Rozhovor s Bohem

19.2.2007 v Zážitky 9

Tak tohle už je hodně dávno, myslím tak když mi bylo 12-13…

To jsme s kamarádkama a mojí sestrou udělaly takovou ,,černou hodinku” a zkoušely jsme automatické psaní. (Člověk si vyčistí mysl, zavře oči a.. prostě něco začne psát, nebo kreslit.)

Tak moje sestra napsala sem tam nějakou hoodně ošklivou větu… asi k ní mluvilo cosi negativního… Katce nevycházelo nic, a její sestře Elišce… no to bylo maso… ležela na zemi, hlavu skoněnou, zavřený oči, byla jakoby v tranzu, protože šla špatně probírat a na papíře se jí objevovalo ,,já tam nechci” ,,ne prosím nechte mě” ,,pusťte ho” ,,pomoc” z toho jsme svorně usoudily, že Eliška byla v minulém životě tzv. čarodějnice, kterou upálili… ale možností je hodně.

A já? Moje ruka psala pořád že něco nechce… že někdo přichází, že mám strach… to bylo moje podvědomí. Trochu jsem se na to blíže zaměřila… vzala si čistej papír ( kterej bohužel někam brzy nato záhadně zmizel, takže musím hledat ve vzpomínkách ) a zeptala se ,, Proč tu nechci být?” A moje ruka napsala: ,,Ne, pomoc, já tu nechci být!” ,,Ale proč tu nechci být?” ,,Já chci domů!” a tak jsem pokračovala… ,, Kde jsem doma?” ,,Na zemi to není!” v tu ránu se mi mamka jukla přes rameno, podívala se na mě bázlivým pohledem a říká… ,,nebe?”

V tu chvíli už mi ty odpovědi přišly divný… tohle přece nemůže být moje podvědomí! A tak jsem položila otázku: ,,Kdo jsi?” a odpovědi se mi dostalo.. tak nádherné, až jsem se z toho radostí rozklepala. ,,BŮH” To mě dostalo… dále jsem se doptávala na podrobnosti… zdělil mi, že jsem tu na zemi, abych pomáhala lidem… když jsem se zeptala, jestli zatím plním svoje poslání správně, řekl ,,Proč se ptáš? Odpověď přece znáš” a bylo mi to jasný.. takovou odpověď umí říct jedině on.

Pak mamka začala dumat nad otázkou převtělování… a tak jsem se zeptala: ,,Je to pravda? Existuje reinkarnace?” ,,Ano”

To mě dostalo. Po tomhle jsem byla šťastná jako blecha… ten pocit, že jsem mluvila s tím nejvyšším… ten ve mě vyvolal šílenej pocit štěstí a euforie po zbytek týdne. A navíc jsem si byla vědoma toho, že mám další novou schopnost, kterou určitě ještě později uplatním v životě… kdo četl nějaké moje předešlé články, ten ví, že tímto způsobem mluvím i s duchy a anděly.

Od té doby se můj pohled na život rapidně zlepšil.. ten pocit něčeho nedořešenýho.. něčeho co bylo moc důležitý a já nevěděla co, zmizel. Jediný, co mě děsně mrzí je to, že ten papír někam zmizel… strašně ráda bych si ještě někdy přečetla jeho slova 🙂

Komentáře

Ikona diskutujiciho karolka - Alue 2007-04-15 17:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

díky

Ikona diskutujiciho Kubak 2007-07-12 14:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

nedej na blbý keci… 😉

Ikona diskutujiciho Laigo 2008-07-30 09:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

věřím ti

Ikona diskutujiciho Marika 2008-10-18 13:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ehm, jako její sestra, co byla u toho, to můžu potvrdit… ;-)

Ikona diskutujiciho Alue 2008-10-19 15:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Majdo já tě žeru 🙂

Ikona diskutujiciho EEvik 2009-01-01 18:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Boží láska je tak krásnáá :-*

Ikona diskutujiciho Chantallka 2010-03-24 16:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue – šťastná si ty anjelská bytosť!!!!

Ikona diskutujiciho lynessa 2010-09-18 11:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Neuvěřitelné!Já sama se už pokouším pár týdnů svého andílka vyvolat.Brečela jsem z rodinných důvodů.Bylo mi tak zle.Volala jsem ho o pomoc.Ale jako by mš ani neslyšel.Nic jsem necítila.Jenom jsem byla sama,nahá v koupelně a brečela.Už je to lepší ,i přeswto se nevzdáváma  zkouším anděly vyvolávat dál.Tuhle dobu mám pořád myšlenky o démonech.V koupelně máme 2 obrovská zrcadla a já se vždycky bojim,abych tam neviděla žádnou hlavu nějakého dabla.Je mi teprve 13 ale i tak mám pocit,že mě bůh nemá rád,protože jsem stejná jako ostatní,jenom rodiče mě občas bijí.Vždycky jsem v nevýhodě já.Uznávám na 13 mám hodně talenů,fantazii mám obrovskou ale všechno bych vymněnila za o,abych měla nějaké vědomosti.Věřím v boha a doufám,že mi bůh v životě pomůže. :-)

Ikona diskutujiciho Renata 2010-11-12 14:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám podobný krásný zážitek. Přišel od dveří, měl dlouhý modrý plášť krásný obličej…sehnul se ke mně a vzal mi z náruče miminko…Slyšela jsem nádhernou hudbu,ale brečela jsem, protože mi vzal to děťátko. Za měsíc po tom zážitku jsem byla těhotná…Pochopila jsem, že to děťátko, bylo moje Kristovo učení, které mi na tu dobu mateřství odebral…

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek