Povídka / O chlapci, který rád sbíral dlažební kostky / Napsali: Ondra, Houbik, Alue

17.1.2010 v Čtenáři 18

Tohle ,,dílo” je společná práce, která vznikla na našem chatu.

Navrhla jsem zahrát si hru, při které každý řekne jednu větu a vytvoříme příběh. Potřebovali jsme si holt po náročné době všichni odpočinout a trochu se zasmát a já rozhodně jsem pro každou hloupost 🙂

Na příběhu spolupracovali Ondra, Houbik a já, s tím že já jsem začala a dál se pokračovalo podle toho jak jsme byli seřazení v seznamu v chatovacím okně, tedy podle abecedy. Postupem času ale nebudete mít přehled o tom kdo napsal kterou větu, protože semtam někdo napsal dvě, tři, podle toho jestli měl ještě další dobrý nápad. Takže hlídat kdo co vypotil vám prostě nedoporučuji 🙂

Každou větu jsme archivovali, Ondra spravil po mě diakritiku, já jsem po něm doopravila to co přehlédl a hotové dílko vám tu předkládáme.

Upozorňuji, že tato povídka, ač se v ní vyskytuje psí hovínko není vulgární, ani ošklivá, na druhou stranu ale není úplně slušná 🙂 – Slouží pouze pro pobavení a všichni tři jsme toho názoru, že se moc pěkně povedla.

A protože je to dílo nás tří, řadím ji do koutku tvořivosti. (cha chá! Tak jsem přispěla sama sobě.)

Příjemné počteníčko přeji, doufám, že se u toho nasmějete tolik co my, když jsme to vymýšleli 🙂

Původně jsem dala povídce jiný název (Povídka o h…. :D) – Ale přecejen jsem nakonec zvolila poněkud slušnější nadpis.

Byl jednou jeden kluk a ten strašně rád sbíral dlažební kostky. Bylo to něco, co ho fascinovalo, hledět na ty nahrubo oleštěné kusy žudru. Každý den obcházel starou silnici, jestli náhodou není nějaká kostka uvolněná. Jednou ho napadlo, že by na ty svoje dlažební kostky mohl nabalit nějakou hezkou holku, tak vyšel ve fraku do ulic. Po dlouhém pátrání našel kostku, která nebyla žádné podobná, na takovou by určitě mohl nabalit pořádnou roštěnku.

Vzal pilník, vyrýpl fascinovaně kostku z chodníku a pospíchal do centra městečka. A jak tak pádil, stačil si ještě všimnout, že je kostka nějaká divná, taková lehká, pórovitá, nahnědlá – skoro jako uschlý psí exkrement, zadupnutý do díry, po chybějící kostce.

Přišlo mu to děsně zajímavé a zaradoval se, že suché psí hovínko ve tvaru kostky ještě nemá, takže z toho budou všechny ženský úplně hotový.

Nu a už se konečně blížil na promenádu ve městě, kde chodilo nejvíce slečinek, když najednou začalo dost intenzivně pršet, což mělo neblahý vliv na jeho “kouzelnou kostičku”.

Najednou se ta suchá kostka začala pomalu roztékat a téct mu po ruce, celý nešťastný koukal jak mu kostka mizí v ruce. Všiml si ale že mu tam něco zůstalo.

Mezitím přestávalo pomalu pršet, a tak vyždímal poslední kousek rozmočeného exkrementu v ruce a udělal z něj sošku kočky. Pokračoval na promenádu v domnění, ze s tímhle udělá díru do světa.

Tohoto talentovaného počinu si povšimla překrásná dívenka, která byla přímo učarována jeho zručností s hnědou hlínou, jak si to myslela.

Dívka šla blíž zaujatá souškou z hlíny, chlapec si toho všiml a zamířil přímo k ní. Jak se k sobě blížili, ozářilo je z dáli slunce a oba měli pocit, ze tohle bude osudový okamžik, dokud dívka neuviděla jeho výtvor zblízka.

Její jemný a milý usměv se z jejího obličeje vytratil a ona znechuceně řekla:,,To je hovno?”

Chlapec oněměl. Stále byl přesvědčen, že drží speciální hroudu, která sic smrdí, ale krásně se tvaruje. Dívka však na něj stále upírala svůj nasupený pohled a on nevěděl, kam s rukama, oběma špinavýma od tvarování překrásné kočičky.

Celý v rozpacích se nezmohl na nic než na: “e?” Dívka se na něj nechápavě podívala a pochopila, že by akorát ztrácela čas. S pohrdavým tss se obrátila na podpatku a rázovala si to od něj pryč.

Chlapec tam stál… se svou kočičkou z hoven a byl zklamán… ale protože jako malý viděl anime Naruto, věděl, že se nikdy nesmí vzdávat a tak šel na promenádu dál a hledal opět slečnu, kterou by nabalil na hovinkovou kočku… ale pro jistotu si po cestě ještě vyrýpl dlažební kostku a kočku na ni postavil, aby to bylo eňo ňuňo.

Jak si to tak štrádoval s hovínkem na podnose, ehm tedy s roztomilou kočičkou,
upoutala ho pozornost na dívku, která sedíc na bobku šťourala do – no nevěděl to přesně, byl ještě dost daleko.

Poskočil radostí nad svým objevem a rozběhl se nadšen k dívce. Poklepal ji zezadu na rameno a ona k němu otočila svoji obludnou tvář. Když uviděla jeho poklad, vycenila na něho vesele své křivé žluté zuby.

Teď bylo na hochovi říct:,,Ty seš teda vobluda!” Vnitřně však začal cítit soucit a zájem o tuto dívku. Sic nehezká, avšak zcela nefalšovaně a bezelstně se na něj dívala, přes její pokroucené brýle, vzor – – tlusté půllitry. A její úsměv, i přes žluté zuby a jeden zlomený vepředu, byl vřelý.

S úsměvem ji beze slova podal svoji dlažební kostku s kouskem hovínka. Dívka ji vzala, vstala, objali se a spolu pomalu odcházeli za sluncem, vstříc chlapcovu bytečku.

A ani jednomu v té chvíli nevadilo, že dívku při objetí zašpinil svýma rukama od sošky.

A jak to bylo dál? – Když dívka uviděla jeho nádhernou sbírku dlažebních kostek, zamilovali se spolu do sebe, vzali se, zplodili dvanáct dětí, všechny byly křivoruké a s brýlemi, ale všichni měli rádi dlažební kostky, a tak spolu žili až do skonání světa.

________________________________________________________________

Líbí se povídka? 🙂

Zvířátko, které vidíte, se jmenuje Panda Červená a další její obrázky najdete v TOMTO ODKAZU 🙂

Komentáře

Ikona diskutujiciho cathoney 2010-01-17 10:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Povedený příběh plný romantiky :-D :-D

Ikona diskutujiciho Efrem 2010-01-17 10:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

:D :D :D…"Ty seš teda vobluda" :DD…

Ikona diskutujiciho Alue 2010-01-17 10:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To jsem zvědavá, co řeknete až vyjde ta druhá povídka, to je strašná psychárna 🙂

Ikona diskutujiciho urabwe 2010-01-17 10:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

:D snad panda malá ne ? :D

Ikona diskutujiciho Alue 2010-01-17 11:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho septik 2010-01-17 11:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě že sem tam tehdy nebyl, já bych vám tam přidal hoven,to byste koukali :-D

Ikona diskutujiciho Ani 2010-01-17 11:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Blahozelam, krasna poviedka s humorom 🙂 Vidite taky by mal byt svet. Prijat seba takeho aky som, a nevzdavat svoje sny. Dik.

Ikona diskutujiciho urabwe 2010-01-17 11:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

no….já sem se hádala vo tomdle už s víc lidma :D…protože všichni řikaj červená a v mojí knize ohrožených druhů je napsaná malá :D

Ikona diskutujiciho Alue 2010-01-17 13:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ordi:

Ikona diskutujiciho Alue 2010-01-17 13:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho urabwe 2010-01-17 13:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

no :D setěr mě to ty pandy našlo :D

Ikona diskutujiciho barchettka 2010-01-17 14:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

:D četla jsem to mámě, dost jsme se nasmály :D :D

Ikona diskutujiciho Alue 2010-01-17 15:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Ondra 2010-01-17 20:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: S tou psychárnou souhlasím :D

Ikona diskutujiciho urabwe 2010-01-17 20:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

jj jásem ho četla :D

Ikona diskutujiciho mojda 2010-01-19 06:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nemáš si partnera vybírat podle vzhledu,ale co nosí v srdci…moc pěkná povídka:)

Ikona diskutujiciho symbolicalka 2010-01-19 15:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

uch,tak to je dobrý :-D.Škoda že jsem tam nebyla

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek