,,Normální člověk aspoň pozdraví!“

30.9.2014 v Zážitky 26

No jo, tak mám další zvláštní zážitek ze všedního dne…

Šla jsem odpoledne do lesa ke studánce. Potřebovala jsem něco jen krátce probrat se zdejší vílou. Znáte ji, jmenuje se Galeara a už tu o ní vyšlo pár článků. Galeara je sice moc fajn, pořád optimistka, ale často za ní nechodím, protože mě pokaždé někdo ruší a kazí mi s ní rozhovory. Dnešek samozřejmě nebyl výjimkou.

Letos jsou v tom lese spousty hub, člověk hodně potkává nadšené houbaře, pusy od ucha k uchu a nabušené plné košíčky. I já, ačkoliv letos mám úplně jiné starosti a houby díky tomu nějak nesbírám, pokaždé hromadu najdu. Ale už se umím ovládat a když vím, že doma jich mám sušených spoustu ještě z loňska, předloňska, předpředloňska a večer smaženica nebude, tak houbičku nechám kde je… Ale to už je trochu jiný příběh.

Hned na kraji lesa na cestě, potkávám dvě babky

Bylo jim určitě něco přes šedesát. Obě měly na hlavě takovou tu chemickou krátkou trvalou, jedna na růžovo, druhá na světle rezavou. (Tyhle trvalé jsou fakt děs běs, z každé starší ženy udělají babu a ještě z toho ty vlasy hrozně řídnou, po letech připlešnou a zničí se. Co na tom ty staré ženy vidí?)

Jen co mě viděly, že jdu vzadu, hlasitě (nervozně) komentovaly, že ,,Támhle za náma jde mladá paní na houby… a jde s taškou.“

Jdu dál jakože nic neslyším a trochu nechápu. Měla jsem jenom kalhoty, tričko, v levé ruce tenkou bundu, aby mi v lese nebylo chladno a klíčky v kapse. Zkrátka jsem měla úplně prázdné ruce… Tak si říkám, že asi jenom blbě vidí a moji bundu považují za tašku, však co na tom. Ale vždycky znervozním, když slyším, že mě někdo hlasitě komentuje.


Babky šly strašně pomaličku, šouraly se a u toho velice hlasitě komentovaly úplně všechno, co viděly a co jim prolétlo hlavou. Možná hulákaly proto, že i špatně slyšely. Každopádně to jejich hulákání se rozléhalo po celém lese a také mi neuniklo, že těch pár hub, co našly (moc jich nebylo, co byste taky našli za houby, když nic nevidíte) si strkaly do plastového sáčku.

Nic proti sáčkům, akorát že všechno má prostě nějakou svoji ,,kulturu“, která má nějaký smysl. A u sběru hub tuplem. Strkat houbičky – dary lesa – do plastového sáčku, kde se zapaří a rozbijí, mi připadá stejně nevhodné, jako lít pivo do skleničky na víno, nebo prdět nahlas v opeře.

U starších lidí mě to velice překvapilo, plastikové sáčky bych čekala maximálně od hodně mladých pražáků, co jdou spontánně houbařit poprvé, nepoznají ani hříbek a neví co to je ,,třeň“. Prostě od někoho, kdo k tomu nemá vztah, jde poprvé a nikdo mu to neřekl… (Než mi tady začne psát do diskuze někdo z Prahy, že houby pozná a ať nemám předsudky, tak připomínám, že tohle byla pouze nadsázka.)

Ale jsou to jejich houby, ať si je strkají klidně do uší, co je mi vlastně po tom

Jdu kolem nich dál a jak je obcházím, samozřejmě pozdravím. Staré lidi zdravím vždycky.

Jen co před nimi udělám pár kroků, jedna z babek se mě úlisně ptá: ,,Taky, taky jdete na houbičky?“

Nastala asi třívteřinová chvíle ticha, během které jsem zastavila, ohlédla se a vzpomněla si na pověstný úlisný hlásek tří jeziněk, nebo babky z perníkové chaloupky. Úplně mi ty pohádky připomněla 😀 … A pak jsem přemýšlela, co vlastně na tak blbou otázku mám odpovědět?

Otáčím se na ně, pokrčím rameny a odpovídám, že ,,nemám košík“.

,,Jo, aha… hehe.“

Babky se tomu zasmály, protože mě asi považovaly za konkurenta, co je předběhne a všechno posbírá, protože navíc i dobře vidí. Tak měly radost, že se nemusí bát že jim to vysbírám a nemusí měnit směr. (Stejně jenom za těch dvacet metrů chůze jsem po obou stranách viděla hub jak nasekaný a nechápu, jak jim mohly uniknout. No nic…)

Babek jsem si nevšímala, došla ke studánce která tam byla kousíček a u toho jsem poslouchala, jak babky halekají na celý les… ,,A já si ještě před vstupem do lesa vypínám mp3, vytahuji sluchátka z uší a těmhle babkám je jedno, že tady řvou… Nemělo by to vlastně být naopak?“ Říkám si, mezitím co dělám kolem studánky trochu pořádek. Bylo tam pár spadlých větví.

Když jsem byla s úklidem spokojená, čupnu si a nabírám do dlaní vodu. Jak tuto studánku znám už roky, poprvé jsem si všimla, že větší část pramene si našla cestu přes kameny lemující studánku, místo aby vytékal pramen přímo z nerezové krátké roury, která tam byla. Na nachytání do dlaně to ale stačilo, když si člověk trošku počkal. Skoro to vypadalo, jakoby z trubky schválně teklo jen nezbytně malé množství, aby si pocestný mohl nabrat akorát do ruky a zbytek šel přes kameny.

Galeara tam byla hned a hezky se na mě usmívala, jako vždycky. Mluvit s ní ale bylo hodně těžké, protože ty dvě houbařící báby nevynechaly jedinou vteřinu na ticho. V životě jsem neviděla staré lidi, co by v lese takhle vyřvávali. Maximálně potkávám jednoho dědu, co chodí úplně potichu, pohybuje se velmi pomalu ale jistě a zatímco já měla kolikrát prázdný košíček, on si nesl dva plné, PROTOŽE ZKUŠENOST DĚLÁ MISTRA… Toto pro mne zkrátka byla novinka.

,,Pročpak jsi svedla svůj pramen přes kameny?“ ptám se Galeary.

,,Protože voda mnohem raději plyne přes ně, než skrz kovovou trubku.“ Řekla a nechala mě procítit, že jsem také voda.

,,Rozumím. Taky bych raději šla přes kameny, než skrz rouru. Ale děkuji, že jsi alespoň trochu nechala, aby si lidé mohli nabrat.“

Chvilku jsme s Galearou mluvily o tom, kvůli čemu jsem přišla, ale – achjo! – babky. Těžko se nám rozmlouvalo.

,,Tobě to halekání nevadí?“

,,Ne, já mám lidi moc ráda.“ Usmála se Galeara.

,,Ano, pamatuji se, že jsi mi to už v minulosti říkala… Ani takoví křiklouni ti nevadí?“

,,Mně přímo ani ne, spíš zvířatům.“

Jen co jsem na chvilku spustila ucho z hulákání těch babek, najednou po chvilce slyším, jak mluví o mně.

,,Hele všimla, sis jaká byla ta…“ Přestávám mluvit s Galearou a špicuji ucho. ,,To jako fakt má být hovor o mně?“

,,No, jo no. Normální člověk aspoň pozdraví!“

,,Ale jo, pozdravila.“

,,Fakt?

,,Jo, jako první zdravila. Já jsem ji slyšela.“

,,Já ne.“

,,No, a já na ni ještě, jestli jde na houbičky… A ona, že prý nemá košík.“

,,Ajo vlastně..“

Sedím tam u té studánky a čekám, co se stane, až jim dojde, že je celou dobu perfektně slyším, protože jsem jen pár metrů od nich. Však taky za pár vteřin:

,,Ježiš ona tady je.“

,,Co?“

,,No ta..“

,,Kde?“

,,Tam.“

,,Já nic nevidim.“

,,No tamhle! Tam sedí!“

,,No ježiš.“

,,No, a my ji ještě pomlouváme… Musíme být už ticho.“

Sedím tam jako opařená, ani se nehnu… a říkám si ,,Hurá, konečně tady už bude klid!“ A čekám, až babky konečně projdou… Prošly, ale za tři metry zase začaly hulákat a kromě hub a krájení jejich červivých nožek, jsem si ještě vyslechla ságu o tom, jak se jejich pejsek pořádně vykadil a jak hned po ,,aktu“ omylem nakopl svoje hovínko a jak letělo přes trávník a jak to bylo vtipné. Haha. (Měly s sebou takovou malinkou čivavu)

,,Promiň Galearo, že sem nechodím častěji. Jsi moc fajn, moc se mi tady u tebe líbí, ale..“

,,Já vím. Ruší tě lidé.“

,,Lidé jsou strašně hluční, nemám se před nimi pořádně kde schovat, když chci trochu klidu. Kamkoliv jdu a cokoliv dělám, pořád někdo dělá nějaký hluk, nebo mě pořád někdo komentuje.“

,,A přitom sama jsi člověk,“ směje se Galeara.

,,Jsem, akorát nějaký pofidérní, nějak mezi ně nezapadám.“

,,Ale jo, zapadáš..“

,,No dovol?“ Smějeme se… Když tu náš hovor opět přetrhly řvoucí babky…

No, upřímně, nějak mě pak už přešla nálada na odpočinek u studánky, i když mi Galeara zvedla celkem dost náladu. Původně jsem tam přišla smutná… Zatímco Galeara se poměrně slušně bavila. Jsem jediný člověk, co si za ní občas přijde popovídat. (To je dost smutné, ale slýchávám to často.)

Nakonec jsme to nějak uzavřely a já odcházela sice s dobrou náladou, ale s velkým otazníkem nad hlavou. Začala jsem analyzovat, ČÍM jsem mohla podráždit dvě babky, aby mě začaly rozebírat? Čím jsem jim mohla dát důvod? To fakt stačí kolem nich jenom projít a samy si už něco najdou?

Začala jsem se analyzovat: ,,No, vlasy mám zastřižený umytý, kalhoty normální, tmavé, bez dírek… Tričko z bavlny od The Mountain, v ruce červenou bundu… No nějak prostě nevím, co jim na mě mohlo vadit a na základě čeho usoudily, že nejsem normální?

Nebo prostě stačí nebýt stará, ošklivá a tlustá? Samo o sobě to možná k závisti a následné rozebíračce stačí. Možná jsem je nakrkla naopak tím, že nechodím do lesa jako trhan, ale upravím se ať jdu kamkoliv? Třeba jo…“

Začaly mě napadat i teoretické představy. Co by se asi stalo, kdybych u studánky vstala a přímo se jich zeptala, čím jim vadím, že o mě mluví, že jsem to nějak nezachytila… A když jsme u toho hodnocení, proč strkají houby do sáčku, že se to tak nedělá…?

Samozřejmě na takové chování nemám povahu, ale občas si říkám ,,coby kdyby to a ono.“ Patrně bych se stejně důvod nedozvěděla.

Také dlužno podotknout, že hluční lidé mi v lese vadí. Neustále bojuji s tichem v tom smyslu, že doma většinou nemám potřebný klid na práci, a když ten klid mám, tak drnčí telefon a pak když jdu do lesa, kde hledám klid, potkám hulákající babky, pejskaře s psy co štěkají když mě v dálce zahlédnou pod stromem, nebo se mě někdo ptá ,,Co tady tak sama dělám, nebo jestli jdu taky na houbičky“.

Já bych opravdu velmi ocenila, když už někoho v tom lese potkám, aby se omezil na ,,Dobrý den“ a šel v klidu dál po svém. Prostě tam jdu za tichem a jdu do lesa, když chci být sama… Kdybych si chtěla pokecat, tak jdu do města do restaurace a ne ke studánce, ne ke stromu.

Je pro mne opravdu těžké najít místo, kde budu mít klid a kde mě nikdo a nic neruší. Dokonce i v přírodě už je to problém a lidé na mě mluví, i když s nimi vůbec nenavazuji oční kontakt, neusmívám se na ně a moje řeč těla jasně ukazuje ,,chci být sám, nerušit“. Přijde mi zvláštní, že lidé ignorují tak jasnou řeč těla, kterou dokonce vysílám naprosto záměrně. Člověk který se nedívá na vás, ani se vám při setkání nepodívá do očí, s vámi prostě nechce mluvit, chce tam být sám. To je jasné. A v lese je to jasné tuplovaně.

Problém je, že lidská přítomnost a jejich ostré zvuky jsou pro mne, jako když vám někdo při telefonním hovoru ustřihne drát. Musíte se připojit znova, to vás zdržuje a otravuje. Toto ,,přestižení drátu“ vnímám i když potřebuji něco jenom sepsat a vedle mě někdo huláká, nebo vypráví do telefonu. Mission impossible. Musím prostě čekat, až zavře pusu, jinak neudělám nic.

Největší jízda je, když si sednu sama do přírody s listem papíru. Všichni se hned ptají jestli něco kreslím, nebo píšu a co… Chápu, myslí to dobře, ale když se vás takhle během hodiny zeptá někdo třikrát, máte zničenou celou meditaci.

Přírodní bytosti nejenom že upadají v zapomnění, nejsou respektovány, nikdo s nimi už nemluví, ale lidé nevědomky likvidují snahy o kontakt i u těch několika málo jedinců, kteří na ně ještě nezapomněli… I tím, že řvou v lese jako paviáni. Nikdy zkrátka nevíte, kde je někdo, komu tím ničíte příjem… nejenom že to plaší zvěř.

Párkrát mi bylo vyčítáno, že ,,My mladí nemáme úctu ke starším a chováme se tak či onak…“

Při vší úctě, nevím nevím, ale starší člověk by se vzhledem ke svým zkušenostem a životní moudrosti měl podle toho chovat. JÍT PŘÍKLADEM. A jelikož těch skutečných moudrých stařešinů a hodných babiček znám skromně (většinou převládá nepříjemná babka s trvalou), ptám se sama sebe, proč takoví očekávají, že si jich mladí budou vážit?

Když jde starší člověk příkladem a je na něm co obdivovat a čeho si vážit, určitě se mu toho přirozeně dostane i od mladých (pokud to nejsou úplně vymatlenci). Ale nečekejte, že se nové generace polepší, když už jim nemá kdo jít příkladem.

Když už ani staré babky dneska nevědí, jak se chodí na houby a že v lese se neřve, tak to se fakt svět v pr**l obrací. Kdo to ale pak ty mladé naučí?

Také je dost nepříjemné někoho slušně pozdravit a pak slyšet, že jeden to slyšel, ten druhý ne a stejně vás i tak pomluví. Je to demotivující.

linka

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky: Přírodní bytosti“

Otevřít rubriku ,,Nehmotné Bytosti Osobně“

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Přispějte na stránky Aluška.org

Komentáře

Ikona diskutujiciho Iveta 2014-09-30 07:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je potřeba vyhlédnout si části lesa, kam lidé nechodí, jít mimo cestičky, do zarostlejších částí, dál od města atd.. Já si taky většinou najdu takové místo, kam noha nevkročí. A říkáš, že s lesními bytostmi nikdo nemluví a nechodí za nimi, ale jiní o nich neví nebo neví jak s nimi komunikovat. Já třeba bytosti nevidím ani necítím a nevím tudíž jak bych s nimi komunikovala a navštěvovala je…

Ikona diskutujiciho lenka f 2014-09-30 09:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue já nechápu, jak ty mladá a svobodná dívka si nemáš čas nebo nemůžeš najít chvíli a místo – kde bys byla sama a měla klid na cokoliv a mohla relaxovat nebo třeba psát. Tady je asi něco špatně.

Ikona diskutujiciho Lorána 2014-09-30 11:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný den,Alue :-)

Ikona diskutujiciho vika 2014-09-30 11:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No jo, a co budeš teprve dělat, až budeš mít děti, to se připrav na to, že klid

Ikona diskutujiciho Farah 2014-09-30 11:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Ale však Alue píše…jen chtěla nás uvědomit o skutečnosti, kolik je hluku jenom z ulice, když si člověk chce vyvětrat v bytě a kolik myšlenek člověku projde hlavou za den a potřeba to říkat tu každou myšlenku nahlas dle rčení "řvát jako na lesy" – to, že se takové přirovnání ujalo, už může znamenat asociaci a výzvu k tomu to tak dělat. Pak ale lesu krademe kouzlo ticha a místa k relaxaci. Je nás na Zemi 7 miliard, počet míst, kam noha nevkročí je tak čím dál méně. Skloubit aktivní život s chvílemi relaxace tak, jak by člověk potřeboval, je téměř jako pokoušet loterii, aby tam někdo nešel a nerušil.

Ikona diskutujiciho Moudrávrba 2014-09-30 11:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Prada je, že někteří duchodci jsou celkem nevychovaní a myslí si, že snědli moudrost světa. Na druhé straně si po přečtení tvého článku myslím, že se až tak moc nestalo. Babky mluví nahlas, protože jsou hluché a hřiby nemůžou najít, protože jsou slepé. Hovor s tebou navázali, protože si chtěly pokecat. Pravda je, že pokud člověk hledá klid a meditaci, tak mu to může vadit.

Ikona diskutujiciho Ameline 2014-09-30 12:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě děda vždycky vštěpoval, že v lese člověk musí být ticho, jinak vyplaší všechny hříbky :D Ale je pravda, že když se pokoušíte být tišší, koukáte se, kam šlapete, víc toho prostě najdete díky tomu, že se soustředíte.

Ikona diskutujiciho Lucka 2014-09-30 13:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho colourfulworlds 2014-09-30 15:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hodně pěkně napsaný článek, to jsem přečetla úplně se zaujetím :-). Minulé "díly" takových článků mě tak neoslovily (i když byly dobře napsané, to zas ne) ale spíše tím dějem, prostředím se mě tenhle článek líbil víc :-).

Ikona diskutujiciho Viktoria 2014-09-30 15:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Máš moc pěkný blog 🙂

Ikona diskutujiciho fluttershine 2014-09-30 15:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj :-) S tím pozdravem jsi mi připomněla jednu učitelku od sestřenky ze školy…když ji pozdraví normálně, jde si ta učitelka stěžovat, že jsi žáci nezdraví. A když ji pozdraví nahlas, DOBRÝ DEN PANÍ XYZ, tak se urazí a jde si stěžovat, že jsou k ní neuctiví. :D

Ikona diskutujiciho Míša 2014-09-30 15:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naprosto Tě chápu. Stejně jako Tobě staré dámy, mně vadí ptáci a další hlasitá zvěř, kvůli které se nemohu na nic soustředit, ani odpočívat. Ale jako Ty neutišíš je, já neutiším ptáky.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-09-30 16:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: No když chceš psát a někdo vedle tebe 30 minut řve do telefonu, tak to fakt špatně je.

Ikona diskutujiciho adonajpetr 2014-09-30 19:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahojte všichni, řeknu vám tu jak to vidím- pro ty, kteří jsou ZKOUMAVÍ LIDÉ  podobně jako já :-) :-). Skoro se zdá ALuško, že si z těch dvou paní rozhozená :-D, ale to se stává. A ted k těm paním: Stejně jako děti ve školkách by se měli učit rozpoznat, kdy si to druhé dítě s nimi chce nebo nechce hrát, tak i dospělí a senioři by si to měli rozvíjet(vnitřní schopnost) při povídání a pak by věděli(intuitivně-pocitem), jestli mají nebo nemají pozdravit a co říkat, něco konkrétního k porozumění nebo nic :-). Atmosféra ve vztazích je jasně cítit… i lidé, kteří se k sobě teprve blíží už vytváří svou propojenou atmosféru!- propojují se pozorností, protože lidé jsou od přirozenosti kontaktní a hned se na blížícího člověka podívají, aby věděli intuitivně s kým mají tu čest. Je to jednoduché, všichni to používáme, jde jen o hloubku naší pozornosti(rozvinuté schopnosti)- jen tomu dát tu pozornost. Člověk ví o čem má mluvit, aby si porozuměl a nebo kdy atmosféra upadá- a je dobré si říct sbohem-naschledanou. Jenže být pozorný při komunikaci stojí trošku úsilí(hlubší pozornost nejen na sebe,ale i na druhého) a především zájem o pochopení druhého člověka, co jen to jde (i svým pocitem-až cítíme jak se u této své věty asi cítí-jak se cítí člověku stojící vedle nás poznáme podle toho jak se cítíme my a jaká atmosféra naši konverzaci právě ted provází) :-), pocit nám pomáhá aby byla komunikace co nejjasnější a propojená-jasná a snadněji upřímná-důvěrou provázená. Kdežto "tzv. povrchní lidé"-tedy ti, co mluví hned to, co je napadne- to co říkali už stokrát dříve ve svém životě, používají svůj pocit minimálně- stává se totiž, že mluví hlavně o sobě(svém životě-koloběhu problémů ze kterých neví jak ven)a když někoho poslouchají, co jim to mluví ten druhý člověk- například kamarád(či známý) tak často ani neví že ho poslouchají proto, protože uvnitř sebe mají nenápadný záměr(cítit se lépe)- aby řekli opět něco o sobě-svých problémech ve správném kontextu diskuze- získává se tak dočasně energie od druhého člověka, ale lidé se mají učit své energie pozornosti sdílet(tak aby se oba cítili dobře-z intuitivní spolupráce) a vzájemně se doplňovat i intuitivně- to co z druhého a jeho života jakoby tušíme- z jeho nitra nejasně či jasně cítíme a tím v něm probouzíme jeho hlubší já-laskavější. Tak to zatím vidím …

Ikona diskutujiciho Jarda 2014-09-30 20:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Z filmu "Jak irritovat lidi" http://youtu.be/uhnJru5HZlU (pouze AJ). Skeč, kde vtipně vysvětlují chování starých babek a také to jak všechno komentují. :-D

Ikona diskutujiciho Alue 2014-09-30 20:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: Mohla jsem tady vložit prostě jenom tohle video a pak by bylo zbytečné článek psát… vlemi trefné 🙂

Ikona diskutujiciho Míša 2014-09-30 21:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: Škoda že ne všichni ten zázrak mohou používat.

Ikona diskutujiciho Jirka 2014-09-30 22:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Neboj se, určitě na tobě nebylo nic zvláštního co by babkám vadilo, daleko pravděpodobnější je že kdybych tudyma šel já nebo kdokoliv jiný, mladý, starý, tlustý tenký, dopadne to podobně, docela se divím že si to z té situace neusoudila a byla si z toho trochu vedle, mě by to taky naštvalo, ale nehledal bych kvůli tomu něco na sobě ani omylem, znám takový lidi. Jak si ale říkala že přírodní bytosti mají rády lidi, Gaelara dokonce i ty hlučné babky, tak se podivuji jakou trpělivost a toleranci musí mít když ví jak se ti lidi chovají a stejně je mají rádi i když jim škodí. Pro lidskou mysl nepochopitelné a neakceptovatelné, když mi někdo bude škodit tak ho docela přirozeně nebudu mít rád a nebudu se kvůli tomu ani cítit provinile. V tomhle přírodní bytosti obdivuju. Říká se že člověk je nejvyšší bytost ve vesmíru ale platí to ještě? Není to čas minulý? Nejvyšší bytost znamená nejcyhtřejší, nejmoudřejší, nejlaskavější tad. Já bych řekl že nejvyšší bytosti ve vesmíru budou ty přírodní, člověk poklesl a nezaslouží si takový přívlastek.

Ikona diskutujiciho Jirka 2014-09-30 22:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Teda mám rád hoodně věcí ze současného pokrokového světa – ale když to tak čtu, jak sis povídala s lesní vílou tak bych docela určitě všechny ty věci vyměnil za schopnost komunikace s ní, materiální věci se omrzí, ale láskyplná bytost rozhodně ne. Určitě by si s ní chtělo popovídat hodně lidí, ale již jsme v takovém stadiu "rozkladu" že za současného rozpoložení to není možné.

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2014-09-30 22:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já zas tolik lidí v lese nepodkávám. Nejen, že jich u nás ve vesnici zas tolik není, ale také chodím do lesa, který je tři a půl kilometru od jakéhokoliv baráku. Takže tam chodím vlastně jen já.

Ikona diskutujiciho myší královna 2014-10-01 13:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Tinnitus. Už nato vymysleli nějakej preparát, testuje se.

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2014-10-02 19:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když jsem byla malá (a není to zas tak dávno), tak jsem v každé zálesácké příručce četla, jak se houby nesmí dávat do sáčku, neb se pak zapaří a jsou jedovaté. Už jako desetileté dítě bych v životě houby do sáčku nestrkala a není to otázka nějaké kultury (i když igelitky mi připadají vrcholně nekulturní, ale to je jiná kapitola). Tohle by snad měl vědět každý, kdo chodí na houby a nechce umřít na otravu…

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-02 19:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[22]: Rozhořčená jsem nebyla – ani nevím kde by to v článku tak mohlo vyznít. – Spíš trochu zaražená…

Ikona diskutujiciho Přemek 2014-10-04 19:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když čtu ty stížnosti tak typické pro lidi, musím říct: víla má pravdu. :-p

Ikona diskutujiciho Perun 2014-10-05 12:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já už jsem se naučil, že ať člověk dumá jakkoliv, stejně nikdy nepřijde na to proč ho někdo pomlouvá a nebo ho bez důvodu odsuzuje a tak dále. Lidi to prostě chtějí dělat a nepotřebují k tomu žádný důvod. Většinou to vyplývá z jejich nespokojenosti se sebou samými. Mají mindrák a nebo pocit méněcennosti, tak neustále hledají chyby u druhých a ukájí se na tom, že můžou někomu něco vyčítat. Samozřejmě u starých lidí a kor u žen se to těžko chápe, vzhledem k věku a zkušenostem by to teoreticky neměly mít za potřebí, musím říct, že bych byl zaražený taky. Mám ale tak trochu pocit, že zrovna v Česku je to v největší míře, že zrovna tady lidi mají potřebu naustále někoho pomlouvat a nebo někomu zasahovat do života. Ta česká malost je někdy opravdu do očí bijící. Dokonce i na Slovensku se ke mě lidí kolikrát chovali líp. A o jiných zahraničních zemích se ani nebavím, tam na vás nikdo zbytečně nečumí a nedává vám najevo, že by vámi bezdůvodně pohrdal apod. Teoreticky bych to něměl řešit, jsem přece mladý cápek (je mi 22), měl bych přece jenom řešit prachy a ženské a předhánět se s borcama kdo má víc zářezů (určitě každý ví co myslím :-D), ale mě to prostě vadí! Vadí mi, že společnost totálně upadá a morálka už je pod bodem mrazu. Vadí mi, že už neexistují téměř žádné hodnoty jako třeba úcta k rodině a nebo třeba i k přírodě. Opravdu nevím, kam to spěje a mám opravdu nepěkné představy o tom do jaké společnosti jednou přivedu své děti… Nu což, třeba se stane nějaký zázrak, buďme optimisté.

Ikona diskutujiciho Podivná Emily 2014-10-13 15:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluškooo, to si tak vůbec nesmíš brát- stárnoucí člověk někdy není schopen rozlišit, co je vhodné a co ne, například jedna paní od tety z práce (velmi nehezky řečeno odkladiště přestárlých a nemocných) byla vždycky hodná a milá, ale v posledních letech začala všem jenom nadávat. Není to její vědomá volba, není to ani tím, že by ji štvala nemoc, bolest nebo stáří… A taky to není důvod jí nadávat. Podle toho, co popisuješ, byly ty dvě paní z typických důchodkyň, a pokud byly ,,normální" celý život, je možné, že mají tyhle problémy už v šedesáti. A v tom případě už asi těžko můžou přemýšlet nad tím, jestli samy dávají dobrý příklad, nebo ne…:(

Napsat komentář: Alue Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek