mě ještě jednou vyrušilo bouchnutí do skříně. To se domácí duch ještě ozval, asi mi přál dobrou noc…..

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek