Přestalo mi chutnat maso.

3.5.2015 v Zdravověda 137

A je to tady. Nevyhnutelně mě to potkalo taky!

Určitě si mnozí z vás ještě vzpomenou na ten starý článek, kde jsem se zamýšlela nad vegetariánstvím? Nemůžu ho najít, ale vím že mu už pěkných pár let bude. V podstatě jsem tam došla k závěru, že to podle mě není moc dobrý nápad, protože jsme ,,všežraví” a potřebujeme rozmanitou stravu. A taky že jsem poznala kopu vegetariánů, co byli fakt divní, anebo mi svůj světonázor agresivně vnucovali, čímž mě naopak od této myšlenky ještě více odrazovali. Však to asi taky znáte… (Nicméně doba jde dopředu, mezitím jsem potkala i vegetariány co byli úplně normální a nikomu nic nevnucovali, ani nevyčítali.)

– Tímto dodatečně děkuji všem vegetariánům, kteří se k mému tehdejšímu názoru postavili s respektem a hezky se mnou diskutovali na téma, které mě tak zajímá…

Jestli někdo z vás nabyl dojmu, že ta myšlenka byla pro mě uzavřená když jsem sepsala tehdy ten článek, tak v žádném případě ne, naopak jsem nad tím od té doby přemýšlela pořád víc a víc. Ale k žádnému ráznému kroku jsem se nedostala, jen jsem přemýšlela a pořád se sama sebe ptala… Nejsem ten typ, co se najednou zvencne, dostane nápad a všechno intenzivně ,,překope” v návalu emocí, či pudu. Já spíš nechávám podobné věci ,,vyhnít”, nebo ,,uzrát”. Podle toho o co se jedná.

Už dlouho mě trápí celá řada otázek, na které není odpověď, nebo pokud odpověď je, celkem mě to zabolí.

Jak asi někteří z vás postřehli, nedávno jsem se stěhovala. Konkrétně v září… Od té doby se změnil i můj způsob života, ale to by bylo na dlouho, zůstanu jenom u té stravy: Začala jsem si každý den vařit sama a zjistila jsem, že když stepuju v kuchyni každý den, přivádí mě to na nové myšlenky a moje neuzavřené otázky získávají právě v kuchyni mnohem větší váhu a důležitost.

Zprvu jsem zkoušela vařit tak, jak jsem byla zvyklá. Recepty jsem znala… Jenomže až když je člověk v kuchyni úplně sám a má možnost se plně soustředit na to co dělá a má možnost nad tím přemýšlet aniž by se mu do toho motal někdo druhý, najednou si uvědomí věci, které už ho nenechají klidným.


Například?

Pohled a sahání na syrové maso jakéhokoliv druhu mě vždycky znepokojoval. První jsem se toho trochu bála, i mě to trochu fascinovalo (chápejte, na prkýnku je odřízlý kus z mrtvoly, to vás jako děcko zavede ke spoustě otázek), pak jsem to překonala a nějakou dobu jsem se konstantně překonávala, protože jsem si říkala, že příprava masa je normální věc, lidé to tak dělají, žijí takto a snad nebudu taková princeznička, že na to nehrábnu, když to pak potom také jím? Svoje pocity jsem potlačovala, snažila si je nepřipouštět a nějak to šlo.

… A pak najednou po letech stojím v kuchyni sama, koukám na flák syrového masa a říkám si ,,No jo, mně sahání na syrové maso opravdu vadí a ne že ne. A vadí mi to dlouho, pochybuju že si na to zvyknu, když jsem si nezvykla doteď.”

Vyřešila jsem to tak, že jsem maso postupně přestala vařit. První trochu méně, pak ještě, ještě, ještě…. Mezitím jsem se naopak přiučila nové recepty bez masa. Jelikož se vůbec nevyhýbám sýru a smetaně, mám obědy chutné, mastné a syté, nic mi v nich nechybí. A vegetila jsem si takhle docela v klidu, ale otázky pokračovaly.

Mezitím jsem zhubla pár nadbytečných kilíček z doby kdy jsem dostávala i navařeno a nemusela se obtěžovat každý den sama. (a to byly často omáčky, masíčko, někdy i knedlíčky… a já tohle prostě skoro vůbec nevařím, knedlu jsem si neudělala sama od sebe ani jednou od přestěhování)

Mezitím jsem zjistila, že když si uvařím něco já sama, tak mi to chutná nejvíc. Ani mi potom není těžko. Přestala jsem skoro úplně chodit do restaurací a přestala jsem toužit po tom aby pro mě někdo něco uvařil, protože já si to umím udělat nejlíp. A tím se opět spotřeba masa snížila.

Začala jsem se sama sebe ptát, jestli už skoro nevařím z masa čistě proto že mi syrové maso vadí, nebo je za tím i něco víc?

Často jsem tak seděla u sebe večer, v domě ticho a užírala mě tahle nepříjemná a strašidelná otázka (prakticky můj kostlivec ve skříni):

,,Takže ty o sobě tvrdíš, že jsi milovnice zvířat? …. Ty krmíš opuštěné hubené kočičky, krmíš venku ptáčky, jako malá jsi zachránila tolik všelijakých zvířat… A přesto je jíš? A jaký je rozdíl mezi kočkou kterou živíš a mezi krávou v chlívě, která bude na maso? Kočka si péči zaslouží a kráva ne? V čem je kočka lepší než kráva? Než prase? Než slepice? V ničem. – A proč teda nesežereš tu svou kočku? – Jo aha? Kamarád se nejí? Takže jenom proto že tu krávu osobně neznáš, tak tu jíst můžeš? Tohle má ale název. Víš jak se tomu říká? ALIBISMUS!!!”

Auvajs!! To bolí. – Přišla jsem na to, že jsem – co se jezení masa týče – alibistka. Protože pokud miluju přírodu a zvířata, tak mezi nimi nemůžu dělat rozdíly. Pokud ty rozdíly dělám, je tady něco zatraceně špatně a je na čase urychleně přehodnotit svoji výchovu a stará přesvědčení, protože nejsou souladu s tím, jaká jsem ve skutečnosti. Jsou to jenom staré a špatné programy.

… Od té doby se moje výčitky z masa ještě více znásobily. Představte si jak před sebou máte na talířku řízek a do uší vám hraje: ,,alibistko alibistko alibistko…”

To mě ještě víc motivovalo k vyvařování ze zeleniny. Zkusila jsem si dýni (nechutnalo), zkouším recepty z červené řepy (chutnalo moc!), vařím špenát z medvědího česneku a je to bomba… Také jsem začala zapékat nadívané lilky a na ty se vždycky těším, mám je jako sváteční oběd.

A tu najednou postupně zjišťuji, že mi to maso už ani nechutná… Už ani vlastně nevím, proč se vůbec jí. Nevoní mi, nechutná…

Myslím si, že na mé změně může mít podíl obrovská přílivová vlna energie Bovis (kterou pravidelně sledujeme) a asi se mnou musela něco udělat. Když jsem byla nějakou dobu na vážkách, začala se masu vyhýbat a začala o tom intenzivně přemýšlet, najednou se mi něco v mozku přecvaklo a požitek je pryč. Ale jakou silou?? Znechutila jsem si maso já těmi svými výčitkami, nebo se to stalo z jiného důvodu? Řeklo si moje tělo že už to nepotřebuje, že chce něco lepšího?

Pamatuji si přesně, kolikrát jsem jedla maso za posledních pár měsíců:

Poprvé jsem si toho všimla u pstruha. Udělala jsem si ho sama, měla jsem ho tak pěkně udělaného na tom talířku a najednou jsem zjistila, že se mi do něho vůbec nechce, přestože mám fakt hlad… ,,Ále nedělej”, řekla jsem si a dala se do něj, ale nechutnal mi. Požitek z toho žádný nebyl… Sedím nad pstruhem a přistihla jsem se, jak myslím na to, že bych si dala svoje nadívané žampiony. To byl pro mě šok.

Pak jsem z masa nevařila, potřebovala jsem toho pstruha nejdřív trochu rozchodit… Asi za týden přátelé dovezli oběd. Bramborový salát (exkluzivní, moc dobrý) a obrázené hovězí řízky.

Dostala jsem na talířek dva malinké řízky – menší než moje dlaň – protože jím fakt málo.

Obrácené řízky, to byla vždycky strašná POCHOUTKA! A najednou jsem se přistihla, jak ukrajuju z toho řízku milimetrové plátky, kdežto salát dlabu ostošest s velikou chutí….. Sedím tam, tvářím se že se vůbec nic neděje, ale ptám se sama sebe, co je špatně?!? Proč mi to neleze? Snědla jsem jeden, druhý mi zůstal na večeři a taky to moc dobře nešlo.

Asi za týden jsem se znova odhodlala k tomu pstruhovi.

Poučená předchozím špatným zážitkem jsem se rozhodla, že udělám pokus a udělám toho pstruha jinak než jsem zvyklá. Jako křováci v Africe. Upekla jsem ho na cibulce v troubě jako minule, ale ještě předtím, když jsem rybu očistila, jsem se nad ní pomodlila a poděkovala jí, že tady je a že ji můžu přijmout. Pak jsem celou přípravu pojala jako sváteční rituál.

Věřte nevěřte, pstruh byl na talíři vynikající, moc mi chutnal a pěkně do mě zapadl. Přitom předtím jsem ho ukrajovala po milimetrech, převalovala z jedné strany na druhou a měla problém to dojíst… To mě přivedlo na celou řadu nových otázek.

Někdo by si možná řekl: ,,No tak to máš dobrý, prostě se pomodlíš a je to vyřešené.”

Není to vyřešené, protože bych pořád jedla zvířata, která přece považuju za své přátele a rovnocenné bytosti. – Alibismus.

Pak jsem si dlouho nic masitého nedala, zásoby v mrazáku obsahující navařené maso se ani nehnuly… Pak přišla akce, ze které jsem chtěla odejít dřív, ale nějak jsem to neukočírovala a přes všechno moje popohánění jsem nakonec na večer skysla ve městě, seděla s přáteli u stolu a objednávala večeři. Už bylo po deváté, domů se pořád nějak nejelo a přišel hlad.

Udělala jsem pokus. Když jsem teda po tak šíleně dlouhé době v restauraci, zkusím dát maso. Nemusím na něho sahat, dostanu ho přímo pod nos.. A uvidím, co to se mnou udělá.

Dostala jsem tenkou rozklepatou kotletku, položenou na restované kořeněné brambory promíchané se směsí na velké kusy krájené zeleniny a cibule. – Začala jsem odhrnovat kotletu a radovat se, že mi dali tolik zeleniny.

A tu jsem se zarazila, protože hlavní slovo na talíři neměla mít brokolice s mrkví (ano už mi chutná i smažená mrkev), ale přece ta kotleta! Tak to jsem rovnou mohla vzkázat do kuchyně, ať mi na pánvičce orestují brambory se zeleninou a kuchař se vůbec s tou kotletou otravovat nemusel.

Normálně jsem povečeřela, ale všimla jsem si, že mi už zase chybí požitek z masa.

V minulosti jsem byla schopná vzít si kousek masa a dlouho ho přežvykovat a vychutnávat si jeho chuť a texturu… dneska to žmoulám jak kousek plastelíny a říkám si ,,Proč”? – Proč to dělám?

To už jsem pochopila, že to s tím masem asi fakt už nemá moc smysl zkoušet dál, že příště až půjdu do restaurace, tak se na to vykašlu a nechám si donést salát, protože pro mě se otravovat s masem je fakt škoda, když ho odhrábnu a raduju se z brokolice.

Už si i říkám, proč jsem dělala tolik pokusů, když už je vlastně jasné, že mi to neleze, nechutná a že to nechci? – Patrně je to pro mě tak neuvěřitelné a neskutečné, že pořád zkouším nové pokusy a sleduju co to se mnou dělá. A když je výsledek zase podobný, kroutím hlavou a za měsíc to zkusím zase, abych zase mohla kroutit hlavou a říct ,,No, takže to je asi fakt pravda.”

….. Ještě si pamatuji na jeden svůj zážitek z nedávné doby, to byl cca podzim 2014, stála jsem v kuchyni, koukala na flák masa a ptala se pořád dokola: ,,JE TOHLETO NUTNÉ?!? OPRAVDU to potřebuji dělat?”

….. Přítel přivezl pro kočku odřezky z řeznictví. Řezník koukám pěkná lichva, jednak to prodal draho, druhak rozbalím sáček – to už se mi pod nohama svíjel nadržený kocour – a čuchám čuchám smrad. V sáčku byly dohromady hozené staré smradlavé kousky a úplně čerstvé dnešní maso.

Zkoušela jsem to nějak přebrat a pokrájet, ale bylo mi z toho blbě. Kocourovi nic nevadilo, ten chtěl úplně všechno, ale já tam nad prkýnkem zelenala, smrdělo mi to a už jsem ani nevěděla, jestli se mi dělá blbě z pohledu na to maso, nebo jestli opravdu tak hrozně smrdí? A tu mě napadlo ,,no fuj a já to dávám na svý dřevěný prkýnko, ještě si tím kontaminuju zeleninu” – Tak jsem to pak drhla ostošest.

Když bylo po výkonu a kocourek napapaný spokojeně vrněl v mém náručí, přemýšlela jsem, jestli tenhle horor bude mít ještě nějakou dohru? (Samozřejmě masožravost u koček plně respektuju a nehodlám jim cpát brokolici, když vím že to není pro ně.)

Včera jsem měla poslední zážitek a ten mě už nadobro utvrdil v tom, že pro mě opravdu není cesta zpět:

Zjistila jsem, že mám mrazák plný jídla a už nemám kam zamrazovat svoje zbytky (když jíte jak za vrabce tak vám vždycky něco zbyde a já jsem z chudé rodiny, jídlo nikdy nevyhazuju pokud ho můžu ještě využít), tak jsem si řekla, že je na čase přestat vařit a začít zase odjídat mrazák, aby byly škatule.

Vytáhla jsem si gulášek. Byl hovězí, vařila jsem ho já, škatule byla malá, tak na jeden oběd. Říkala jsem si, že když je to ode mě a jenom jedna porce, tak to bude na pohodu.

Ohřála jsem, nandala s cibulí a zase se mi do toho vůbec nechtělo. Dala jsem pár soust a myslela na to, jak mám výborné zapečené lilky a ,,škoda že teď lilky nemám, jak bych si je ráda udělala… Počkat cože? COŽE? – ÁÁÁ! Ona nejí už ani svůj vlastní guláš!”

Snědla jsem půlku. Tak mě těch pár soust zapláclo, že jsem vůbec neměla na pokračování a hodila to zpátky do hrnce. Takže porci pro jednoho jsem měla na dva chody.

Vzpomněla jsem si na ten nedávný horor s krájením odřezků pro čičmunda, a to mi vůbec na chuti k jídlu nepřidalo. Ten smrad si prostě budu pamatovat.

A tu jsem se přistihla, že odstrkuju maso a vybírám lžičkou jenom majdu (což je vlastně rozvařená cibulka, hodně koření a vývar z toho masa, jak se to dělalo všechno společně),,Ježiši tak to už doraž, máš tam jako za vrabce na dvě sousta,” říkám si a tu mě napadlo: ,,Fuj, fakt je toto nutné?”

A jak tak s tím gulášem bojuju, uvědomuji si, že to maso nemá vůni, nemá chuť, jen se podivně vláknitě rozpadá… proč já to vlastně jím, když to ani nemá chuť? A dokonce je to ,,fuj”? Už to není ,,bez chuti”, už je to i ,,fuj?”

….. No kdyby to nebylo uvařené a leželo to o tři dny déle v teple, tak to smrdí stejně hnusně jako ty odřezky a bude to úplně stejně ,,fuj”. Je to prostě extra hnilobný materiál… a bůhví, jestli to nehnije i v člověku když to pak sní. – Je pak prohnilý i ten člověk, když se tím láduje ve velkém? STOP, konec zamýšlení, nebudu si odpovídat na takovou otázku.

Co s tím teď budu dělat?

Nebudu to lámat přes koleno. Když to tělo nechce, nebudu to do sebe tlačit ze zvyku. Když je to ,,fuj” tak je to teda ,,fuj”, co s tím mám dělat… Stejně už jednou nohou vegetarián jsem, už jsem tak půl roku se zeleninou dost spokojená, takže nezbývá než si to otevřeně přiznat a přestat to pořád nějak zkoušet… Stejně už dlouho používám výhradně certifikovanou kosmetiku Natrue/Vegan/Netestováno na zvířatech, je to svým způsobem u mě životní styl… Maso byla jediná poslední překážka a jsem ráda, že to takhle dopadlo. Konečně bude moje mysl v souladu s mým činy.

Navařené masité obědy udám, nebo dám kočkám, vyhazovat to nebudu. Ale nebudu to už ani dojídat, akorát si to maso ještě více zprotivím a zhnusím.

Ale nebudu striktní vegetarián. Vajíčka máslo mléko a sýr jím dál, ty mi zatím chutnají a výčitky nemám, ani se necítím jako alibista. S těmito potravinami jsem docela v pohodě, i když nad nimi také přemýšlím a zajímám se odkud jsou. Vajíčka mám úplně ,,čistá”, pouze domácí od veselých slepiček 🙂

Jednou za měsíc bych si mohla upéct rituálně pstruha a pomodlit se nad ním, abych měla jistotu že mi nebude nic chybět. Taky si občas peču doma skvělou pizzu, tak nějaké dva-tři milimetrové plátečky bych si na ní asi dopřát mohla… otázka je, jestli mi to bude chutnat, protože už ani domácí šunka mě bůhvíjak neláká a naposledy jsem si u pizzy říkala, že by mi ji stačilo i jenom na oko sem tam milimetr, že je jí tam ,,zbytečně moc”..

Tak to jsou asi jediné dva ústupky, které snad nebudou problém. Když budou problém, tak se podle toho znova přizpůsobím.

Mám ze sebe radost.

Ty moje výčitky a spílání do alibistů už mě žralo dlouho a teď když se mi maso tak úžasně zhnusilo, překonala jsem díky tomu staré návyky a programy. Vlastně mám ze sebe radost, i když zrovna nešťastně odstrkuju části z guláše na bok talíře. Sice mě to šokuje, ale jsem i ráda, že ta změna u mě je přirozená, přišla postupně a nedělám to protože musím, ale protože je to tak pro mě lepší. Nebudu se zbytečně trápit a nebudu ani NIKOHO DRUHÉHO zbytečně trápit. Protože to nepotřebuju. Jsem spokojená se svými pečenými lilky a domácí tatarkou. Jsem spokojená se svými řepnými bramboráky.

Určitě se nepřidám k té skupině horlivých fanatických vegoušů, co teď budou nadávat do ,,hovad” všem, co jedí maso… Jako dřív takto sprostě nadávali mně. Pořád zastávám názor, že každý z nás by měl jíst to co mu chutná a s čím se cítí dobře. A pokud uděláme změnu v našem stravování, měla by to být změna která přijde z našeho nitra, přirozeně a postupně, ne proto že nás do toho někdo natlačí, nebo nám něco bude vyčítat. To je špatná cesta jak se měnit.

Vím, že způsob jakým vařím je pestrý a je i velice zdravý a lehký. Celkově se cítím fyzicky dobře, na váze drasticky neztrácím protože jinak živočišné výrobky doplňkově jím a mám ze sebe lepší pocit, když se na sebe kouknu do zrcadla. – A to je také zajímavé. Od té doby co mi začalo maso připadat ,,nechutné”, připadám si subjektivně při pohledu do zrcadla krásnější, ale nevím čím přesně to je. – A chtěla bych se zeptat, jestli někdo kdo přešel na vegetariánství měl stejný zážitek?

Co si o tom myslíte vy?

Chutná vám maso? Perete se s ním občas taky?

Myslíte si, že je pro nás maso nezbytné?

Co nejraději vaříte?

Kam dál:

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

– Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Lucy 2015-05-03 04:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Blahopřeji k vegetariánství:) Mně teda v současném stavu přijde ale i mléko zrovna takové zlo jako maso. Maso je přímočaré, snadno pochopitelné – zvíře se kvůli masu zabije a to není asi úplně v pořádku. Ale konkrétně kráva na maso je často chovaná volně v ohradě a žije svůj život relativně v poklidu (pokud tedy nebyla chována na mléko a nedosloužila). Pak přijde smrt, která je velice traumatizující, ale stres a bolest není dlouhodobá. Zato krávy chované na mléko žijí v hrozných podmínkách odmalička celý svůj život roky rokoucí a za odměnu jsou pak zabity na jatkách. Jen co to jde, jsou oplozeny (znásilněny), aby mohly mít mléko a jejich mládě jim odejmou. Mají velice silný mateřský pud vůči mláděti a bolestně po něm bučí. Krávy mají dokonce nejlepší kamarádky, jsou to velice sociální citlivá zvířata. Mládě je buď zabito na maso, nebo má stejný osud jako matka (případně se nechá vyrůst a následně zase zabije). Tento odběr se opakuje asi 4x za život krávy a v momentě, kdy klesne její dojivost, je poslána na jatka. Takto svůj život protrpí asi 4-5 let a za celou tuto dobu pastvinu uvidí možná tak z auta, které ji odváží na jatka. To platí i pro biochovy. V kravínech se často vyskytuje mastitida (velice bolestivá infekce vemene), metabolický hlad, kožní choroby, dehydratace, průjmy, poškozená chodila z ležení v nevhodné „podestýlce“ která se skládá z betonu, trochy sena a vlastních hoven. Znám paní, co chodila fotit do kravína, kde se krávy brodily mohutnou vrstvou svých hoven smíchanou s močí. Když je nahlásila, z kontroly varovaly kravín několik dní dopředu a kravín byl najednou zázračně uklizen. Takže se nic nestalo a krávy se tam brodí v hovnech dodnes. Doporučuju i video od paní (posílám níže), která chodila monitorovat stav kravínů a viděla tam umírající telátka uvázané na řetězu, které tam nechávali chcípnout hlady (ne není to vyjímka). Když na to upozornila, akorát jí bylo vynadáno. Co je tedy horší? Jeden velice stresový den/jatka/smrt, nebo 5 let šíleného nekončícího vězení v bolestech, tesku a jatka jako bonus?  https://www.youtube.com/watch?v=L0bVF_dqkjc

Ikona diskutujiciho ema 2015-05-03 06:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Divný, mně maso chutná a voní. Často se snažím, aby mi těch zvířat bylo líto, ale prostě… Nevím, u všech filmů bulim, ale z těch zvířat tak smutná nejsem. Jako je mi jich líto, ale asi někde v hlouby duše vím, že kdyby mi mělo být líto každé kravičky a prasete, moc bych si dobře nepřipadala.

Ikona diskutujiciho Hanyuu 2015-05-03 06:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Něco podobného jsem zažila přibližně tak před dvěma roky. Do té doby jsem maso jedla… spíš jsem tak byla naučená, protože rodina by ani nechtěla slyšet o tom, že bych ho jíst přestala.

Ikona diskutujiciho ter. 2015-05-03 06:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja maso nejim uz 14 let – prestala jsem ve ctyrech letech, kdyz jsem se u obeda zeptala Co to je a odpovedi mi bylo Prasatko. V tu chvili jsem mela jasno, ze mrtvoly jist nebudu. Stalo me to vyprask a takove to "od toho stolu se nehnes, dokud to nedojis". Take mi pristich jidlech lhali o jeho slozeni anebo maso rafinovane schovavali – nic nezabralo. Paradox je, ze mi maso moc chutnalo, to si pamatuji, a jeste casem jsem na nej mela chut, ale z toho pocitu, ze tn je mrtvola jsem to jist nedokazala. Nyni mi maso pachne a chut na  nej rozhodne nemam. Nikdy jsem sve presvedceni nikomu necpala, ba naopak mi spoustu mařozravcu cpalo to sve – ze jsem divna, ze maso k zivotu potrebuju, ze budu nemocna a tak. Do takovych debat se ale nepoustim, protoze si myslim, ze kazdy musí najit pravdu po svem a nekomu nepripravenemu nema cenu nic vnucovat ani se obhajovat – stale pro nej budu ta divna, protoze neodpovidam jeho predstave o tom, co je normalni. 🙂 Nicmene kazdy jsme jiny a kazdyj mame jinou cestu, tudiz masozravce respektuju.  Navic mam kolem sebe pouze takove )vcetne pritele), co jedi maso – zadneho vegetariana ani neznam. S pritelem ziju, mame ted 6 tydnu cerstvou holcicku, v kuchyni travime cas spolecne a varime tak, aby to vyhovovalo i masozravci i nemasozravci. 🙂 Dceru nechame, aby si svou cestu sama vybrala, na nas je jen postarat se, aby jeji strava byla zdrava. Omlouvam se za pripadne chyby, pisu z mobilu.

Ikona diskutujiciho BE 2015-05-03 07:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tieto stavy poznám. -  Prišlo to samo akosi – keď mi sused povedal, že v hydinárni kde pracuje od štvrtej ráno naháňal kurence do kamióna . Fuj. A odrazu som si uvedomila ako tie sliepky trpia, koľko stresových hormónov im pred smrťou ktosi pripraví a my to potom jeme. Prišlo mi vždy po mäse blbo. – Pred rokom som musela pribrať po úraze, tak som sa hodina na lososa. Celú zimu som to dlabala, znášala som. Áno s tou modlitbou to išlo.

Ikona diskutujiciho Amálka 2015-05-03 08:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

S touto otázkou se peru už tak od 10-ti let. Původně jsem přestala maso jíst jen kvůli jakémusi vlezlému pocitu, že to zkrátka není správné. To rodiče nemohli vůbec skousnout a lidi to všeobecně neradi slyší. Později se k tomu přidal fakt, že nechci nést kolektivní vinu za špatný přístup přírodě a zbytečné plýtvání. Nejsem echt striktní veg., sním vejce, občas čerstvou rybu, piji mléko. Říkám si, že pokud bych na maso dostala chuť, klidně si ho dám. Jenže ono to jaksi nejde… A nedávno jsem měla po tom Tvém upřímném videu s malým chlapečkem problém i s rybou! 🙂 Vůbec mi nechutnala.

Ikona diskutujiciho Malina 2015-05-03 08:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Článeček mě potěšil jen částečně. Že nebudeš papat zvířátka, je úžasné, také mají právo na život. Ale co chudáci třeba žampionky, kedlubničky, mrkvičky? Šťastně si rostou a najednou jsou vytrženi ze svého životodárného prostředí, tím pádem zabiti, aby je nějaká holka snědla. No fujka. I rostlina má city a cítí strach. Měly by se jíst jen plody stromů, keřů a rostlin, které nepřijdou o život, když se jim utrhnou plody. Což jsou třeba jablíčka, hruštičky, jahůdky, rybíz, angrešt, rajčata.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-05-03 08:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Běž si dělat šoufky z někoho jiného…

Ikona diskutujiciho Alue 2015-05-03 08:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Taky mi to není úplně jedno, ráda bych postupem času našla dodavatele smetany a sýru, který by třebas měl vyšší ceny a nízký výběr, ale mohl by být zaručený slušný chov. Snad najdu… a třeba to někde brzy vznikne.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-05-03 08:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Inu je pravda, že když je ti líto každého zvířátka nebo kravičky co je na světě, tak to fakt je občas docela těžké.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-05-03 09:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Já rostliny trhám, ale buď se zeptám, nebo poprosím a poděkuju. A není to problém. Rostlina se ti ochotně daruje, ale musíš vědět jak na ni, aby to bylo vůči ní fér.

Ikona diskutujiciho Malina 2015-05-03 09:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]:: No dovol, takovou odpověď bych od tebe nečekala. Copak neznáš ten pokus s rostlinami, nůžkami a se dvěma ženami na jedné rostlině? Asi ne, že i rostliny mohou cítit bolest, ti nic neříká.

Ikona diskutujiciho Hanyuu 2015-05-03 09:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Samozřejmě, já taky trhám bylinky, sbírám březové listí a tak. Ale netrhám si rostliny na okrasu a absolutně se mi příčí řezané květiny. K čemu to, když můžu mít krásnou kvetoucí rostlinu doma živou i několik let?

Ikona diskutujiciho Růžena 2015-05-03 09:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dobrý den,

Ikona diskutujiciho Alue 2015-05-03 09:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: viz článek z 22.dubna

Ikona diskutujiciho leeth 2015-05-03 09:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mám stejné zážitky, stejně jsem k tomu pomalu přišla a i když jsem omezovala postupně maso už pár let a plánovala že do dvou let budu vegetarián, zničehonic se to ve mně samo přeplo v lednu. taky jsem pak párkrát zkusila sousto masa, aby mi bylo jasné, jestli ho fakt nepotřebuji. bylo mi po něm zle a byla jsem smutná. :D  a mám stejný přístup, pokud to jde, dát si jednou za čas pár kousků ryby. a co nejvíc měnit mléko za veganské a tak. podle možností. takže máme úplně stejný problém.

Ikona diskutujiciho lenka f 2015-05-03 09:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě studené mléko vždy chutnalo, ale bylo mi doporučeno ho nepít, protože po změření bylo zjištěno, že to pro mě není dobré. Já jím skoro všechno, miluju jak ovoce tak i zeleninu (ani dušená mrkev mi nedělá problémy), ale taky mám ráda libové masíčko. Ale v případě tebe nemá cenu jíst něco, když při požívání konkrétně masa cítíš výčitky. Tak ho nějakou dobu nejez a uvidíš, co to s tebou udělá, jestli třeba občas v budoucnu přidáš nějakou rybičku či ne. Ale jinak to co jsi napsala, chápu a asi to má takhle víc lidí, kteří nechtějí jíst maso. 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2015-05-03 09:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: Zajímavé ale je, že já už vyhazuju maso pak půl roku, shodila jsem tak 3 kilíčka a teď vážím pořád stejně a jsem se sebou spokojená. Ten pohled do drzadla mám ale až poslední týden a je to celkem záhada.

Ikona diskutujiciho Fred 2015-05-03 09:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No to je teda vynikající článek! Moc hezky popsán postupný přerod, během něhož se překoná jistá neviditelná hranice, zpoza níž není cesty zpátky. Za zcela klíčové považuji sdělení v předposledním žlutě označeném odstavci. Obrovský souhlas.

Ikona diskutujiciho Alue 2015-05-03 09:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]: Budu se modlit jednou za měsíc nad pstruhem a tím to asi bude vyřešené… naopak co ten poslední půlrok vynechávám maso, se cítím rozhodně lépe.

Ikona diskutujiciho Elda Trnimir 2015-05-03 10:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Páni, jsi statečná… Držím ti pěsti!

Ikona diskutujiciho lili 2015-05-03 11:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Maso mi nechutí a býva mi po ňom do vracania, ale aj tak si dám tak 3 krát do roka

Ikona diskutujiciho Dozaj 2015-05-03 11:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

JSI OSVÍCENA-AUMMMMMMMMMMMM

Ikona diskutujiciho lady Lianna Ellusive 2015-05-03 12:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je pravda, že mi už před nějakým časem přestaly chutnat vnitřnosti. Člověk by měl poslouchat svoje tělo, bez ohledu na okolí. Násilím s masem nebo bez něj není dobrý nápad.

Ikona diskutujiciho Melisa 2015-05-03 12:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ja mela obdobi (trvalo asi 2 roky), kdy jsem 1. do sebe nedostala vubec zadny alkohol a za 2. vubec zadne maso – at uz veprove, nebo kureci, ve vsem jsem citila (sorry) hovna toho zvirete. Porcovat syrove jsem ho taky nikdy nezvladla-citila jsem se jako vrah. Kdyz uz mi ho nekdo naporcoval, jakz takz jsem byla schopna ho nakrajet na "nudlicky". Ted jim maso jen vyjimecne. V podstate jen par dnu pred mesickama, dostanu chut na maso a cesnek a pak to zajidam cokoladou a pak zas cely "mesic" nic:-) Jo a 2x do roka mam pecenou kachnu – to kdyz jdu na svatky k rodicum na svatecni obed…Zaver: chci rict, ze to slo u me taky tak nejak samo. Sama jsem prestala a sama tak trochu znovu zacala. Muj chlap taky uz prisel na to, ze kdyz nema maso, ze se citi lepe(takovy lehci) a ma vice energie. Ale chapu, ze ti chlapy potrebuji vic masa, nez my zeny:-)Kdyz uz musim do restaurace, tak si tam davam smazeny syr + hodne zeleninove prilohy. Doma nic nesmazim, tak je to pro me takove svatecni jidlo. No a dnes se chystam rychle ukuchtit pohanku s kari + vajicko+nejaka mala zeleninova priloha :-)

Ikona diskutujiciho Alek 2015-05-03 12:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

výborná pizza je když na těsto naházíš sýry a zhora proleješ smetanou, mňamka. Už ani gulášek??? no teda kam ten národ spěje :D ….. dělám si srandu, když to někomu nechutná tak ať.

Ikona diskutujiciho Eamë 2015-05-03 12:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

poslední měsíc maso přestávám jíst, i když mi v některých úpravách docela chutná… omezuju ho hlavně kvůli tomu, že mi po něm je těžko a dlouho ho trávím… navíc když si představím, že jsem zvíře a někdo ke mě přijde, usmrtí a sní jako bezcenné a tuctové cosi…

Ikona diskutujiciho M. 2015-05-03 12:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško, děkuju za skvělý článek, který jsem četla jedním dechem.

Ikona diskutujiciho Gilraen 2015-05-03 12:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Souhlasím 🙂 Zvláštní, že poslední dva tři měsíce se masu tak nějak intuitivně vyhýbám. Doma se maso vaří často, ale přes týden si ve škole dávám čím dál víc vegetariánské obědy a večeře pomalu vynechávám. K svačině jsem dřív jedla výhradně pečivo a salámy, teď je beru jako poslední možnost a radši si dám jen s máslem a zeleninou, ideálně ovocné kašičky z jablek, mrkve a banánu, nebo bílý jogurt. A zasytí mě to líp než maso. I masové vývary se mi hrozně znechutily (a to jsem je dřív milovala!), připadá mi, že to smrdí, a obrací se mi nad tím žaludek. Z masa je mi vždycky těžko a nemám z toho dobrý pocit. Moje tělo vyžaduje čím dál víc zeleniny a ovoce a maso mi prostě vůbec nechybí.

Ikona diskutujiciho Lussy 2015-05-03 13:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sem tam sem si maso dala jen kuřecí nebo tunáka že jsem si udělala pomazánku, ale i v té době jsem toho jedla opravdu málo a ted už to nejím vůbec nevím prostě mi to nechutná už vůbec udělala jsem si ted nedávno pomazánku z tunáka a neleze mi miluji zeleninu a jsou strašně moc dobré čočkové karbenátky, určitě zkus 🙂

Ikona diskutujiciho Ameline 2015-05-03 13:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Odmala jsem měla k masu odpor, hlavně kuřata mi přišla nejhorší, pak jsem se to naučila skousnout, protože přece nejsem doma sama a nebude se kvůli mě vyvářet zvlášť. Od doby, kdy jsem začala bydlet ve svým – tj asi minulý květen, má kuchyň maso neviděla. Nebyl v tom žádný úmysl, prostě jsem nakupovala dle chuti. Třeba jsem si ho jednou za čas dala v restauraci, ale zas tak mě nenadchlo a příště jsem si dala raději něco jiného, pokud bylo. Párkrát do mě někdo mezitím nacpal tuňáka, protože mi bylo blbě… a ne že nepomohl, o tom za chvíli. Jedinou vyjímku vidím, když k někomu přijdu a nabídne mi s láskou navařené jídlo, to neodmítnu, tam jde o to, co už pak do toho ten človíček vložil.

Ikona diskutujiciho Eileen 2015-05-03 13:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ha, mám to tak nějak podobně :D Když mi maso někdo uvařil nebo spíše, když na to sáhl někdo jiný a upravil to, tak jsem to snědla. I když to maso muselo být pořádně okořeněné, abych necítila jeho chuť, jinak by se mi obrátil žaludek. Vždycky jsem se syrového masa štítila, přišlo mi to nechutné, leč jsem to také potlačovala, abych nebyla za nějakou citlivku či co :D

Ikona diskutujiciho Eileen 2015-05-03 13:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A ještě bych dodala… že vařit jen ze zeleniny mě moc baví a je to pro mě i kreativní, protože vymýslím i svoje vlastní recepty a vždy to chutná výborně. Naučila jsem se díky tomu jíst pomaleji, pořádně kousat a každé sousto vychutnávat 🙂

Ikona diskutujiciho Aeonsun 2015-05-03 13:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Gratuluji k zajímavé proměně.

Ikona diskutujiciho homi 2015-05-03 14:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sláva, Aluško, budeš ještě jemnější a ještě krásnější!

Ikona diskutujiciho Míra 2015-05-03 14:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Maso jím a prozatím bych se ho asi nedokázal vzdát. Třeba takové grilované krkovičky s olivama… mňam :D

Ikona diskutujiciho dozaj 2015-05-03 14:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jede někdo do Liberlandu? -) A nebo ho vyhlásíme tady.-)??

Ikona diskutujiciho Lucy 2015-05-03 15:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Páni vůbec jsem nečekala, že bys to zveřejnila, natožpak na to reagovala 🙂 Děkuju. Mandlové mlíčko je výborné, snad bude chutnat. Moje láska je kokosové, jak domácí tak kupované a hlavně do smoothie:) S veganskými sýry nemám až tak úplně zkušenost. Kupuju veganskou pizzu a nevím, co za sýr na něm je. Slyšela jsem chválu na Violife i Veganline a už delší dobu se chystám na domácí sýry (je tam i hermelín! :D) 🙂 Držím palce. http://soucitne.cz/tip-od-nemeckych-kucharu-vegansky-hermelin  http://scribbler.cz/jidlo-vareni-recepty/syr-pro-vegany/  http://www.jedenactkocek.cz/2013/08/nejlepsi-domaci-vegan-cream-cheese.html

Ikona diskutujiciho Caroline 2015-05-03 16:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když je maso dobře udělané, tak sním kuřecí, krůtí a i ryby. Ale že bych byla masová, to si nemyslím. Jestli si dám v týdnu maso dvakrát, tak je to výhra. Jsem spíš na tu zeleninu – tu můžu skoro všechnu. Šunku, tak tu jím minimálně. Většinou na ni dostanu chuť ve chvíli, kdy doma není. 🙂 Myslím si, že maso k životu nutně nepotřebuji, ale je potřeba to kompenzovat nečím jiným samozřejmě.

Ikona diskutujiciho Ayeri 2015-05-03 16:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky bych chtěla být vegetariánkou, aspoň to zkusit. Chtěla, ale nejsem. Doma by mi to totiž nikdy neprošlo. Moji rodiče vegetariány nemají rádi, že prý jsou to magoři a stejně nic nezmění. Chápu, že kdybych se stala vegetariánkou, nemůžu po nich chtít, aby taky změnili životní styl se kterým jsou spokojení, ale kdykoliv na to jenom přivedu řeč, hned mi odpoví, že je to něco, co nikdy nepochopí a že všechny vegetariánky jsou pitomý a když nebudu jíst maso, budu vypadat nezdravě bledá a slabá. Živě si pamatuju, jak jsem jako malá nenáviděla maso, skoro jsem to nedokázala rozkousat a spolknout, kolikrát jsem jedla i hodinu, protože jsem se dávila s každým soustem masa, které se mi hnusilo a nemohla jsem odejít, dokud jsem aspoň něco nesnědla. Navíc mi pak všichni dospělí okolo vyhrožovali, že když nebudu jíst maso, tak nikdy nevyrostu a budu pořád nemocná. A tak jsem se postupně naučila pokaždé vypnout všechny chuťové buňky a s velkým kusem přílohy to do sebe dostat. Nakonec jsem zjistila, že mi maso dokonce docela chutná a pokaždé, když si to uvědomím, si to hrozně vyčítám. Ale představa, že bych dlouze kousala maso a "vychutnávala" si ho… Brrr. Celkově si po vegetariánském jídle připadám mnohem líp. Takže někdy v dospělosti (ono se i říká, že v dospívání to není moc zdravý) chci vegetariánství vyzkoušet, i kdyby jen na zkoušku třeba na měsíc a buď mě to chytne nebo ne 🙂

Ikona diskutujiciho sp 2015-05-03 17:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslím, že se tomu přikládá mnohem větší význam, než to ve skutečnosti má. Je to jako se slovy – není důležité, co do člověka ústy vchází, ale to, co jeho ústa vychází.

Ikona diskutujiciho katrin 2015-05-03 18:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

nejlepší je tahle mandlová smetana:

Ikona diskutujiciho Alue 2015-05-03 18:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[41]: Rozdrtíš klas – podřízneš krávu : fakt tam nevidíš rozdíl, nebo jak sakra?

Ikona diskutujiciho Alue 2015-05-03 18:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[42]: Jak si vyrobím doma mandlové mléko? Ty to umíš? Zní to zajímavě.

Ikona diskutujiciho Aeonsun 2015-05-03 18:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[43]: K tomu, že Ježíš jedl maso. Já si to nemyslím, i když je to oficiálně tak zdokumentované. Círví. Podle mě je to manipulace a dezinformace, velmi záměrná.

Ikona diskutujiciho DYN 2015-05-03 18:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[44]: Dělám doma běžně ořechová mléka, nebo ovesné, semínkové… Necháš danou surovinu namočenou přes noc, ráno vymixuješ a vezmeš to přes plátýnko. Jednoduché, výborné a čerstvé. ;-)

Ikona diskutujiciho iriska 2015-05-03 18:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[44]: recept na mandlové mléko tady http://www.varimezdrave.cz/mandlove-mleko-ii/  moc doporučuju – vyzkoušeno 🙂 a makové je snad ještě lepší

Ikona diskutujiciho katrin 2015-05-03 19:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[44]: 100-160g mandlí se namočí na 8 hod (či déle, např. přes noc), voda ve které byly namočené se vylije pryč a mandle se oloupou (nemusí být). Pak je rozmixujeme spolu s 1-1,5l vody a přecedíme přes sítko s plátýnkem, z plátýnka pak ještě vymačkáme co půjde a je hotovo:)

Ikona diskutujiciho sp 2015-05-03 19:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sem napište komentář

Ikona diskutujiciho Ema 2015-05-03 19:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Donutila jsem mámu, ať mě kouká nechat nejíst maso. Dovolila to, ale pod podmínkou, že aspoň do patnácti musím jíst ryby a aspoň minimálně kuřata-_-..

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek