Pošta: Radost nad radost! / 2. díl

26.2.2014 v Poselství 17

3. Situace

Vyšlo na mě okýnko, kde byla podsaditá blondýnka, kterou neznám. Viděla jsem ji tam poprvé a byla evidentně nová. Stoupla bych si jinam, ale už tam zavedli ten debilní systém pořadových čísel, takže nikdy nevíte, kam vás ten počítač přiřadí.

Tasím balíky a už při předávání říkám co je co, co kde jak je a jak to chci.

Paní se smála, že jeden vytahuji i z kabelky – No, měla se spíš soustředit, co jí říkám.

Mám ty věty zautomatizované, protože se mě pošťačky pořád ptaly na to samé. Takže rovnou vysvětlím co jak má být a tím ušetřím čas, protože se mě nikdo na nic neptá, začne makat a hotovo… Navíc to dělám pořád stejně a zaměstnanci si mě pamatují. Balíky jsou očíslované, dobírky nalepené, arch tištěný, adresy velkým dobře čitelným písmem, žádné blechy, balíčky úhledné, pravidelné. Zákaznickou kartu předávám okamžitě už před balíky. – Taková já jsem pečlivá, chystám jim to jak malým dětem, aby se s tím nemuseli moc párat.

Tahle paní ale byla pomalejší a pečlivá příprava mi byla celkem prd platná.

Převzala balíky a začala se ptát, jakobych jí předtím nic nevysvětlila: ,,Jak to chcete? Na poštu? Nebo doporučeně? Obyčejně?“

Čumím na ni jako puk, protože má před sebou podací arch, na kterém je to napsané. A navíc už jsem jí to řekla!

,,Doporučeně.“

,,A doporučeně jako jak? Jako na poštu, nebo adresu?“

To už jsem začala být zblblá: ,,No.. Já mám za to, že když podám balíky s podacím archem a jsou všechny na určitou adresu a chci to doporučeně, tak to přijde na tu danou adresu. Nebo snad ne?“

,,No jo.“

,,No tak to takhle prosím pošlete.“


,,No ale to je pojištěné jenom do pětistovky.“

,,Však jo, v pohodě, tak to chci poslat.“ – (UDANÁ CENA BALÍKU JE NA TOM ARCHU VŽDYCKY NAPSANÁ TAKY! Stačí se podívat.)

,,A to vám stačí?“

,,Ano, to mi stačí.“

,,OK.“

Měla jsem ještě schůzku a už předtím jsem tam stála frontu půl hodiny, takže jsem se už trošku ošívala a koukala po hodinách.

Byla táááák stráááášně pomaláááááá… Pořádně jakoby nevěděla co přesně dělat, neměla ty úkony zautomatizované. Chápu, každý se musí nějak pocvičit, ale mně se to zrovna tenhle den moc nehodilo. A když konečně vzala do ruky čtvrtý balík, bouchla do stolu a pak složila hlavu do dlaní. ,,Sakra sakra!“

Koukám na ni a ona povídá: ,,Mně to teďka spadlo! To budu muset celé dělat znovu!“

,,No když to není nic závažnějšího….“ Povídám a sleduju hodiny.

Poslat deset balíků jí trvalo čtvrt hodiny. Na schůzku jsem dorazila přesně na minutu akorát, ale byl to pěkný tělocvik. Kor když se vám pod nohama pletou pomalí lidé, co jdou přes centrum a kochají se okolím.

4. Situace:

Stojím na poště, posílám tu svoji hromadu. O dvě okýnka dál stojí mladá pěkná blondýnka. Byla tam už když jsem na tu poštu došla, byla tam i po 20ti minutách čekací fronty a pořád nebyla odbavená. Na něco čekala. A už byla celkem naštvaná… Po dalších deseti minutách začala nahlas nadávat:

,,No to je ale bordel! Takovej strašnej bordel, to jsem v životě nezažila!!! Co vy tady máte!“

Překvapeně na ni hledím a sleduji situaci (Já mám času dost, než mi to pošlou, tak koukám kde co lítá.)

Paní se dozvěděla, že doporučený dopis, na který našla oznámení ve schránce, nemůže pobočka České pošty najít. Takže jí řekli, že jí zavolají domů, až ten dopis najdou a ať si pro něj přijde potom.

Jenomže to té paní nestačilo a povídá: ,,No jo, jenomže vy mi ani neřeknete co to je za dopis. A já jsem měla nedávno takovou problémovou práci, takže je ta korespondence pro mě teď hodně důležitá a dny pro mne často hrají roli. A pokud je to zase z nějakého úřadu a je potřeba to řešit hned, a bude problém, tak jak já jim dokážu, že jsem ten dopis fakt nedostala?“

,,Jděte domů, my vám zavoláme.“

,,Prosimvás, co je tohleto za bordel? Jak můžete ztratit blbej dopis?“

To už bylo přes půlhodinu a na poštu přišel i její muž: ,,Prosim vás pohněte si, my máme v autě dvě malé děti a už tam čekají dost dlouho, my je tam nemůžeme nechat ještě déle čekat.“

,,Jděte domů, my vám zavoláme, až to najdeme.“

,,A co když nezavoláte? Co když to nenajdete?“

,,A co mám teď jako dělat?“ Odpovídá zoufalá paní za okýnkem.

,,Vy mi tady vypíšete potvrzení, že jsem tady dneska byla a chtěla jsem si to vyzvednout, ale vy jste mi ten dopis nepředali. Jinak odtud neodejdu, protože pokud z toho budu mít nějaký problém, tak potřebuju mít něco v ruce. Potřebuju jim ukázat, že jsem si ten dopis šla vyzvednout, ale že jste mi ho nedali.“

,,Jakže?“

,,No proč já bych měla mít problémy za vaši chybu? Já po vás jenom chci potvrzení, že je chyba na vaší straně a ne na mojí. Protože pokud je to důležité, na špalku bude moje hlava a ne vaše. Chápete?“

Paní u okýnka byla úplně v háji, protože se po ní chtěl nestandardní požadavek a neměla na to směrnici. Nebyla schopná hned z fleku dát dohromady nějaké oštemplované lejstro, kde bude tato situace popsaná.

Nakonec něco sesmolili a když konečně manželé odcházeli, paní nadávala a nadávala. ,,Máte tady bordel bordel bordel!! BORDEL!“

5. Situace

Na poštu přišla krásná mladá maminka s krásnou malou holčičkou. Bylo jí určitě méně než tři roky. Vypadalo to, že se nedávno naučila chodit a běhat a byla dost aktivní a neposedná. Chtějte po vysoce aktivním dítěti, které je nadšené z pohybu, aby čekalo půl hodiny, než se maminka zařídí na poště.

To prostě nemůžete chtít.

Takže holčička lítala po poště jako zběsilá a maminka ji pořád odchytávala. Nikomu to nevadilo, jen na ní bylo vidět, že je docela utahaná. Ale líbilo se mi, že jí nedala na zadek, nekřičela na ni, nebyla zbytečně zlá. Prostě chápala, že chce po dítěti něco, co to dítě nedokáže při svém současném rozpoložení splnit a taky byla ráda, že jenom běhá a nedělá nic horšího.

Pak už se konečně dostala k okýnku. Dítěti to bylo jedno.

Stačila vteřina nepozornosti a okolo mě proběhlo dítě a zamířilo si to přímo ven z pošty. Prostě samo odešlo.

První co mi blesklo hlavou, že nechám knížky knížkama a půjdu to dítě odchytit, ale maminka byla pohotovější. Asi s tím už měla zkušenosti…

Mamince to trvalo jen asi pět vteřin, než zjistila, že dítě nikde…

,,Počkejte prosim vás ještě chvilku, já si půjdu odchytit svoje dítě a hned přijdu.“

Odběhla… Po chvilce přivedla holčičku zpět za ručičku, ale už ji nepouštěla a všechno dělala jednou rukou. 😀

Za celou dobu nepadlo ani jediné špatné slovo.

6. Situace

Posílám balíky, nuda… Vedle mne se dostala k okýnku stará babička a povídá:

,,Já jsem byla teď na operaci a bylo mi po ní tak zle, že jsem myslela, že tady na tu poštu za váma už nedojdu. No je to strašné, jak člověk zestárne, tak má bolesti, nemůže chodit a v těch nemocnicích… Jejejejej. No myslela jsem, že to bude moje poslední hodinka…“

Paní za okýnkem poslouchala. Co měla jiného dělat? – Mlčela, pokyvovala hlavou a hrála si u toho s barevnými gumami na gumování. – Chápu. Odbýt ji nemohla hned z několika důvodů, ale zrovna tohle okýnko je nějaké začarované, protože tam si chodí lidi pokecat nejčastěji.

Problém taky je, že staří lidé řeší svoje osobní problémy na poštách nejenom s lidmi které to evidentně nezajímá, protože mají svých starostí dost, ale dělají to klíďo píďo v době, kdy je pošta narvaná k prasknutí a lidi tam nečekali ani půl hodiny, nýbrž 40 minut. A to už docela naštve, když vy čekáte jak osli tak strašně dlouho a ten člověk co je před váma, místo aby pohnul zadkem, vyřídil co potřebuje a šel, tak si bude deset minut u okýnka povídat o tom, že má zdravotní problémy a je mu špatně.

Každý si potřebuje popovídat, ale babičky mají svoje vrstevníky, mají kluby důchodců, mají známé, mají rodinu, můžou si to někam psát. Pošta opravdu není příliš vhodné místo. A když už to musím vykládat cizím lidem na poště, tak si tam zajdu dopoledne, to tam skoro nikdo není a budu obtěžovat jenom tu paní za přepážkou a ne všechny ostatní lidi, co čekají, až konečně babička uvolní místo.

My mladší máme soucit se starými lidmi, vyslechneme si jejich nářky, nepošleme je někam. Ale ti staří lidé by přece měli mít taky trochu té slušnosti a zbytečně nezdržovat dalších 30 lidí za svými zády. Protože jejich stížnost přece není důležitější, než ti všichni ostatní lidé, kteří mají rodiny, musí makat a mají taky jenom jedny nervy.

7. Situace

Ten den jsem se na poště otočila hnedle 2x, takže jsem za odpoledne zvládla poslat 20 balíků (které jsem si předchystala. Balila jsem je předem do půl dvanácté v noci, prostě hokna), ale ruce jsem měla až na zem.. A zase to začarované okénko, kam si lidi chodí pokecat!

Napravo ode mne slyším:

,,Dobrý den, prosím důchod.“

,,Tady je Váš důchod.“

,,…To není důchod, ale almužna!“

To už špicuju uši, situace se začala zajímavě vyvíjet.

,,Jak to myslíte, pane?“

,,No víte tady těch debilních 9 000 korun, to je pro mne almužna. Stát mi se*e na hlavu. Celej život makám a nakonec dostávám 9 000! Přitom jenom těch 9 000 korun mě stojí měsíčně nájem. To zaplatím a pak co!? Z čeho mám proboha žít?! A ty haj**y za****ý v tom jejich parlamentu, ty to nezajímá! Těm je to úplně jedno! Je jim to u p****e, že já nemám z čeho žít! A víte co? Jsou to ha***i, jeden vedle druhýho. Kradou jak straky.

Jsme 20 let po revoluci a pořád to tady stojí za h***o! Jakto, že se západní Německo má dobře a my pořád ne? Kdyby ty s***ě nahoře nekradly a trochu makaly, tak jsme mohli být už dávno na jejich úrovni, ale jsme na tom pořád stejně blbě! Lidi nemají co žrat a ty h****a kradou kradou kradou a normální lidi jsou jim úplně u p****e!“

Zase to vyšlo na tu samou paní, jak minule. Tak ta jenom mlčela, ani nepokyvovala hlavou, spíš čekala až se pán vykecá. Kdybych byla větší šťoura, tak mu ještě přitakám, ale radši jsem byla ticho. Evidentně podnikal a pak se divil, že má důchod poloviční co zaměstnanec. No, takhle to holt chodí. Kdo podniká, musí si nahrabat, protože ho na stará kolena nechá stát shnit ve špíně, ačkoliv poctivě pracoval, kolikrát mnohem víc než zaměstnanec (hlavně ten státní), o všechno se sám postaral, daně platil… a je mu to prd platné. Podnikatel, když si nenahrabe, nakonec ani do důchodu jít nemůže. Musí pracovat, dokud nezdechne. Tak to dneska prostě funguje.

Tak jsem jenom tiše pokyvovala hlavou…. Neschvaluji podobné chování na poště, ale obsah jeho slov byl prostě pravdivý, co si budem…

,,Víte, jak já to musím dělat, abych měl co jíst? Musím na stát dělat podvody! Musím ho okrádat a tajně pracovat v důchodě, protože jinak nevyžiju! A ty hnusný ha***y to vůbec nezajímá, že já zaplatím nájem a vůbec nic mi nezbude! Víte komunisti… To byli taky pěkní ha***i, já na ně vždycky nadávat, ale pořád to ještě nebyl takovej bordel, jako dneska. Tehdy ten jejich režim byl špatnej, ale tenhle je ještě mnohem HORŠÍ! Protože lidi už nemají ani tu práci, stát se o ně nestará a krade se ještě milionkrát víc než předtím! Já jsem od státu nikdy nic nechtěl. Já jsem se o sebe postaral, mám auto za půl milionu, ale co je mi to platný, když teď pobírám almužnu a nemůžu jít v klidu ani do toho důchodu, protože bych chcípl na hlad! Já ten stát prostě podvádět MUSÍM! On mě k tomu vyloženě nutí! A pak se diví, že tady lidi dělaj na černo. A co mají proboha jiného dělat?!

A jestli se o sebe nebudu moct postarat, tak tady na vás ještě nakonec přijdu s pistolí, protože co mají ty lidi dělat, když nemají co jest? Četla ste teď v těch novinách, jak ta osmdesátiletá babička šla do banky, ji vykrást s černou pistolkou? S dětskou hračkou!!! – A oni se tomu diví! Co měla chuděra jiného dělat? Jestli ji zavřou, tak jsou to debili. Debili debili debili!

Já se jí nedivím! Já taky beru almužnu!“

To už se paní za okýnkem otřepala: ,,No víte, minulej týden tady byla jedna stará paní a taky říkala, že bere almužnu a přitom dostala důchod 15 000.“ .. to ale byla voda na jaho mlejn.

,,Kdybych já měl 15 000 korun, tak za to už vyžiju! Za to jo! To by mi stačilo! Jenomže já mám 9! Z toho já nikdy nemůžu vyžít! A nikoho to nezajímá!“

Zezadu se ozvalo: ,,ZDRŽUJETE TADY PROVOZ!!!“

Pán to dořešil a vypakoval se… Přišla asi čtyřicetiletá paní v zeleném a začala paní u okýnka ,,utěšovat“ následujícími slovy:

,,No co je vám to platné, když si tady lidi budou chodit stěžovat, že mají málo peněz, vy za to nemůžete, nic s tím neuděláte, tak proč by vám to někdo měl vykládat? Však každý dělá co jenom může a s tím co oni tam nahoře nakradou, my obyčejní lidi nic neuděláme.“

(Hlavou mi prolétlo: ,,Jak neuděláme? – DEFENESTRACE KURNIK!“)

Paní u okýnka konečně začala kývat hlavou a dala paní její důchod…. A já měla nad čím přemýšlet.

Kam dál:

Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Petra 2014-02-26 10:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Doufám, že až já půjdu do důchodu (snad tedy ještě bude), že to už bude fungovat ku naší spokojenosti. Vážně bychom s tím měli něco udělat, nejen ti, kterých se důchody aktuálně týkají, ale i studenti, nespokojených je nás docela dost. Jen domluvit nějakou takovou akci, kdy se prostě sejde pár desítek tisíc lidí (minimálně), a je to.

Ikona diskutujiciho Colliode 2014-02-26 11:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jop, 4. situaci jsem měla jednou v práci, kdy jeden host odmítl odejít, protože jsem mu nedala razítko a nevěděla jsem ani, jestli můžu…… 🙂 Tenkrát jsem se pořád udržovala v klidu jak jsem nejlíp uměla, on mi tam vyhrožoval, že nám dá jako podniku slabé ohodnocení a já jenom že mi je to jedno :)) Byl ochotný i zavolat šéfové, tak jsem jí zavolala sama a ona potvrdila, že razítko může dostat. A pak na meetingu nám bylo řečeno v podstatě to, že hosté jsou na prvním místě, když začnou řvát. To dává šéfy na místo druhé… Což dává ty, kdo se tam nejvíc snaží, na místo třetí.

Ikona diskutujiciho Lu Aquarius 2014-02-26 12:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji Alue za skutečné vhledy do života :-) Právě na těchto veřejných místech se odehrává opravdový život víc, než v kostelech, parlamentech a jednacích síních. Lidé, kteří se mohou během dne na chvíli zastavit třeba na zastávce MHD, nebo ve frontě na poště, či obchodě, mají v tu chvíli otevřený prostor a čas k vnímání. Stačí v tom momentě pořádně otevřít oči a uši, a máte zážitky, které se mnohdy nevyrovnají ani 3D realitě na LED televizorech :-)

Ikona diskutujiciho Elda Trnimir 2014-02-26 13:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To by mě taky zajímalo: Proč se má západní Německo tak dobře? Sedím vedle jednoho všetečného spolužáka, je to takový politik- a krom toho, že mi furt do nebes vychvaluje USA (asi si odsednu… jako dobrý; hudba je od nich fajn, vynálezy taky nejsou špatné, ale abych poslouchal, že je čech špína, na to nemám nervy…) tak často chválí ekonomiku Německa a jak to u nich vypadá. A to by mě vlastně taky zajímalo; když se ještě navíc tak vysílili za druhé světové, tak jak to, že jsou na tom (ekonomicky) dost dobře?

Ikona diskutujiciho adeláč 2014-02-26 15:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A byla jsi někdy v Brně v oblasti Královo Pole, Řečkovice, Medlánky, Ivanovice?

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2014-02-26 15:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:  Ani tie vynálezy niesu ich, tie USA nakradla po celom svete. Nejaké vynálezy USA kúpila aj od čechov.

Ikona diskutujiciho J. 2014-02-26 17:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dnes mi přišla tvoje knížka – Svět za oponou. Moc děkuji, už se těším, až si ji budu moct v klídku přečíst. Chtěla bych si ji šetřit, ale nevím, jak to vyjde… :D

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2014-02-26 19:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Joo, defenestrace, poďme, už je to potřeba! :-)

Ikona diskutujiciho Léňa 2014-02-26 19:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pro info k výším důchodů – jsem zaměstnanec ve firmě, kde jsem donedávna vyřizovala žádosti jejichž součástí je mimojiné doložení pobírání starobního důchodu (výměry). Při zpracování cca 2100 žádostí za měsíc jsem si vytvořila přibližnou představu o výši důchodů. Běžná částka je od 9tis do 11tis (u zaměstnanců, kteří opravdu celý život pracovali a odváděl jim pojištění zaměstnavatel). Ženy a lidé mimo Prahu samozřejmě méně – např. 8tis je v současné době obvyklý důchod pro ženu. Nejvyšší důchody z klasických zaměstnanců mívají horníci (cca 13,5tis až 14,2tis), ale ti bohužel (světe div se!) po dosažení důchodového věku velmi rychle umírají. Pokud dělal např. v uranových dolech, pak může mít něco okolo 15tis. Nejvyšší co jsem viděla bylo asi 17tis, ale to jsou vojáci, vysocí policejní důstojníci apod. ale těch není moc, jsou to výjimky (tady totiž vyplácení nespadá pod klasickou sociálku-tedy pod Ministerstvo práce a soc. věcí, ale vyplácí se zvlášť – buď Ministerstvem obrany nebo Min. vnitra). Podnikatelé, kteří si posledních cca 20 let před důchodem platili minimální sociální pojištění se můžou dočkat překvápka v podobě třeba i 4,5 tisíce (na vlastní oči viděno!!!) A to už i invalidní důchodci mají více…

Ikona diskutujiciho PEPA 2014-02-26 20:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To jsi ještě ale nezažila návštěvu cikánů,když si jdou pro přídavky.

Ikona diskutujiciho Jirka 2014-02-26 20:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je zajímavý, taky chodím na poštu a různý místa, spořitelny, banky a nikdy jsem žádný takový rozhovor nevyslechl.

Ikona diskutujiciho Alcatraz 2014-02-26 20:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

čím to je, čím to je, že mesiac ze slnkom sa strieda, na zemi blahobyt a bieda….

Ikona diskutujiciho Cherryna 2014-02-26 22:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ty mi úplně připomínáš sebe. Taky se ráda občas bavím svým okolím. Někdy sleduji lidi kolem jak jsou oblečení a jejich řeč těla. Jindy zase přemýšlím nad tím čím se asi živí, co budou dneska dělat anebo co měli k obědu :D. A zvlášť na místě jako je pošta a ty tam musíš stát dlouhé fronty, to si umím představit že show je kolem tebe plno :D.

Ikona diskutujiciho Soňa 2014-02-26 22:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Takže k situaci č. 3 – podávání hromadných zásilek je nejlepší na menších poštách, jinak ….pokud máš zkušenosti už s hromadným podáním stačí si zapamatovat, kolik celkem bude stát jedna zásilka a vynásobit to jejich počtem (za předpokladu, že ty zásilky mají stejnou váhu a stejné služby). Dáš jim tam ty zásilky s archem a instrukcemi + přesný počet peněz a ty už se s tím nemusíš trápit (u nás na poště to tak normálně funguje). Stává se, že ti noví se musí zaučit a upřímně, učený z nebe nespadl. Co se týče techniky, divila by ses, jaké s tím bývají potíže.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-02-27 10:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: To naštěstí nehrozí, protože většinou posílám v bohaté čtvrti, kde tmaví spoluobčané vůbec nejsou. Nevedeme vybydlené paneláky a podobné zajímavé nory pro zvířátka, takže je tam bezpečno kdykoliv a kdekoliv.

Ikona diskutujiciho Domča 2014-02-27 13:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Koukám tebe člověk najde nejlíp asi na poště:D

Ikona diskutujiciho Lúmenn 2014-02-27 22:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc nerozumím tomu, proč stojíš frontu na poště, s takovým objemem balíků a s tím, že máš IČO by se vyplatilo, aby sis zařídila smlouvu s poštou, nemusíš pak ani vypisovat milion papírů, všechno si vytiskneš na etikety během pár kliknutí a pak jen dojdeš na poštu, položíš balíky, řekneš "na smlouvu" a zase jdeš pryč. Žádné čekání, žádné složitosti. A jednou za měsíc zaplatíš fakturu, kterou ti pošlou.

Napsat komentář: Alue Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek