Školní slohovka: Můj vzor (otisknuta ve zpravodaji a hst.novinách)

23.6.2008 v Nezařazené 6

Měli jsme za úkol napsat o někom, koho si moc vážíme… kdo je náš idol… ale jak jsem šrotila tak jsem šrotila, nemohla jsem za boha na nikoho vhodného k popisu přijít… ale něco jsem přeci napsat musela… a tak jsem prostě vzala tužku a napsala něco nerenzurovaně, s láskou a rovnou od srdce… co vzniklo, to si můžete přečíst:

,,Můj vzor:

Předem se omlouvám, protože jsem zatím nepotkala člověka, který by mi byl vzorem. Skvělých lidí je na světě mnoho. Ale že bych někoho opravdu obdivovala, to ne.

Já se celý život obdivuji přírodě. Je to velmi široký pojem. Obdivuji rozkvetlé stromy za jarních večerů, jejichž větve rozechvívá teplý vánek.

Klidně tam stojí a neřeší žádné problémy všedního života.

Obdivuji lesní potoky, které dávají osvěžení za horkých letních dnů. Plynou klidně, nikdy ne jinak.

Obdivuji zajíce v polích. Neustále se krčí a když k nim příjdete příliš blízko, vystřelí jako šíp z luku. Jejich krása je v jejich nevypočitatelnosti a rychlosti.

Obdivuji vlaštovky. Kdyby tak člověk mohl také roztáhnout svá křídla a letět, kamkoliv se mu zlíbí.

Ale hlavní důvod, proč obdivuji přírodu a vše co k ní patří není jen její krása, která člověka dokáže zbavit smutku… líbí se mi, že v místech, kam nezasáhl člověk, je podivná harmonie. Vše je opravdové, příroda eumí lhát. Když vidíte motýla, víte, že tu skutečně je. U lidí si ničím nejste jisti. Oni si takovou důvěru nezaslouží.

Příroda je spravedlivá a ničím neplýtvá. Co vytvoří, to umí zase vzít zpět. To my lidé také neumíme. Proto jsem nikdy nenašla v člověku stálý idol. Příroda ho vždy předčí.

Kdo tvrdí, že láska k přírodě není jako láska k člověku?

Nepůl to není pravda… jak se na to podíváte.

Příroda umí člověka pohostit, umí ho potěšit, umí zpívat překrásné písně, umí malovat nádherné obrazy na listí stromů, na louky a oblohu… umí člověka zahřát, umýt i ochladit. V přírodě je všechno. Je jako lidská maminka. Pokud jí důvěřujete a víte, co děláte, umí být velmi milá.

To, co obdivuji na celém světě nejvíce, není člověk, ale Matka Země. A tak to zůstane navždy.”

Měla jsem strach, že mě za to moje okolí sežere, protože nechám před lidmi provevit to, co je uvnitř, většinou to špatně dopadá… ale nestačila jsem se divit… paní učitelka byla tak nadšená, že to nechala otisknout v nšem školním zpravodaji a pak to ještě zanesla do redakce Hustopečských listů, kde to otiskli také a moje babička, která to tam potom četla, pak všude chodila s výstřižkem mojí slohovky a všem to hrdě a nahlsa předčítala… dokonce doteď podezřívám třídní, že mi za tuto slohovku tenkrát dala na výzo za 1 z Čj… ale to už se asi nedovím…

Komentáře

Ikona diskutujiciho andrej 2008-09-12 10:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásne. Matka Zem je šťastná, že sú na nej takéto alušky.

Ikona diskutujiciho Laia 2011-02-22 19:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Potlesk Aluško, krásná slohovka :-)

Ikona diskutujiciho salvia 2011-09-21 12:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

moc pěkný …

Ikona diskutujiciho Kačka 2013-01-27 00:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Něco podobného mě napadlo, když jsme se ve škole na Občanské výchově bavili o všech významech slova osobnost.

Ikona diskutujiciho Amálka 2014-01-16 16:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásné, tak tohle pí učitelka určitě nečekala:) Umím si úplně představit, jak z toho byla nadšená, když to poprvé četla. Je to hezky napsané, upřímné a zároveň originální.

Ikona diskutujiciho Kirja 2015-08-23 08:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jak někdo může psát tak krásně?:)

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek