Aluška.org: Věděním ke svobodě

Následující seriál je archivovaný text z již zrušeného webu, který není na internetu k dispozici.

Autorka je bývalá čarodějnice s tehdejším pseudonymem Anima Noira.

2.díl

CO DĚLÁ TAKOVÁ ČARODĚJNICE… DOOPRAVDY?

Lidé se mne na to ptali bezpočetkrát. Co vlastně dělá taková čarodějnice? V čem to spočívá? Jsem ráda, že si konečně bez okolků můžeme povědět, co doopravdy dělala jedna moderní čarodějnice. Má to hodně do činění s tím, proč už to nedělá.

Úvodem historka, která se doopravdy stala: Zeptala se mne jedna kněžka lásky (překlad: prostě prostitutka), v čem spočívá má práce a nechala si dopodrobna vylíčit můj denní chleba. Pak se zamyslela a pronesla, „Vlastně děláme to samý.“

To mne přimělo k zamyšlení nad tím, jestli opravdu dělám to, co jsem si myslela, že dělám.

Co dělá čarodějnice?

10% KNĚŽSKÁ ČINNOST

Utěšovat pozůstalé, komunikovat s duchy zemřelých, dělat zádušní rituály, připravovat lidi na přechod do další životní fáze, sloužit rituály nebo lidi motivovat k tomu, aby se snažili napravit svoje špatné skutky… krásná, záslužná a potřebná činnost. Bohužel nežijeme v kmenové společnosti, a tak jí není dost na to, aby člověka uživila; a leckdy se dělá zadarmo. Protože dnešní lidé dokáží dát 20 tisíc za potisk svatebních ubrousků a mašlí, ale nikoliv „za kněze“. Aby se člověk uživil duchovenskou službou svému kmeni, musel by v prvé řadě nějaký mít… ale tomu se v našich podmínkách říká sekta, a touto cestou jsem se vydat nechtěla.

10% PARANORMÁLNÍ VYŠETŘOVÁNÍ

Byla jsem značně zklamaná tím, že jen zřídka se v mé kanceláři objevovala skutečná akta X…. vždycky se nakonec ukázalo, že 9 z 10 lidí, kteří přišli s tím, že jim doma straší, straší spíše, jak se lidově říká, „ve věži“ a veškeré strašení že je zástupný problém. Bohužel jsem brzy pochopila, že lidé se chtějí bavit na téma „u nás doma straší, čím to máme vykouřit“, nikoliv „naše manželství se hroutí“ nebo ještě lépe „můj manžel byl jako dítě sexuálně zneužíván a trpí posttraumatickým syndromem“….

Což nás přivádí k nevyhnutelnému závěru, že náplní činnosti čarodějnice musí být šarlatánství: propašovat nějakou tu radu nebo potřebný zákrok mezi děsně okultní rituály.

80% PROBLÉMY, KTERÉ MĚLY DOCELA BĚŽNÉ PŘÍČINY A MĚLY BY SE ŘEŠIT BĚŽNÝMI PROSTŘEDKY

otázka: S čím vším jsou lidé schopni se obrátit na čarodějnici?

odpověď: Naprosto se vším, co si dokážete představit.

A tak se mi lidé svěřovali s problémy jako vypadávání vlasů, neplodnost nebo impotence, počůrávají se jim děti, mají vleklý soudní spor, sousedé jim na pozemek hází jablka, utekla mu žena, děti se nechtějí učit a mají špatné spaní…. v takové situaci teprve doceníte rozsah zkušeností, kterými musel disponovat tradiční lidový šarlatán!

Problém přirozeně spočívá v tom, že dávno nejsme kmenová společnost, a všechny tyto oblasti obsáhnout nejde.

Což by snad ani nebyl takový problém, neboť moje výsledky v oblasti léčby impotence, neplodnosti a počůrávaní dětí dost často měly úspěch.

Aloha! Dítě se přestalo počůrávat, muž uřknutý zhrzenou milenkou se opět vzpamatoval, a vystresované ženě se podařilo otěhotnět… (pozn. Alue: pozor, nikdy neřešte za jiné lidi jejich problémy A UŽ VŮBEC NE MAGICKOU CESTOU!!!!! Problém přetáhnete na sebe a velice špatně skončíte, nehledě na to že se dotyčným jejich problém stejně vrátí a bude se vracet tak dlouho, dokud si ho nevyřeší sami!! Dělat čarodějnici na zakázku je zbytečná a nebezpečná práce.)

Byla jsem okouzlená potenciálem rituálu, naděje a víry, kterou jsem kolem sebe šířila, a silou duchovní autority, která všechno tohle způsobovala. Cítila jsem se privilegovaná, protože se mi lidé svěřovali s problémy, na které vesměs zcela zjevně existovala ve společnosti nějaká jiná autorita, které však oni nevěřili, nebo je zklamala.

Často jsem žasla zejména nad pokrokem moderní medicíny, která považuje za velkou záhadu, že potratila poté, co jí její bývalý manžel řekl že „jí to dítě vykope z břicha“, ale zato se klinika na umělé oplodnění až příliš dojemně stará o to, kde si ten milion na další procedury půjčíte.

Spousta lidí mi řeklo, že projevit soucit a vyslechnout lidi musí samo o sobě fungovat… a měli pravdu.

Částečně.

Některé triky byly jednoduché. A to, když jsem narážela na problémy běžného rázu, které jsem náhodu díky svým zkušenostem dokázala řešit: pár lidem jsem tak našla práci v oborech, které jsem znala, přepsala jim životopisy a drobným podnikatelům zase vysvětlila, jak se buduje dobré jméno a jak se mají propagovat…

Pořád ještě jsem se cítila jako akční komiksový hrdina, který zachraňuje svět. Pak jsem začala narážet.

První oblastí, kde jsem brutálně narazila, byla terapie traumat. Je složitá a hlavně dlouhodobá a do jednoduchých rituálů se vpašovat nedá. Traumata jako letité závislosti, domácí násilí a destruktivní vztahy leckdy zasloužila nálepku „milostná posedlost“… s posedlými lidmi se pracuje nejhůř. V mých rukou selhala i manželská terapie, když jsem vesměs zjišťovala, že se jeden z páru přišel ke mně rozejít, nebo mi střídavě lžou oba.

Přestala jsem přijímat páry.

Pak přišly exekuce. Dluhy. Lidé, kteří si vážně myslí, že jim pomůžete vyhrát v loterii. Lidé pochybných morálních kvalit, kteří hledají v magii zkratku k moci nad druhými lidmi. Lidé, kteří se snaží někoho zachránit, i kdyby je to mělo zabít.

Mnoho z nich prostě nevěří tradičnějším institucím jako jsou psychologové, lékaři, právníci a manželské poradny, a pravda je, že se jim ani moc nedivím, protože se jim tam dost často účinné pomoci nedostalo.

Většinou to však bylo proto, že nedokázali rozumově zpracovat, že jejich problém opravdu má nějaké snadno vysvětlitelné příčiny a hlavně, řešení. Problémy těchto lidí nemohl vyřešit žádný rituál, i když to bylo přesně to, co po mě chtěli.

Opravdový rozsah běsů pod kobercem naší společnosti mi ukázala moje práce s duševně nemocnými. Paniky, úzkosti, noční můry, halucinace. Poznala jsem více lidí s invalidním důchodem na hlavu, než jsem kdy toužila poznat. Dokonce jsem vesměs i přišla na to, proč jejich problémy vznikly: bohužel jim vesměs nebylo pomoci. Bylo to fascinující, protože jsem duševní nemoc zažila sama a sama jsem se z ní dostala.

Pak přišli lidé, kteří naprosto selhali v osobních vztazích: třiceti a čtyřicetiletí panicové a panny, ženy na konci produktivního věku, které si přály mít dítě, ale jejich špatné volby tu naději činily pramalou.

Za nimi následoval zástup těch, kteří nikdy nedosáhli cíle soběstačnosti: po uši zadlužení, přistěhovalci, kteří ale odmítali makat, lidé, kteří si udělali čtyři děti, ale ve svém podnikání coby „duchovní léčitelé“ byli tak neúspěšní, že jejich děti za ně živili prarodiče.

Ještě vedle nich přicházeli klasičtí příjemci sociální práce: prostitutky, alkoholici.

Potkala jsem filmové a literární postavy, které jako kdyby někdo napsal: umělec, který před posedlostí svojí cikánskou milenkou prchal kolem světa. Žena, která v šedesáti letech nikdy neměla vážný vztah, ale každých pár měsíců si začínala novou zničující romanci v některé z pražských tančíren.

Skončila jsem jako to, čemu psychiatři říkají „hřbitov diagnóz.“

Sebekriticky musím dodat, že většina jmenovaných diagnóz se v nějaké životní fázi týkala i mně. Jak jsem odrůstala a poctivě svoje techniky praktikovala, stávala se moje trpělivost s beznadějnými případy menší a menší. Chtěla jsem vidět sakra výsledky.

V době, kdy se moje série duchovních seminářů začala dobře prodávat (živila mne posledních pár let) začala jsem vidět, že návštěvník duchovních seminářů je velmi často člověk, který je navštěvuje nikoliv proto, aby na nich něco vyřešil a zlepšil kvalitu svého života, ale proto, aby nic řešit nemusel.

(A odnesl si diplom.)

Během poslední sezony mých seminářů jsem potkala hrst lidí, kteří doufali, že si s pomocí magie přičarují sociální dávky na které nemají nárok, nebo že se s pomocí magie zbaví člověka, který za všechny jejich problémy může (nejčastějšími adepty byla sokyně v lásce, šéf a nebo soused).

Byl to současně také moment, kdy jsem se začala dozvídat neuvěřitelné zkazky o tom, jak páchám temné proklínací rituály se sabatem čarodějnic proti tomu či onomu…

Skutečný viník zkažených životů mých klientů a konkurentů byl odhalen! …za všechno můžu já!

Všichni přece víme, že Noira je ta čarodějnice, a čarodějnice proklínají lidi. A to byl právě ten bod, kdy jsem si řekla, jako mnoho mých předchůdkyň: tohle vážně nemám zapotřebí.

(pokračování příště)