O spirituální podstatě stromů

3.11.2018 v Energie 0

Podstata kouzelné hole

Čarodějova kouzelná hůl měla v Evropě zcela určitě svůj vzor v druidské holi. Druidové mívali k dispozici mnoho různých druhů holí, které jim sloužily k různým magickým účelům. Věštecká hůl, bohatě zdobená a opatřena magickými znaky, se strukturou, jež sloužila jako rezonátor určitých energií, byla zhotovena zpravidla z lískového, dubového, jasanového dřeva nebo ze dřeva černého bezu, podobně jako jiné magické a obřadní hole a hůlky.

Získání tohoto dřeva, stejně pak i zasvěcení hole (zaříkání) byly předmětem složitých obřadů. Poté stačilo, aby se hůl držená druidem dotýkala určitým způsobem i další osoby, a druidovi se „za očima“ zjevila jednoznačná odpověď na požadovanou otázku ve vztahu k onomu člověku. Určitý náznak této metody se skrývá ve staroirském právnickém spise Senchus Mor, kde se dozvíme, že když se chtěl některý z mudrců o někom něco dozvědět, položil hůlku na jeho tělo nebo hlavu a „zvědel jméno jeho, i otce a matky a také odhalil každou neznámou věc, kterou chtěl…“ – šlo zřejmě o variantu dnešní psychometrie.


Jeřáb
Keltové považovali jeřáb za ochranný strom a všechny jeho části měli za posvátné. Větvičky jeřábu zdobily každý dům, obvykle se zavěšovaly nad dveře, neboť se věřilo, že mají schopnost odrážet zlá kouzla a kletby. Při keltském svátku Beltine si mladé dívky splétaly z větviček jařábu věnec, který nosily na hlavě.

Jak víme z mnoha pověstí, druidům pak sloužily hůlky z jeřábu zejména k ochranným kouzlům. Při Lugnasadu se obřadní koláč pekl výhradně na ohni rozdělaném z větví jeřábu.

Dub
Téměř u všech národů světa se mohutné duby těšily mimořádné úctě a často byly považoványz a posvátné stromy. Dub je symbolem síly a dlouhověkosti. Římané věřili, že muži vzešli z dubu. Věnec z dubových listů byl ve starém Římě vyznamenáním, které se udělovalo za odvážné činy. Dub byl také spojován s hrdinstvím.

Taktéž Řekové uctívali dub. Považovali ho za posvátný strom a zasvětili jej Apollónovi, bohu Slunce, vědy a umění. Odvážní Řekové si říkali synové dubu. Vzdávali hold Diovi v jedné z nejstarších řeckých věštíren.

Dub se objevuje v legendách a pohádkách mnoha národů. Setkáváme se s ním na zvláště význačných místech, z nichž mnohá jsou opředena různými pověstmi. Za posvátný jej považovali Slované, kteří zasvěcovali nejmohutnější duby pohanskému bohu Perunovi, vládci hromu a blesků. Tradovalo se, že duby rostly už před stvořením světa. V minulosti bylo zvykem uprostřed návsi vysadit tento strom. Pod starým dubem byly vynášeny rozsudky, byly řešeny důležité záležitosti, na dub byli věšeni vážní provinilci. Bylo zvykem vysazovat duby na počest důležitých událostí. Téměř nebyly káceny, protože to mohlo přinést neštěstí. Velká úcta k nim tak mohla zamezit jejich ničení a dokázala uchovat staré jedince po dlouhou dobu, některé i do dnešních dnů.

V lidovém léčitelství je doporučována kůra z mladých stromů nebo větví do tloušťky palce. Nejčastěji se používá ve formě odvaru, který se podává při zánětech trávícího ústrojí, zevně se jím omývají kožní záněty, křečové žíly, menší popáleniny, bércové vředy. Výluh se přidává do sedací koupele při hemoroidech.

V některých českých regionech je obnovována tradice svatby pod památným stromem, v roce 2005 byla např. zaznamenána svatba pod platanem v parku v ostravských Třebovicích.

Dévové

Někdy se zdá, že stromy nejen, že jsou schopny asimilovat naše astrální tělo, ale že sami mají podobnou složku existence nebo že dokonce existují astrální bytosti, které strom chrání nebo s ním existují v nějaké symbióze. Psycholožka Marta Foučková při své hlubinné terapii (inkarnační regrese) cituje i takovouto výpověď klientky:

„Jsem v lese, v hlubokém lese. Je to nějaká stará doba. Ten les je ale živý,
plný různých bytostí a forem života… Každý strom má svého ducha. Nesmí
se mu ublížit, protože ta bytost ho chrání. Je to nepopsatelné, bojím se toho…
Kdyby lidi tohle dnes chápali, nemohli by připustit takovou devastaci Země.
Ty bytosti se umějí bránit. Budeme se divit, co se bude dít. Vždyť my nic
necítíme, děláme jen to, co vyhovuje nám… A to není beztrestné…“
(Muž 29 let)

V týdeníku Spirit byly před pár lety zaznamenány dva typy případů úmrtí spojené s poškozováním stromů. V prvním případě šlo o proklínání rodinného sadu, kdy následovalo úmrtí osoby, která se takto mentálně obrátila proti živým stromům.

Ve druhém případě byly uvedeny statistické výzkumy, které potvrdily, že dřevorubci umírají významně dříve než ostatní mužská populace, a to i tehdy, když vyloučíme vliv splodin naftových motorových pil a úrazy na pracovišti a smrt zaviněnou následkem těchto úrazů.

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek