Aluška.org: Věděním ke svobodě

(Toto je typický babský deníčkový zápis. Varuji vás předem :D)

Předesílám, že skoro nikdy neprosím konstruktivní síly Vesmíru o něco přízemního. Prosím za ochranu, za lásku, za své blízké, za mír v duši, za sílu, za energii, za vedení, za požehnání, to ano… To jsou prakticky moje denní modlitby. A samozřejmě jsem samé děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji.

Co se týče obyčejných přízemních světských záležitostí, snažím si pokud možno poradit sama a nikoho s tím neotravovat. Ani lidi, ani konstruktivní sílu Vesmíru. Ale někdy se to prostě tak sejde, že je potřeba změnit taktiku, takže když fakt nevím, tak si řeknu.. Ale první to zkusím sama. Na druhou stranu, když už výjimečně otravuji s nějakou obyčejnou věcí, tak ta modlitba pak líp funguje. 🙂

Na letošní zimu jsem potřebovala zimní boty a zimní bundu. Člověk by řekl, že obyčejnější potřeba snad na zimu ani nemůže vzniknout, ale ukázalo se to jako něco, co bylo dost těžké uspokojit.

Vtipné je, že mám přitom hned dvoje zimní kozačky. Jedny mám už od svých patnácti let (chápete, teď je jim sedm let :D) a pořád drží pohromadě. Zázrak! Jsou sice obnošené, ošoupané, ale drží, chodit se v nich dá, navíc celkem pohodlně. Jediný problém je jejich tenká podrážka, přes kterou v mrazech zebou nohy a větrací zip, přes který při chůzi profukuje dovnitř boty studený vzduch. Dřív to přes podrážku takhle moc cítit nebylo, myslím že je prostě ta bota už dost prochozená…

A pak mám ještě jedny kozačky, ty jsem kupovala nějaké 3 roky zpátky. Mají tlustší podrážku a jsou o něco teplejší, takže jsem v mrazech chodila s těmi novějšími. Sloužily mi moc dobře. Problém však je, že už loni (asi druhá sezona) se mi vydřela nějak výstelka a teď když jdu, tak mi tvrdý plast v pravé botě rozedírá patu do krve… Chodit se v tom nedá, ale je mi líto je vyhodit, na druhou stranu nevím, jak je mám spravit, abych je zase mohla používat? (Máte někdo tip, jak spravit plastovou patu, která dře do nohy?)

Cca v době kdy jsem pořídila ty staré kozačky, jsem pořídila i svůj dlouhý černý kabát. Je umělý, uvnitř chlupatý. Svého času byl hoooodně dobrý, hlavně když jsem si ho přešila. Ustřihla jsem mu kapuci, z té si udělala límec, pak jsem přidělávala další přezku ke krku, aby šel pořádně zapnout a bylo mi teplo i bez šály. Pak jsem si ho ještě nadvakrát zužovala, aby mi lépe padl na tělo (jinak byl původně kolem těla fakt moc široký) a loni jsem na něj dokonce dokoupila a připevnila kožený opasek s velkou sponou. To zase zlepšilo jeho tepelné vlastnosti.

Problém toho kabátu jaksi je, že chloupky po letech prořídly (každý rok ho trochu učešu, aby nebyl zežmoulaný a tím to řídne), látka ztrácí svůj původní tvar, místy je trochu vytahaná a díky tomu je v něm zima a už mi nesedne tak jako dřív.

S bundama jsem na tom taky blbě. Jedna je sportovní (byla kupovaná jako zimní), ve skutečnosti je to nějaká lyžařská, ve které je hrozná zima, jenom se jako teplá a tlustá tváří. Ve skutečnosti je tenká… Dá se nosit do nuly, pod nulu je to děs, to už je mnohem lepší starý kabát.

A pak mám ještě jednu béžovou bundu, ta byla původně kupovaná jako jaro/podzim. Je celkem stará, kupovala jsem ji v 16ti, ale pořád vypadá dobře, protože nebyla příliš nošená (oddřel to ten kabát za ni). Nakonec je ale tahle béžová bunda ta nejteplejší, jakou mám. Teplejší, než ta červená… Její problém ale je, že mi končí někde v půlce zadku, takže když s ní jdu v mrazu, tak je mi zespoda hrozná zima. Jak mi táhne na zadek a na stehna, tak je to konec…

Před lety to byla super kombinace, mít dlouhý chlupatý černý kabát ke kotníkům a vysoké černé kozačky pod kolena, v tom bylo dobře teplo a když neutíkalo teplo přes nohy, nebylo pořeba mít tolik vrstev. Navíc jsem se v tom cítila krutopřísně…

Takže otevřu skříň, tam jsou dvě bundy ,,teplé“, jeden dlouhý kabát, jedna tenká větrovka na tahání dřeva a jeden trenčkot. A já stejně nemám co na sebe, když venku mrzne. Stydím se za svoji náročnost, že mi nestačí alespoň ta béžovka, ale bohužel, potřebuju něco delšího… Připadám si fakt jako ta typická ženská, jak stojí před obrovskou skříní, až po okraj nacpanou všelijakým oblečením a hlásí: ,,Nemám co na sebe!“ 😀

A tak jsem se vypravila hledat zimní boty a dlouhou bundu (a nebo kabát). První dva pokusy dopadly neúspěšně. Je to trochu problém, kupovat něco sama. Když ty věci nestojí pár stovek, tak člověk víc přemýšlí, víc zkoumá a potřebuje poradit. Ale i kdyby, tak já jsem stejně na sebe nenašla ani to, co by stálo za úvahu.

Na další pokus už jsem poprosila přítele se slovy ,,kdybys byl tak hodný, já bych potřebovala poradit, ale jak chceš“, protože nejhorší je, nahuškat nějakého chlapa do nákupů proti jeho vůli. To by byl akorát tak naštvaný, za 20 minut by mě hnal ven a nekoupili bychom stejně nic.

Avšak tato prosba fungovala skvěle a tak jsme spolu prošli velké obchodní centrum. Bloumali jsme po něm asi hodinu a půl. Zajímavé je, že jsme vešli do jednoho obchodu, kde bylo velké patro a tam na věšácích byly JENOM BUNDY (sem tam kabát). Zajásala jsem, protože když jsem viděla kolik tam toho je, tak je přece logicky úplně jasné, že si z toho prostě už MUSÍM něco vybrat!

Nakonec jsem mezi stojany našla kabát, který jakoby tam vlastně ani nepatřil.

Byl tenký, akorát tak na jaro, úzký a velice elegantní. Mlsně jsem kolem něj kroužila a nakonec jsem si ho fakt odnesla. Bundu jsme nevybrali, i když jsme se oba fakt snažili, ale alespoň ten kabát… Podobný už sháním nějaké dva roky a najednou se na mě usmálo štěstí 🙂 Líbil se mi na první pohled.

I když jsem byla šťastná, že mám krásný kabátek, stejně jsem se tak trochu styděla, že si nejsem schopná vybrat bundu, když jich mám kolem sebe snad několik set. Připadalo mi to až neuvěřitelné.

Prošli jsme dva obchody s botama…. Zásadní problém je, že i když se mi boty líbí, tak nemají moji velikost. A nově jsem zjistila, že když mají moji velikost (42, výjimečně 41), tak počítají s tím, že ta noha je prostě VELKÁ, takže udělají vysokou a širokou botu. Moje noha je sice dlouhá, ale přesto tenká. Pořád je to hezká šlapka a ne nějaká sloní křapa. Takže když už něco nazuju, tak mi v tom noha plave.

A teď jak funguje synchronicita…

Už jsme pomalu odcházeli z obchodního centra, když tu vidím obchod a něco mě ,,cinklo“. Tak říkám: ,,Pojď se podívat ještě tady, tady určitě něco bude.“

,,Já už jsem unavený, bolí mě hlava, už chci jít pryč…“

Tak jsem nenaléhala. Poděkovala jsem za ten kabát a řekla si, že se vrátím zpátky a projdu ještě tento obchod, až na to bude vhodnější doba.

Mezitím uplynul nějaký čas, byly Vánoce a nastaly novoroční slevy… A tu jsem takhle jela z jazykové školy s myšlenkou, že když už v tom městě jsem, mohla bych se znovu podívat po zimním vybavení. (nedávno u mě bylo -18 stupňů. Nevystrčila jsem z domu ani nos!) A jak jsem tak jela v MHD a držela se tyčky, zavřela jsem oči a začala se modlit.

Bylo mi to trochu blbé, prosit za bundu a boty, tak jsem hned dodala, že ,,to není nutné koupit teď hned dneska okamžitě, ale že bych to potřebovala tuhle zimu a že kdyby byli tak hodní a pomohli mi s tím“…

Po cestě jsem ještě pochybovala, jestli má vůbec smysl takhle večer lítat po obchodech, jestli nakonec nepojedu domů, ale nenechala jsem se zvyklat, když už jsem si ,,objednala“ pomoc, tak jsem se šla podívat.

Jen co jsem vešla do obchodního centra, zamířila jsem k tomu obchodu, co jsem do něj minule chtěla jít a nevyšlo to.
.. První to vypadalo bledě. Bundy ve výprodeji, všechno velikosti 40 🙁 … (bundy mám cca M)

Už jsem si říkala, jak je možné, že jsem měla tucha a přitom tady na mě nic nemají? – Že bych se spletla?

– Prodavačka mi poradila, ať zajdu dozadu, že i tam jsou ještě nějaké bundy, ale emka jsou vyprodaná, že to taky moc optimisticky nevidí, ale ať zkusím…

Tak jsem zašla a to bylo ono. Na prnví pohled se mi to zalíbilo.

Můj problém při letošním vybírání bund byl, že se mi vůbec nelíbí ty buclaté prošívané, co vypadají jako k sobě sešité válečky, a uprostřed pásek. (Lidi v tom vypadají jako křiženec housenky a vosy)

Ještě víc se mi to nelíbí, když je to krátké a končí to někde u zadku a úplně extrémě se mi to nelíbí, když se ten materiál LESKNE, protože mám pocit, že v tom lidi vypadají jako oblečení do tlustého sáčku.

Nechtěla jsem vypadat jako tlustý sáček a nechtěla jsem ten sáček krátký, proto byl takový problém vybrat si. A když už byl materiál matný, tak to zase neodpovídalo jiným požadavkům, anebo mi to prostě neslušelo. Třeba olivová, hnědá nebo šedá, to jsou barvy, co bych v šatníku zakázala a povolila je jenom na kalhotech 😀

A najednou vidím bundu, která jakoby byla dělaná pro mě. Černá (Praktická.. ve světlých barvách jsem snadno jako čuně a navíc se mi na nich ,,ztrácí vlasy“, chybí jim totiž kontrast s oblečením, proto potřebují tmavý podklad), matný materiál a dlouhá nad kolena.

Měli buď XL, nebo S, nebo XS… Odnesla jsem si S do kabinky a kupodivu mi byla… A dokonce mi slušela, až mě překvapilo jak. (normálně si v bundách připadám jako tlustý blb 😀 proto radši nosím kabáty) Až jsem tomu nemohla uvěřit a šla znovu prohrabat stojan, jestli náhodou nemají emko, jak by mi asi bylo…? – Neměli.

Jdu platit celá šťastná a rozzářená. MÁM BUNDU, hurá!

,,Madam náročná“ a ,,madam lesklý tlustý sáček“ je konečně spokojená!

U kasy byla sympatická slečna, začaly jsme se bavit o ceně. Zajímavé totiž bylo, že původní cena té bundy byla 3800kč. (Za tuhle cenu bych si ji asi nekoupila, tak nákladně fakt nevypadá..) A cenovka byla několikrát přelepená na slevy.

Když jsem se v těch vrstvách doma šťourala a odkrývala je, zjistila jsem, že původně tu bundu slevnili o tisícovku (asi v rámci povánočních slev), pak se později dostala na cenu 1500kč. Čtete dobře. Z bundy 3800 je bunda 1500… Ať žije povánoční výprodej a bůh žehnej velikosti S.

Slečna mi řekla, že na cenu ,,1500″ tyhle bundy ,,přeslevňovali“ TEPRVE VČERA. To znamená, že kdybych si pro ni šla už před cca dvěma týdny, jak jsem původně chtěla, byla bych zbytečně o 1300 lehčí! 😀 A ještě hůř, kdybych šla lovit před vánoci, tak jsem zbytečně lehčí o 2300,-

A tak jsem poděkovala a spokojeně odtančila do Deichmanna, kde jsem strávila fakt hodně dlouhou dobu, ale bylo to frustrující. Když už měli 42, tak mi v tom plula celá noha (široká a vysoká bota) a když jsem vzala o číslo menší, tak mi to stejně nepomohlo. Navíc kozačky jsem nějak nemohla najít zimní, teplé zevnitř. Všechno to mělo tenkou podrážku (nebo nedej bože podpatek do výšin se dmoucí) a materiál, ale hlavně že to stálo 2-3000… Za mě jsou to zbytečně vyhozené peníze, kozačky mám na zimu, jako funkční obuv a hotovo.

A když už bota byla zimní a teplá, tak byla nízká (chci teplo i na lýtko herdek), anebo byla potažená semišem. Nevím, proč se pořád dělají semišové boty, když všichni vědí, jak to po chvilce vypadá 🙁

Už už jsem si říkala, že končím, že můžu být ráda alespoň za tu ultra levnou bundu, ale potkala jsem tam boty za osm stovek (slevněné o dvě stovky, taky dobrý :D).

Černé, do kotníku, zevnitř teplé, umělá kůže. Na boku zip, vepředu zavazování a měly zajímavý detail s řemínky. Připadaly mi trochu metlácké, nebo rockové, že bych se v nich nestyděla zavštívit nějaký podobné laděný koncert. Jednoduché, trochu sportovní, ale zajímavé… A černá zeštíhluje, čili moje ,,nožka“ potom nevypadá tak mohutně 🙂

Sice jsem původně šla po kozačkách, ale nakonec jsem si odnesla tyhle, protože měly tlustou vysokou podrážku a teplo uvnitř. Taky jsem si uvědomila, že teď když mám konečně doma skinny jeany, tak unosím i tohle. Podle mě nějaká taková univerzální černá teplá bota je celkem základní kousek do botníku.

Nebyla jsem si jimi úplně jistá když jsem je brala, ale nakonec jsem fakt ráda, že je mám. V terénu obstály dobře a navíc než najdu zimní kozačky, tak to fakt může uplynout klidně další rok. S tímhle ale v pohodě vyžiju 🙂

Jenom se mi v nich nechodí tak dobře, zkrátka tlustá podrážka… Jsem zvyklá cítit kamínky, nebo rohy dlaždic, když jdu. Bota se pak víc přizpůsobí mojí noze a ne moje noha botě… Díky tomu mě pak noha ani tolik nebolí…

Ale je zima, to se holt musí vydržet… Však až se oteplí, zase budu trajdat bosky a boty si budu nosit v ruce.

A rada na závěr: Když to nemůžete nikde sehnat, pomodlete se. Funguje to a ještě dostanete ultra slevu 🙂

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue