Reinkarnace: Cameron, chlapec který žil už „předtím“

23.9.2013 v Zajímavosti 10

Už od svých dvou let, sotva malý Cameron Macaulay začal mluvit, vyprávěl o svém životě na ostrově Barra.

Popisoval bílý dům s výhledem na moře, pláž, kde si hrával se sourozenci. Vzpomínal na černobílého psa, kterého měl moc rád. To by nebylo nic divného – kdyby se svou maminkou Normou nežili v Glasgowě a Barru nikdy ani nenavštívili…

Ostrov Barra leží západně od Skotska v souostroví Hebridy, od Glasgowa je vzdálen více než 350 kilometrů. Na tomto odlehlém místě Britských ostrovů bydlí něco málo přes 1000 lidí. Dá se tam dorazit pouze hodinu trvajícím letem nebo ještě zdlouhavější plavbou po moři.

Utkvělá představa neustupovala

Ani v pěti letech Cameron na svém příběhu nic nezměnil. Pořád dokola maloval „svůj“ dům – dlouhé bílé stavení v zátoce na pláži. Neustále hovořil o „své“ rodině na Barra, o mamince, a tátovi, které tam měl. Otec se jmenoval Shane Robertson a zemřel, „protože se nerozhlédl na obě strany“ a srazilo ho auto. A jemu se tolik stýská po barrské mamince…

Žádný div, že synovy divoké fantazie Normu pořádně zneklidnily. Ona sama, žena zdravého rozumu, by ráda zjistila, jestli existuje nějaké racionální vysvětlení chlapcových vzpomínech, tak zneklidňujících, tolik konkrétních.


Reinkarnace? Nesmysl! Nebo ne?

Obrátila se proto na psychologa Chrise Frenche, editora časopisu The Skeptic Magazine, jenž odhaluje skutečnou podstatu paranormálních jevů. Ten samozřejmě jakoukoli myšlenku na reikarnaci rázně odmítl. Podle něj si Cameron utkvělé představy vybudoval mimoděk sledováním televize a brouzdáním po internetu. Normu však nepřesvědčil. Přece jen, chlapec vyprávěl takové podrobnosti…

Stěžoval si, že doma je jenom jedna toaleta – „na Barra jsme měli tři“. A velké černé auto! Nedokázal o svém původním domově přestat mluvit: Kam s bratry a sestrami chodili, jak si hráli, jak měl na zahradě tajnou branku vedoucí k moři, jak sledoval z oken ložnice přistávat na pláži letadla.

Na dotaz, jak se u ní ocitl, mamince Normě řekl, že jí „spadl do břicha“.

Svou „starou maminku“ stále velmi miloval. Mívala dlouhé hnědé vlasy do pasu, ale ostříhala si je. Také řekl, že by si s Normou rozuměla a strašně chtěl, aby se obě setkaly. Často plakal steskem po té druhé mámě. Bál se, že se i jí po něm stýská a chtěl ji ujistit, že se má dobře.

A tak maminka navštívila ještě psycholožku Karen Majors, která se specializuje na děti a jejich vysněné životy. Ta však potvrdila, že Cameronovy představy se od běžných dětských fantazií na hony liší a že pro ně nemá vysvětlení.

Filmaři to rozhodli

Nakonec se jednoho dne Norma dozvěděla, že filmová společnost právě hledá lidi se vzpomínkami na předchozí život. Zpočátku měla strach. Připadala si jako blázen, většina lidí přece na reinkarnaci nevěří! Stačí, že je matka samoživitelka se dvěma dětmi a že Cameronovy fantazie silně ovlivňují i jeho o rok staršího bratra Martina. Jenže Cameron neustále žadonil. Tolik naléhal, aby ho vzali domů, na Barru… Až maminka nakonec jeho prosbám podlehla a dohodla se s filmovým štábem, že je na Barru dopraví. Cameron byl nadšením bez sebe. V únoru 2005 vyrazili.

Jsem zpátky!

Když vystoupil z letadla začal mávat rukama. „Vrátil jsem se! Jsem zpátky!“ jásal. V Barra na pláži vše bylo přesně tak, jak chlapec mockrát popsal. Kontaktovali úřady, aby jim pomohly najít rodinu Robertsonovu, která žije v bílém domě na pobřeží – nepovedlo se. Cameron byl velmi zklamaný. Projezdili křížem krážem ostrov, ale marně. Ale potom se štábu ozvali lidé z Centra kulturního dědictví, že se jim podařilo najít bílý dům v zátoce u pláže, kde žila rodina Robertsonova – byl na druhé straně zátoky, než kde hledali.

Cameron toho dne nevěděl, kam jedou. Když ale dorazili na místo určení, okamžitě dům poznal. Ten však byl prázdný, předchozí majitel zemřel. Osoba, která měla klíč, je pustila dovnitř.

U vchodu zůstal chlapec chvíli nejistě stát, ztichl a zblednul. Chvíli měl pláč na krajíčku. Potom se však rozběhl po domě a ukazoval všechny pokoje, kde „bydlel“, všechny zákoutí a škvíry, tři toalety… Vyznal se tu dokonale – prostě jako doma. Z jeho pokoje bylo vidět moře.

A když zašli do zahrady, ukázal mamince zadní branku, přesně takovou, o jaké léta vyprávěl.

To nejdivnější nakonec

Nejdivnější část Cameronova příběhu ovšem nastala, když se filmaři snažili vystopovat jeho původní rodinu. Nakonec objevili ve Stitlingu vzdálenou příbuznou Gillie. Na jejích starých rodinných fotkách byl dům na pláži, velké černé auto i černobílý pes. Ona sama si však na žádného Shanea Robertsona nepamatovala. Možná si chlapec spletl jméno – její strýc se jmenoval James, to se vyslovuje podobně jeho Shane. Nevěděla však ani o nikom z rodiny, kdo by zemřel při autonehodě.

Cameronův příběh uvedl jako dokument americký TV Channel Five. A přestože Cameron nakonec svou někdejší rodinu nenašel, po návštěvě Barry se výrazně uklidnil. Už se netoužil vrátit ho původního domova. Vzpomínky na předchozí život pomalu bledly s tím, jak vyrůstal. S mámou o smrti nikdy nemluvil, ale kamarádovi jednou řekl, že se jí nemusí bát – protože se vrátí.

zdroj článku: žena.centrum.cz: Reinkarnace: Cameron, chlapec, který žil už „předtím“

linka

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zajímavosti“

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Nanu 2013-09-23 06:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Boží článek (příběh) :))) :O

Ikona diskutujiciho B. 2013-09-23 10:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Husí kůže.. Od začátku do konce…

Ikona diskutujiciho aves passeria 2013-09-23 11:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Před pár lety jsem si dovezla ze Srí Lanky "odbornou" knihu (myslím že šlo o sborník z nějaké srílanské vědecké! konference?) o reinkarnaci. Bylo tam několik podobných příběhů. Docela zajímavé. Škoda že knihu mám u rodičů, hodila bych se pár dalších příkladů. Otázka minulých životů mě sice samotnou moc nezajímá (jak Alue říkala minule, rýpat se v tom by člověk radši asi neměl… a já to nepovažuju ani za úplně nutné), ale jsou kultury, kdy se s tím běžně pracuje i na univerzitách. To je zajímavé samo o sobě. Reinkarnaci tedy nezavrhuju :-)

Ikona diskutujiciho Sigil 2013-09-23 11:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já myslím, že třeba v Tibetu to má poněkud delší tradici akorát se o tom nějak moc nepíše…

Ikona diskutujiciho B. 2013-09-23 11:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Podívala jsem se na ten dokument a je hrozně zajímavé pozorovat jeho reakci, když procházel ten dům.. Připomnělo mi to, jak syn známé mé známé, vykládal, že když byl velký, tak ho srazilo auto a moc to bolelo. Taky prý skoro každou noc viděl v rohu svého pokoje nějakou paní, kterou zná, ale nemůže si vzpomenout, kdo to je, tak jí pokaždé přinese židli z kuchyně, aby nemusela stát.

Ikona diskutujiciho Michal Š 2013-09-23 15:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jsou to věci 🙂

Ikona diskutujiciho adeláč 2013-09-23 15:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

jj, to jsem už asi tak před měsícem četla :-) Zajímavý :-)

Ikona diskutujiciho Ela 2013-09-23 17:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A ja jsem kdysi cet la,ze nejaky indicky klucik taky uz ve 2letech zacal mluvit,ze je puvodne z nejake vesnice rikal jeji nazev a mluvil o rodine o strycich a tetickach a o tom,jakou krasnou a dobrou manzelku mel,podobne veci jako ten maly v clanku.A porad chtel,aby tam tato maminka s nim jela,nakonec rodina podvolila a jelo se tam a vsechno bylo tak jak klucik rikal popis baraku i rodiny vsechno souhlasilo i poznaval rodinne prislusniky ty jsi ten a ty zase ten.A nekde uz ale fakt nevim kde, ci v Asii je nejaka vesnice,kde se podle materskych znaminek u deti zjistuje,jakou smrti osoba zemrela a vyptavaji se deti do veku 3 let,na co si vzpominaji,starsi deti si pry uz nepamatuji.

Ikona diskutujiciho Katherine 2013-09-23 18:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krasný. Také jsem se musela okamžitě podívat na dokument a musím říct, že v momentě, kdy kluk poprvé viděl ten dům jsem měla husí kůži a slzy v očích. Nechápu, jak si někdo může myslet, ze si tohle šestileté dítě může vymyslet….Tohle přeci není svět plný růžových jednorožců, on jen viděl svou maminku a psa… Všichni ti psychologové a doktoři by se měli vážně zamyslet  (nebo spíš přestat myslet ;))

Ikona diskutujiciho Evča77 2013-09-23 21:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky jsem prý prohlašovala něco o minulém životě, když mi byly sotva tři roky. Bohužel si mysleli, že jen tak plácám, tak se mě na to nikdo neptal dál. Ale nevadí, až budu mít svoje děti, budu jim naslouchat víc 🙂

Napsat komentář: Evča77 Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek