Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dostali jsme ve škole za úkol, napsat doma příběh, ve kterém budou nějak zakomponována tato slova:

RYBNÍK, HNÍZDĚNÍ, KACHNA, KAČER, KOCOUR, NEBEZPEČÍ, LEST, VYLÁKÁNÍ, VZNÁŠÍ SE, PADÁ, LÁZEŇ, SMÍCH. (- aby šlo vidět, jak jsem si s tím poradila, budu tato slova zvýrazňovat.)

Bylo mi úplně jasný, že s takovýmto výběrem slov budou všichni psát o kocourovi, kterej chtěl sežrat všechny kachny od rybníka… – taky jo… pak se to četlo a všichni psali to samý…

ale já… já chtěla být nějak originální… a tak jsem dne 5.3.2008 napsala toto:

,,Budu vám vyprávět pohádku, která se povídá v okolí RYBNÍKU Brčálníku.

Je to už hodně dlouho. V nedalekém stavení poblíž naší vodní nádrže, žil u stařičké paní velký rezavý KOCOUR. Tento kocour měl moc rád KACHNY, hnízdící na rybníku.

Ale ne k večeři! – To by mu starej KAČER dal!
Ne ne… tento kocour vůbec nebyl NEBEZPEČNÝ… ani v období HNÍZDĚNÍ, kdy se z rákosí ozývají malá žlutá káčátka.

V životě by ho nenapadla žádná LEST. Taky proč? Jeho paní mu dávala pravidelně dobrou stravu, taky z toho byl pěkně vypasený.

Jednoho dne se zase kocour povaluje na břehu rybníka, a kouká, mladé kachny se učí létat! A jaký u toho dělají rámus… jejich povyk dokonce připomíná SMÍCH dětí!

A náš kocour také zatoužil létat, jako ty kachny na rybníce. VYLÁKÁN a povzbuzen úspěchy mladých ptáků, vylezl na nejvyšší vrbu, roztáhl tlapky a hop!

Zprvu jej napadlo, že skutečně letí… ale neletěl… PADAL.

A spadl rovnou mezi mladé kachny do ledové rybniční LÁZNĚ. Chudák všetečný kocour… nemá vodu rád. Taky se rychle vyškrábal na břeh, rozvalil se na sluníčku, aby mu uschnul kožíšek a zahledí se na rybník, nad kterým se dík třepotání ptačích křídel VZNÁŠÍ malá chmýříčka…

,,Kdepak”, pomyslel si, ,,létání nacháme na jindy. Kdo by se pak vlastně postaral o moji paní, kdybych si s kachnami létal nad humny? A co by tomu děti řekly, že jejich tlustý mazlíček už se nepovaluje u rybníka a není tu k pohlazení? Ne ne… raději zůstanu tady, u svého milého rybníku…” a dál to nedomyslel, protože na teplém slunečním svitu usnul…”