Porodní příběh Leily Lee​ ​​(doporučuji)

29.7.2013 v Zdravověda 35

Vážení čtenáři, ráda bych vám nabídla k přečtení zkušenost Leily Lee, což je maminka, která si zařídila a prožila přirozený porod. Bez umělých zásahů a bez doktorů. Mluví o tom velmi zajímavě také v tomto videu na kanálu GoschaTV: Leila Lee o přirozeném porodu

Následující zkušenost je v originálu umístěna zde, na jejím oficiálním webu: leilalee.cz

Důvod, proč tuto zkušenost přebírám je, že snad poprvé v životě čtu, že byl pro někoho porod příjemný, hezký a že se není čeho bát. Naprostý opak toho, čím nás masírují média a tzv. ,,odborníci”.

Porodní příběh Leily Lee​

Pro mnoho z vás bude tenhle článek šílený, bude nepochopený a haněný…. Ale pro mnoho z vás bude úžasný, užitečný a prospěšný… je tady pro vás, kdo prostě víte, že je čas… čas změnit stará přesvědčení a vzorce víry a konečně otevřít svá vědomí novým poznáním a činům.

Už není čas ani prostor jen tak si povídat, není čas ani prostor nadávat a bojovat se starým systémem, je čas žít v souladu a sebelásce a začít jednat tak, jako bychom již žili v novém vnímání světa….protože ti z nás, kteří ví…..tam již žijí a naše činy tomu odpovídají….

Počala jsem své první dítě nějak kolem 21. května, alespoň tak si to pamatuji, bylo to nádherné, dlouhé milování. Vnímala jsem, oddána kouzelnému přítomnému okamžiku milování, že je něco jinak…. ale ještě jsem tomu nevěnovala pozornost… jasné uvědomění, že jsem těhotná, přišlo o pár dní později. Asi po třech týdnech jsem si koupila test, abych mohla vidět ty dvě jasné čárky. A byly tam. O čemž jsem neměla ani snítku pochybností. Ukázala jsem je muži a šli jsme to oslavit. Víte, slavím ráda… oslavovat život je pro mne projevením lásky.

Od začátku jsem věděla co chci a co nechci, můj vnitřní soulad mne vedl tiše, ale jasně. Toužila jsem prožít své těhotenství jako svátost a dar, vnímala jsem, jak silné a obohacující toto období bude a to mne přirozeně vedlo k vědění, že nepotřebuju lékaře ani nikoho jiného, kdo by mi řekl, zda je vše v pořádku, či není. Moje vnitřní vedení ví, vždycky vědělo a vždycky vědět bude, co je pro mne nejlepší….


Celé mé těhotenství probíhalo naprosto v souladu se vším v mém životě, cítila jsem nárust energie, ohromnou radost ze života, cítila jsem, jak se ten nový život každým dnem ve mně vyvíjí a to mi dávalo pocit naprosté Lásky a úcty nad tím, jak je vše dokonale v mém těle zařízeno.

Jednou v noci po meditaci, jsem se začala z ničeho nic velmi usmívat… došlo mi totiž, jak je vše v téhle společnosti absurdní a na hlavu postavené… ptala jsem se sama sebe: ,,Kdo naučil lékaře být lékařem?… lékaři, kteří se to naučili před nimi… hm…. a kdo to všechno naučil toho prvního lékaře na světě?… lidské tělo… aha, takže co je to, co všecho umí a od čeho se všichni učí… aha… lidské tělo!” smála jsem se, protože mi hluboce došlo, že mé tělo ví víc, než všichni doktoři na celém světě, stačí ho jen poslouchat.

A já poslouchala, celé těhotenství jsem cítila, že je vše v naprostém pořádku… prosím, tady se zastavte… Co tím myslím, je jasný vnitřní klid a vědění, že vše je tak, jak má být. I kdyby se v mé mysli honily myšlenky, že se něco může stát…. můj soulad se vyjadřoval jasně…. v důvěře je klid, v klidu je Láska, v Lásce je vše v pořádku.

Když mé těhotenství dospělo ke svému konci a blížil se porod, cítila jsem velký vnitřní klid….stišení a soulad.

Vnímala jsem, jakoby se má mysl oddalovala a mé tělo přebíralo hlavní roli… dostávala jsem se do příjemného pocitu transu a v něm jsem setrvala celý porod.

Mé první a ihned výrazné kontrakce (výrazné, nikoliv bolestivé) přišly kolem 23 hodiny večerní, když jsem se zrovinka chystala ke spánku…. vstala jsem, a šla do sprchy…. kontrakce byly pravidelné (neměřila jsem je, ale vím to) a můj trans se prohluboval s každou kontrakcí…. jen jsem tam byla, chápejte, mé vědomí bylo přítomno, ale bylo jaksi přirozeně utlumeno tou ohromnou porodní silou a schopností mého těla.

Nechávala jsem své tělo dělat co potřebovalo a vůbec jsem do něj nezasahovala. Tím myslím, že má mysl byla prázdná, nebyly v ní žádné myšlenky, natož strachy. Mé tělo mělo mou nejvyšší důvěru, proto jsem jej mohla nechat pracovat a nezasahovat.

Někde během kontrakcí se mé tělo rozhodlo uvolnit své porodní cesty a zvedlo mi žaludek, lehce jsem zvracela a cítila, jak je to úlevné. Po tom jsem cítila tu nejintenzivnější kontrakci (stah a tlak, ale nikoliv bolest) a pak nastala na okamžik pauza a pak mé tělo začalo samo tlačit… to byl nádherný úlevný pocit, můj trans se přehoupl v ještě hlubší rovinu, ve které si pamatuji už jen tlak a slast a jen letmo si pamatuji, že mé tělo pravidelně tlačilo a tlačilo…. a já vnímala jak miminko putuje porodním kanálem, byla jsem relaxovaná a nechala mé tělo dělat co umí a pamatuji si, jak jsem cítila hlavičku již hodně nízko, mé tělo ještě třikrát zatlačilo a hlavička jemně vyklouzla ven… potom nastal nejkrásnější okamžik mého porodu, hlavička se začala otáčet a celé to malé tělíčko s ní a pak jsem cítila, jak se miminko odrazilo nožičkama od mých žeber a vyklouzlo ven…. když šlo ven tělíčko, mé tělo se chvělo… v tomto chvění byly přítomny všechny aspekty porodu… fyzická únava, slast a hřejivý, hladící pocit v mém těle.

Žádné vnitřní roztržení, žádné poranění, žádná bolest.

A tak se v 5:20 ráno narodilo miminko, chlapeček, kterého jsme pojmenovali Thadeus.

Moje tělo chvilinku na to vyloučilo skoro celou placentu,

(….cenzura…..)

Věděla jsem, že kousíček placenty ve mě zůstal a ptala jsem se svého těla, co mám dělat a mé tělo zavelelo, běž odpočívat, vydala jsi velkou energii, odpočívej a nabírej novou. Tak jsem poslechla…. a šla jsem odpočívat do postele…. zde bych chtěla velmi poděkovat svému muži Thomovi, neboť mi nedovolil postel opustit, téměř po dobu pár dní a o vše v domácnosti se staral a dokonce mi nosil jídlo a opečovával nás s velikou láskou a pokorou…. strávila jsem tak krásných prvních pár dní v teploučku peřinek v obětí svého syna. Děkuji Thome!

Zbývající placenta vyšla asi po dvou dnech, sama, klidně a bezbolestně.

Jako společnost jsme na sobě zhřešili tím, že jsme za sebe sama předali zodpovědnosti někomu jinému, doktorům, učitelům, státníkům…atd…..já si s dovolením vzala všechnu zodpovědnost zpět k sobě.




Kam dál:

Otevřít rubriku ZDRAVÍ: ZDE

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho kiki 2013-07-29 07:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Před dvěma lety jsem narazila rozhovor s autorkou knihy Aby porod nebolel Lucií Suchou Groverovou a musím říct, že mě to hodně ovlivnilo, na jejím fb https://www.facebook.com/pages/Aby-porod-nebolel/170941949618810?fref=ts

Ikona diskutujiciho aves passeri 2013-07-29 07:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásné, také bych tak chtěla porodit. A není to poprvé, co čtu, že porod nemusí být strašný zážitek. Dokonce má kamarádka chodí rodit ráda a popisuje to jako nádherný adrenalin :-) Jak jsem to četla, vzpomněla jsem si, jak důležité je nezasahovat… a bez úsilí nechat tělo dělat to, co umí. Není to o tom, že my máme něco někam tlačit… beztak nic netlačíme :-)))

Ikona diskutujiciho just it 2013-07-29 08:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hmmmm… dříve ženy doma rodily… a spousta jich zemřela. Já jsem poměrně moderní a s porody doma, v klidném prostředí, souhlasím. Je tu ale jedno ALE, rozhodně s asistentkou – porodní bábou a rozhodně i s lékařem a za podmínky, že těhotenství bylo v pořádku. Porod doma je krásný a může být i orgasmický, ale také je pro spoustu žen velice těžký a při jakékoliv komplikaci může nastat tragédie. A pozor, pokud by mimiko nemohlo dýchat, tak kde je pediatr? Maminka možná cítí, co chce její tělo, ale jak pozná, co rychle dělat, když je miminku zle? Nemějte plané iluze, je to krásné, když to jde. Pokud to ale nejde, už to nikdy v životě nevrátíte

Ikona diskutujiciho Alue 2013-07-29 09:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Mám pouze čistě teoretickou myšlenku, že všechny problémy při porodech způsobuje předchozí strach matky, která si je sama způsobuje, protože se na ně celých 9 měsíců programuje a bojí se… Tak potom dostane, co chtěla.

Ikona diskutujiciho just it 2013-07-29 10:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: S tím také souhlasím. Nastávající maminky jsou v dnešní době vystaveny velkému stresu… ale porod doma podporuju jen tehdy, pokud těhotenství probíhalo bez komplikací. Porod je v termínu. Je zajištěna kvalitní péče a alespoň jeden z porodníků je vyškolený a má zkušenosti s resuscitací miminka a nemocnice je blízko. V současné době je pravděpodobnost úmrtí dítěte v nemocnici a poté novorozence tak nízká, jako u nás ještě nebyla. Máme vynikající lékaře, lékařky, kteří to umí a ač matka příroda je velká dáma a vážím si jí, tak tady je vhodné mít pojistku – alespoň pro to maličké. Zážitek porodu v klidném prostředí je nenahraditelný a je životní událostí, přitisknout pak dítě k sobě a být v milujícím prostředí – ale když se něco stane, už celý život si to maminka může vyčítat, protože zpátky se to nevezme. Tedy porod doma ano, ale jen za předpokladu kvalitní přípravy

Ikona diskutujiciho Lady Rovena 2013-07-29 10:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

proč cenzura? bylo tam něco nevhodného pro budoucí maminky? nebo pro nemaminky?

Ikona diskutujiciho Alue 2013-07-29 10:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Pokud chceš číst necenzurovanou verzi na konci, rozklikni si originální zdroj, který je nahoře odkazovaný. Tam je to celé.

Ikona diskutujiciho Lady Rovena 2013-07-29 11:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: heh, docela humorná historka 🙂 Já si chtěla schovat kousek pupeční šňůry, ale nakonec jsem se k tomu jaksi nedostala. Tak nějak nebyl "čas", ani "příležitost"…měla jsem hlavu plnou jiných věcí :D

Ikona diskutujiciho Annamarie 2013-07-29 11:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak tohle je téma, kolika lidí se zeptáš, tolik odpovědí dostaneš…Těžko soudit. Moje babička málem zemřela u svého třetího porodu, co by dala za dnešní lékařskou péči! Je na zvážení, nakolik si dnešní ženy přirozený porod idealizují…Na druhé straně mám svou zkušenost z porodnice, nehorší pro mě nebyl porod a doba po něm, na porod si vzpomínám jako na něco velmi nepříjemného, ale nikoli bolestivého, co by se nedalo vydržet,ale psychicky se vyrovnat s neosobním prostředím nemocnice, kde si člověk připadá jako jateční zvíře při porážce, jako číslo, počítala jsem hodiny, kdy už budu doma. Toto je v našem zdravotním systému špatně, na jedné straně technická vybavenost a na druhé straně absence jakéhokoli soucitu. Další čistě teoretická myšlenka mě napadá, že věk rodiček se stále zvyšuje, máme v rodině čerstvý případ prvorodičky ve čtyřiceti letech, celé těhotenství v pohodě, ale porod o pár dní dříve se změnil v horor. Tohle není o poslouchání těla, ale o tom, že tělo již takovou zátěž nechce a ani nesnese. Přírodu nepřekabátíme a bez pomoci lékaře by tu nebyla matka ani dítě. Avšak která mladá dívka je dnes ochotna mít dítě ve dvaceti letech? Těžko říct, a tak máme možnost volby, je to na každém z nás.

Ikona diskutujiciho Anima 2013-07-29 11:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, Aluško. V ČR žije paní, čo napísala knihu "Aby porod nebolel", jej meno je Lucie Suchá Groverová. Jej stránky:

Ikona diskutujiciho Antonín Králíček 2013-07-29 11:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dobrý den.

Ikona diskutujiciho K. L. 2013-07-29 11:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Novorozenecká úmrtnost v nemocnici u nás není tak nízká, jak se Česko chlubí. „Mohou být zavádějící hlavně ve srovnávání s jinými zeměmi, už jen kvůli ODLIŠNÝM ZPŮSOBŮM URČOVÁNÍ, co je živě a mrtvě narozené dítě. Podle současné metodiky se v České republice za živě narozené dítě považuje dítě projevující známky života a vážící alespoň 500 gramů. Pokud váží méně, musí přežít alespoň 24 hodin. Některé země vynechávají váhovou podmínku a sledují pouze známky života bez ohledu na to, jak dlouho dítě přežije.“ cituji Markétu Pavlíkovou z rozhovoru: http://zpravy.idnes.cz/novorozenecka-umrtnost-u-nas-neni-tak-nizka-jak-se-cesko-chlubi-psf-/domaci.aspx?c=A111216_204559_domaci_taj

Ikona diskutujiciho Alue 2013-07-29 11:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: Jojo, už tu na ni odkazovala Kiki. Ta bude určitě dost zajímavá.

Ikona diskutujiciho Gája 2013-07-29 12:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

…krásné čtení. Děkuji Aluško za vložení. S "cenzurou" nemám problém, kéž by se toto vědění šířilo co nejrychleji…

Ikona diskutujiciho just it 2013-07-29 12:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: A co se vám na tom nelíbí? Když přežije dítě vážící 500g, tak to chcete, aby přežilo dítě, které se narodí o 350 gramech? Já si teď nejsem jistá gramáží dětí v jednotlivých měsících, ale poroďte si dítě o 500gramech doma. Tohle mne jen naštvalo. Dříve to navíc bylo 600g, ale pro kvalitu naší zdravotnické péče to vyklesalo na 500g. Navíc jsou již porodnice, kde mají přístup k rodičkám hezký a jako číslo je rozhodně neberou.

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2013-07-29 13:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Úžasnou pokladnicí porodních příběhů – domácích i nemocničních – je stránka www.pribehyproivanu.cz. Tato stránka vznikla jako podpora pro Ivanu Königsmarkovou, zkušenou porodní asistentku, která byla neprávem odsouzena za pochybení, kterého se nedopustila (pokud vás zajímají detaily, ráda vysvětlím – teď to tu nechci rozepisovat).

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2013-07-29 13:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Naprosto souhlasím, většina komplikací je způsobena buď zásahy zvenčí, nebo naprogramovaným podvědomým strachem z komplikací.

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2013-07-29 13:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě jednu věc musím napsat. Traumata z porodu a bezdůvodného oddělení dítěte od matky ovlivňují matky i děti po celý zbytek života. Jsou to velmi hluboké emocionální rány, se kterými se těžko pracuje a které zanechávají následky na psychice člověka, zásadním způsobem ovlivňují utváření jeho osobnosti. Dovedete si představit, jaká by byla naše společnost, kdyby byly matky i děti od narození spolu bez omezení? Kolik lidí by bylo vyrovnanějších a šťastnějších? Tohle si málokdo uvědomuje, ale je to velice důležité. Porodní traumata ubíjí vnitřní sílu žen a emocionálně decimují celou společnost. Jak dnes rodíme, tak budeme zítra žít…

Ikona diskutujiciho Isabeli 2013-07-29 13:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je nádherné..

Ikona diskutujiciho Tauri 2013-07-29 14:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A co je pro matku a dítě lepší, rodit klasicky, nebo do vody? Hlavně doma člověk ví, co kdo s dítětem dělá a zda mu někdo něco nepíchne oproti nemocnici.

Ikona diskutujiciho K. L. 2013-07-29 14:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: Nelíbí se mi, že ČR má rozdílná kritéria pro statistiku novorozenecké úmrtnosti než mají v zahraničí, ale svou statistiku srovnámá se zahraniční statiskou (která má jiné kritéria) a ČR se dělá lepší než jaká je skutečnosti a vytváří u široké veřejnosti značně zkreslený a falešný obraz.

Ikona diskutujiciho Jana 2013-07-29 16:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Velmi hezky napsáno. Musím říci, že moje zkušenost je také velice pěkná, bezbolestná. Rodila jsem v porodnici v Hořovicích. Chtěla jsem rodit v porodním domě, ale jelikož u nás již není tato možnost zvolila jsem Hořovice a udělala jsem dobře. Porod byl nádherný a je to pouze o nastavení v sobě. Po celou dobu jsem svého syna vítala na svět. Porod trval č a půl hodiny a co se týká personálu a pobytu v nemocnici nemohu říci jediné špatné slovo. Respektovali maximálně mé přání a potřeby. Manžel byl celou dobu se mnou měli jsme naprosté soukromí s občasnými návštěvami porodní asistentky a až na závěr přišla lékařka. Celou dobu mne naopak všichni povzbuzovali. Musím říct, že jsem byla velmi překvapená z celkového přístupu, protože to byla jediná věc které jsem se trochu bála. Rodila jsem bez epidurálu, přirozeně. Domů jsem se vracela odpočatá a nastartovaná na novou roli maminky. Vše probíhalo naprosto přirozeně a bez jakýchkoli strachů či studu :-)

Ikona diskutujiciho Jana 2013-07-29 16:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě bych chtěla dodat, že už se těším až budu rodit znovu, protože tohle chci prožít rozhodně znovu :-)

Ikona diskutujiciho Verča 2013-07-29 16:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásnej příběh. Znám osobně jednu maminu, která si prožila skvělej první porod v porodnici bez utišovacích prostředků a ačkoliv mimi vážilo přes čtyři kila, doktoři jí řekli, že to měla jak druhorodička.:-)

Ikona diskutujiciho Eva 2013-07-29 17:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezký článek. Jedna domorodá africká porodní asistentka kdysi řekla, že problémy při porodu do určité míry odrážejí vztahy mezi partnery. S tím souhlasím. Taky jsem chtěla přirozený porod doma, ale s partnerem jsme v té době měli velký konflikt, takže jsem cítila, že něco není v pořádku a raději jsem odjela rodit do porodnice ve Vrchlabí. Problém skutečně nastal, i když velmi malý – můj syn se narodil s nástřihem, což je sice běžné, ale bez nástřihu bych to sama doma nezvládla. Zároveň ale vím, že v normální porodnici bych asi sama těžko porodila, protože by mě to prostředí natolik stresovalo, že bych se stěží uvolnila a byla schopná se nějak na porodu podílet. Já se v napětí ani nevyčůrám a kdo taky ano,že? Můj syn byl u mě od prvního okamžiku a moc si toho cením. Měl sice první den hlavičku od zaschlé krve, ale nikomu to nevadilo. Byli jsme šťastní, že ho máme u sebe a že nám ho nikdo nebere na "umytí".

Ikona diskutujiciho Sokrates 2013-07-30 08:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Článek o porodu je velmi zajímavý a ještě zajímavější je diskuze kolem. Souhlasím s autorkou článku a pokud je dítě počato z lásky, celé těhotenství žije v lásce tak i porod je přirozený bez komplikací. Vše co jde ze srdce z pravé lásky pracuje pro život…to jsou zákony vesmíru a není tam místo pro strach a pochyby.

Ikona diskutujiciho onni 2013-07-30 10:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

souhlasim s tim, ze by matce melo byt dovoleno rodit dle jejich predstav a nestrasit a nemanipulovat ji celou dobu (nejen cele tehotenstvi) kecama "co kdyby". To plati ve vsech smerech, pokud je zena rozhodnuta rodit v porodnici se vsim vsudy, at to tak udela. Pokud chce rodit doma, sama a citi se na to, at do toho jde. Nasledky si vzdy ponese ona sama, nikdo ji do toho nema co kecat.

Ikona diskutujiciho anelie 2013-07-30 11:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezký článek. Myslím, že s tou bolestí u porodu je to individuální. Neřekla bych, že ten, kdo má strach, toho to bude bolet a jiného ne. Pokud je to bez bolesti, je to dar daný shora.

Ikona diskutujiciho onni 2013-07-31 10:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[28]: mohla bych poprosit o nazev knihy a jmeno autorky? Diky

Ikona diskutujiciho K. L. 2013-07-31 13:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[29]: O přirozených porodech je spousta zajímavých knih. Doporučuji např. „Nová doba porodní“ od Vlastimila Marka, kterou dal sám autor zdarma ke stažení v pdf. http://www.baraka.cz/Marek/knihy/pdf/nova_doba_porodni.pdf Dále určitě stojí za přečtení „Hovory s porodní bábou“ od Jana Doležalová a „Znovuzrozený porod“ od Michel Odent.

Ikona diskutujiciho anelie 2013-07-31 13:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho onni 2013-08-01 09:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[31]: diky, byla bys moc hodna 🙂 vim ze knih je hodne, taky jsem cetla uz hodne clanku, ale snazim si porad dal rozsirovat obzory.. obcas chodim na web emimino.cz, zrovna vcera jsem tam cetla denicek, kdy jedne zene umele vyvolavali porod, protoze podle odhadu mela mit moc velke dite.. stravila x hodin v silenych bolestech, museli se u ni vystridat tri doktori a potrhana byla i zevnitr.. a dite melo nakonec 2900! Ale zase si rikam, ze pokud ma zena dost rozumu, nenecha se do neceho takoveho vmanipulovat, navic pokud se predpoklada prilis velke dite a problemy u porodu, tak od toho je cisarsky rez ne.. muj mail: [email protected]

Ikona diskutujiciho Domča 2013-08-01 19:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nevím, proč by tento článek měl být haněný, šílený a nepochopený…Možná tak pro nenormální lidi. Právě, že je nádherný, skutečný,pravdivý, přirozený, čistý a láskyplný. Dokonalost sama!O:)Tohle je život!

Ikona diskutujiciho Amálka 2013-08-06 14:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný příspěvek Alue a zajímavá diskuse, děkuji.  

Ikona diskutujiciho A. 2013-08-14 19:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na něco takového musí, alespoň myslím, být žena duševně připravená. Pokud se nechá "poplést" strachem, tělo nemůže fungovat tak jak by mělo.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek