Dotaz:
Ahoj Aluška,
rozhodla som sa ti znovu napísať, pretože potrebujem vedieť, čo si o tom myslíš a tiež trochu poradiť. Takže začnem. Môj problém sa týka náboženstva. Moja mama ma odmalička učila kresťanstvu, čo som ako malá brala ako samozrejmosť a nejako extra to neriešila. No posledné 2 roky som sa začala zaujímať, prečo práve toto náboženstvo a pozorovala som samu seba, ako na mňa vplýva.
A pretože mama chodila každú nedeľu do kostola, brala aj nás. Posledný rok som sa tam akosi začala nútiť. Už som to nebrala tak, že je to súčasť mojej viery. Cítila som sa tam nepríjemne, mala som pocit, že tam nepatrím, aj napriek tomu že v Boha verím.
Neznášala som a stále neznášam tie strojené modlitby, ktoré ľudia vyslovujú a ani netušia o čom je reč. Nie je tam pre mňa nič zaujímavé, nič čo by mi pomohlo v živote alebo ma obohatilo. Rozhodla som sa porozprávať s mamou. Myslíš, že ma pochopila?
Ja som si to myslela tiež, veď ma nemôže nútiť do niečoho, čo sama nechcem. No mýlila som sa.
Začala po mne kričať, že aký dôkaz potrebujem,aby som uverila v Boha (ako inak prekrútila moje slová) , a že asi chcem ochorieť, keďže nie som vďačná za to, že mám všetko.
Aby toho nebolo málo začala sa mi vyhrážať, že do kostola chodiť budem, a ak nie nebude ma púšťať von s kamarátmi a budem sedieť doma. (Mám 15, takže by to mohla spraviť a toho som sa bála.)
Úplne ma to dorazilo a odišla som naštvaná a zároveň smutná do izby. A premýšľala. Zrazu som si uvedomila, že celá moja rodina by bola najradšej keby som bola niekým úplne iným. Starká mi často vravievala, prečo nie som taká a taká a prečo nie som ako TO dievča, ktoré chodí každý deň pomaly do kostola, nepapuľuje, poslúcha…raz mi povedala, že som úbohá, pretože som nemala rovnaký názor ako ona.
Obidve sú akési kresťanské fanatičky. Áno, ovládol ich Matrix. Úplne. Celú moju rodinu. Ale ja nechcem byť ako oni. Vo všetkom hľadať len to zlé a báť sa, že ak nebudem ako ostatní, pôjdem do pekla alebo ochoriem kvôli tomu, že nebudem chodiť do kostola. Veď to je choré.
Koľkokrát som sa zdôverila svojmu anjelovi a naozaj mi pomohol. Pomaly je už jedinou bytosťou, ktorá ma dokáže pochopiť. No ani sa nenazdám a zase príde niekto, kto mi vysaje energiu a cítim sa kvôli nemu zle. Ešte sa bude mama čudovať, prečo sú pre mňa priatelia často dôležitejší ako rodina. A ja už neviem, čo spraviť, tak ťa prosím o radu. Prepáč, že som sa tak rozpísala, ale už som to niekomu musela povedať. Ak odpíšeš, budem rada.
P.S. Tvoje stránky milujem, veľakrát mi pomohli. 🙂 Teším sa na ďalšie články. Drž sa 🙂
Odpověď:
Ahoj,
To je zvláštní, jak jsou ti lidé šablonovití, protože tyhle věci jsem jako dítě zažila také.
,,Podívej na sestry Horákovy, všechny čtyři chodí každý den do kostela, zpívají, chodí ke zpovědi a každý den se modlí, proč nejsi jako ony? Ony půjdou určitě všechny do nebe.“ – Tohle jsem já poslouchala, když mi bylo tak 6-8 let. Přišlo mi to už v té době hrozně stupidní.
Nakonec jsem se trhla a s tím nebyly takové problémy jako u tebe, ale zase vyhrožování ,,Jestli nebudeš dělat to či ono, nepůjdeš ven a s tím a oním se stýkat nesmíš.“ jsem zažila také – Seberou klíče, zamknou všechny dveře, vlezou ti do mobilu… Jojo, to by teda časy… fujtajbl.
Ty máš teď prakticky dvě možnosti a záleží fakt jenom na tobě, co si vybereš.
V podstatě fanatik, když mu řekneš, že už nebudeš chodit do kostela, neslyší ,,Já tam chodit nebudu“, ale přeloží si to jako ,,Jsem satanovo plémě a půjdu do pekla.“
Proto pak reaguje takhle přehnaně. Alespoň vidíš, jací jsou tito lidé. Hubu mají plnou lásky, ale jakmile cukneš, ukážou ti svoji nenávist, mstivost a pokusí se tě ovládat strachem, protože oni sami jsou také strachem ovládaní.
Z kostela si natáhnou tolik destruktivní energie, že se tomu skoro ani věřit nedá, potom je ta destrukce ovládne a dělají přesně to, co popisuješ.
Takže jaké jsou možnosti…
1. Skloníš hlavu a budeš tam chodit, přestože nechceš a přestože je to nezdravé a špatné, ale doma bude klid a brzy se na to zapomene.
2. Si postavíš hlavu, ale v tom případě budeš muset s následky počítat. Nemusí se stát nic. Třeba bude jenom pár dní řev, pár pokusů tě držet doma, ale nakonec povolí. Ale zamysli se, kdyby došlo doma k nějaké extrémní situaci, kdyby někomu opravdu nějak nečekaně ruplo v bedně a zkoušel třeba z tebe vyhánět satana (Nedělám si srandu, tohle se stává docela často), nebo ti vzali mobil, nebo tě považovali za sektářku a satanistku, a podobně, jestli máš kam a za kým utéct. (Strejda, nějaká jiná babička, kdokoliv)
Totiž jestli se o sebe v patnácti letech nepostaráš a jestli nemáš za kým jít a jestli se dá očekávat, že to bude doma hodně husté, možná by bylo lepší tu hlavu sklonit. Nemusíš se podvolovat donekonečna. Až budeš starší, klidně může přijít ta vhodná doba, kdy hlavu zvedneš a zmizíš z baráku, ale jestli nemáš tu možnost, snaž se doma moc nečeřit vodu a nedráždit je, ono to někdy může dopadnout fakt blbě.
Tvoje snaha si promluvit je známkou odvahy a moudrosti, to se cení, ale jestli to celé je jenom o tom v neděli jít a dvě hodiny se tam nudit, raději to podstup, ale mysli na to, že bys ještě ten den měla vždycky zajít někam do přírody, obejmout strom a poprosit ho, aby z tebe sundal destrukci, protože to co se děje s lidmi v kostelech, je vážně nechutné. – Alespoň energetický účinek tím minimalizuješ a doma budeš mít klid, podle mě to za ten řev a možné problémy nestojí, to se ještě dá překousnout.
Mysli si klidně v kostele něco o zadní části těla, mysli na svého anděla, přemýšlej si nad svými věcmi a vyčkej toho správného času, až si to budeš moci udělat po svém. Zatím evidentně není dvakrát moudré zakládat požáry a pálit mosty, protože v patnácti letech člověk zkrátka samostatný není a zázemí potřebuje… mě bylo 16, když jsem z domova odešla, mám známou, která zase odešla v sedmnácti letech, ale zezačátku to budování vlastního života v takto nízkém věku není lehké.
Hodně štěstí 🙂
Alue
Reakce:
Ahoj,
Rozmýšľala som nad tým a máš pravdu. Doma by z toho nebol len požiar, ale rovno peklo. Počkám teda, kým nastane vhodný čas, kedy mi už mama nebude môcť rozkazovať, čo mám robiť.
Mimochodom presne to robím. Vždy myslím na svojho anjela a rozprávam sa s ním, potom mi to rýchlejšie ujde a som konečne voľná Ďakujem veľmi za odpoveď a za pomoc. Vážim si to.
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Poradna: Životní směr“ pro další otázky a odpovědi
• Máte otázku, se kterou vám mohu pomoci? Ptejte se do ►mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
Poslední komentáře
-dodo Ahoj, můžu se zeptat jestli skutečně existují vílí…
-Lily Wow, skvělý článek! :D děkuji a ukládám.
-zuzi Článek o krizi středního věku... a v diskuzi…
-Květa Tak to jsem se zase jednou hezky pobavil:-)…
-Rambousek