Prej už to máme spočítaný???

6.10.2009 v Poselství 0

Dostala jsem ,,velice povzbudivý” mail od nějaké paní.

Řekla mi v kostce toto: (cituji zjednodušeně vlastními slovy)


,,Všechno už je rozhodnutý, už je pozdě lidi probouzet, vykašli se na to, řekly mi to bytosti při našem rozhovoru, ty převibruješ jako jedna z nás… někteří lidi poslední dobou jdou prudce nahoru s vibracemi, aby stihli převibrovat, aby nás dohnali. Ale ten zbytek už to má spočítaný.”

Lidi, řeknu vám jedno: Přesně tenhle přístup ,,Všechno je na hovno, na všechno se vyser, zalez k bedně a počkej až tu chcípneš” mi vážně leze krkem a neuznávám ho.

Paní jsem odpověděla hezky a slušně, jak se na e-mailovou poradnu patří, ale upřímně mě tak trochu dožralo, co řekla.

Jak já můžu proboha vědět, jestli ten nebo tamta tu radu co ze mě dostane využije nebo nevyužije? Tak fájn! Jestli ta paní co jsem jí nedávno radila ohledně jejího nemocného dědečka s rakovinou byla zbytečná, to už vážně půjdu nakopávat plechovky na ulici a na nějaký psaní se vykašlu.

Lidem může být ukradený, že nás čeká nějaký převibrování. Je to sice velká věc, ale pokud vím, tak máme ještě čas. Může to přijít dřív, ale konečné datum přechodu do jiné dimenze je 21. 12. 2012 a to je ještě kurňa času na to, aby se sebou člověk nějak pohnul, nebo pokud nepohne se sebou, ať pohne s někým jiným.

Mě jsou ty řeči ..všechny je už zbytečný” protivný. Zatím tu jste, nějaký čas ještě máte a žít nějak musíte.

A když lidem někdo řekně ,,Hele lidi za chvilku tu bude velkej převrat, systém skončí a málokdo převibruje”, někdo uvěří někdo ne, ale jedna věc zůstává, že život jde dál. Ať už nás něco čeká nebo nečeká, lidi mají pořád nějaký problémy.

Ty problémy nečekají, ony jsou součástí lidského života. Lidé si mají pomáhat pořád a vždycky.

A dělat mezi lidmi rozdíly jakože ,,ten převibruje, tak toho něco naučím, ten nepřevibruje, tak na toho kašlu”, to je odporný a sprostý.

Kdo jsem já, kdo je ta paní a kdo jste vy všichni co tu jste a čtete, kdo z nás má právo soudit ostatní lidi, jestli si něco zaslouží a nezaslouží? – Nechte prosím každého z nás, aby si sám rozhodl, jakou cestou půjde.

Představte si, kdyby se každý řídil radou ,,muchy snězte si mě.”

Půjdu na poštu, že chcu poslat balíček. Vykoukne na mě stará paní, mávne rukou a řekne: ,,Ááá… simtě ty běž do někam, ty už stejně nepřevibruješ, co já se s tebou budu zabývat ty máslo.”

Dojdu do řeznictví, že chci kousek bratislavy a oni mi řeknou, že už nic nedělají a nikdo jim nic nevozí, protože to je zbytečný pro lidi už dělat nějaký jídlo, stejně pojdou na tamiflu.

Ošklivý přirovnání, co?

A teď si představte, že mi napíšete, že máte ten a ten problém a že si s ním nevíte rady. Noa za pár dní vám dojde jedna věta: ,,Ty už stejně nepůjdeš do jiný dimenze, když se ptáš na takovou hovadinu, tebou se nemá cenu zabývat.”

Noa za chvíli by se v aktualitkách ukázalo červené písmo, že na všechno kašlu, jdu hnít pod most, beru kytáru, já si převibruju a adios.

Podstata zůstává pořád stejná.

Navíc pokud většina z nás ví, tak nám tady chtějí kamoši odshora nacpat to jejich pitomý tamiflu.

(t – toxic – TOXICKÁ, ami – american – AMERICKÁ, flu – CHŘIPKA!) – hami ňami, to bude sranda! Máme to i v názvu schované, Juch! – Takže jasný. To že něco víte ještě neznamená, že převibrujete. Jak já mám vědět, jestli mě něco nezkolí?

Pokud neumíte už v tuto chvíli mizet do jiných dimenzí i se svým tělem, potom nemůžete s jistotou říct ,,Přejdu do jiné dimenze.” a stejně tak nemůžete říct ,,Já do jiné dimenze nepřestoupím.” – Protože si to nemáte kde ověřit!

Nikdy neříkejte nikdy.

Nikdy nevíte, co vás čeká, co se s vámi stane. Život skrývá kdejaká překvapení, že by jeden nestačil čučet.

Každý osud každého člověka je od narození jasně daný, žijeme přeci v programu a v určitém systému. Ale vždy záleží pouze na nás, jestli dokážeme osud změnit a vzít ho do vlastních rukou. A to kdy a jestli vůbec to uděláme, to s prominutím nemůžou vědět ani andělé, ani víly, ani cokoliv jiného. Tyto bytosti (některé) mají přístup maximálně k tomu, co je napsáno v programu. Ale program dopředu nikdy neví, jestli ho někdo z nás nepřeruší.

Ano, všechno je dopředu dané, ale přesto vždy záleží na jednotlivci, na jeho svobodné volbě a ještě není pozdě na to něco na sobě měnit nebo vylepšovat.

Není zbytečné lidem pomáhat. KDY JINDY JE TO TAK MOC DŮLEŽITÉ? V DOBĚ NEJVĚTŠÍHO TOBOGÁNU PŘECE LIDÉ POTŘEBUJÍ POMOC NEJVÍCE!

Radit lidem ,,jak na to” přece není ztráta času! Když to nepomůže tomu komu to napíšu, pomůže to jiným, kteří se k tomu textu třeba dostanou. Buď zveřejněním otázky a odpovědi, nebo ústní formou.

,,Ty hele ty máš takovej problém, nedávno jsem se ptala jedné holky a ta mi poradila….” – A už to jede a pomoc je na cestě!

A to nejsem jen já, to platí pro vás všechny. Žádný ,,všechno je zbytečný a už rozhodnutý, kašlu na to” – NE! My přece máme bojovat! My se máme snažit, máme se vyvíjet, máme se vzájemně podporovat…

A to nejsou přece jen otázky a odpovědi.. jsou to i texty.. něco hezkýho si přečtu, potěší mě to, dostanu dobrou energii a moje vibrace se zvýší. Nebo si přečtu něco k zamyšlení, co mi nějak pomůže a vesmír na všechny záchvěvy reaguje!

A co z toho mám já? Dobrej pocit že se taky snažím, že pomáhám a že moje snaha není k ničemu, ale lidem se líbí a umí ji ocenit. Návštěvnost se zvyšuje, píšete mi pochvalné maily, zážitky, poděkování co vám jak pomohlo co vás jak potěšilo… TO NĚKOMU JAKO VÁŽNĚ PŘÍJDE ZBYTEČNÝ?!?

To přece není zbytečný, víte kolik je v mé práci vložené energie? Víte kolika lidem už to tady pomohlo? Kolika lidem už to vykouzlilo úsměv na tváři? Kolik lidí to postrčilo a inspirovalo k přemýšlení a dumání?

A to přeci není zbytečné, to je konstruktivní síla, která se vyplácí a je užitečná. A je o to více potřebná, o co víc se hroutí systém.

Víte jak moc mi ještě před rokem pomáhalo vědomí, že mám svoje velké dílo, které pomáhá lidem? V tak těžké době se člověk plodů své práce chytne, postaví si je před oči a řekne si: Já přeci nejsem žádný odporný zbytečný fracek, já jsem šikovná a užitečná!”

A to vážně někomu příjde zbytečný?

Nic není zbytečný, nic není náhoda, nic není jentak. Všechno má svůj účel a své místo. A sedět v koutu a nic světu nedat, nic nedělat a nijak se nerealizovat, to bych se musela sama před sebou hambou propadnout.

Já se budu snažit do poslední chvíle a kašlu na nějaké předpovědi.

Já nemám právo soudit lidi, jestli něco potřebují nebo nepotřebují, jestli si něco zaslouží nebo nezaslouží.

Když někdo poprosí o pomoc, má se pomáhat a hotovo. Však vesmír mi to vrací také jinou formou. Nedělám to jen pro lidi, tyhle strány a všechno co k nim patří moc pomohlo a pomáhá také mě. V těžkých chvílích mě podržely. Když jsem se cítila sama, měla jsem se kam jít vypovídat a měla jsem se čím obhájit sama před sebou, když jsem o sobě zapochybovala pod náporem těch keců co jsem musela poslouchat. Dokonce mi někteří z vás po mailech nabídli, že si mě vezmete k sobě. Dodnes si vás pamatuji. Víte jak mi pomohlo jen vědomí, že jsou na světě lidé, kteří by o mě stáli? A teď když je to za mnou se mi za moji snahu dostává láska, péče, pozornost… mám všechno. A to přece není zbytečný.

Tohle je práce pro vás i pro mě, která je prospěšná na všechny strany. Není zbytečná, stejně jako práce a snaha jiných lidí. Neházejte nikdo flintu do žita, nepřežívejte, nečekejte na nějakou debilní smrt nebo něco jinýho. Žijte a pomáhejte si, já vás o to prosím.

Od té doby co nejsou diskuze mám pocit, že to u mě jde všechno jako po másle a mám z toho co dělám velkou radost, protože mě nikdo nesráží, naopak mi přihazujete nápady a podporu, pak mám pocit, že aspoň trošku hýbnu světem, když budu pokračovat dál. Děkuji vám za to 🙂

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek