Poslední úkol splněn, aneb Co jsem zažila u rybníčku

21.6.2011 v Zážitky 7

Ještě než začnu tento článek, dopředu předešlu resumé pro ty, který by nemuseli tušit, o čem bude řeč.

Jak stálí čtenáři vědí, byl mi uložen úkol (viz. článek: ,,Jak jsme s Máleusem uzavřeli novou dohodu“), seznámit se s určitými bytostmi a vědění, které naberu při těchto setkáních, zprostředkovat lidem. A tak vznikly tyto všechny další články: 1., 2., 3., 4. a 5.

Tím jsem prakticky splnila první dvě třetiny ze zadaného, ale přede mnou stále ještě byla návštěva rybníčku, o kterou mě Máleus požádal také a která byla součástí naší domluvy.

(A popisuji zážitek, nejedná se o smyšlenou literární povídku, nebo cokoliv podobného.)

Jakmile vyšel článek o skalní dévě, pár dní na to jsem se vydala také k rybníčku. Vybrala jsem speciálně den, kdy bylo pěkné počasí a navíc jsem měla šílenou nechuť se bavit s lidma. Právě tyto dny, kdy nutně potřebuji samotu, jsou na kontakt s nehmotnými bytostmi ideální.

Vyrazila jsem brzy odpoledne a vydala se na cestu, která čítá několik pěkně tučných kilometrů, takže jsem po cestě měla spoustu času na přemýšlení. Vůbec jsem neuvažovala, koho asi u rybníčku potkám, to je koneckonců dílo bytostí, aby se ukázaly, tyhle věci nechávám plynout a jak přijdou, tak je beru.

Spíš jsem přemýšlela nad sebou a třídila si různé zážitky z poslední doby, kdy je více práce, větší frmol a přemýšlet člověk stíhá leda ráno po probuzení, čumíc na liány svých květin.

Rybníček je to pěkný. Malinký, stvořený lidskou rukou, na okraji městečka, kam si chodí odpočinout staří lidé, maminky tu chodí s dětmi a s kočárky. Taková oáza klidu pro lidi. Nechybí tu ani všudypřítomné kachničky a lavičky k posezení.

Našla jsem si místo na straně rybníka, kde nechodí tak moc lidí a kde mi záda kryje keř před zvědavými pohledy lidí. – Bohužel kresba před lidmi v terénu má tu nevýhodu, že vždycky dojde nějaký snaživý děda a začne vám do toho kecat, nebo se pořád na něco ptá a vy nemáte dostatečnou drzost říct mu něco v tom smyslu: ,,Prosim vás, nerušte mě, já nekreslím krajinku, ale bytosti, na které asi stejně nevěříte…”

Navíc mám na složce logo ,,Aluška.org”, takže riskuji takové to typické: ,,Jé! Alue! Vás bych tady opravdu nečekal….” – Brrrrr… z toho jezdí mráz po zádech.

Takže ideální je fingovaně si vrazit do uší sluchátka (protože lidi na vás pak většinou nemluví, myslí si, že je nebudete slyšet), aniž byste měli zapnutou hudbu a najít si místo, kde vám lidi nečučí přes rameno. To většinou funguje… přesto jsem ale během kresby změnila místo ještě jednou, než jsem narazila na tu správnou lavičku, kde OPRAVDU je KLID.

Chvilku jsem tak seděla a čekala.

Rybniční voda se přede mnou vlnila, sem tam proplula rybka pod hladinou, nebo kachna… ,,Gaga… Gaga-gaga!” zatřepala prdelkou, odplula zase o kousek dál, ale bytosti se neukazovaly.

Sepnula jsem prsty a poprosila je tedy, jestli by se mi nemohly ukázat.

Uběhlo dalších pár minut a najednou jsem cítila, že mě něco velkého sleduje přímo z hladiny rybníku. Podívala jsem se pořádně a přede mnou se zjevila víla. První ale jen její výrazné oči a pak až zbytek celé bytosti.

Chvilku jsme na sebe koukaly a mezitím se těsně pod hladinou začaly míhat malinké sylfy. (,,Sylfa” označuji malinké nehmotné bytůstky pod vodou. Nezkoumám, jestli je to ,,správné” označení, zkrátka jim tak říkám.)

Veliká víla se usmála.

,,Ty jsi Alue?”

,,Ano, to jsem.”

,,Oh, tak to jsi tu správně…” rozpačitě si pohladila vlasy a začala je žmoulat mezi prsty.

Byla krásná… taková převelice slušná, trochu stydlivá a dost opatrná… připomínala mi Galearu ze studánky, s tou se taky dobře povídalo.

,,Koho bys ráda vyobrazila jako první?” zeptala se víla, pořád s tím opatrným úsměvem… za zády mi prošel jakýsi chlap se psem a ona najednou zmlkla a pozorně ho sledovala, jakoby z něj měla trochu strach.

Dělala jsem, že jsem si toho nevšimla.

,,Asi začnu sylfami, ty budou na rozkreslení nejlepší…” ale rybniční sylfy chvilku nepostojí, jsou to mihotavé bytosti, které běhají pod vodou jako rybky. Plavou neuvěřitelně rychle z jedné strany na druhou, takže chytit jejich detaily na papír je opravdu problém.

,,Mohla bys mi prosím pomoci je lépe vidět?” otočila jsem se raději na vílu.

,,Ale ovšem, zavři prosím oči,” odpověděla víla a rozpačitě zvedla ruce.

Potom se mi před očima ukázal obraz sylfy. Byla to malinká, křehká víla s ploutvičkami, měla dlouhé vlásky… čistě bílá. Slyšela jsem i hlas, který říkal:

,,Vidíš ji? To je ona, krásná, jemná sylfa, drobná vodní víla…”

Pořádně jsem si ji ,,prohlédla” a když jsem si ucelila obraz, jaký bych měla dát na papír, otevřela jsem znovu oči.

,,Díky.”

Začala jsem kreslit a za pár minut byla sylfa jemně načrtnuta tužkou. Nechtěla jsem ji rozpracovávat do detailů a obtahovat, protože potom by mi nemusela vyjít síla na další obrázky. Každá ruka se po určité době unaví a já většinou více než tři hodiny v kuse kreslit nevydržím. Navíc jsem nevěděla, co všechno tady u rybníčku ještě potkám, takže jsem zůstala u začáteční kresby a vytáhla hned nový papír.

Naznačila jsem si tvář krásné rybniční víly, začla vlasy, ale v tu chvíli jsem raději vstala a změnila místo k sezení, protože mě neuvěřitelně rušili lidé, co mi chodili metr za zády. Nemuseli ani nic říkat, stejně rušili. Jak říkám, než jsem našla správnou lavičku, trvalo mi to.

Krásná víla mezitím šla po okraji rybníka spolu se mnou.

Bylo zajímavé ji sledovat, jak se jemně brodí vodou a sleduje mne.

,,Takže ty jsi tu něco jako ochránce tohoto místa?” vyzvídala jsem.

,,Ano ano, já to tady hlídám,” přikývla snaživě. Po chvilce se zeptala pro změnu ona: ,,A co ty? Taky máš nějaký rybníček?”

,,Cože?” neudržela jsem smích. ,,Ne, já rybníček opravdu nemám… tedy vlastně…” vzpomněla jsem si na své stránky a napadlo mě, že to je vlastně tak trochu taky rybníček.

,,Tak se podívej sama, co dělám,” odpověděla jsem jí. Co vím, tak pro nehmotné bytosti absolutně není problém přečíst si váš život přes energetické otisky, umí to dost dobře, jako v otevřené knize.

,,A to můžu?” zpozorněla víla, jakoby snad čekala na povolení.

,,Proč by ne?”

Před nehmotnými bytostmi absolutně nemám co skrývat, stejně před nimi nic neskryjete, když chcou, všechno si na vás najdou.

Víla natáhla ruku, přejela jí přede mnou a zahleděla se.

Šla jsem dál po okraji rybníčku, ona taky a bylo ticho. Po chvilce vzdychla.

,,Aha, takhle to je…”

Usmála jsem se a dorazila konečně k lavičce, na které už jsem zůstala. Rybniční víla stála pořád nohama v rybníčku a pozorně mě sledovala.

Znovu jsem vytáhla papír a pokračovala v kresbě.

,,Jak se jmenuješ?”

,,Gilrén.”

Opět smích. ,,Gilrén? … A to víš, že -“ ,,Ano ano, vím,” přerušila mě víla. ,,Znáš asi tři další bytosti, co jsou spojené s vodou a jmenují se podobně.”

A bylo ticho, evidentně si toho přečetla hodně.

Došla jsem se tužkou k jejímu hrudníku.

,,Gilrén, prosimtě, to chodíš normálně takhle odhalená?”

,,Jak to myslíš?” prohlédla se rozpačitě víla, které, jako správnému ženskému zjevení, nechyběla smyslná ňadra.

Napadlo mě, co by asi zdejší pánové dělali, kdyby věděli, že v rybníčku nedaleko žije tak krásná bytost, která se zjevuje nahá od pasu nahoru?

,,A nevadilo by ti, když tě trošku na té kresbě zakryju?” pousmála jsem se a začala jí črtat přes ňadra vlasy. Nahých kresbiček mám ve své galerii už tak hodně.

,,Ale ne, nevadí,” kývla víla, které až teď došlo, na co vlastně narážím.

Když byl obrázek Gilrén navrhnutý, nechtěla jsem ani ten vypracovávat do detailů, protože jsem tušila, že ještě přijdou další.

,,Ukážeš mi ještě někoho?” zeptala jsem se a nachystala nový papír.

,,Ano ano, počkej chvilku!” Odpověděla víla a skočila pod hladinu rybníka.

Chvíli se nic nedělo, jen ke mě doléhaly jakési tlumené hlasy.

Za pár minut se Gilrén vynořila a vedle ní opožděně hlava jakéhosi skřítka.

,,Ale tak se nestyď, prosimtě…” pokázala ho Gilrén a pohladila mu vlasy. ,,Ukaž se pořádně.”

Skřítek na mě chvilku koukal velkýma očima zpod černých rozvrkočených vlasů a něco si mručel pod vousy, jakobysme ho otravovaly… ale potom ho Gilrén vystrčila na břeh, abych se na něho mohla podívat pořádně. Evidentně už měla všechny bytůstky ,,zvládnuté” a věděla, jak na tohoto skřítka má jít. Já bych sama byla bezradná.

Chvilku jsem ho skenovala pohledem.

,,Pardon, ale já asi tohoto skřítka nebudu moci nakreslit,” vzdala jsem to hned na začátku. Tento měl velmi neobvyklý vzhled, byl mi představen jako skřítek bahenní, což je evidentně rarita, aby se člověk setkal s někým takovým.

,,Tak to alespoň zkus,” upřena na mě Gilrén ty svoje oči a já se podvolila.

První pokud o náčrtek se nezdařil.

,,Achjo… kdyby neměl na hlavě tu plešku, tak by se mi kreslil líp…” utrousila jsem pod vousy, ale tu najednou bahenní skřítek zpozorněl a zakňoural.

,,Já přece nemám plešku!”

Gilrén na to slyšela, jako bodnutá včelkou. Schovívavě ho pohladila po lysince uprostřed hlavy a konejšila ho: ,,Nemáš, to víš, že nemáš…”

Začala jsem se tiše smát a dál jsem to raději nekomentovala.

,,Můžu ti zavolat i jiného,” otočila se Gilrén pro změnu na mě.

,,To bych byla fakt ráda.”

Najednou se zpod hladiny vynořil skřítek další, navlas podobný tomu prvnímu, akorát že na hlavě byl správně zarostlý. Sedl si ochotně vedle svého kolegy a čekal.

,,Hurá! Tento mi půjde mnohem lépe,” zajásala jsem a na první pokus trefila bahenního skřítka v celé jeho ,,parádě”.

Ještě jsem nedotáhla kontury skřítka, už ti dva kluci zarostlí skočili zpátky pod hladinu a Gilrén na mě mávla: ,,Ještě někoho ti představím, počkej tady,” řekla a odešla kamsi do křoví.

Začal se ozývat šepot a dlouho nikdo nešel, tak jsem dál dodělávala už dřív nakreslené obrázky.

Po několika minutách se Gilrén vrátila a za ní na hladině plavala – nebudete tomu věřit, ale fakt to tak bylo – bílá kachnička!

Gilrén šla před ní a lákala ji. ,,Pojď, pojď…”

A kachnička ochotně připlavala za ní, aby se mi taky ukázala.

Když Gilrén viděla můj nechápavý výraz, začala vysvětlovat, že ačkoliv je to malinký rybníček, je plný zvěře, nejenom kachen a proto má také patrona, který má podobu kachny.

Pokusila jsem se sice kresbu zvířecího patrona odmítnout, protože mě to šokovalo, ale Gilrén se na mě zase podívala tím svým pohledem, tak jsem zase rychle vytáhla tužky a vyobrazila bílou kachničku.

Koneckonců mi nepřísluší cenzurovat to, co mi bytosti ukážou a možná, že by to Máleus nakonec mohl považovat za nedodržení slibu. A tomu je lepší předejít.

,,A když má tento rybníček zvířecího patrona, to jich je asi víc…” začala jsem vyzvídat, mezitím co vznikala na papíře kachnička.

,,Ano, samozřejmě, patronů je mnoho.”

,,A co jednorožci? Ti jsou taky?”
,,Samozřejmě,” kývla Gilrén. ,,Často provázejí koně.”

,,Koně?” vykulila jsem oči.

,,A lidi taky,” dodala rychle víla.

Chvilku jsem na ni jen čučela, než jí to došlo.

,,Ty jsi ještě žádného nepotkala?”

,,Ne.”

,,Oh… to je škoda, jsou krásní… a chtěla bys? Můžu ti nějakého přivolat.”

Snaživě zvedla ruce, ale zarazila jsem ji.

,,Počkej, budu ráda, když nějakého potkám, to ano, ale teď jsem tu, abych se seznámila s bytostmi v tomto rybníčku, údivu na mě bylo už dneska hodně, nech to prosím, až si odpočinu.”

Gilrén kývla, jakože platí, pohladila svoji rozkošnou bílou zvířecí patronku a vrátila se zase povídáním k ní.

,,My to tu hlídáme spolu… proto je tu dobře zvířatům i lidem…”

Kachnička byla hned hotová, a protože jsem měla ještě spoustu času, seděla jsem u rybníčku dál, ve společnosti milé Gilrén a dodělávala detaily obrázků. Nakonec jsem po asi třech hodinách odcházela od rybníčku spokojená, s pocitem naplnění a čtyřmi krásnými obrázky ve složkách. Pravda, jsou to zatím jen kontury tužkou, ještě je musím vybarvit a potom připravit do článků…

A jako vždycky se mi zase stalo něco podivného se zvířaty, už to začíná být při plnění těchto úkolů tradice. Když jsem seděla na lavičce, přiletěl vrabec a přímo pod mýma nohama se začal koupat v prachu na zemi, přitom mě po očku sledoval a neuletěl, ani když jsem se hýbala.. takhle si užíval několik minut, ale pak najednou jakoby se probral, scvakl mu pud sebezáchovy a uletěl… musela jsem se smát a Gilrén jen spiklenecky mrkla.

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky: Přírodní bytosti”

Otevřít rubriku ,,Nehmotné Bytosti Osobně”

Další obrázky víl – ZDE

• Zažili jste i vy neuvěřitelné setkání s bytostmi z jiných světů? Přispějte svojí troškou do mlýna a sepište to: -podrobnosti ZDE

• Své dotazy směřujte do ►e-mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

Navštivte chat

Komentáře

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2011-06-21 08:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dám si do uší sluchátka aby ma okoloidúci neruśili svojimi  blbými dotazmi…veď im to povedz narovinu nech si zaťukajù na čelo a idú vopruzovat jinam.

Ikona diskutujiciho Tammy 2011-06-21 11:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jé, tak to už se těším na ty obrázky. Obrázků není nikdy dost, zvlášť když jsou podle skutečné předlohy. A to, že si bytosti najdou všechno, co chtějí vědět, můžu jen potvrdit. Zvlášť co se týče mých andělů a víly…většinou nemusím ani dokončovat myšlenku a oni už ví, co jsem chtěla říct, ví o mých pocitech a všem co se mi stalo a co mě trápí. To je na nich úžasné. Jsou ti jediní, kteří ví všechno a nikdy mě neodsoudí. Málokterý člověk dokáže ostatní příjmout se vším všudy.

Ikona diskutujiciho Jíťa 2011-06-21 17:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co k tomu říct jiného než nádhera!!!!

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-06-22 15:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dle bouřlivé diskuse jsi Alue asi lidem úplně vyrazila dech :-) Jinak článek parádní, jako vždy.

Ikona diskutujiciho baarel 2011-06-22 18:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:se nediv pro většinu čtenářů je to ještě fantazie

Ikona diskutujiciho goodgeneration 2011-06-23 18:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak, teď už všichni víme, že za žádných okolností nemáme rušit slečnu, která si venku kreslí a má na složce logo Aluska.org :-D Tak bacha na to :-D

Ikona diskutujiciho Aida 2011-06-27 19:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je krásný … tenhle článek i všechno ostatní. Když jsem si četla ty vílí jména, zalapala jsem po dechu, protoze znám jednu malinkou vodní vílu, která se jmenuje Gabul … takže taky dost podobný :))

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek