Proč je zbytečné mne kritizovat
Mnoho lidí si naivně myslí, že kritika je užitečnější, než pochvala. Můj život mi ukázal, že je tomu přesně naopak, tedy v mém případě je tomu přesně naopak. V mém životě nepodněcuje motivaci kritika, ale pochvala.
Nikdy jsem se nesnažila dělat věci dobře proto, abych slyšela kritiku, ale abych slyšela slova uznání, pokud jsem o nějaké uznání v dané situaci stála.
,,Když o druhém člověku nemůžeš říct nic hezkého, raději mlč.”
V mém dětství, v pubertě, ve škole, nikde na mě kritika nefungovala. Mě nijak neobohatilo, když mi psali jako dítěti do žákovské knížky, že jsem pasivní a izoluji se neustále od ostatních (To měla u učitelů být kritika, já bych to vzala jako velmi dobrou charakteristiku svého dětského společenského života.), protože jsem to sama věděla moc dobře a dělala jsem to vědomě.
Ani v kreslení mi to nikdy k ničemu nebylo. Jakákoliv kritika na moje obrázky mi nikdy k ničemu nebyla. Já jsem dostatečně inteligentní na to, abych v nich viděla neproporčnost a chyby, ale často potřebuju vidět, co jsem udělala správně, protože mi to někdy jako tvůrci uniká.
Na moje sebevědomí také nikdy nefungovala kritika, že mám rypák, nebo divná lýtka, k čemu mi to jako je??? K ničemu.
A můj web? O tom ani nemluvě. Občas mi dojde do mailu ,,dobře míněná vysoce inteligentní kritika”, co je u mne potřeba zlepšit. Nikdy mi žádná z těch kritik nic nedala. Já nepotřebuju slyšet, co se komu na mě nelíbí, já potřebuju vědět, co dělám dobře, abych se na to mohla zaměřit a to, co odezvy nemá, hodit do kontejneru.
Když si přečtu větu: Zdá se mi, že v něčem nemáš jasno, já bych některé články smazal…” Co si pomyslím? Jak někdo může vědět, jestli v něčem mám, nebo nemám jasno? Dovolte, na to si umím udělat názor sama, nepotřebuju to od nikoho slyšet a taky se na to nikoho neptám. Prostě mě nezajímá, že si někdo myslí, že něčemu nerozumím.
A dráždí mě, když někdo klidně napíše, že by smazal nějaké mé články. Prosím??? Víte, kolik je to práce? Mažte si svoji práci a tu moji nechte v klidu viset tam, kam jsem ji umístila. Děkuji za pochopení.
Nebo že někdy působím na webu namyšleně. To mi píšou lidé, ze kterých po krátké reakci vyleze ošklivý komplex, který má pocit, že jakákoliv míra profesionality na hostingu zdarma pod záštitou blogu je vytahování se a sebevědomý přístup taktéž. Zkrátka lidi, co sami sebe považují za chudáky, dráždí setkání s někým, kdo si to o sobě nemyslí.
Pardon, ale můj přístup k věci souvisí s mojí povahou. Moje dílo na internetu zrovna tak. A že působím namyšleně si k srdci neberu. Jsem dostatečně inteligentní na to, abych si uvědomila, že mám někde mezeru a tohle můžu poslouchat jen od lidí, kteří mě dobře znají. Od ostatních mě to nezajímá, protože oni nemají ,,k posouzení kompletní podklad”.
Kritika zkrátka v mém životě představuje něco, co mi nepochopitelně moje okolí vnucuje, ale já o to nestojím, ani to nepotřebuji, protože mi to nikdy k ničemu nebylo. A není to o tom, že bych sama sebe považovala za dokonalou. Já vím, že jsem jaká jsem, dělám hodně proto, abych na sebe mohla být hrdá, aby se mi se sebou dobře žilo a abych byla spokojená, když se uvidím v zrcadle. Jestli má se mnou někdo problém, proč mi to cpe? Mě to nezajímá, ať se s tím vypořádá, co má se mnou společného, že třeba někomu připadám taková, nebo maková? Já se přece na to nikoho neptám, tak proč mi to lidi cpou?
Bydlím snad s někým z těch lidí, co mě kritizují? Mají mě denně na očích, aby objektivně mohli říct, co na mě je a není dobře? Ne.
Zalovím v paměti… kritizuju snad někdy někoho já? Já kritizuji jen v případě, že mě někdo naštve, nebo že mi někdo nechutně do očí lže, případně se se mnou snaží vydrbat podlahu. To je potom zle. Ale dobře míněná kritika? Prosím?
Když za mnou někdo přijde a chce upřímný názor, ok, nemám s tím problém. Ale když se mě na to neptal, tak ho to evidentně nezajímá a v tom případě mu to přece nebudu cpát, to je moje věc, co si o čem, nebo o kom myslím. A stejně tak je moje věc, co si kam napíšu a jestli to tam nechám viset. Že by to někdo vymazal? Ale mě to přece nezajímá, já se dotyčného na to neptala.
Já nemám problém za někým, komu věřím, jít a zeptat se ho na nějaký názor. Ok, v takovém případě zkousnu kdeco. Ale štve mě, když za mnou někdo doleze a začne to do mě huškat bez toho, abych o to projevila zájem.
Kritika jenom u člověka sráží motivaci, nechápu, jak někdo může inteligentně tvrdit, že z pochval si člověk nevezme tolik, jako z kritiky. To jde vidět, na co je dnešní společnost naladěná. Všichni by jenom plivali, ukazovali kde je mezera, kde je co nakřivo, špatně, nebo nedotažené.
V životě mě nejvíce a nejlépe vždycky posunovaly pochvaly.
Jako dítě že jsem hezky kreslila?
Fajn, tak jsem kreslila o to víc a procvičovala, všem se to líbilo a já objevila něco, co mi hodně dává. Takže to byla pochvala, co mě nakoplo jako dítě hodně kreslit, ne kritika.
A co ten můj web, na který se denodenně dřu? Jedině přes pochvaly jsem postupně zjistila, co je dobře, na co se zaměřit, co stojí za to zdokonalovat, nebo rozvíjet. Ne kritiky, ale pochvaly mi ukázaly, jak to dělat dobře a ještě zvedaly motivaci, když byly krize.
Nebo účesy… jako malá jsem si nikdy nedala culík, prostě jsem se toho bála. Jednou jsem udělala výjimku, všichni si všimli, všichni mi to pochválili a od té doby nemám se svazováním vlasů problémy… Kdyby mi začali lidi říkat, že nemám furt chodit s rozpuštěnými, že je to nuda a že vypadám jako dežo, tak se neodvážím ke změně nikdy. Zase to byla pochvala a ne kritika.
Když nastala nejhorší a nejčernější doba mého života, byla to právě kritika, co mi život ničilo a skoro i zničilo úplně, kdybych se nechala. Všechno co jsem dělala, řekla, nebo si jenom myslela, bylo vždycky úplně špatně, totálně v rozporu s tím, co se po mě chtělo a to mě málem zabilo. Já nežiju ze slov kritiky, já žiju ze slov pochvaly a uznání.
Já žiju ze vstřícnosti, z toho že mi někdo poděkuje, pomůže, že mě někdo podpoří. Já žiju ze souladu s někým, ne z toho, že se mnou někdo nesouhlasí. Já potřebuju odezvy, že něco dělám dobře, abych se v tom mohla rozvíjet a viděla v tom smysl. Kritika mi nic nedává, protože mi žádný směr neukazuje.
Jestli někdo z těch, co si právě přečetli tento článek myslí, že pro ně je v životě hodnotnější kritika, fajn, klidně si tak žijte, když vám to vyhovuje. Já proti vašemu stanovisku vůbec nic nemám, ale prostě chci říct, že v mém životě to tak nefunguje, že to u mne není pravda, že to tak necítím a že o to ani nestojím, aby mě někdo cizí kritizoval.
K napsání tohoto článku jsem dostala inspiraci právě přes vysoce inteligentní kritiky některých lidí, kteří mi někdy v minulosti něco napsali. Upřímně, že mi napíšete, že na vás působím tak nebo mak, nebo že byste nějaké mé články vymazali, mi nijak s ničím nepomůže. Já to nikdy nijak prakticky nevyužiju, nemůžu si z toho nic vzít a nemůžu s tím nic dělat. Tak mi to necpěte. A proboha hlavně mi nevykládejte, že víte, o čem tato má práce je, když nevíte.
Každý z nás má individuální styl psaní, nebo projevu a z lidí v interakci s osobitým sdělením vždycky vyleze to, co jsou oni sami.
Já lidi okolo sebe dělám šťastné pochvalou a pomáhám jim vidět, co je na nich v pořádku tím, že je ocením. Kritiku si nechávám jenom na dobu, když se mě na to mezi čtyřma očima zeptají a opravdu o to stojí. A protože se mi to v životě osvědčilo, měnit tento zvyk rozhodně nebudu. Inteligentní kritici by to taky mohli někdy zkusit, hned je budou mít všichni raději.
Nejvíce mě baví vědomí a zkušenost toho, že nejvíce a nejhůř kritizují právě ti, co nic netvoří a nic neriskují. Protože kdyby ano, kdyby tomu rozuměli a věděli, neměli by potřebu shazovat jiné, kteří se pinoží a snaží. A teď mluvím všeobecně, platí to všude.
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Zamyšlení” – Zde
• Další díla malíře Kirk Reinert – Zde
• Máte rádi stránky Aluška.org? Doporučte je svým známým: https://aluska.org/
• Vaše dotazy směřujte do e-mailu◄
Jinak vím přesně, jak to myslíš. Jen se na to dá dívat i z lepší stránky. Kritika nikdy nepotěší, může zkazit náladu i odradit od nějaké činnosti. Ale na druhou stranu, pokud se nezávisle několik lidí shodne na tom, že jsem udělal nějakou chybu a já o tom nevěděl, tak uznám, že na tom asi něco bude a můžu to zkusit zlepšit. Důležitý je, jak se to podá. Jestli jako názor nebo jako výtka. Proti výtce se člověk automaticky zablokuje, protože se chrání před emocionálním zraněním. Ale oponentní názor někoho zkušenějšího může fakt pomoct. Beru to obecně. Je jasný, že když ti někdo začne psát, že máš nějaký články vymazat, tak je to akorát drzost a ne konstruktivní kritika. A taky, někdo kritizuje vše a všude, má to v povaze a od takových se přijímat kritika nedá. Když použije kritiku člověk, co to normálně vůbec nedělá, je to k zamyšlení. Já kritiku používám, ale snažím se, aby nebyla destruktivní a spíš fakt poukázala na to, co by se mělo zlepšit. Beru to spíš jako námět k řešení, než vyloženě kritiku a tak to i podám. Musím ale vědět, že to má smysl, že to dopadne na úrodnou půdu. Je to hodně daný povahou. V práci mám občas na starosti učně, tak můžu vnímat ty rozdíly. Někdo se načepýří po každém upozornění, že se něco má dělat jinak a někdo sám od sebe chodí a ptá se, jestli to má dobře a bere si rady k srdci. Co člověk, to originál.
Každopádně Aluško, děkuji ti za stránky, pomáhají mi hlavně v tom, abych si uvědomila v životě nejdůležitější věci, krásný víkend přeji 🙂
Poslední komentáře
-Petra N. Chybí mi zde spousta našich běžných stromů a…
-Petra N. Některé druzy vyzařují pěknou energii, ale je roztříštěná…
-Alue K. Loskotová Mohu se Alue zeptat, mohu si koupit i…
-Sojina Svoboda slova není ani teď. Nikdy nebyla. Za…
-Alue K. Loskotová