Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jak již se stalo na našem chatu obvyklou zábavou, při hře na vytváření příběhu jsme splácli tento výtvor. Byl dělaný naschvál pro jednoho čtenáře, který má rád čokoládu, abychom ho poškádlili. (Zdravím ,,Sepťu”! :D)

Dohromady povídku sepsali Ondra, Urabwe, Symbolicalka, Sinday a Já

(… septik u toho raději nebyl :D)

Začíná to psychopaticky, je to napínavé, akční, krvavé, ale já jsem to nevydržela, zamíchala jsem tam kouzelné bytosti a nakonec jsme to uhráli na krásný a pohádkový konec, ačkoliv ,,Sinday”, která se přidala ke konci se nedala a situaci která už už vypadala že bude končit skvěle přetáhla zase na krvavou stranu, ale Ondra mi nahrál. – Tady krásně vidíte, že čím více lidí s námi tvoří povídku, tím je příběh šílenější, protože každý přemýšlí úplně jinak a každý tam chce dát něco typicky svého… jeden tam chce čokoládu, Ondra tam strká štafle a kolečkový brusle, já tam plácla Játra… ,,Sinday” udělala z kentaurů na konci hlupáky, kteří neumí se svými vlastními luky zacházet.

Povídka je to dosti šílená, nemá žádný poučný záměr, slouží pouze pro vaše pobavení a my co ji sepsali to máme na památku 🙂

Jen pro zajímavost, začátek vymýšlel Ondra, zakončení bylo ode mě. Pravidla jsme si udělali jako vždy podle svého, místo jedné věty si každý napsal kousek který ho napadl.

Petr seděl na posteli a zrovna chroupal čokoládu, když v tom zazvonil
telefon… opatrně vstal a vzal to. Do telefonu se mu ozval příšerný hlas: ,,Koukni se z okna.” Petr se podíval z okna a uviděl nějakého chlapa v černém plášti, jak stojí v telefonní budce, podíval se na něho do okna a potom řekl: ,,DEJ MI SVOJE JÁTRA!!!!” V Petrovi hrklo… co teď? Co si má počít? Venku je nějakej šílenej chlap a chce po něm vnitřnosti? Ale hned zapochyboval… není to nějaký vtip? Otevřel okno dokořán a na toho chlápka zařval: “Vyfič! A příště si nedělej z lidí srandu!” Chlápek ale vytáhl nůž… Rozhodl se, že pro jistotu zatáhne závěsy. Poté co to udělal se vrátil k telefonu. Vytočil číslo své mámy a hned jak to zvedla, začal kvílet: ,,Mami! Mami! Nějakej chlap chce moje játra!” -,,Ale Petříčku”, ozvala se rozespalá matka v telefonu: ,,To se ti asi něco zdálo… běž spinkat.” – A telefon položila… Petr ale najednou uslyšel, jak se někdo snaží dostat do baráku a začal panikařit. Naštěstí to šlo teprve od vchodových dveří do baráku, ale času ubývalo a on si uvědomil, že to ten chlap myslí vážně. Rychle se začal soustředit a vymyslel nouzový plán. Sbalil si ty nejpotřebnější věci, které v té rychlosti našel. Chlap naneštěstí zazvonil na sousedy a tak se dostal dovnitř paneláku. Jakmile se vyřítil až nahoru, vzal Petr štafle a mrsknul je po něm, zrovna když už byl skoro nahoře. Přeskočil ho na kolečkových bruslích a se svým batůžkem sjížděl schody a rychle ven. Doběhl před barák a rozmýšlel se co dál. Napadlo ho, že by se mohl schovat u sestry, co bydlí ve vedlejším baráku. Jak ujížděl na bruslích, zakopl o kámen a těžce dopadl na zem. Chlap ho doběhl a skláněl se nad ním. Petr byl ale pohotový. Zalovil rukou v batohu, vyndal z něj kus
čokolády, která byla hodně rozteklá, jak mu stoupl adrenalin a potil se. Rychle z
čokolády strhl obal a rozpatlal ji tomu šílenci co celém obličeji. Chlap začal řvát, ale Petrovi to nestačilo a ještě ho píchl prstem do oka. Petr uháněl dál… chlap mu cestu k sestře odřízl, a tak se vydal do lesa, kde měl zbudovaný malý dřevěný bunkr. Dostal se tam, ale nevěděl co si dál počít. Uvažoval nad čokoládou a vypíchlým okem. Chci játra! Teď mi dáš i slezinu!” Slyšel jak na něj ten chlápek řve. Byl někde blízko. Petr se rychle schoval do křoví a čekal co bude. Uslyšel kroky a ucítil strašlivý zápach. Petr již před sebou viděl svoji mrtvolu, když najednou v dáli zazněl lesní roh a ozval se dusot koňských kopyt. Najednou před Petrem v keři a cizím šílencem stáli tři statní kentauři, kteří na chlapa namířili své luky. Petr jen vyvalil oči, ale protože mu šlo stále o život, bylo mu jedno, kdo ho zachraňuje. Chlap se také zarazil, ale jeho touha po játrech a nyní i slezině byla tak silná, že se nedal odradit. Ale najednou se stalo něco divného. Jeden kentaur si vyvrtl kopyto a postřelil dalšího kentaura. Ten se lekl, tak lupl toho posledního, ale ten ještě stihl zasáhnout chlápka do nohy. ,,A TEĎ I NOHU, MLÁDENČE!!!” Zařval chlápek a šel proti křoví. Petr se celý vyjevený krčil v křoví. Chlap naštvaně vytáhl nůž a řízl Petra do nohy. Kentrauři se najednou vzchopili a chlapa postřelili přímo do srdce. Petr ztuhl. Cítil bolest ve své noze, ale zároveň viděl před sebou člověka, ze kterého kvapem uniká život. – Křečovitě se vysmýkl v násilníkova sevření a vyplazil se ze křoví. – Kentauři na něj obrátili své zraky a ještě jednou zatroubili na lesní roh. Najednou se objevila nádherná víla. Nic neřekla, jen se podívala na Petra a na zraněného muže.
Rychle pohladila chlapce po noze, na které se okamžitě zacelila rána. Potom se podívala na chlapa a přemýšlela, co s ním udělá. Nejdříve mu uzdravila smrtelnou ránu, ale jinak už mu nebylo pomoci. Kvůli svým činům a ztrátě naděje na játra se ten chlap sám proklel v kámen. A tak tam stojí dodnes. Vypadá jako divný zpitvořený menhir v zemi. Petr vstal, poděkoval víle i kentaurům a vděčností se rozplakal. – Zůstal dlouho v lese s krásnými bytostmi a když z něj za úsvitu vycházel, věděl že je viděl ten den naposledy.

Další Fantazii najdete TADY