Pomoc přišla v tu pravou chvíli

30.4.2009 v Zážitky 0

Včera jsem byla z řešení diskuzí na mém blogu už úplně ztahaná. Vlastně jsem kvůli tomu ani spát nemohla, jak moc mě trápilo, že si nevím rady a neumím to pořád vhodně vyřešit.

Večer jsem ležela v posteli a snažila se relaxovat… snažila jsem se na nic nemyslet a klidně dýchat, ale pořád mi to nějak nešlo. Nakonec mi začaly vlhnout oči a začala jsem prosit Vědomí Vesmíru, aby mi dalo rady.

Nechci být případ tipu ,,kovářova kobyla chodí bosa”, takže tentokrát jsem se místo problému jiných snažila vyřešit problém svůj.

Netrvalo mi to dlouho a najednou jsem ucítila, že pomoc přichází a že mě Vesmír slyší. – Otevřela jsem oči a zahleděla se do potemnělého pokoje. – Hlavou mi problesklo: ,,Vem si tužku, papír a piš.”

– Okamžitě jsem se zvedla, rychle jsem si nachystala všechno k psaní, usadila jsem se v posteli a po chvilce se mi tužka rozeběhla po papíře, jako namydlená.

Nestačila jsem zírat, jaká odpověď ke mě přišla. Samozřejmě jsem za ni strašně moc vděčná a podle ní se tedy budu řídit. Ode dneška je problém vyřešen.

Dlouhý rozhovor si zde můžete přečíst, jistě bude i pro vás zajímavý 🙂

Vesmír

Ty se trápíš hrstkou lidí, kteří nemají pochopení, místo aby ses soustředila na ty, kteří jsou za tebe rádi? Čemu tě andělé učili? – Soustředit se na to dobré. Podivej, to se necháš takto převálcovat? – Dali jsme ti možnost promluvit k lidem. Buď za ni vděčná a na pokrytce se nedívej.

__________________

– Aluško, to jsem já, Kerien. Chtěla bych využít toho, že jsi vzala do ruky tužku a taky ti promluvit do srdce.

Aluško já vím, že se stále nedokážeš vyrovnat s některými lidskými vlastnostmi. Není to tvá chyba, nikdy jsi se s tímto v minulosti nesetkala. Chci tě ujistit, že problém, který nyní řešíš není tvá chyba. Je to tvrdý útok systému na tvé slabé místo. Je to útok na tvoji úžasnou práci.

,,KERIEN, PROSÍM ŘEKNI MI, CO MÁM UDĚLAT, ABY SE TO VYŘEŠILO?”

Vylez z ulity. Nech lidi svobdně se vyjádřit. Na destrukce nereaguj a řiď se pravidlem: Když nechceš říct nic hezkého, raději mlč. – Vím, lidé se tím neřídí, ale ty to dokážeš. Nevšímej si zlých jazyků. Ti lidé totiž nechápou, že jsou pouhé nástroje systému. Byli prostě vybráni a použiti. Copak máš pocit, že někdo kdo je normální, by tě pomlouval a byl zlý? – Odpouštěj. Ti lidé za to nemůžou. Nechci tě vidět smutnou, chci tě šťastnou. Odblokuj diskuze a pokračuj zlatíčko, všichni na tebe dáváme pozor. Prosím, přestaň si všímat pomluv u té pochybné dámy a vrať se zpátky na svoji cestičku. Potřebujeme tvoji pozornost jinde, drž se své mise. Jednu půlku již jsi splnila. Teď ještě je třeba pomoci této planetě, abychom ochránili světy, které s ní jsou energeticky spjaté. Jedině tak se jednou budeš moci vrátit domů. Nezapomeň, že ti všichni tam tě sledují a velice ti fandí. Jsi jediná, koho jsme sem poslali z tvého předešlého života. Zvyšuj vibrace planety svým štěstím a láskou. Na pokrytce se neohlížej. Pokud budeš smutná, nemusí se ti tvé záměry povést. Nech lidi být a nevzdávej se. Podívej se okolo sebe. Já tě miluji, Laurej, Viki, Mílio, jemnohmotní z lesů i bytosti z tvého světa… dokonce celý vesmír! Aluško nesmutni a podívej, kolik z nás dohlíží na naši maličkou kouzelnou holčičku! Aluško, otevři oči a uvědom si, kolik lásky je okolo tebe a jak velké síly tě chrání. Copak si myslíš, že by jsi byla tam kde jsi, kdyby tě neobklopovaly takové síly? – Zvládla jsi tolik hrůz! To se necháš válcovat diskuzemi? A ještě od nějaké cizí ženské a jejich poskoků? Vážně? Pochop, že oni nevědí co dělají. Tak jim odpousť. Zruš tvůj seznam jmen, odblokuj adresy a vydechni. – Alu, známe tě lépe než kdokoliv jiný. Víme kdo jsi, víme co máš v plánu, víme odkud jsi přišla, po čem a po kom toužíš, o čem sníš… známe každý kout tvé duše, i ten, o kterém nevíš ani ty. A je nás tolik! – Na nás se smíš vždy se vším obrátit. Aluško, nenech si pokazit svůj úžasný záměr. Ani nevíš, jak jsme na tebe všichni hrdí! Jsi statečná, když i v této době dále rozséváš vědomosti. My tě podržíme, ať už se bude dít cokoliv. Vyřešili jsme spolu rodinu, vyřešíme i tvé stránky. Hlavně se nedej 🙂

__________________

Laurej

Miláčku náš, chápu velice dobře, že tě to mrzí. Vím, jak moc je pro tebe důležitý tvůj blog, vždyť je to tvé životní dílo. Rozumím tvému smutku.

Vím, že i přes všechny ty hrůzy jsi zůstala citlivá a zranitelná. Všechno si hned bereš k srdíčku a všechno hodně prožíváš. I vzpomínky. Bohužel tvůj nádherný dar využil tento systém jako způsob, jak tě ničit. Neboj Aluško, my tě nedáme. Nebudu ti říkat, abys byla něco, co nejsi. Narozdíl od cizích lidí vím nejlépe, co je pro tebe možné a co ne. Ať se snažíš sebevíce, nikdy nebudeš dokonalá pro všechny situace. To co je pro jednou zázračná schopnost, je jindy prokletí. Aluško, tvá citlivost je dar! Obrovský dar z nebes, který je požehnáním! Nedívej se na něj jako na něco, co ti ubližuje. Tobě nikdy nic neublíží, pokud to nedovolíš. Nemůžeš potlačit svoji přirozenost. Vím, že tě nevědomost lidí deptá, ale takový je zdejší svět. Bohužel nemám tu moc probrat všechny lidi na světě, ale zato tě mohu povzbudit a vést za ručičku, když mě poprosíš.

,,S námi přichází láska a úleva, od lidí jen zklamání a smutek.” – Aluško, cituji tvé pocity, které jsi nikdy neřekla. Ale tohle je jeden ze skrytých šrámů. Aluško, chtěl bych ti říct, že tak zlé to není. Podívej se na tu hrstku lidí, které máš tak ráda. Na ně to nesedí…

(*zkráceno o osobnější data*)

Aluško, nejsi sama. Stačí jediné slůvko, stačí jediná myšlenka a my zastavíme všechny proudy destrukce. Jen řekni. Vždy tu pro tebe budeme.

Nenech se přetvořit systémem. Nepotlačuj své dary, aby ses přizpůsobila lidem, kterým se zavděčit zkrátka nedá. Vrať se k nám. Uleť tak jako teď.

Neposlouchej systém a jeho poskoky. Spolehni se na sílu vesmíru a na svůj skrytý ochranný symbol. A jestli ti to stále nebude stačit, tak dříve než se potají rozpláčeš, obrať se na nás všechny. My tě vždy pohladíme. Neplakej, když není důvod.

,,ALE LAUREJI, JÁ PLAKALA, PROTOŽE MI JE LÍTO, KDYŽ JSOU LIDÉ HRUBÍ, ZLÍ A NEMAJÍ K TOMU DŮVOD. PROSTĚ SI HO VYTVOŘILI. KDYŽ VIDÍM, JAK JSOU LIDÉ KRUTÍ, NEMŮŽU SE NA TO DÍVAT. NECHÁPU, KDE SE V LIDECH BERE TAKOVÁ ZLOBA JEDNOHO PROTI DRUHÉMU. NECHÁPU, KDE BEROU TU DRZOST SE NAVZÁJEM MLÁTIT A URÁŽET. NEVÍM A NECHÁPU, PROČ JSOU LIDÉ TAKOVÍ. PROTO PLÁČU. NE NAD SVÝM UBLÍŽENÝM EGEM. JÁ PLÁČU NAD STAVEM LIDÍ A PTÁM SE SAMA SEBE, JAK MÁM ZACHRÁNIT SVŮJ SVĚT, NAŠE JEMNOHMOTNÉ LESY, KDYŽ UŽ ANI TI CO SE ZAJÍMAJÍ O TYTO VĚCI NEJSOU V POŘÁDKU. JE NÁS JEN MALÁ HRSTKA.”

Aluško, konstruktivní síla je milionkrát silnější, než destrukce. Ta tvoje hrstka lidí je víc než dost. A každý se počítá. Nepolevuj a buď šťastná za tu naši úžasnou hrstku!

(*zkráceno o osobní data*)

Aluško neužírej se, já vím, že ty dokážeš dělat zázraky nejen navenek, ale i uvnitř sebe sama. Ty můj malý zázraku, natoč pohled konstruktivním směrem a neubližuj si řešením otázek, které nemají řešení.

Vím, že než aby se lidem vracela destrukce, kterou na tebe poslali, přála by sis, aby se změili a byli hodní. – Aluško, i já bych si to tak představoval. Nicméně volba je volba. Když ti někdo ublížil, zvolil si tuto energii. Lidi na celém světě nezměníš. Taky jsem jednou byl člověkem. Právě proto jsem jeden z mála andělů, kteří už někdy plakali. Dokud nezažiješ, nepochopíš. Já si též prošel zajímavým kolotočem. Chtěl jsem učit lidi, ale odešel jsem do jiné dimenze velice brzy. Proto vždy cítím obrovskou touhu se vedle tebe zhmotnit a jít tě obejmout a celou zulíbat, když vidím, jak jsi někdy z těch lidí zoufalá.

Takže ještě jednou: Jsi moje maličká zlatá panenka, co dokáže všechno na světě a já jsem šťastný, že ti mohu být nablízku. Aluško dostala jsi rady a pomoc, věřím, že s nimi naložíš správně, dle kritérií pravé andílkovské Alušky. Běž už spát a uvidíš, jak krásné budou tvé sny. O to se postarám.

– Na okamžik se proud slov zastavil a já uviděla napravo vedle sebe Laureje, jak mi celou tu dobu šeptal do ucha… podívala jsem na něho se slzami v očích. Usmáli jsme se na sebe, on mě pohladil po tváři a dokončil svá slova: ,,A nevěš křidélka andílku. Milujeme tě a chráníme.

_______________

Pomoc od andělů mi velice bodla. Ode dneška tedy budu dělat to, co mi andělé poradili. Cítím se, jakoby ze mě spadl obrovský balvan, který na mě ty diskuze naložily.

Jen bych ráda poprosila Vás všechny: Neodpovídejte prosím provokatérům a jiným pochybným individuím. Nevěřte pomluvám, které o mě šíří lidé, kteří nerozumí mé práci. – Prosím, bavte se konstruktivně a řiďte se tak jako já zlatým pravidlem: ,,Když nechceš říct něco hezkého, raději mlč.” – Vím, že ode dneška už nikdy nebudu muset řešit diskuze. Slova andělů mají neuvěřitelně blahodárný vliv na moji duši a já už tuto tvrdou lekci zvládla…

děkuji vám, Andílci moji, vytáhli jste mi trn z paty v tu pravou chvíli 🙂

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek