Povídka / AC a koloušek / vypotil Ondra

15.3.2010 v Čtenáři 7

Před přečtením této povídky bych chtěl napsat pár slov pro ty, kteří se také pokouší psát povídky. Z vlastní zkušenosti (a mnozí mi to určitě potvrdí) vím, že nemá smysl psát povídku z donucení, ve spěchu apod. Nejlepší je, když vás napadne nějaký námět na povídku, dobře si ho promyslet (do toho samozřejmě nezahrnuji povídky z chatu, kde jde především o improvizaci) a pokud vás zrovna napadne něco hodně dobrého, je dobré si to rovnou zapsat, nebo to v hlavě omílat a rozvíjet. Námět na tuto povídku mě napadl úplně náhodou. Nijak jsem se do toho nenutil. A také jsem psal jenom tehdy, když byla ta správná tvořivá nálada. To se vám píše snadno a napadají vás stále nové věci. Psal jsem ji po večerech v posteli, když se mi ještě nechtělo spát. To vás napadne věcí, že jen koukáte, jak to z vás leze. No a když byla povídka hotová, nechal jsem to chvíli uležet a pak jsem se rozhodl, že povídku přepíšu na počítač. Myslíte, že zůstala v původní podobě? Ani náhodou. Mnoho vět jsem přetvořil tak, aby dávali smysl a případně si ještě něco přidal, co mě za běhu napadlo :). Tak doufám, že vás úvodní text moc nenudil a vzhůru do čtení:

“Ty fando,”povídá pan Kopecký při pravidelné partičce šachů svému kolegovi, “stalo se ti někdy, že by ses svým vědomím dostal mimo své tělo?”

“Ne,to ne. To snad ani není možné, ne? Odpovídá Fanda a přitom táhne pěšcem na E4.

“Ale jo je, mě se ti to dřív stávalo úplně náhodně, ale pak jsem si o tom něco zjistil, a teď? Teď mi to jde bez problému. Astrální cestování tomu říkají. Poprvé se mi to stalo, když jsem jednou v noci nemohl usnout. Měl jsem otevřený oči a koukal jsem do blba. Pak si pamatuji, jak jsem si uvědomil, že nedýchám a že jsem vlastně docela lehoučký. Co se dělo těsně před tím, to nevím, ale asi jsem na chvíli ztratil vědomí, jak jsem se později dočetl. Já ale na takovouhle situaci nebyl připravený a když jsem si uvědomil, že nedýchám, hrozně jsem se vylekal a v tu ránu jsem cítil, jak mě něco obrovskou rychlostí táhne zpět do těla. Pak jsem jakoby dopadl a škubl sebou, ačkoliv tělo nepohnulo ani brvou. To vše se odehrálo v kratičké chvilce.

Tohle se mi stalo za pár dní znova a znova, až mě to dožralo a zjistil jsem si, co je to zač. Začal jsem to astrální cestování trénovat, ale řeknu ti, to mi trvalo měsíce, než jsem to dovedl takřka k dokonalosti. Proč tak dlouho? No ono se to každý den nepovede, nebo je člověk moc unavený, nebo se mu zrovna nechce, atd.

Tak jsem začal cestovat. Na co jsem pomyslel, tam jsem se ocitl. Navštívil jsem mnohá vysněná a exotická místa, podíval se do nejhlubších propastí a rozhlížel se z nejvyšších hor. Jednou jsem dokonce nechtěně zaplul do ložnice nějakého manželského páru, který zrovna dělal techtle mechtle. Tedy techtle nevím, ale mechtle určitě.Ale ze slušnosti jsem raději zařadil zpátečku a vyplul ven.

Asi před měsícem jsem se dostal do krásného lesa na kopečku. Ten les byl jako z pohádky. Smíšený s přírodními planinkami, kde sváděly semenáčky smrků boj o světlo. Sem tam nějaká spadlá kláda pokrytá mechem nebo lišejníkem, a dokonce jsi mohl narazit i na velké balvany rovněž z části pokryté mechem, které zde mohly ležet už stovky let. Zem byla porostlá kapradinami a borůvčím a mezi nimi se nacházely úzké zvířecí cestičky.

Já si tím lesem tak spokojeně proplouval a obdivoval jeho krásu, až jsem narazil na malého kolouška. Ležel v dolíčku uprostřed lesa, ale nespal a netrpělivě se rozhlížel kolem. Když mě spatřil, bylo vidět, jak se vyděsil, ale ani se nepohnul. Je to zvláštní, Fando, lidi mě nevidí, ale zvířata mě ihned zpozorují a prohlíží si mě.

Jak jsem tam tak stál a prohlížel si kolouška, začal jsem přemýšlet, proč je tak sám, kde je jeho maminka a proč nespí, atd. Jenže v tom byl háček. Jakmile jsem se začal takhle strachovat, cítil jsem, jak mě neviditelná síla táhne zpět do těla. Proti tomu nemá smysl bojovat a tak jsem se podvolil a oproti mým začátkům jsem do těla zaplul krásně hladce a jemně.

Mně to v té hlavě tak šrotovalo, že jsem ani nemohl usnout. Nakonec jsem se uklidnil tím, že se srnka ke své ratolesti určitě vrátí, a usnul jsem. Druhý den ráno jsem šel jako obvykle do práce a na tu příhodu jsem si málem ani nevzpomněl. Večer mi to ale nedalo a vydal jsem se znovu do míst, kde jsem potkal kolouška. Při pouhé myšlence na to místo jsem se tam rázem ocitl, ale po kolouškovi ani památky. Zachoval jsem klidnou mysl s tím, že se zřejmě někam přemístil. Jenže pak jsem směrem k pelechu objevil lidské stopy a bylo zřejmé, že to bude jinak.

Započal jsem pátrání. Nejen, že mě zajímalo, kam se poděl, ale také jsem mu chtěl případně pomoci, i když jsem zatím nevěděl jak. Pátral jsem lesem, ale nic jsem stále nenacházel. Nakonec jsem přeci jenom něco objevil, ale radost mi to rozhodně neudělalo. Mezi kapradinami byla skrytá secvaklá pytlácká past se zaschlou krví.

Inu, po neúspěchu v lese jsem se vydal ven, až jsem se dostal k malé obci. Čím víc jsem se blížil, tím mi byla povědomější. No aby ne. Ta vesnice leží asi 10km od města, kde bydlím. Člověče, já ani nevěděl, že mám v okolí takový krásný les. Tedy když jsem se vzpamatoval z nečekaného objevu, hledal jsem dál. Ale až za vesnicí, kde bydlel místní hajný jsem dosáhl úspěchu.

Už z dálky bylo vidět malého kolouška, jak za plotem požírá trávu. Byl na něho veselejší pohled, než tehdy v lese, ale stále mu chyběla ta jiskra radosti, jakou měl, když byla u něho mamka. Tu jsem se vzápětí vydal také hledat, ale to už nebylo nic těžkého. Někdo zřejmě zavolal veterinární službu, když ji našel poraněnou v pasti. Srnka měla nožku obvázanou, a bylo na ni vidět jak je nesvá, když u sebe nemá svoje mládě.

Čili, co jsem potřeboval, to jsem zjistil, tak zpět do těla. V posteli jsem už střádal plán, jak je dát dohromady. Řekl jsem si, že hned z práce zajedu na veterinu domluvit se s nimi. A jak jsem řekl, tak se stalo. Na veterině jsem jim vysvětlil situaci a oni souhlasili s puštěním, jenom že se ještě alespoň den musí počkat, protože její noha není ještě zhojená tak, aby mohla pobíhat po lese.

Další den v sobotu byl velký okamžik. Srnku i kolouška pustili bok po boku na kraji lesa. Došli k sobě, srnka šťouchla nosem do mrňouse, kterému se ihned rozzářila očka, a začal pobíhat kolem. Namířili si to přímo do lesa ale než zmizeli, srnka se na mě ještě jednou podívala. A to ti byl pohled, který vyjadřoval veškerou vděčnost a lásku. Já jsem se ještě koukal, jak mizí mezi stromy a pak jsem nasedl do auta a pln dojmů odjížděl domů.”dopovídal svůj krásný příběh pan Kopecký, ale v tom se ozval jeho protihráč: “Šach mat!”

______________________________________________________

Vážně by mě zajímal váš názor na povídku. Osobně si myslím, že je to moje zatím nejlepší dílo, takže bych uvítal, kdybyste přidali svůj komentář :).

© OKAP – Oficiální klub Aluščiných přispěvatelů. Přispívejte taky a dostaňte se z deště pod OKAP

Další obrázky Zvířat najdete TADY

Komentáře

Ikona diskutujiciho kattkaa 2010-03-15 08:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ach mě se to líbí,pěkně se to čte, a hlavně ten konec, pro zvířátka to dopadlo dobře, ale Fandovi je to šumák…

Ikona diskutujiciho Smejko 2010-03-15 10:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

podobne pribehy mi obcas vecer tiez plachtia hlavou… a mam z nich velku radost (hlavne z tych happy-endov)… tak ako z tohto Tvojho… dobra praca! ;-)

Ikona diskutujiciho barchettka 2010-03-15 15:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný příběh, čte se jedním dechem. A boužel ta část o nezájmu okolí je pravdivá… Ale pro koloušky to dopadlo dobře 🙂

Ikona diskutujiciho Urabwe 2010-03-15 16:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

výborná povídka :),blahopřeju,sama bych měla pro povídky spoustu námětů a údajně i talent na psaní (podle pí učitelky) nikdy se mi však nepodařilo dokončit ani jedinou :D.

Ikona diskutujiciho Riliaf 2010-03-15 16:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

hezké 🙂

Ikona diskutujiciho septik 2010-03-15 18:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Chybí mi tam nějáké naučné zakončení… ale asi je to tím, že za vším něco hledám, už nedokážu jednoduše vypnout a přečíst si oddechovou povídku:-)

Ikona diskutujiciho Ondra 2010-03-16 17:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky 🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek