Rodina mě nutí chodit do kostela – Co dělat?

26.2.2012 v Poradna 33

Dotaz:

Ahoj Aluška,

rozhodla som sa ti znovu napísať, pretože potrebujem vedieť, čo si o tom myslíš a tiež trochu poradiť. Takže začnem. Môj problém sa týka náboženstva. Moja mama ma odmalička učila kresťanstvu, čo som ako malá brala ako samozrejmosť a nejako extra to neriešila. No posledné 2 roky som sa začala zaujímať, prečo práve toto náboženstvo a pozorovala som samu seba, ako na mňa vplýva.

A pretože mama chodila každú nedeľu do kostola, brala aj nás. Posledný rok som sa tam akosi začala nútiť. Už som to nebrala tak, že je to súčasť mojej viery. Cítila som sa tam nepríjemne, mala som pocit, že tam nepatrím, aj napriek tomu že v Boha verím.

Neznášala som a stále neznášam tie strojené modlitby, ktoré ľudia vyslovujú a ani netušia o čom je reč. Nie je tam pre mňa nič zaujímavé, nič čo by mi pomohlo v živote alebo ma obohatilo. Rozhodla som sa porozprávať s mamou. Myslíš, že ma pochopila?


Ja som si to myslela tiež, veď ma nemôže nútiť do niečoho, čo sama nechcem. No mýlila som sa.

Začala po mne kričať, že aký dôkaz potrebujem,aby som uverila v Boha (ako inak prekrútila moje slová) , a že asi chcem ochorieť, keďže nie som vďačná za to, že mám všetko.

Aby toho nebolo málo začala sa mi vyhrážať, že do kostola chodiť budem, a ak nie nebude ma púšťať von s kamarátmi a budem sedieť doma. (Mám 15, takže by to mohla spraviť a toho som sa bála.)

Úplne ma to dorazilo a odišla som naštvaná a zároveň smutná do izby. A premýšľala. Zrazu som si uvedomila, že celá moja rodina by bola najradšej keby som bola niekým úplne iným. Starká mi často vravievala, prečo nie som taká a taká a prečo nie som ako TO dievča, ktoré chodí každý deň pomaly do kostola, nepapuľuje, poslúcha…raz mi povedala, že som úbohá, pretože som nemala rovnaký názor ako ona.

Obidve sú akési kresťanské fanatičky. Áno, ovládol ich Matrix. Úplne. Celú moju rodinu. Ale ja nechcem byť ako oni. Vo všetkom hľadať len to zlé a báť sa, že ak nebudem ako ostatní, pôjdem do pekla alebo ochoriem kvôli tomu, že nebudem chodiť do kostola. Veď to je choré.

Koľkokrát som sa zdôverila svojmu anjelovi a naozaj mi pomohol. Pomaly je už jedinou bytosťou, ktorá ma dokáže pochopiť. No ani sa nenazdám a zase príde niekto, kto mi vysaje energiu a cítim sa kvôli nemu zle. Ešte sa bude mama čudovať, prečo sú pre mňa priatelia často dôležitejší ako rodina. A ja už neviem, čo spraviť, tak ťa prosím o radu. Prepáč, že som sa tak rozpísala, ale už som to niekomu musela povedať. Ak odpíšeš, budem rada.

P.S. Tvoje stránky milujem, veľakrát mi pomohli. 🙂 Teším sa na ďalšie články. Drž sa 🙂

Odpověď:

Ahoj,
To je zvláštní, jak jsou ti lidé šablonovití, protože tyhle věci jsem jako dítě zažila také.
,,Podívej na sestry Horákovy, všechny čtyři chodí každý den do kostela, zpívají, chodí ke zpovědi a každý den se modlí, proč nejsi jako ony? Ony půjdou určitě všechny do nebe.“ – Tohle jsem já poslouchala, když mi bylo tak 6-8 let. Přišlo mi to už v té době hrozně stupidní.
Nakonec jsem se trhla a s tím nebyly takové problémy jako u tebe, ale zase vyhrožování ,,Jestli nebudeš dělat to či ono, nepůjdeš ven a s tím a oním se stýkat nesmíš.“ jsem zažila také – Seberou klíče, zamknou všechny dveře, vlezou ti do mobilu… Jojo, to by teda časy… fujtajbl.

Ty máš teď prakticky dvě možnosti a záleží fakt jenom na tobě, co si vybereš.
V podstatě fanatik, když mu řekneš, že už nebudeš chodit do kostela, neslyší ,,Já tam chodit nebudu“, ale přeloží si to jako ,,Jsem satanovo plémě a půjdu do pekla.“
Proto pak reaguje takhle přehnaně. Alespoň vidíš, jací jsou tito lidé. Hubu mají plnou lásky, ale jakmile cukneš, ukážou ti svoji nenávist, mstivost a pokusí se tě ovládat strachem, protože oni sami jsou také strachem ovládaní.
Z kostela si natáhnou tolik destruktivní energie, že se tomu skoro ani věřit nedá, potom je ta destrukce ovládne a dělají přesně to, co popisuješ.

Takže jaké jsou možnosti…
1. Skloníš hlavu a budeš tam chodit, přestože nechceš a přestože je to nezdravé a špatné, ale doma bude klid a brzy se na to zapomene.

2. Si postavíš hlavu, ale v tom případě budeš muset s následky počítat. Nemusí se stát nic. Třeba bude jenom pár dní řev, pár pokusů tě držet doma, ale nakonec povolí. Ale zamysli se, kdyby došlo doma k nějaké extrémní situaci, kdyby někomu opravdu nějak nečekaně ruplo v bedně a zkoušel třeba z tebe vyhánět satana (Nedělám si srandu, tohle se stává docela často), nebo ti vzali mobil, nebo tě považovali za sektářku a satanistku, a podobně, jestli máš kam a za kým utéct. (Strejda, nějaká jiná babička, kdokoliv)

Totiž jestli se o sebe v patnácti letech nepostaráš a jestli nemáš za kým jít a jestli se dá očekávat, že to bude doma hodně husté, možná by bylo lepší tu hlavu sklonit. Nemusíš se podvolovat donekonečna. Až budeš starší, klidně může přijít ta vhodná doba, kdy hlavu zvedneš a zmizíš z baráku, ale jestli nemáš tu možnost, snaž se doma moc nečeřit vodu a nedráždit je, ono to někdy může dopadnout fakt blbě.

Tvoje snaha si promluvit je známkou odvahy a moudrosti, to se cení, ale jestli to celé je jenom o tom v neděli jít a dvě hodiny se tam nudit, raději to podstup, ale mysli na to, že bys ještě ten den měla vždycky zajít někam do přírody, obejmout strom a poprosit ho, aby z tebe sundal destrukci, protože to co se děje s lidmi v kostelech, je vážně nechutné. – Alespoň energetický účinek tím minimalizuješ a doma budeš mít klid, podle mě to za ten řev a možné problémy nestojí, to se ještě dá překousnout.

Mysli si klidně v kostele něco o zadní části těla, mysli na svého anděla, přemýšlej si nad svými věcmi a vyčkej toho správného času, až si to budeš moci udělat po svém. Zatím evidentně není dvakrát moudré zakládat požáry a pálit mosty, protože v patnácti letech člověk zkrátka samostatný není a zázemí potřebuje… mě bylo 16, když jsem z domova odešla, mám známou, která zase odešla v sedmnácti letech, ale zezačátku to budování vlastního života v takto nízkém věku není lehké.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Reakce:

Ahoj,

Rozmýšľala som nad tým a máš pravdu. Doma by z toho nebol len požiar, ale rovno peklo. Počkám teda, kým nastane vhodný čas, kedy mi už mama nebude môcť rozkazovať, čo mám robiť.

Mimochodom presne to robím. Vždy myslím na svojho anjela a rozprávam sa s ním, potom mi to rýchlejšie ujde a som konečne voľná Ďakujem veľmi za odpoveď a za pomoc. Vážim si to.

Kam dál:

Další obrázky Víl – ZDE

Otevřít rubriku ,,Poradna: Životní směr“ pro další otázky a odpovědi

Máte otázku, se kterou vám mohu pomoci? Ptejte se do ►mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

Komentáře

Ikona diskutujiciho Farah 2012-02-26 06:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Skoda, ze ten matrix nejvice pusobi prave na rodice. Taky jsem poslouchala, ze nejsem takova-no jak by si me predstavovali a ted evidentne po dobu, kdy asi nepredlozim dukaz o mem platu z prace, tak budou rejpat, ze nejsem tam, kde by si me predstavovali a furt dokola :D A zajimave je, ze cim vic solili do mne tyhle reci, tim vic jsem se nasledne zacla odchylovat od "prumernych" meritek.

Ikona diskutujiciho Ann Taylor 2012-02-26 07:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jen bych dodala k možnosti dvě – pokud by se to vyhrotilo až do takových extrémů, je to prakticky týrání a děvče může vždycky na sociálku, na policii, nebo svěřit se jakékoli jiné organizaci, která by jí mohla pomoct. Pak už je jen problém v tom, zda by to ten, kdo by to pak řešil, viděl pravdu, nebo by se rodina začala chovat jako ideální, přetvařovat a po konci aféry by teror začal nanovo…

Ikona diskutujiciho Alue 2012-02-26 07:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Prosimtě, proč by mělo být kamarádství s tebou nějak špatné? – Podle písmenek jsi velice inteligentní a s dobrým srdcem… Jo jak se oblékáš, to samozřejmě nevím, ale zase to je věc, podle které hodně rodiče posuzují kamarády svých dětí. – Nemáš třeba dredy, glády a zelené vlasy? :D

Ikona diskutujiciho Jindra 2012-02-26 08:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Ne, tahat do toho úřady je nesmysl. Jednak to rodiče můžou brát jako kudlu do zad, může to nenapravitelně poškodit vztahy. Jde snad pouze o kostel a ne o týrání a další problémy? A odebrání od rodiny a umístění na celý tři roky v nějakým diagnostickým ústavu ani není lepší řešení. Jinak za mě, já musel chodit do kostela jen, když jsme byli zrovna u prarodičů na vesnici na návštěvě. Tam to bylo automatické. Hrozně jsem se tam nudil a jen se těšil dom. Vyloženě negativní energie jsem tam ale nikdy necítil, ani později v dospělosti. Později už jsem to bral jinak. Nechodil tam s nadšením, ale bral to jako určitej projev víry a sebeodříkání, že kvůli tomu musím vstávat a překonat se. Hodně taky záleží, jaký je p. farář. Jaká je to osobnost a jak podá výklad. Někteří jsou opravdu dost dobří a dokážou předat různé ušlechtilé myšlenky a vyvolat pozitivní naladění. A taky v některých kostelech mají výborný sbor. Hrajou už dnes často modernější písničky, s kytarou a občas jsem si připadal jako na koncertě a moc se mi to líbilo. Poslední rok už tam nechodím, pravidelné čtení tohoto blogu postavilo určitej blok mezi mě a kostel a docela dlouho jsem se s tím musel vyrovnávat. Rozhodně ale nesdílím názor Alue, že kostel nebo hřbitov je zlo a nesmí se tam chodit. Každej by si to měl sám pro sebe ujasnit a nenechat se moc ovlivňovat druhýma.

Ikona diskutujiciho Myna 2012-02-26 08:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nedávno jsem se koukala na Amerika hledá topmodelku. Byla tam jedna věřící, co se furt dovolávala Ježíše, ale potom za  jednou docela milou soutěžící přišla její přítelkyně (byla to lesba), načež ta věřící na ní začala ječet aby vypadla, a pak teda "svolila" a řekla, že každý má své hříchy a aby tam teda zůstala, že ONA to vydrží..:)

Ikona diskutujiciho malé srdce 2012-02-26 09:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je známkou nevyzrálosti duše, když člověk nutí druhého člověka chodit do kostela. Každý jeden člověk kráčí od sebe k sebe a je to jen a jen jeho cesta a nikdo nemá právo mu do jeho cesty kecat a určovat mu směr, pokud o to ta duše nestojí. Dokonce ani Bůh ne ( namísto Boha si tam dosaďte co jen chcete ) Dogmatická náboženství založená a udržující pouhou lidskou organizací, jsou tím největším zlem. Ale i taková mají svůj účel pro toho, kdo ještě potřebuje svou opěrnou berličku, bez které by neměl odvahu chodit. Avšak kdo upřímně hledá, nachází a na to skutečně nepotřebuje být součástí nějaké lidmi vytvořené organizace. Já jsem na své cestě prošel mnohými náboženskými systémy a mnohými sektami, abych se nakonec všeho vzdal a našel sebe. Buďte svobodní ve své víře a buďte moudří ve své Pravdě. To znamená, nevnucujte někomu svou pravdu a na druhé straně respektujte  pravdu  druhého, protože i jeho pravda, byť by byla sebe-lživější, je pro něho tou jedinou správnou v té dané chvíli.

Ikona diskutujiciho Clarté 2012-02-26 10:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Máš úplnou pravdu v tom, že když nevěříš, tak v tobě pánbíčkáři hledají spolupráci se satanem a podobné :D Já znám pouze jednoho faráře, co tohle nedělá. Když mě vidí, tak je ze mě sice na mrtvičku, protože během našeho hovoru většinou poruším tak tři přikázání:-D Ale on vždycky jen spráskne ruce a praví "Dítě Boží!"

Ikona diskutujiciho Tre 2012-02-26 11:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Neberte to jako spam, jen chci se s Vámi podělit o super dojemnou písničku, nikdy jsem nikoho neviděla, takto krásně vyjádřit své city 🙂http://www.youtube.com/watch?v=aLDsgNk2Jjw&feature=youtu.be

Ikona diskutujiciho Lady Rovena 2012-02-26 12:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zvláštní jak křesťané hlásají lásku a všechny tyhle krásné věci kolem a když teda má na lásku dojít, tak se to nějak zvrtne a láska se čudu. No naštěstí jsem takové problémy neměla (i kyž byly samozřejmě jiné), ale děkuji Vesmíru, že mě nikdo nenutil čemu mám nebo nemám věřit :o)

Ikona diskutujiciho Božka 2012-02-26 15:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

… když jsem byt, tak poznávám, co činiti nemám… dá sa to brať aj takto. Ak prestaneme odovzdávať´ďalej to, čo berieme ako nespravodlivosť, naučíme sa vciťovať do pocitov iných – potom môže prísť zmena.

Ikona diskutujiciho Deine 2012-02-26 15:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naštěstí taťka ani máma nikdy nebyli tak zatvrzelí, ale babička, děda a teta, to jsou ti praví fanatici 🙂 Byla jsem v křesťanství vychována, ale časem jsem si udělala o všem vlastní posudek :). Pořád mi říkají, že jsem ztratila víru a, že za to můžou ty moje filmy a knížky, které jsou okultní :D (sci-fi), ale já jsem odjakživa taková, že ráda všem odporuju a na tresty kašlu, takže semnou moc nemají co dělat :D.

Ikona diskutujiciho Vesmírná Sestra Khalia 2012-02-26 17:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jojo, tohle mi trošku připomíná mé situace :/ Je mi také 15 a bohužel má rodina je také v Matrixu až po uši. Prolézání mobilu a narušování mého soukromí si moc dobře vybavuji… áchjó >:( Díky Bohu, že mne takto násilně nenutí chodit do kostela, to bych z domu fakt zdrhala… fujky!

Ikona diskutujiciho Verča 2012-02-26 23:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsem do kostela musela chodit už odmala, ale pak mi tam začalo bývat špatně.Vždycky před příjímáním.Vždycky.Chtěl mě někdo ochránit před tím bílým kolečkem?Nevím, alespoň jsem šla na vzduch.Potom jsem tam nechtěla chodit.Mamina to taky nechtěla slyšet a měla hloupý kecy, ale ráno jsem dělala že spím a pak po nějakém týdnu už jsem tam nechodila. Juhuu 🙂

Ikona diskutujiciho Krasivija 2012-02-27 00:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ajaj, tak to moji rodiče jsou ještě docela normální. Vždy mě nutili chodt jen do školy, ale to jim odpouštím. Už jsem si zvykla. Už tam chodím trpěět dobrovolně. Ha. Stejně potřebuju ještě nějaký čas, než budu schopná se uplatnit v životě. Potřebuju čas na to, aby se rozvíjel můj spisovatelský talent. A nejvíc inspirace mám právě v hluku o přestávkách.

Ikona diskutujiciho Efs 2012-02-27 08:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jé to znám:) Moc dobře to znám. To, že mě naši nutili do kostela, byla asi hlavní příčina toho, že jsem zanevřel a na dvacet let se ze mě stal "atheista" a "materialista". Teprve po letech jsem se vrátil ke komplexnějšímu pohledu na svět. Včil se považuji za křesťana, ačkoli k tomu nepotřebuji žádné formálně organizované společenství (např. církev).

Ikona diskutujiciho stenly911 2012-02-27 08:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já měl tu výhodu, že jsem si už ve věku asi 6 let vimínil, že do kostela chodit nebudu u mých rodičů i babičky. A docela jsem měl dlouhou dobu klid, ale pak po víc jak deseti letech chtěla moje matka, abych šel na půlnoční, tak to jsem šel, dalo se to vydržet, ale většinu tý mše jsem byl venku. A poté, co jsem v praze absolvoval jednu z přednášek TM, tak už vím proč…. Mimochodem nemůže autorka tohoto článku to zkusit taky, aspoň tak na 20 minut bejt venku ? Viz jeden z předchozích článků od Alue. Aspoň na chvilku se můžeš jít každej, aniž by vzbudil podezření..

Ikona diskutujiciho Farah 2012-02-27 08:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]:Nene, zadne dredy ani glady ci zeleny vlasy :D ani oblecenim jsem nebyla nikdy napadna a po zmene me jeji rodice v islamskem nevideli :D Proste lisit se vadi-jim to vadi a pro ne staci mych 150cm a staci slyset ve skole pomluvy, coz mohlo pusobit jako nakaza, aby se odemne take distancovali- rika se tomu myslim ostrakizmus. Nejprve v kolektivu ztracis respekt a na veci zustavas sama a pak se rozjedou ty pomluvy. Ze jsem chytra a na tridu to bylo moc? Zavist a za tu jejich jsem holt 9let platila.

Ikona diskutujiciho Alue 2012-02-27 09:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]: Tohle absolutně chápu.

Ikona diskutujiciho Berenika 2012-02-27 19:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ako malá som kostoly milovala, ale teraz už tam nerada chodím. Zvonku výzorovo a všeobecne na mňa dobre pôsobia.

Ikona diskutujiciho Královna 2012-02-27 19:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Doporučuju ti obrátit se na faráře. Možná se to zdá ošklivé – obracet se o pomoc mimo rodinu, ale farář může tvé mamce vysvětlit, s čím máš problém. Zdá se to neuvěřitelné, ale mezi dospělými to tak funguje. Když jim to samé, co ty, řekne jiný dospělý, pochopí to! Apropos – sborů a církví je hodně – jdi se podívat i jinam. Třeba pak i dokážeš něco přinést k vám 🙂

Ikona diskutujiciho Firzen 2012-02-27 21:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Určitě bych se s tím nesmířil. Za vlastní svobodu stojí bojovat a je úplně jedno, jaké budou následky. Za svoji snahu totiž budeš odměněna tak jako tak!

Ikona diskutujiciho Otazník 2012-02-27 22:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jestli už jsi tak velká, že chceš mít na věci vlastní názor, tak vezmi na vědomí, že tvé rodiče už nezměníš, a pokud je máš ráda, tak jim pokud možno vyjdeš vstříc. Pokud jsi tak velká, že máš už vlastní názor a chceš se podle něj řídit, tak začni vést s rodiči debatu o tom proč už nechceš chodit do kostela. Debatou mám na mysli klidný nevzrušený rozhovor o podstatě toho co se v rozhovoru řeší, se snahou o maximální pochopení druhé strany. Pokud jsou tví rodiče dostatečně rozumní, tak se spolu dříve nebo později (připrav se ovšem na to, že to bude to trvat velmi dlouho) dohodnete, pokud ne, vyjdi jim vstříc tak jak jsi jen schopná. Jinak si dělej co chceš, ale pomni, že vzít svůj život do svých rukou je velká zodpovědnost. Velká zodpovědnost. Na to ale přijdeš až později. Až budeš sama cítit zodpovědnost za někoho jiného.

Ikona diskutujiciho Alue 2012-02-28 09:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[21]: To jsi měl ještě štěstí… já když nesklonila chlavu, tak jsem měla to co ty cca 5 let… a možná až teď konečně vyšlo najevo, na čí straně byla a je pravda, což je velmi smutné.

Ikona diskutujiciho Ota 2012-02-28 12:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Odešel jsem z domu v 17-ti letech. Ne kůli vyhrocenému konfliktu s rodiči, i když jsem si se svým druhým, nevlastním otcem, názorově v mnohém nerozumněl. Ale proto, že doma pro mé zájmy a koníčky nebylo místo. Nevlastnímu otci vadilo, že jsem po nocích dělal v koupelně fotky a on si musel chodit mýt ruce do kuchyně. Tak jsem se na víc jak rok přestěhoval k babičce a k dědovi na vesnici, kde bylo víc místa. V 18-ti jsem nakonec skončil nezávisle na podnájmu. V mém dětství či dospívání nehrozilo, že by mne někdo nutil chodit do kostela. Na přaní babiček jsem byl pokřtěn, ale křestní list rodiče raději vyhodili, abych neměl v životě problémy :-) Naopak jsem se stal pro rodinu nebezpečný, když jsem se začal o křesťanství zajímat a ještě k tomu začal jezdit do Polska na poutě. Ale tehdy k materialismu jiná duchovní alternativa u nás nebyla. V Polsku na poutích jsem však potkal hippies, mezi kterými byli alternativci všeho druhu – budhisti, křisnovci, agnostici, ateisti a lidi, kteří se nechtěli nikam zařazovat a bylo to nádherné harmonické společenství lidí, v kterém jsem zažil nejúžasnější věci svého života, a které fungovalo i přes různé pohledy na svět, zcela harmonicky a byla tam obrovská míra tolerance k druhému. Vlastně ani nebylo důležité, za koho se druhý považuje. Říkalo se : "fajn, že jsi", "dobře, že jsi s námi" a lidé se o všechno dělili – o názory, myšlenky, city i pocity, o své jídlo a pití, o střechu nad hlavou…. Myslím, že tam před více jak 30-ti lety probíhalo něco, kam nás teprve nyní dostává současná transformace našeho vědomí a vnímání reality. Byli jsem v jednotě, harmonii a štěstí, bez ohledu na materiální a životní podmínky, pokud jsme byli spolu, a děly se zázraky.

Ikona diskutujiciho Anub 2012-02-28 22:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ono je si třeba uvědomit, že chrámy a kostely se stavěly výhradně za účelem poukázání na vyvěrající energii, která má "moc" dělat lidem dobře, uzdravovat a další věci a rovněž právě za účelem co nejlepšího transportu myšlenek ke Zdroji. Bohužel ne každý kostel je čistý, sám jsem jich pár obešel a prostě v některém se cítíte super, v jiném už u vchodu dostanete facku negativní energií, že máte chuť ihned odejít a místo radosti Vás bolí hlava. Lidé co poté sedí v takovémto "zaneřáděném" kostele jsou nevnímavý a jen slepě naslouchají něčemu čemu nerozumí. Já té holčině fandím, je dobře, že se staví na odpor, není jí to příjemné, tak tam nechce chodit a to je dobře. Proto pravidelná nedělní modlitba k Bohu není na škodu, ale vznášejte díky Bohu nezávisle, ne fanaticky.

Ikona diskutujiciho onni 2012-02-29 16:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dlouho jsem tady uz nebyla (z mnoha duvodu) a pak sem vlezu a prectu si zrovna tohle :D

Ikona diskutujiciho Alue 2012-03-01 10:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[26]: Fanatici se ale chápou navzájem, to je uzavřená skupina, kam se nedostaneme… díky za tvoji zkušenost 🙂

Ikona diskutujiciho Meme 2012-03-01 12:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám podobnou zkušenost jako omni. Díky bohu rodina fanatická nebyla, ale do kostela mě jednu dobu museli postrkovat. Zvolila jsem taktiku – půjdu tam, odsedím to, ale to je vše. Byly doby, kdy jsem se vztekla kvůli chování lidí v kostele, ale pak mi to začalo být jedno. Přišla totiž jsem na to, že v kostele si můžu udělat svoji osobní meditaci, projít všechny myšlenky, které jsem nestihla pořádně promyslet a trochu se pobavit na ostatních v kostele. Díky bohu postupem času a díky této pasivitě všichni pochopili, že do tohodle někoho nutit je blbost..Když jsem se vztekala, že tam nechci, tak tím tuplem mě tam cpali, ale po téhle ignoranci, už mi to nikdo ani nenavrhne 🙂 Přeju hodně zdaru pisatelce dopisu, ať to dobře dopadne!!

Ikona diskutujiciho fimfulin 2012-03-08 23:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]: Přeji slečně hodně sil na zvládnutí NŽS(náročné životní situace). Snad si z příspěvků vybere to co jí bude nejvíc vyhovovat a co pomůže. Špatné není řídit se příslovím, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Co takhle chodit do kostela zpívat na kůr(funusy,křtiny,svatby apod.)? Přání rodičů bude vyslyšeno, bude chodit do kostela a ještě budou spokojeni, že mají hodnou dcerušku, která zpívá pánubohu :-) a dostane se tam kam jiní ne. To co napsal-a ANUB je velmi zajímavé. Hodně starý koncentrovaný energetický guláš. :-)

Ikona diskutujiciho Kafuboss 2012-04-16 02:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajimavy pribeh. Ono je strasne dulezite jaky je i knez, a jestli se ty mse jen slepe odrikavaji… Drive jsem mel pri msi stejne pocity, ale dneska me hodne pomaha novy knez a jeho nazory + kazani. Je stale o cem premyslet. Pri msi se dokonce nekdy zasmejeme. Slecne bych zkusil poradit at zmeni kostelicek – tedy pokud je to mozne, nebo tam muze chodit mimo msi – proste se pomodlit. Nekteri rodice jsou presvedceni, ze sve deti musi neustale vodit za ruku. Mozna je potreba je presvedcit, ze jsem jiz natolik duchovne vyspely, ze jejich pomoc nepotrebujeme. Mozna by prospelo si s mamou popovidat o duchovnich smerech – teda pokud je maminka otevrena diskuzi. Chapu, ze pokud je nekdo slepe verici, tak diskuze nepripada v uvahu. Pak takove lidi lituji, protoze oni vlastne nevi proc veri a proc chodi do kostela. Maji neco strojove naucene a nedokazou to implementovat do sveho zivota. A tim ze ji do kostela nuti, tim ji vlastne od Pana odtahuji. Ma to presne opacny efekt, nez to co se po ni chce. A stejne za par let, si to bude delat po svem…

Ikona diskutujiciho karla 2012-06-03 00:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško, souhlasím s Tebou navrhovaným řešením, je velmi rozumné. Jen bych chtěla říct, že "mít plnou hubu lásky" a pak přehnaně zareagovat, když dítě odmítne chodit do kostela, to se podle mě od té lásky moc nevzdaluje. Protože věřící fanatický rodič nechce, aby jeho dítě přišlo do pekla. Protože ho miluje. Je nesprávně přesvědčen, že to chození do kostela, ke zpovědi atd. je podmínka, jak se tomu peklu vyhnout, a proto je ochoten svoje dítě k tomu kostelu nutit, protože si myslí, že ho tím zachrání před peklem. Tvůj blog jsem navštívila jen párkrát a obecně mám dojem, že máš problém s křesťanstvím, církvemi atd. Podotýkám, že to nemusí být pravda, prostě to na mě z několika článků tak působilo. Jestli se nepletu a opravdu to tak je, pak Ti asi někdo z křesťanů ublížil, že je nemáš ráda. Chtěla bych se ale za nás přimluvit, jsme jen chybující lidé, kteří nemají tu jedinou správnou pravdu, ale snaží se hledat Boží lásku a žít "správně". Myslím, že tím nikomu neškodíme. Rodiče této dívky třeba možná konkrétně ano, ale stejně tak bych mohla být autorkou nějakého dotazu já v patnácti, kdybych tehdy znala tento blog, a chtěla bych vědět, co mám dělat, když mi mí nevěřící rodiče do kostela chodit zakazují. Proto prosím o větší pochopení pro křesťany. Jsi moudrá dívka, myslím, že víš, co jsem se snažila říct…

Ikona diskutujiciho Ja 2012-10-28 16:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mne to nenuti ja to proste chci

Ikona diskutujiciho jana 2013-03-10 12:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mě je skoro 22 a zažívám totéž,studuju takže si nemůžu dovolit se odstěhovat,ale počkej až se najdeš přítele,budeš chtít být s ním,po čase u něj přespávat,třeba s ním i začít bydlet a najednou to bude čím dál větší problém a už to nebude jen to že musíš přetrpět kostel a před jídlem se pořád modlit,ale najednou se oběví věci,které ti budou vadit daleko víc a víc tě omezovat už ne jen tvůj čas,ale budou tě omezovat jako osobnost.někdo řekne,seš dospělá,můžeš si dělat co chceš..bohužel to tak není,mě trvalo celých 5let,než jsem se dopracovala do fáze kde jsem ted a to je, že na víkend(nebo ob víkend) jezdívám za přítelem a doma musím říct, že chodím do kostela,prostě lžu abych to udržela pod pokličkou.ano,jsem ubohá,vím to a vadí mi to,ale co můžu jiného dělat když svoje vlastní rozhodnutí nemůžeš říct nahlas a když řekneš,tak je to špatně a nikdo to nepochopí..a možná to není jen o tobě nebo rodičích,je to taky o tom "aby lidi nic neřekli"-jak to na vesnicích bývá…dnes ráno jsem od své matky slyšela:budeš chodit do kostela at chceš nebo ne(z tohoto si každý může udělat názor sám)

Napsat komentář: Tre Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek