Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tak jsem zjistila, že vás zajímají detaily k mojí webové práci. Když jsem napsala třeba článek o tom, že odepisuji intuitivně, bylo na to hodně ohlasů. Tak jsem se rozhodla, že budu v prozrazování pokračovat.

Dneska profláknu něco na svoji sběratelskou vášeň.

Tušili jste, že mám v mailu jednu TOP secret nadupanou složku? Ukládám do ní ty nejkrásnější pochvalné maily. Jakmile mi někdo napíše od sdce pochvalu, která mě osloví, šup s tím do té složky. Tak mám za ty roky už poschovávané maily od spousty lidí.

Původně jsem archivovala tyhle maily jako pojistku. Když se moje stránky konečně trošku rozmohly, přišlo i hodně tvrdé kritiky, výhružky, antistránky, antičlánky, antifanoušci. Zezačátku člověk neví, jak má s takovými věcmi zacházet, jak se k tomu má postavit, jak si to má vzít? Párkrát jsem se načapala, že slzím a říkám si: ,,Proč to děláš? Proč se s tím tak moříš? Vidíš, že si toho vůbec neváží, ještě na tebe nadávají? Že se na to nevy…”

Člověk má jednu hroznou vlastnost. Přijde mu deset pochval, jedna kritika. A on si vezme tu kritiku a propírá ji odshora odspoda, místo aby propíral ty pochvaly a na kritiku se vykašlal. Tohle jsem se musela naučit. Musela se naučit, jak mám zacházet s kritikou tak, aby mě nemrzela a jak probírat to hezké, místo toho špatného.

A když jsem se načapala, že koketuji s myšlenkou zrušení činnosti, rozhodla jsem se založit složku, kde budou jenom hezké věci a udělala jsem se sebou smlouvu, že kdyby mě někdy lidé dohnali zase k takové myšlence, že si tu složku celou povinně pročtu a potom se rozmyslím.

Díky Bohu od roku 2008 mě tahle myšlenka vůbec nenavštívila a nenavštěvuje mě ani když se na mě někdy sesypete jako hejno supů. Zrušit činnost? Nepřipadá v úvahu, ANI NÁHODOU!!!!! Dneska si řeknu: ,,Spočítej si, kolika lidem to zachránilo život, potom si spočítej, kolik lidí kvůli tobě našlo radost v životě a zkus odhadnout, kolik lidí se každé ráno těší na tvoje články.” Vždycky zjistím, že toho je tolik, že to nespočtu. To je argument za všechny prachy, přes ten mě už nikdo nepovalí.

Ta archivovací složka má docela nenápadný název ,,Důležité maily”. Nejmenuje se ,,Poslední záchrana”, ,,Pohlazení”, nebo něco pořádného. Pamatuji si, že když jsem ji založila, tak jsem přemýšlela, jak to nazvat. ,,Důležité maily” je výmluvný název, protože pochvaly od srdce, pochvaly od spokojených čtenářů je to nejdůležitější, co mi chodí na mail, ještě vedle otázek. Ale otázky píší vlastně taky spokojení čtenáři, takže to výjde nastejno.

Nechám vás do části nahlédnout…

,,… Skláním se před Tvou moudrostí a znalostmi. A děkuji Bohu
že Tě nám poslal. Hledal jsem pravdu a Boha u Krišny, kam jsem půl
roku chodil, než jsem poznal, jak se dívají na Ty, co jedí maso. Jsem
dokonce biřmovaný ale ani tam jsem pravdu o Kristu a Bohu nenašel. Takže
nakonec jdu vlastní cestou tak jak to cítím. A Ty jsi Ta, která mě a nám
hledajícím otvírá oči a srdce a ukazuje nám co je skryto a jak je to
všechno v našem životě doopravdy. Měj se krásně a moc Ti za vše děkuji …”

,,… Nejdříve Ti chci poděkovat za to,co prostřednictvím svých stránek děláš zcela nezištně pro lidi nejen ve svém okolí ale i pro lidi které vůbc neznáš!A je mi jasné,že toho děláš mnohem víc,než že jen píšeš stránky.Mě například tvé rady a články velmi pomohly,když jsem usiloval o překonání mé psychické závislosti na pervitinu.Díky tvým článkům jsem získal nový pohled na svět a poznal přírodní principy o kterých jsem neměl ani páru a které,jak jsem si ověřil opravdu fungují …”

,,… smekám před Tvou orientací v životě. V 18-ti letech takto uvědomělá
mladá žena, to se jen tak nevidí. Náhodou jsem narazil na Tvé
stránky a nestačím se divit. V dnešní nesmyslné době jsem už ani
nedoufal, že mezi mladými lidmi se najdou Tobě podobní. Jsem za to
velice rád, dává mi to další sílu k bádání a prohlubování se.
Pomohla jsi mi s mým předsudkem, že současní mladí lidé již nectí
pravé hodnoty …”

,,… Přírodu a zvířata mám moc ráda a i ty sama si mi na jednu z mých otázek odpověděla, že umím intuitivně vycítit duši stromů :). Jsem za to moc ráda a mám teď pocit jako bych byla celá, jakoby se mi tvými stránkami dostalo odpovedí na otázky, které jsem sama neuměla vyřešit. Tvé stránky mi změnili pohled na svět :). Moc ti za to děkuji :)…”

,,… Alue, jak sem se na tvém blogu dočetla slavíš 18. Je to čas kdy se můžeš rozhodnout jak dál. Tvůj styl života zasáhl život všem ostatním, protože díky tobě lidé věří… 🙂 a to je ta nejdůležitější podstata života. Ty nepotřebuješ dospět ty dospělá jsi. Děkuji zato že jsi nám pomohla, děkuji za to že jsi …”

,,… Ahoj anjelik Alue. Už pár týždňov chodím na Tvoje stránky. Tvoj blog je veľmi pekný a aj poučný. Veľmi sa mi páči aj keď ja už patrím medzi tie skôr narodené. Ja sa rada poučím aj od mladších. Dojal ma Tvoj príbeh. Vážim si to, čo na svojich stránkach odovzdávaš ľuďom sama zo seba. Ja som si z toho veľa vybrala. Tvoje články sa čítajú veľmi ľahko a neviem sa od nich odtrhnúť, kým ich neprečítam do konca. Myslím si, že by si vedela napísať krásnu knihu o ezoterike a aj o všeličom inom. Máš môj obdiv. Z neprajníkov si nič nerob. Ľudia sú aj takí, aj onakí. Nie sme všetci rovnako zmýšľajúci. Ale to iste vieš aj sama. Aj keď si mladučká tak si podľa mňa toho už dosť dokázala. Môžeš byť na seba hrdá. Prajem Ti zo srdca všetko len to najlepšie, len slniečkové dni a príjemné zážitky s anielikmi …”

,,… Ahoj Alue,
narazil jsem na tvoje webové stránky a po pár přečtených článcích jsem si je musel uložit do oblíbených. Rozhodně jsem Ti musel napsat, že obdivuji a souhlasím s tím co děláš. Strávil jsem na tvých stránkách celé odpoledne jako hypnotizovaný a nemohl jsem přestat číst.
Jsou to dle mého názoru ty nejkvalitnější stránky, zabívající se tímto tématem, které jsem kdy lustroval.
Já jsem úplný začátečník v poznávání tohoto tématu (alespoň co se týče toho že se o tom vůbec píše tolik věcí)
ještě jednou Ti děkuji za možnost číst si v tvých stránkách ..”

,,Ahojíček Alue,

Tak jsem si víc prohlídla tvoje stránky a něco si o tobě přečetla a přitom jsem zjistila, že jsem asi před 4 lety na tvůj blog narazila. Už tenkrát jsem nad tebou žasla, jak v útlém věku jsi daleko na duchovní cestě a jak ji chápeš…..uplynulo pár let a já se “náhodou” opět ocitla na tvých stránkách a znovu před tebou smekám. Nejsou to lichotky, je to opravdové a srdečné uznání tvého chápání…”

,,…Chtěla bych se připojit k lidem, kteří ti vyjadřují a určitě ještě budou vyjadřovat podporu. Vždycky ráda čtu tvé stránky a mám ráda tvé úvahy nebo tvá zamyšlení ze zákulisí a i jiné tvé články.Protože z tvých slov je tak neskutečně vidět jak jsi dozrála a vyspěla a jak to máš v hlavě srovnané. Jak jsi skromná a přitom zdravě sebevědomá. A to jak jsi se se vším i ve tvém dětství postupně vyrovnávala a jak jsis vše s pomocí hodných lidí dokázala vše odůvodnit, tak to klobouk dolů. Už když jsem tehdy v minulosti začala číst tvoje stránky – tak i když ti bylo 13 tak jsem na tebe nekoukala jako na rozmazlenou holčinu, která si z nudy nebo proto, aby byla třeba zajímavá založila blog. A nechápu jak se tak na tebe mohl někdo dříve dívat. Už tenkrát jsem tak nějak  tušila, že jsi jiná než ostatní holky, prostě vyjímečná. A to se potvrdilo.
Buď taková dále, jsem ráda za tyto stránky bez nich a bez tvých zajímavých postřehů by byl svět chudší. Ale každý máme takový život, jaký si ho vytvoříme. A myslím, že ty si v podstatě žiješ božsky. Přeju ti to z celého srdce…”

,,Ahoj Aluško 🙂
Promiň, že Ti tykám, ale vím, že ti to nevadí. Cítím s Tebou určité souznění. Tvoje stránky jsem našel jakoby náhodou, ale sama víš že tak to prostě chodí a 999 procent lidí je taky tak našlo – NÁHODY NEEXISTUJOU-. Píšu svůj první velký mail , tak mi to prosím ODPUSŤ :). Možná Tě to teď překvapí, anebo taky ne, podle toho z jakého úhlu pohledu se to vezme :)…Chodím ještě na základku, je mi 15 🙂 a když jsem četl tvoje články věděl jsem, že TO JE ONO! Nikdy dřív v tomto životě (samozřejmě) jsem takovéto moudra neslyšel. Ale vím, že je to TAK. Prostě jsem si vzpomněl…”

Co mi ale absolutně bez pardonu vyrazilo dech, bylo tohle:

,,Milá Alue!
V prvom rade Ti chcem pochváliť stránky – sú fakt úžasné! Poradila mi ich moja učiteľka na umeleckej škole, keď som jej povedala, čo ma trápi. Na Tvojich stránkach som našla odpovede na všetky otázky, čo mi nedávali spávať…  … Na umeleckej škole mám fakt výbornú učiteľku. Tiež sa zaujíma o takéto veci. Milujem, keď nám začne o tom hovoriť, vtedy máme všetci otvorené ústa a zízame na ňu. Preto jej vo všetkom dôverujeme a hovoríme o svojich problémoch. Ona mi odporúčala aj knihy Anastázia, podľa ktorých si zmenila svoj životný štýl. Je vážne fantastická a múdra. Ale Tvoje stránky nám odporúčala najmä preto, lebo máš pekné obrázky v galériách a chce, aby sme si niečo našli a niečo z toho kreslili =). A obdivujem Ťa, že si takto dlho vedieš blog. Je krásny a múdry =).”

Když tu složku tak pročítám, je mi úplně teplo u srdce. Někdy si říkám, že by tuto schovávací složku měl mít v mailu každý z nás, nebo když ne v mailu, tak alespoň v srdci. Prostě vytvořit si místo, kde budeme schovávat všechno hezké, čím nás lidé potěšili a kam se můžeme jít schovat, když je nám smutno, nebo když pochybujeme. A já tohle místečko mám.

Poznáváte své vlastní řádky? Věřte, že to není všechno, co v té složce mám nastřádané.

Myslím, že to hodně souvisí s mojí povahou. Taky mám velikou bílou dárkovou tašku a v ní mám dopisy. Ne ty elektronické, ale obyčejné v obálkách. Je tam spousta milostných dopisů a pár od kamarádek, ty jsou takové rozkošně dětské. Taky od maminky jich pár mám, ale jejich čtení není moc radostné. Před časem jsem celou tu tašku vysypala a četla to několik hodit. Obálkové dopisy mají své kouzlo, kdyby to šlo, tak vyzvu čtenáře, aby mi posílali obyčené dopisy. Jenomže to už by se pak nemohli ptát, asi bych nestíhala tak rychle odpovídat, tak mi zbývají jenom vzpomínky, které mám v té tašce. Od jedné dětské lásky mám poschovávaných 7 dopisů, ten klučina byl ale plodný, dopisovali jsme si ostošest… jo jo, na románky se dobře vzpomíná.

Taky tam mám dopisy od jedné kamarádky. Mají strašně moc stránek a jsou hrozně vtipné, dokonce s fotkama na jedné je morčátko. Úplně jsem tenkrát dostala chuť ji vyšpehovat a po letech napsat dopis, ale nemůžu najít adresu, ani už nevím, jestli se neodstěhovala… ale vím, že bych v tom jejím městě byla schopná ještě najít její dům. Ráda bych ji znovu potkala. Kdysi jsem za ní byla na přepadovku po dvou letech co jsme se neviděli a bylo to skvělé, hned mě poznala! 🙂 Skočila mi kolem krku, no já se málem dojala, ale vydržela jsem to. Snad se ještě někdy setkáme. Já jsem veřejně činná, tak kdyby chtěla, lehce mě vyšpízuje. Říkala jsem jí ,,Kačka”.

Tak vám děkuji za všechny hezké pochvaly. Moc si toho vážím. Nejvíc mě vždycky dostanou zprávy o tom, že se někdo dostal z něčeho těžkého pouze čtením mých článků. Třeba jako ten druhý dopis, co jsem tady citovala. To potom nemyslím několik dní na nic jiného než jenom na to, jak je to strašně super, že někdo změnil směr a zahodil, drogy, žiletky, nebo já nevím, k čemu všemu jsou lidé schopní se ještě dostat.

Ňuf dřív říkával: ,,I kdyby ty stránky pomohly jen jednomu člověku, splnily svůj účel.” Dneska už mi to neříká, protože to vím a protože v tom žiju.

Další andělé – ZDE