Už je to hodně dlouho, co jsem nepřidala nic ze své literární tvorby.
Jednoho dne mě začala napadat slova k básni, kterou jsem se nakonec rozhodla sepsat a tady ji máte.
Možná se v ní někdo najde a zjistí, že je o něm, možná někoho potěší a někoho donutí k zamyšlení.
Uvidíme.
Poslední naděje
Když poslední naděje opustí tě,
když zbylé světlo vezme ďas,
umlkne i vnitřní dítě,
které sídlí v každém z nás.
Pod vážnou tváří kryješ smutek,
v srdci brány obracíš.
Nejraději bys ode všeho utek,
myšlenky zlé zaháníš.
Veselí a hry vystřídalo ticho,
jen ty víš nejlíp, kdo ti je vzal.
Plakej a křič, obejmi břicho,
pro návrat ztraceného všechno bys dal.
Čekáš a mlčíš.
Doufáš, že naděje přijde nová.
Na horizont hledíš.
,,Tam, jen tam začal bych znova.“
Žádné srdce není prázdné,
jiné naděje zůstávají dál.
Když vidíš však své světlo zhaslé,
chceš, aby ti je někdo znovu ukázal.
Pusť zlomenou naději,
v nitru zůstane díra.
Nech ji plavat raději,
tu díru vyplní nová víra.
Kdy asi přijde?
To ví jen čas.
Však až znovu tvé slunce vyjde,
budeš silný, nezlomíš se snadno zas.
Poslední komentáře
-Jaroslava Už jsou "iné". Novorozenec se zubem? Drželi hlavu…
-j.j. V prastarých indických védách je napsáno, že člověk…
-ondřej UHO alá školní jídelna v restauraci, no tak…
-matyas Však ten čistec je metóda pre jedného. Ja…
-Marcel