Plán naší duše: Proč se rodíme

25.8.2018 v Spiritualita 33

Plány, které si formujeme před narozením, jsou da­lekosáhlé a podrobné. Zdaleka v nich nejde jen o vol­bu životních výzev. Vybíráme si své rodiče (a oni nás), dobu a místo narození, školy, do nichž budeme chodit, domovy, v nichž budeme žít, lidi, s nimiž se setkáme a vztahy, jež prožijeme.

Pokud jste někdy měli pocit, že určitou osobu, s níž jste se právě seznámili, už dáv­no znáte, je docela možné, že tomu tak opravdu je. Takový člověk byl zřejmě součástí vašich plánů před narozením. Jestliže máte podivný pocit, že už jste někdy nějaké místo či obraz viděli nebo určité jméno nebo větu sly­šeli, často se jedná o matnou vzpomínku na to, o čem jste mluvili před svým narozením.

Při mnoha plánova­cích sezeních už máme jméno a vzhled té osoby, kte­rou se staneme po narození. Pomáhá nám to vzájemně se pak poznat na fyzické úrovni. Pocit déjà vu se často správně připisuje nějaké události z minulého života, ale mnoho déjà vu jsou vzpomínky na plánování před narozením.

Když se ocitneme na Zemi, zapomeneme na svůj duchovní původ. Před narozením víme, že nastane takováto amnézie. Na tento stav zapomnění odka­zuje výraz „za závojem“. Jako božské duše chceme na svou pravou identitu zapomenout, protože až rozpo­mínání nás přivádí k hlubšímu sebepoznání. Abychom se dopracovali k tomuto hlubšímu vědomí, opouštíme nefyzickou sféru – sféru radosti, míru a lásky – proto­že tam neprožíváme žádný kontrast vůči sobě samým. A bez rozporů nemůžeme sami sebe doopravdy po­znat a vyvíjet se.


Představte si svět, kde je pouze světlo. Jestliže jste nikdy nezažili tmu, jak můžete chápat a ocenit světlo? Právě kontrast mezi světlem a tmou vede k hlubšímu pochopení a nakonec ke vzpomenutí si. Fyzická rovina nám tyto kontrasty poskytuje, protože zde vládne duali­ta: nahoře a dole, teplo a zima, dobré a špatné. Smutek, který vzniká v důsledku duality, nám umožňuje lépe po­znat radost. Chaos na Zemi nás nutí více si cenit klidu a míru. Když se setkáme s nenávistí, prohloubí to naše pochopení lásky. Kdybychom tyto aspekty lidstva ni­kdy nepoznali, jak bychom mohli poznat své Božství?

Představte si, že pocházíte z místa, kde neustále hraje nádherná hudba. Tato hudba vás naprosto uchva­cuje. Slýchali jste ji po celý svůj život. Nikdy nepře­stala hrát a nikdy nehrála žádná jiná hudba. Jednoho dne si uvědomíte, že jste tuto hudbu vlastně nikdy do­opravdy neslyšeli, protože jste ji poslouchali pořád. Přesněji, nikdy jste ji doopravdy nepoznali, protože neznáte nic jiného. Proto se rozhodnete, že byste ji chtěli opravdu poznat. Jak by se to dalo udělat?

  • Jedním řešením by mohlo být odejít někam, kde tato hudba nehraje. Třeba by tam mohla hrát jiná hud­ba, taková, která obsahuje drásavé tóny nebo příliš hlučné pasáže. Takový kontrast by vás přiměl novým způsobem ocenit tu hudbu, kterou jste vždycky po­slouchali ve svém domově.
  • Druhou možností by bylo jít někam, kde ta hudba neexistuje, ale vy byste ji popaměti vytvořili. Zážitek z komponování nádherných melodií by vám pomohl ještě hlouběji pochopit krásu té hudby.
  • A pak existuje ještě třetí možnost. Ta je o mnoho náročnější, ale zároveň obsahuje příslib největší od­měny. Napadne vás, že skutečně hluboké poznání té hudby můžete získat, když půjdete na místo, kde tato hudba nehraje, vy ji ale nanovo vytvoříte – ovšem až poté, co zapomenete, jak zněla. Zážitek vzpomenutí si a poté zkomponování úžasné symfonie z vaší vlasti by vám poskytl nejbohatší, nejúplnější a nejdokonalejší poznání její nádhery a velikosti.

A tak se statečně vydáte do světa, kde je možné zažít tuto třetí možnost. Tam slyšíte hudbu, o níž se domníváte – jelikož jste ztratili paměť – že je jedinou hudbou, kterou jste kdy slyšeli. Některé písně jsou krásné, ale hodně z nich vám trhá uši. Tyto nelibé tóny ve vás probouzí touhu – a nakonec i odhodlání – vy­tvořit onu původní skladbu.

Brzy tedy začnete sami komponovat. Ze začátku vás rozptyluje hlasitá hudba hrající v tomto novém světě. Časem se ale odvrátíte od vnějšího hluku, začnete na­slouchat melodiím ve svém srdci a vaše hudební výtvo­ry jsou čím dál tím úžasnější. Nakonec složíte mistrov­ské dílo, a když je dokončíte, na něco si vzpomenete: to, co jste složili, je přesně ta hudba, která hrála ve vaší vlasti. A tato vzpomínka vede ještě dál: vy sami jste tou hudbou! Nebylo to něco, co jste slyšeli vně sebe sama, spíše jste to byli vy sami. A tím, že jste sami sebe vytvořili nanovo na novém místě, jste došli k poznání sebe sama – poznali jste se tak, jak by to nikdy nebylo možné, kdybyste nikdy neopustili domov.

A přesně po tomto zážitku touží duše. Duše je bož­ská jiskra. Osobnost – lidská bytost – je část energie duše ve fyzickém těle. Osobnost se skládá z dočas­ných rysů, jež existují pouze během fyzického života, a z nesmrtelného jádra, které se po smrti znovu spojí s duší. Duše je nesmírná a přesahuje osobnost. Během různých inkarnací vznikají různé osobnosti jakožto projevy téže duše. Proto je pro duši životně důleži­tá každá její osobnost a duše všechny své osobnosti vroucně miluje.

Je důležité vědět, že osobnost má svobodnou vůli. Může tedy přijmout, ale i odmítnout své životní vý­zvy. Země je jevištěm, kde může osobnost hrát podle scénáře napsaného před narozením, anebo se od něj odklonit. Vybíráme si, jak budeme reagovat – buď hněvem a zatrpklostí, anebo láskou a soucitem. Když si uvědomíme, že jsme si své výzvy naplánovali, je pro nás mnohem jasnější a snazší, jak se rozhodnout. Dokud jsme ve fyzickém těle, naše duše s námi ko­munikuje prostřednictvím pocitů.

  • Pocity jako radost, klid či nadšené vzrušení naznačují, že jednáme nebo smýšlíme ve shodě s naší pravou podstatou, jíž je mi­lující duše.
  • Pocity, jako jsou strach nebo pochybnosti, vypovídají o opaku. Naše tělo je mimořádně citlivým přijímačem (i vysílačem) energie, která nám prostřed­nictvím pocitů říká, zda jsme, či nejsme ve shodě s tím, kým opravdu jsme, a s tím, jak se momentálně projevujeme.

Proč si plánujeme výzvy

Životní plány jsou sestaveny tak, abychom zažili, kým nejsme, a pak si vzpomněli, kým opravdu jsme. Jinak řečeno, během našeho pozemského života mu­síme nejprve prozkoumat disharmonické zvuky a až pak vytvořit symfonii našeho původního domova. Tento základní vzorec jsem jasně pochopil během shromažďování materiálu pro tuto knihu. Říkám tomu plán učení se skrze protiklady.

Vezměme si například hluboce soucitnou duši, kte­rá si přeje poznat sebe samu jakožto soucitnou. Může se rozhodnout, že se narodí do výrazně dysfunkční rodiny. Rodiče s ní zacházejí bezcitně, takže se nau­čí mnohem více vážit si soucitu. Hodnotu a význam určité věci nejlépe pochopíme, pokud ji postrádá­me. Nedostatek soucitu ve vnějším světě duši přinu­tí obrátit se do svého nitra a vzpomenout si na svůj vlastní soucit. Kontrast mezi nedostatkem soucitu ve fyzickém světě a jejím vnitřním soucitem ji přivádí k hlubšímu pochopení soucitu, a tím pádem i sebe samé. Z pohledu duše je bolest, kterou takový proces učení zahrnuje, pouze dočasná a krátká, zatímco vý­sledná moudrost doslova věčná.

Každý příběh v této knize zahrnuje prvek učení se skrze protiklady. Rozpomenutí se na to, kdo opravdu jsme, je jedním ze způsobů, jak zvládat životní výzvy. Například lidé, kteří se ztotožňují se svým tělem, bu­dou zažívat strašná muka, pokud se jejich tělo drasticky poškodí. Někdo jiný, kdo je stejně postižen, ale vnímá sám sebe především na duchovní úrovni, však bude prožívat daleko menší utrpení. Jelikož nás naše výzvy vedou ke vzpomínce na to, že jsme duše, stejná událost, která původně vedla k utrpení, může v konečném dů­sledku toto utrpení zmírnit. Posun v chápání sebe sama od osobnosti-těla k duši může i nemusí zmenšit naši bolest, rozhodně ale může zmírnit naše utrpení. Takové probuzení je cílem i důsledkem životních výzev. Ob­novuje naši vášnivou touhu žít, tu vášeň, kterou jsme cítili předtím, než jsme se narodili do tohoto těla. A to je, prostě a jednoduše, důvod k oslavě!

Přitom, jak se probouzíme nebo jinak příznivě re­agujeme na naše výzvy, vytváříme jakousi „energetic­kou dráhu“, která ulehčuje jiným lidem vypořádat se s jejich vlastními výzvami a uzdravit se z nich. Tato myšlenka vychází z předpokladu, že všichni jsme vzá­jemně energeticky propojení a vzájemně se ovlivňuje­me. Příběhy v této knize svědčí o tom, že každý z nás má vliv, který dalece přesahuje naše vědomí. Naše schopnost významně ovlivňovat svět je úžasnou pří­ležitostí i velkou odpovědností zároveň.

Každý z nás je semínkem, které bylo zaseto do sou­časných světových vibrací. Když zvýšíme svou vlast­ní vibrační frekvenci prostřednictvím růstu, k němuž nás vedou naše životní výzvy, zároveň tak zevnitř po­zvedneme i frekvenci celého světa. Stejně jako když se do sklenice vody přidá kapka barvy, každý člověk pozměňuje celkový odstín. Když v nás vznikají pocity radosti, třeba i když žijeme sami na vrcholku hory, vy­zařujeme vibrace, které usnadňují ostatním lidem cítit radost. Když v nás vznikají pocity klidu a míru, rezo­nujeme s energií, která pomáhá ukončit války. Když milujeme, usnadňujeme lásku druhým, těm, jež potká­váme, i těm, kteří se o nás nikdy nedozvědí. Takže to, kdo jsme, má mnohem větší význam než to, co kdy můžeme udělat.

Úryvek z knihy Plán vaší duše

autor: Schwartz Robert

vydalo nakl. Eugenika v roce 2010

Komentáře

Ikona diskutujiciho zdeněk 2018-08-25 02:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tady ten pocit "ano, tohle to je to pravé ořechové" jsem zatím zažil jen u dvou věcí. Vždycky když někde vidím zmínku o Pražském hradu a Svalbardu tak jsem uplně v jiném vesmíru. Je to velice zvláštní pocit. Tyto dvě místa mě neuvěřitelně přitahují. Vždycky když jen procházím kolem Pražského hradu tak mám pocit jako bych byl v tranzu nebo co. :D

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-08-25 06:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No né! to je článek pro mě, velmi aktuální téma, díky :-) ! Ten poslední obrázek je nádherný(jako kdyby snad ty další ne).

Ikona diskutujiciho Eva 2018-08-25 08:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To bylo tak nádherné čtení, úplně mě dneska pozvedlo a rozsvítilo mi den. Děkuji :-)

Ikona diskutujiciho armag 2018-08-25 08:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Anebo to je přesně naopak. Duše je násilím vehnána do lidského těla, a potom ji začnou bulíkovat, že si to sama vybrala

Ikona diskutujiciho Alue 2018-08-25 11:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:  … ale proč by duše, svobodná božská jiskra, měla být někým někam vnucena? Že se ti něco vnutí po narození, když už nevíš kdo jsi, pochopím. Ale když jsi tam, tak nemusíš opravdu nic.

Ikona diskutujiciho armag 2018-08-25 11:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: To je právě ten největší omyl.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-08-25 13:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]:  Tato teorie však neladí s tím, že člověk po smrti prozře a vidí pravdu v kompletním vzorci. Velmi dobře to popisuje kniha musela jsem zemřít, jak to vypadá. Když se uvědomíš a vidíš pravdu, není možné, aby tě chytilo nějaké falešné světlo.

Ikona diskutujiciho armag 2018-08-25 13:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]:člověk po smrti vidí to, co dělal na zemi a jaký měly jeho činy vliv na ostatní lidi.

Ikona diskutujiciho Ala 2018-08-25 15:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zvlastne… U vacsiny mojich priatelov som mala pocit, že už ich dlho poznám. Nie kvoli tomu, že sme si padli do oka. Bolo to deja vu až s magnetickou pritazlivostou, z ktorej sa mi pri jednom cloveku až točila hlava. A potom sme naozaj toho spolu zažili za 5 rokov tolko ako ini ludia za 20..zodpovedalo to tomu pocitu tocenia hlavy pri nasom prvom stretnuti. 8-)

Ikona diskutujiciho Walden 2018-08-25 18:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Tak trochu s tím souhlasím. Také mi bylo vnuceno to co jsem nechtěl. Jak by se dalo vysvětlit, že jsem se na tento svět narodil s ubohým jménem? Jméno jsem si změnil, abych našel zpátký svou hrdost a důstojnost, ale teď nemám žádné přátelé, protože už jsem někdo jiný. Jaký má smysl žít nenaplněný život a bez přátel, i když jsem našel sám sebe? Abych si pak víc vážil toho, že jsem sám sebou? Super. Tak budu čekat na smrt a třeba to pak bude i s naplněným životem.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-08-25 20:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: Waldene, pamatuj si že na jménu a na věku vůbec nezáleží. Důležité je kdo jsi ty a jaký máš přístup k lidem.  To jestli máš přátele, není o tom jak se jmenuješ, je to o tom jak se chováš.

Ikona diskutujiciho Helene 2018-08-25 20:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Třeba takto: https://www.youtube.com/watch?v=X8emPcVRhuc ? :-)…nenašla jsem zamilovaného smajlíka :-D

Ikona diskutujiciho Tauri 2018-08-25 20:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pokud jde o tu hru tady na Zemi, je to už pěkná šaškárna…

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2018-08-25 21:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: Ale ona si mám dojem nesměnila jméno. Je to v podstatě jen pseudonym, přezdívka…

Ikona diskutujiciho Jindra J. 2018-08-25 21:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: záleží na úhlu pohledu.

Ikona diskutujiciho astonova cesta 2018-08-25 22:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pravda je krutá a bolí. Nikoliv však na Aluška.org :D výborný úryvek.

Ikona diskutujiciho ginze 2018-08-26 00:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný článek, přečetla jsem ho jedním dechem a diskuze je také velmi plodná a zajímavá.

Ikona diskutujiciho ginze 2018-08-26 00:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný článek, přečetla jsem ho jedním dechem a diskuze je také velmi plodná a zajímavá.

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-08-26 01:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: Já taky nesnáším své rodné příjmení i jméno, jak říkala Aluška, je v tom ten hnus z dětství. Nesnesu, když mi někdo řekne příjemním. Ale pokud máš pocit, že ti někdo v životě schází, jako třeba přátelé, zkus si říct Konstruktivní Síle Vesmíru 🙂 Když mám pocit, že mi v životě schází nějaký kamarád a nemůžu nikoho sehnat, jednoduše poprosím o nové přátele. Vždy se někdo objeví a jsou to supr lidi 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2018-08-26 10:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]:  Katek je na světě hodně. Jednu věc mají společnou, většinou se jim nesmí říkat KATEŘINO. Výhoda ale je, že to jméno má tolik variací, že si každá katka vybere jak chce být oslovována. Každé katce jsem říkala jinak podle toho jak to chtěla.

Ikona diskutujiciho Gray 2018-08-26 11:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To s hudbou mi připomíná pasáž z Tolkienova Silmarillionu, kde Iluvátar a jeho "andělé" vytváří harmonickou hudbu dokud to dotyčný Melkor nezačne kazit. Celkově tu mytologii vzniku světa v rámci příběhů Středozemě napsal moc hezky. :-) Na to, že je to "jen" fantasy.

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-08-26 15:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]: "Nevím že je někdo tak hloupý, že takovou jednoduchou věc nechápe." Těch bohužel je :-x

Ikona diskutujiciho Walden 2018-08-26 15:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Děkuji za tak dlouhou odpověď a energii, kterou jsi tomu dala. Do jisté míry s tím co říkáš souhlasím.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-08-26 16:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[23]:  Všechny moje pracovní kontakty i kolegové mi říkají Alue. To je prostě o lidech, jestli jsou rozumní. Já nežiju na fiktivním nereálném obláčku, žiju ve stejném světě jako ty. Akorát si lidi vybírám. Dokonce i v jazykové škole mi říkala učitelka normálně Alue, stačilo jí to jednou normálně vysvětlit (že nemám křestní ráda) a absolutně nebyl žádný problém a cítila jsem se tam dobře, ne jako někdo nenormální. Btw. když to narovinu neřekneš, lidi lejno ví o tom co máš napsané v papírech.

Ikona diskutujiciho Tom 2018-08-26 17:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Osobně vím že mám na niti vědomi co se po probuzeni zapojuje do místa třetího oka něco jako umělou svorku. A vím že nad nami jsou plazovci a ty propusti opravdu pouze ty čisté.

Ikona diskutujiciho hanka 2018-08-26 22:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo je to tak, lidi "lejno ví! 🙂 o tom co máš v papírech. Já jsem si před pár lety změnila příjmení, mám ho v dokladech a dodnes to ví snad jenom nejbližší. Je to sranda někoho občas vyvést z míry tím že se už nejmenuju jak je zvyklý:))

Ikona diskutujiciho hanka 2018-08-26 22:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je zvláštní, ještě toto musím napsat, tyto stránky mají nějakou zvláštní moc vracet mě k sobě samé. Po delší době sem přijdu a je to jako najít zpátky svůj klid, úlevu, nadechnout se. Až teď mi dochází jak moc mě v životě mění a pomáhají, nejen konkrétními daty a články, ale vyzařováním nebo energií, nevím čím jiným by to mohlo být. Prostě sem přijdu, začtu se a cítím se jakoby "napojená". Teďka po pauze vnímám ten rozdíl. Moc děkuji Alue 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2018-08-27 09:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[27]:  supr, díky 🙂

Ikona diskutujiciho ginze 2018-08-27 19:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[27]: Že jo! Já tyto stránky objevila v období, kdy mi nebylo úplně nejlépe, je to už čtyři roky a od té doby cítím v životě mnoho změn k lepšímu, jakoby mě tyto stránky vždy nakoply do života a já získala sílu řešit všechny problémy. Je to krásné :-)

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-08-27 19:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho romča 2018-08-27 20:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[22]: Je ich ako maku!! Ani ja nikdy nepochopím keď mi vravia inak ako romča… Inak ja moc nemusím keď mi povedia romanka, tiež tam je čosi zlé z detstva, ale vysvetli to mamke keď tá mi inak nikdy nepovedala :-) A keď ma oslovia tak po našom po záhorácky – moravsky tvrdo že "romano" tak mi to znie ako "ty p***" :-!

Ikona diskutujiciho Vlado 2018-09-01 22:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]:Veľkým omylom ezoterikov je, že si myslia, že duša po smrti je voľná. Aj na druhej strane existujú zlovolné sily ktoré vedia s dušou manipulovať. :-)

Ikona diskutujiciho Jarka 2018-09-01 23:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

S tim jmenem je to fakt. Ja svoje jmeno a puvodni prijmeni nemam rada. kdyz me nekdo osloví jménem, které mam na vsech dokumentech, tak je mi z toho na nic. A najdou se tupci, kteří me tak oslovují. Ale jsou i taci, kteří me říkají, tak na jaké oslovení jsem zvyklá.

Napsat komentář: armag Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek