Aluška.org: Věděním ke svobodě

Sněžný skřítek

Sněžný skřítek není moc komunikativní. Často ho lze potkat, jak sedí na sněhové přikrývce v dolíčku a dívá se na lidi a okolí velikýma pozornýma očima.

Nevyhlíží příliš přátelsky, lidé ho moc nezajímají a nesnaží se s nimi mluvit, přesto jeho oči mluví o opaku a snaze pozorováním něco se dozvědět. (Tichá voda břehy mele)

Sněžného skřítka není možné potkat, když zrovna na zemi neleží sníh. Mimo svoji sezónu sněžný skřítek putuje v jiných dimenzích, nebo vyčkává pod povrchem a na zemi se objevuje pouze v dobu, kdy jí vládne sníh.

Sněžný skřítek je velmi podobný skřítkům zemním, kteří se vyznačují právě velikými končetinami, jakoby je potřebovali na hrabání. Ovšemže zemní bytosti hrabat nikde nic nepotřebují, protože prochází hmotou, ale jejich vzezření symbolicky odpovídá jejich úkolu.

Klasický zemní skřítek, který se pohybuje v podzemí je také nekomunikativní, proto lze sněžného skřítka k zemnímu přirovnat jako ,,bratrance” s mnoha podobnými vlastnostmi.

Na přiloženém obrázku jsem se snažila tuto bytost vypodobnit co nejlépe, ale moje cítění mu hodně přidalo na roztomilosti. Sněžný skřítek má holý obličej, který má kupodivu hnědý nádech, vůbec není bledý. Zato bříško a záda má porosté velmi jemnými zářivě bílými chloupky. Je to kožešinka, která trošku připomíná vatu. Zdálky vypadá jako chlupatá bílá koule, ze které čučí velký hnědý nos. Sněžný skřítek není moc veliký, více než 20 centimetrů nedosahuje. Není to vysoká elementární bytost, patří spíše k menším a základním.

Sněžný skřítek na první pohled vypadá jako seschlý stařeček zabalený do vatičky, proto mu lze přičítat velké stáří. Sněžných skřítků není příliš mnoho, ani když je sníh.

Kresbu sněžného skřítka můžete ve větší a kompletní podobě shlédnout ZDE: Galerie – Sněžný skřítek