Plnění slibu, aneb návštěva u studánkové víly

9.5.2011 v Zážitky 27

Srolovala jsem tenkou bundu do taštičky, abych si měla na co sednout, přidala lahev s vodou, do malého pouzdýrka schovala tužky, pod paži strčila své zelené složky s výkresy a vyrazila do lesa.

Když totiž něco slíbím a když se na něčem dohodnu, tak to platí.

A dohoda s Máleusem, kterou jsme uzavřeli nedávno, je pro mě slib více než závazný.

(Kdo neví, o čem je řeč, prosím, vraťte se k zážitku, který zde vyšel 3. května: Jak jsme s Máleusem uzavřeli novou dohodu)

Připadala jsem si tak dobře, když jsem vyrazila s jasným záměrem, dodržení svého slibu a seznámení s určenými přírodními bytostmi… jako posel… hodný posel z říše lidí, asi tak by se to dalo popsat docela výstižně.

Máleus mě odhadl dobře, protože ze zatím zadaných úkolů jsem si skutečně jako první vybrala studánku. Měla jsem totiž náladu na vodní bytost. Voda mě uklidňuje, fascinuje a hypnotizuje. Má na mě úžasný vliv, proto jsem se moc dlouho nerozmýšlela, za kým půjdu jako první.

Netušila jsem, kdo u ní asi stráží, přestože jsem se u studánky už párkrát zastavila. Zkrátka mě nenapadlo jejího strážce hledat, ale teď jsem šla cíleně.

Po cestě jsem na zemi uviděla kamínek.

,,Pěkný kámen…” napadlo mě a chtěla jsem jít dál, ale najednou jsem jakoby v mysli zamrzla.

Zastavila jsem se, vrátila se dva kroky zpět a podívala se na něj znovu. – Byl takový světlounce béžový, hladký.

Když už jsem tak na něj koukala, napadlo mě, že to možná bude znamení a vzala jsem ho do dlaně. – Byl příjemně vyhřátý od sluníčka.

Šoupla jsem si ho do kapsy a dál nad tím už nepřemýšlela.

Bylo krásně teplo, slunečno. Vzduch voněl a bylo mi blaze, ale přesto jsem po cestě stihla vypít všechnu vodu. Potřebovala jsem se trošku vyladit na své světlé kamarády, aby se mi studánková víla, za kterou mě Máleus poslal, dobře viděla a tím pádem i kreslila, proto jsem do sebe obrátila všechnu vodu a pročišťovala myšlenky.

Pěkně mi uběhla cesta a když jsem dorazila na místo, všechno bylo připravené akorát pro mě. Studánková víla už na mě čekala.

Krásná mladá žena s dlouhými hnědými vlasy.

,,Vítej u mně, Alue.”

Byla tak krásná, že mě vyvedla z klidného středu, takže se u mě nečekaně a nepochopitelně objevil ostych. ,,Dobrý den.”

Krásná paní se trochu podivila a pak s úsměvem řekla: ,,Jak, dobrý den? Snad Ahoj.”

,,Ahoj,” opravila jsem svůj pozdrav na tykání a pomaličku přistoupila.

,,Posaď se,” pokynula mi rukou.

Shrábla jsem pár větviček z velkého kamene, položila na něj bundu vytažeou z tašky a uvelebila se.

,,Neseš mi můj kamínek?” Zeptala se víla, ještě než jsem si stihla vytáhnout tužky.

Beze slova jsem si vzpomněla na ten malý oblázek, který jsem sebrala po cestě. Nevím, proč použila slovo ,,můj”, ale asi to nějaký význam mělo. Moc jsem neměla potřebu se dál na to vyptávat.

Poslušně jsem kamínek vytáhla z kapsy a ukázala jí ho.

Její oči se zaleskly potěšením a vzrušeně se nadechla, jakoby uviděla poklad.

,,A ten druhý?” podívala se na mě zvědavě.

Zkrátka všechno věděla. Než jsem k ní šla, sebrala jsem u sebe pro ni malý dáreček. Pěkný malý ametyst, který jsem před lety našla na poli. Nechtěla jsem za ní jít s prázdnou, hlavně proto, že Máleus říkal, že by bylo dobré jí něco přinést. Původně jsem chtěla vzít hrníček, aby pocestní měli z čeho pít – ten starý, který tam býval, už někam zmizel – jenomže jsem bohužel zjistila, že žádný, který by byl hoden být jejím darem a který by mi doma nechyběl, nemám… tak jsem to přehodnotila na kamínek, ten udělá radost taky.

A ona to prostě věděla… věděla, že pro ni mám dáreček.

Vytáhla jsem tedy z druhé kapsy to, co jsem pro ni vzala původně.

,,Ametyst!” zaradovala se.

,,No, vypadá tak…” přikývla jsem.

,,Dej ho… třeba… třeba tadyhle.” Ukázala víla prstem. ,,Tady vychází můj pramen ze země, kamínky se tu budou skvěle vyjímat.”

Poslušně jsem zatlačila oblázek i ametyst do hlíny pod velikým smrkem. Nezaryla jsem je tam, jen jsem jim udělala takové důlečky, aby zůstaly na místě.

Kolem mě to začalo bzučet.

,,Můžeš, prosím, říct komárům, aby mě nehryzali, když tu budu?” poprosila jsem vílu, protože mám s komáry opravdu velký problém, vždycky mě celou sežerou. Stačí pár minut v lese a mám 3-5 kousanců, nestihnu ani mrknout.

,,Samozřejmě,” usmála se víla, zavřela oči a sepjala ruce.

Pár minut tak stála a když to bylo, zase oči otevřela. ,,Hotovo.”

,,Děkuji.”

(Náhodou to funguje, byla jsem tam asi hodinu a bez jediného kousance, přitom hned u studánky jich byly mraky!)

Když jsem se znovu usadila, víla pohladila svoje krásné modré šaty a začala se nastavovat.

,,Takže mě nakreslíš?” Zeptala se potěšeně.

Vytáhla jsem si věci na kresbu. ,,Ano, proto jsem přišla.”

,,Mám tu zůstat, nebo si mám někam sednout?” na očích jí to šlo vidět, byla jako pěkná slečna před fotoaparátem. Měla velikou chuť být zvěčněna.

,,Můžeš, prosímtě, jít tady sem?” ukázala jsem prstem před sebe těsně u studánky, kde byl pěkný kámen akorát pro posezení. Dobře se mi na to místo vidělo, aniž bych se musela někam naklánět.

,,Ale jistě,” přikývla víla a usadila se. Pěkně se nastavila do dobře kreslitelné polohy a zůstala tak.

Začala jsem rejdit tužkou po papíře a aby řeč nestála, začaly jsme si povídat.

,,Jak se jmenuješ?”

,,Galeara,” odpověděla víla.

,,Hm, to je zajímavé.”

,,Proč?”

,,Znám dvě vodní bytosti žijící pod skálou, je to tak hodina cesty autem odtud. A nebudeš tomu věřit, mají podobná jména, jako ty. Jedna je Geladra a druhá Gaurien. Jsou jako sestry.”

,,To bude asi naším společným posláním,” usmála se víla, přestože vzhledově nebyla příliš Geladře s Gaurien podobná. Vypadá totiž mnohem více ,,lidsky”. Má béžovou pokožku, modré oči, hnědé vlasy.. vypadá opravdu jako krásná mladá paní, zatímco její jmenovkyně jsou celé bílé a jinak se pohybují.

Moje ruka na papíře jen tančila, až jsem se divila, jak mi to pěkně jde. Vůbec má ta kresba nějaký jiný nádech, než ostatní.

,,Já jsem tak šťastná, když mě kreslíš!” vzdechla víla a zazubila se.

,,Jakto?” vzhlédla jsem od papíru.

,,Už jsem tu mnoho let a dnes je to poprvé, co sem nějaký člověk přišel a věnuje pozornost mě, né jen prameni.”

,,To je smutné.”

,,Ano, to je…” vzdechla znovu víla. ,,Ale ty se sem ještě zastavíš, že jo?”

,,Určitě, vždyť sem občas chodím, musela jsi mě tu už vidět.”

,,O ano, i s tím pěkným chlapcem.”

Tuto poznámku jsem raději přešla mlčením, protože ona asi fakt ví všechno.

Najednou se z kopce začaly ozývat hlasy. Ohlédla jsem se, pár desítek metrů nade mnou šla paní se dvěma dětmi a už zdálky na mě zářila úsměvem. Asi se jí líbil pohled na mladou generaci sedící u studánky s výkresem.

Raději jsem své dílo zaklapla, složila ruce do klína a počkala. Děti přiběhly k prameni, pořád něco huhňaly a za pár minut šli zase dál. Prý si šli udělat piknik nahoře na kopci na sluníčku, tak snad se jim tam líbilo, já zůstala na svém místě.

Když se ztratili z dohledu, otevřela jsem znovu složku a pokračovala.

,,Takže ti lidé zatím nikdy nevěnovali pozornost?” pokračovala jsem v přetržené niti rozhovoru.

,,Ne… a přitom mám lidi tolik ráda… hlavně děti.”

,,To až budu Geladře s Gaurien vykládat, že studánková víla má taky ráda děti, ty budou koukat!” napadlo mě… musím se za nimi zastavit a říct jim to, budou mít radost. Naposledy, když jsem za nimi byla, srdečně mě zdravily.

Vedle mojí pravé nohy vykoukla ze země žížala. Párkrát si zalozila a pak zase zaryla čumák do hlíny. – Napadlo mě, že to bude asi také znamení, protože když jsem byla v krmelci s Máleusem, přišel za mnou přece brhlík… a teď vykoukla ze země žížala. – Třeba při dalším výletě potkám taky nějaké zvířátko takhle zblízka. Líbila by se mi žába, nějaká pořádná ropucha.

Nakreslila jsem jen základ obrázku černobíle, protože jsem s sebou neměla pastelky. U studánky bylo chladno, takže moje návštěva nebyla mnohahodinová, jak se to někdy protáhne.

,,Budu muset jít, je mi zima.”

,,Ale notak, prosím…” zaškemrala víla. ,,A co tohle?”

Ukázala prstama na svoji hlavu, kde měla parádní čelenku… tu jsem totiž na obrázku ještě nakreslenou neměla. Vůbec se netajila tím, že mě tam chtěla zdržet co nejdéle.

Když byla čelenka dokreslená, vypnula hruď. ,,A tohle?”

Poslušně jsem dokreslila i její náhrdelník.

,,Ale teď už opravdu budu muset jít.”

,,Ale notak, prosím, ještě pokračuj, není to hotové.”

,,Není nemám tu pastelky.”

,,Tak jen tužkou…”

,,To by byla škoda…”


,,No tak dobře…” vstala víla, když viděla, že se mi dělá husí kůže.

Přeskočila pramen a koukla mi přes rameno.

,,Ó, to je nádherné! Vezmi si odě me za to alespoň vodu.”

,,Díky, vodu si vezmu moc ráda.” Vytáhla jsem práznou láhev a postavila ji pod pramen. Komáři okolo mě sice létali, ale přesto mě žádný nekousl.

Když jsme se loučily, řekla mi Galeara, že jako druhé místo mám navštívit skřítky v mechu, že rybníček mám nechat až nakonec.

Dala mi pusu na tvář a já spokojeně odešla.

Obrázek jsem ještě ten den dokreslovala na zahradě a pěkně jsem se mezitím opálila, takže to byl vlastně docela plodný den…. ale dokončit jsem ho nestihla, byl příliš krásný na to, abych to odflákla a vzhledem k milé povaze vodní víly, bych si to ani nedovolila.

Galeara

Kam dál:

• Zobrazit obrázky víl

• Zobrazit rubriku ,,Zážitky – Přírodní Bytosti”

Komentáře

Ikona diskutujiciho Alien 2011-05-09 07:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, jestli je nějaká věc, co ti závidím, pak právě toto. V příštím životě chcu taky vidět víly. :-)

Ikona diskutujiciho Auri 2011-05-09 07:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No toz ten obrazek… uprimne, kdyz jsem ho prvne spatrila, spadla mi celist. Je neskutecne nadherny. Jen tak dal, Alusko. Uz se tesim na pokracovani ^_^

Ikona diskutujiciho Katrin 2011-05-09 09:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mě se taky ten obrázek moc líbí:)

Ikona diskutujiciho Verunka 2011-05-09 11:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Přidávám se ke chvále, obrázek je nádherný, pro mě jeden z nejkrásnějších, co tu máš! Moc mě tvoje kresbičky inspirují, cítím z nich takovou jemnou, čistou a laskavou energii. Opravdu děkuji za krásný obrázek, až se jednou rozhodneš je prodávat, tak nás určitě informuj :-D

Ikona diskutujiciho Alien 2011-05-09 11:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A s jakým pěkným chlapcem, Alue ? :D

Ikona diskutujiciho Lady Rovena 2011-05-09 12:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezký obrázek :o) Ale nemůžu si pomoct, Alue, nemalovala jsi náhodou i Aštara Šerana? Mě to připadá hodně podobné.

Ikona diskutujiciho m-prcek 2011-05-09 12:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

nádhera :))

Ikona diskutujiciho Alue 2011-05-09 13:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Víš proč? Protože jsem odkoukala na internetu, jak udělat lesk ve vlasech a tím to celé nějak obživlo 🙂

Ikona diskutujiciho Lara 2011-05-09 17:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: ,,Tak to rozhodně ne, k vesmírným lidem a jejich fiktivním pánům nebe se nehlásím a určitě jsem nic z jejich tématiky nedělala."

Ikona diskutujiciho Alien 2011-05-09 17:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co tady kdákaš za kecy? Nevíš co mluvíš ani, já to narozdíl od tebe vím. Vesmírní lidé jsou vymyšlení blázny ze sekt, přírodní bytosti andělé skutečné, živoucí duše. Chápeš to? A prosím neraď někomu, o kom nic nevíš, ať si víc věří! Diaznóza se ti moc nepovedla…

Ikona diskutujiciho Alien 2011-05-09 17:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Samozřejmě pro Tebe!

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2011-05-09 18:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jéééééééééé Aluško, ta je nádhernáááá!!! Nedivím se, že jí to malování tak těšilo. Hele, měla bys jí ten obrázek ale přinést ukázat, když už je hotovej a krásně barevnej :o). Na co šáhneš, to Ti jde hi :o). Pořád jsem tu a čtu si každej den – moc mě to těší – takže Tě zdravím – viv .o)

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-05-09 20:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Proč chodíš na tento blog? Vždyť o přírodních bytostech a všem co se toho týká, to tady celou dobu je. Myslíš, že kvůli tobě Alue změní tématiku? A proč by to dělala? Spíš chceš jenom prudit, viď??

Ikona diskutujiciho G. 2011-05-09 20:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: *Picne se do čela.*

Ikona diskutujiciho Aran 2011-05-09 21:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, moc pěkné.

Ikona diskutujiciho >Vampire of Darkness< 2011-05-09 21:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

pěkný blog

Ikona diskutujiciho Veronika 2011-05-09 22:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

krása krása krása… těším se na pokračování 🙂

Ikona diskutujiciho Daveee 2011-05-10 21:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jé, já bych chtěl vidět jemnohmotné…U nás před, za i vedle baráku jsou lesy…Bééééé 😉

Ikona diskutujiciho Michael 2011-05-10 22:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ale stejně nejkrásnější na té studánkové víle jsou ty její krásné modré oči.

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-05-11 15:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Manželský pár, oba kolem 60 let, slaví své 35. výročí svatby

Ikona diskutujiciho All 2011-05-11 17:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]: Tak tohle jsem ještě neslyšela ani nečetla, s velkým náskokem v (zatím) fiktivní soutěži o nejlepší komentář ke všem aktuálním článkům v těchto dnech a týdnech tento u mě vítězí..Chtělo by to, Alue, možná soutěž a cenu (opět náramek?) za nejpodařenější komentář, proč se omezovat v soutěžích a v hlasování jen na výtvarné příspěvky? Tento měsíc v případné soutěži o nejlepší komentář bych v květnu zatím hlasovala pro Jindru a č. 20 ze dne 11.5… dík oběma

Ikona diskutujiciho Baru 2011-05-11 18:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]: tak to je naprosto úžasné =D good joke!

Ikona diskutujiciho Lenka 2011-05-11 18:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho gretks 2011-05-11 18:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

nadhernej obrazek

Ikona diskutujiciho Alien 2011-05-11 20:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]: to je dobrý!!! :-) škoda že to není z tvé hlavy…

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-05-11 20:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky, z mé hlavy to bohužel opravdu není. Jsem rád, že mi kamarádi posílají ty nejčerstvější vtipy, je to z dnešní várky.

Ikona diskutujiciho Barulinka 2011-05-13 18:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Teda Aluško nikdy jsem nepochybovala o tom ,že umíš malovat ,ale tohle je fakt nádhera …. mimochodem tenhle druh článku zbožňuju 🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek