Říkají mi, že jsem drzá

23.6.2015 v Poradna 12

… Aneb permanentně aktuální téma pro mladé 🙂

Dotaz:

Ahoj Alue,

Už nějakou dobu mě trápí jedna věc a tou je fakt že když něco řeknu je to špatně a „prý sem drzá“. Začalo to na konci letních prázdnin.

Dřív jsem radši odpověděla podle toho co ostatní chtěli a svůj názor na věc si radši nechávala pro sebe, protože jinak je to drzost… Potom mě to trklo: Proč ostatní můžou říkat to co si myslí a já musím mlčet?

Od té doby sem taková řekla bych i „lepší já“, protože se nebojím být z ticha ale také vím kdy mlčet. Ale od té doby se zhoršily moje vztahy s mojí rodinou a i přáteli a to zejména s mojí matkou a i otcem, ale s ním sem to měla vždy takové nahnuté.


Má mamka si pořád stěžuje jak je unavená. Já jí říkám že by se měla začít hýbat, jinak se to nezlepší (říkám to v naprostém klidu a míru) ona mi řekne ať odejdu že na tohle nemá náladu a někdy mi i nadává…. A otec se pořád vzteká a když otevřu pusu, pořád hledá něco proti mě a potom mě s mamkou pomlouvají, jak jsem drzá.

Otec je chytrý člověk, ale nechápu proč každý den když dojde z práce, se chytí každé příležitosti někoho seřvat? Proč?

Kvůli tomu se vždycky netěším jak dojde domů, protože vím co přijde. Mám to tak už léta, ale teď se netěším ani na mámu.

S přáteli se někdy rafnu, protože mi (někdy) stačí málo abych se naštvala. Protože jsem musela urážky snášet už v jednom „kamarádství“ doslova pořád, takže stačí málo abych se urazila.

Oni třeba neví že mě urazí, nemyslí to špatně, ale mám pocit jako bych tam byla takový malý doplněk bez kterého by se obešli a mám pocit, že si myslí že jsem hloupá (já si to nemyslím).

Taky moje hranice jsou jinde než jejich, to také často vede k neshodám a nevím jak jim to říct. Mám chvílemi pocit že oni jsou to jediné co mám a můžu s nimi mluvit o čemkoliv. Protože když se doma snažím něco vysvětlit, jsem ta špatná nebo drzá, nebo schytám posměch…

Moje otázka zní: Jsem ta špatná, mám něco změnit? Jak si v tak brzkém věku našla klid?

Děkuji za odpověď 🙂

Odpověď:

Ahoj,
To co píšeš je nepříjemné a smutné, ale přirozené.

Říká se tomu puberta 🙂 – Neměj svým rodičům za zlé, že se na tebe zlobí, protože dřív, než jsi začala dospívat, jsi bývala dítě, které kopírovalo jejich názory. Byli pro tebe střed vesmíru, bohové… Dítě může zlobit, nebo odmlouvat, ale jinak je jeho mysl i vůle pod vládou jeho rodičů. Pak ale přijde puberta a mladý člověk si začíná uvědomovat, že je také určitá osobnost a začne mít své názory. Mnohdy také cítí potřebu těmi svými názory prorazit, ukázat se, být lepší a pomoci i jiným být lepší. Cítí i potřebu se odlišit a vyhranit se i vůči svým rodičům, ukázat, že není stejné jako oni a nebude dělat ani jejich chyby… A s tím rodiče samozřejmě štve. Nemůžeš tomu vědomě zabránit. Je to instinkt, přirozený proces zrání, kterým si musel projít KAŽDÝ z nás. I já. I tvoji rodiče…. akorát se chovají, jakoby to sami neznali. RESPEKT je nutný na obou stranách. U nich i u tebe.

Často puberťák není v právu, často se plete, je nespravedlivý, je sobecký, často jsou jeho názory nerealistické a naivní… Ale někdy taky ne. Někdy říká puberťák pravdu, kterou rodiče nechtějí slyšet. Když ti pubertální dítě vykládá blbosti, můžeš se tomu zasmát a říct, že je přece v pubertě. Ale když ti řekne dřív zamlčovanou pravdu do očí, naštve tě to… Lidé prostě pravdu nemají rádi. – ,,Předtím bylo to děcko poslušné, teď pořád dělá chytrého, všude bylo, od všeho má klíč.“ – A rodičům potrvá, než si na to zvyknou. Někteří si nezvyknou nikdy.

Důvod, proč na tebe otec řve, když přijde domů z práce je, že je unavený, a frustrovaný. Partně s ním v práci zachází jako s podřadným, je za to naštvaný a pak si ten vztek vylévá na těch, kteří se nemůžou bránit… A to je zpravidla rodina, žena, děti. Potřebuje si dokázat, že alespoň nad něčím má moc a potřebuje z někoho nabrat energii. – Takže mu jdi prostě z cesty, pochybuji, že zmoudří a přestane to dělat. Jestli víš, kdy chodí z práce, zkus si zařídit nějaký kroužek, nebo naordinovat procházku, jednoduše v tu dobu nebuď doma. Není to tvůj problém, co on řeší, není důvod, proč bys to měla snášet. To si musí vyřešit on sám v sobě.

Ty nejsi drzá, ty prostě jenom projevuješ osobnost, která se v tobě probouzí, zjišťuješ své hranice. A bude ti trvat pár let, než ty hranice srovnáš. Do té doby ti může trochu pomoct jednoduchá věc, a to je, radit lidem POUZE pokud se tě na radu zeptají. Pokud si tvá máma stěžuje že je něco blbě, nech si svoje rady pro sebe. Patrně nesnese, aby ji dcera poučovala, protože to ona má přece poučovat tebe. – Přenes se přes to a radši jí nic neříkej. Radit člověku, když od tebe rady nevezme, je zbytečné. Ničeho nedocílíš, akorát ho tím naštveš.

Taky jsem to zkoušela, říkala jsem si ,,Ode dneška nebudu drzá, budu co nejvíce ohleduplná a než něco plácnu, tak o tom budu první pořádně přemýšlet“ – no, ale nejde to. V době puberty to prostě jinak neumíš. Řekni, jak má dozrát lidská osobnost a jak má dospět, bez toho aniž by si ohmatala své hranice, bez toho aby poznala sebe sama, bez toho aby odzkoušela reakce ostatních lidí? Jak máš vědět, jak správně jednat s lidmi a jak jim ohleduplně sdělovat své názory? – Musíš se to první naučit. A bez nehod a omylů to taky nepůjde. Určitě tě to mrzí, ale neobviňuj se za to jaká jsi. Měj respekt i sama k sobě a k životní fázi, ve které se právě nacházíš.

Je dobré, že máš lidi, se kterými můžeš mluvit a cítíš, že tvým pocitům rozumí. To je moc hodnotné. Kdyby ti to nestačilo, klidně si založ nějaký deník a piš si. Piš si svoje názory, co si myslíš, všechno co se bojíš říct, nebo cítíš, že se to nehodí. Je to dobrá terapie, uvolníš tím přetlak, který v pubertě vzniká, jak se potácíš mezi změnami své osobnosti a touhou být pořád ta hodná poslušná holčička… a ono už to nějak nejde.

s pozdravem
Alue

Kam dál:

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

– Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho BE 2015-06-23 08:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tiež som "drzá". Vyšupli ma z niekoľko webov, nepáči sa im moja otvorenosť. A to som jemná, slušná, vtipná i diplomatická.

Ikona diskutujiciho iriska 2015-06-23 09:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je úžasný, ty máš Alue nějakou schopnost obrousit hrany, zjemnit, pohladit člověka v jakékoli situaci. Kéž by se každý člověk uměl k sobě chovat jako ty k nám!

Ikona diskutujiciho Svatka 2015-06-23 10:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to jsou rady nad zlato.Co bych za to dala Aluško,mít v pubertě poradkyni,jakou jsi ty!Moc krásný článek…

Ikona diskutujiciho kalamity jane 2015-06-23 10:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na tohle období si hodně pamatuju a musím říct, že i dnes mi pár lidí řekne jak jsem drzá. Ale já už se tomu směju, jelikož mé názory byli a jsou někdy protichůdné. Na to jim vždy odpovím, že nejsem drzá, říkám jen to co si myslím a pokud to nedokážou vzít je to jen jejich problém :). Samozřejmě je lepší taky někdy mlčet. Většinou to co považuji za pravdu je tak krutá pravda, aby to unesli a přátelství může být v prdeli :).

Ikona diskutujiciho Colliode 2015-06-23 11:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A já drze říkám, že to není přirozené 🙂

Ikona diskutujiciho Fellien 2015-06-23 14:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsem měla nedávno na toto téma rozhovor s taťkou. V pubertě jsem s ním vůbec nevycházela, pořád na mě řval, jen mě za něco trestal, neměl pro mě vlídného slova. Máma je zase někdy dost histerická a taky mi všechno v pubertě dávala sežrat, ačkoliv ne tak moc jako táta. Několikrát jsem dostala pořádně nařezáno, že si to pamatuju doteď. Nevzpomínám na to ráda. I když jsem tehdy měla pocit, že neříkám nic špatně a vše říkám slušně, oni měli pocit, že jsem drzá. A já už to teď s odstupem času vidím taky trošku jinak. Vím, že jsem spoustu věcí mohla říct jinak a dělala jsem chyby. Ale hlavně mi nedávno taťka řekl něco moc krásného. Řekl mi, že někdy lituje jak se ke mně choval, ale že důvod byl ten, že když jsem vlezla do puberty a začala se formovat má osobnost, začal vidět, jak strašně jsem mu podobná, že mám i stejné chyby jako on. A on nechtěl, abych taková byla. Chtěl abych byla lepším člověkem. To mě strašně dojalo a pochopila jsem jeho jednání. Nemohla jsem na to ale říct nic jiného než že chci být jako on, protože je můj vzor. Od té chvíle jsou veškeré spory zažehnány, samozřejmě je náš vztah chvílemi pořád napjatý, ale mnohem lepší než dřív. Třeba hodně rodičů nadává svým dětem právě proto, že jsou stejné jako oni sami, že mají stejné chyby a oni nechtějí, aby dělali v životě stejné chyby. Myslím si, že naši rodiče nechtějí, abychom papouškovali jejich názory. Možná chtějí, abychom byli sami sebou, bez jejich chyb. Mí rodiče určitě. Pochybuju, že by to tak neměl nikdo jiný… A je třeba si přiznat že ať chceme nebo ne, často jsme svým rodičům velmi podobní, ačkoliv to třeba není vidět vždy, v některých situacích se to projeví.

Ikona diskutujiciho AriaKeboke 2015-06-23 20:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, taky se s tím potýkám a to už bych měla mít pubertu za sebou (prý). Lidé prostě neradi slyší nepříjemnou pravdu. A když se nad tím zamyslíš, tak nejspíš ani ty nebudeš jiná, vzhledem k tomu, že sama píšeš, že se často urážíš. Já dřív často říkala otevřeně lidem, co jsem si myslela, říkala jsem svoji pravdu a lidé, hlavně tedy moji rodiče mi na to říkali, že jsem drzá. Neskutečně mě to vytáčelo. "Takže říkat pravdu, je být drzá?" Postupem času mi ale došlo, že se mnohdy chovám stejně, i já, když je mi něco vytýkáno se naštvávám a stahuju do sebe. Jó nepříjemná pravda se těžko přijímá a vůbec od druhých lidí! Protože, co ti má co druhý vytýkat, ať se nejdřív podívá na sebe! :D A vůbec to malé škvrně, které ještě o životě nic neví a které jsem ještě nedávno houpala v náručí! 🙂 Tak to prostě je. Věčný boj. Jak píše Alue, postupem času zjistíš, že cpát lidem svoji pravdu, ať je sebevíc pravdivá, když o ni nestojí, je zbytečné. Naděláš si tím akorát nepřátele a nikomu tím nepomůžeš. Rady dávej, pokud tě o ně lidé požádají. Názory říkej ve společnosti lidí, kteří tě respektují. A pokud jednou řekneš svůj názor ale lidé s ním nesouhlasí, drž se zlatého pravidla: Nepři se s nimi. Nesnaž se je přesvědčit, že tvůj názor je ten správný. Je to neskutečně otravné a zarytého stejně nepřesvědčíš, navíc nikdo neříká, že máš patent na pravdu a všechny tvé názory jsou správné. Časem, až trochu "zestárneš", tě možná i tvoji rodiče začnou respektovat, začnou vnímat tvé názory, protože pochopí, že už nejsi malá. No některým to nedojde nikdy… ale je tu jistá šance. 🙂

Ikona diskutujiciho Helene 2015-06-23 21:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsem si zrovna vzpomněla na větu díky které se moje mamka naštvávala snad úplně nejvíc. Hodněkrát, když jsem zlobila a ona mi vyčítala proč jsem ta špatná, jsem jí na to drze odpověděla: ,,No ale vždyť si mě tak vychovala!" :D :D :D Tos ji měla vidět jak najednou zrudla div se celá nepřevařila…,,No to teda ne, já jsem tě tak nevychovávala, nekecej blbosti!!!" A já samozřejmě jako správná puberťačka: ,,A kdo jako jinej mě vychovával, kde jsem to jinak měla pochytit?" A v tomhle momentě jsem měla vařečku skoro za zadkem :D

Ikona diskutujiciho Michal 2015-06-24 18:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc díky za článek, pomůže 🙂

Ikona diskutujiciho Přemek 2015-06-25 12:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dovolím si doplnit poznámku o dvou procesech, které se v pubertě dějí. První je biologický, druhý psychlogický.

Ikona diskutujiciho Nějaká ufounka 2015-06-27 20:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já mám zase problém, že vůči mě lidé mají děsné předsudky

Ikona diskutujiciho Emmy 2015-07-01 16:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Drzost? Co to vlastně je? Podle někoho je drzý člověk ten, co řekne pravdu, jde o to, jakým tónem to řekneš, ale jde o to, že lidstvo už neumí pravdu přijímat! Žijeme ve lži, přetvářkách a zradách:). Co potom člověk chce?

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek