Aluška.org: Věděním ke svobodě

Pamatujete si ještě na kočičku Elenku, o které na Aluška.org vyšly dva články?

,,To je hezké kotě, to bych si vzal!“ a Koťátko z hvězd

Pro ty co si už nepamatují, nebo články prošvihli, ve zkratce: Elenku jsme našli jako koťátko, které se toulalo kolem mého domu, vybralo si totiž moji sousedku za paničku, ale sousedka kočičku nechtěla… Tedy asi chtěla, ale manžel by ji s kočkou vyhodil. Takže jsme řešili, co s ní budeme dělat… Pro mě by samozřejmě nebyl problém zařídit kočce protekci, vždycky jsem přes web všechno udala, ale tentokrát to nebylo nutné. Pak malou kočku totiž uviděl náhodou pan domácí, který se na první pohled zamiloval, zatokal a hned ji chtěl. Byla to taková kouzelná chvíle.

Takže jsem se pustila do záchranné akce a několik hodin kotě ochočovala, až se mi ji podařilo získat na svou stranu a s pomocí sousedky strčit do přepravky… Pak se zjistilo, že Elenka je zvláštní kočička, protože pan domácí měl původně kočku, která zemřela, ale její duše se vrátila zpátky, právě v těle tohoto kotěte. Malá Elenka totiž přesně věděla, kde stará kočka dostávala žrádlo, která cesta kudy vede a ačkoliv ji pan domácí vyhodil rovnou před dům, neztratila se, hned tam byla doma…

A teď má příběh zázračné kočičky Elenky další pokračování

Později se totiž ukázalo, že tahle kočka má lepší srdce a lepší charakter, než většina lidí. Malá Elenka nějakou tu dobu spokojeně žila jako venkovní kočka u domu mého pana domácího, až jednoho dne odkudsi odnikud dotáhla malé černé kotě. Bylo ještě maličké jako myšička a chyběl mu kousek ocasu.

Elenka ho odněkud asi zachránila a přestože byla sama ještě kotě, adoptovala ho. Kolem jejího domova každý den po ránu obchází takový velký tlustý kocour. Elenka je chytrá kočička, takže si našla fůru dřeva, kde vyhrabala díru, takovou jeskyni, kotě tam vždycky v inkriminovanou dobu schovala, zahrabala zase dřevem aby nemohlo ven a když kocour obešel svůj rajon a zase zmizel, koťátko znova vyhrabala a byla celý den s ním. Chránila si ho, aby mu nikdo neublížil.

To se dělo v létě. Ten malý cipísek se mezitím zkoušel přisát, ale Elenka nic neměla a pan domácí na to naštěstí přišel včas. Takže nakoupil kočičí sunar a začal toho malého den po dni piplat od pohublé myšičky až k hezkému koťátku.

Na podzim jim postavil veliký domeček pro kočky na zimu, ale černý kocurek si domeček celý zabral a nechtěl tam Elenku pustit. Dokonce si dovnitř zatahal látku, ucpal s ní vchod a jenom koukal před skulinku, co Elenka na to řekne. 😀 A Elenka se obětovala, tak spala na domečku, až jí pan domácí dostavěl druhé patro, takže teď má u domu kočičí bytovku s Elenkou a jejím adoptovaným kotětem.

Mezitím oba kočmundi pohlavně dospívají, takže je samozřejmě čeká kastrace.

Elenka je opravdu obrovské překvapení. Kdo by to byl tušil, že odchytí panu domácímu reinkarnované kotě s takovou dobrou povahou. My lidé bychom se mohli od zvířat učit jejich dobrotě. O kočkách se často říká, jaké jsou to vypočítavé potvory, ale není to pravda. Jsou to andělé strážní s hebkých kožíšcích. Jen zkrátka mají vlastní hlavu. Zajímalo by mě, co by Elenka vyprávěla, kdyby mohla mluvit… kde asi toho černého kocourka našla.