Splynula s lesem…..

20.9.2012 v Zážitky 18

Zašla jsem si do lesa vyčistit hlavu. Cítím, že život moderního člověka je strašně rychlý, uspěchaný.

Pořád se něco děje, pořád někde lítáme, pořád něco řešíme, všechno spěchá a my taky… Mám vlastně ráda shon. Ráda pořád něco dělám, v podstatě neznám nudu. I když to někdy vypadá, že zrovna nic nedělám, opak je pravdou. Ale když je toho shonu moc, někdy má člověk pocit, že by se měl na chvilku zbrzdit a vrátit se.

Kam? – Do lesa… V lese cítím, že jsem nejvíc sama sebou. Nejvíc se přiblížím ke své vlastní opravdové podstatě a ten pocit mi dává sílu. Uklidňuje mě, těší, inspiruje, naplňuje… Když jsem sama, cítím se tak také, ale v přírodě je to něco mnohem lepšího, silnějšího.

Šla jsem mezi stromy a říkala si ,,Hrome hrome, s Laurejem si povídám každý večer. Pořád, pořád, pořád. Když mě večer nepohladí, tak já už ani neusnu… ale co Víly? Les?”

Už mi chyběly víly v lese. Jejich slova, energie, moudrost, dotek. Stýskalo se mi po lese.

Po cestě jsem si hodně kladla otázky: Kdy naposledy jsem šla lesem úplně sama, bezcílně? Kdy naposledy jsem se svěřila stromům a jenom tak bloumala? Nechala čas prostě téct, práci stát, lidi být někde daleko a nezajímat se? – Už je to dlouho, protože pořád jsem někde s někým. A když jsem s někým, tak jsem zaměřená na něho a tyhle jemné věci jsou odsunuté stranou. Jdu lesem, ale vidím ho jinýma očima. Doopravdy ožije, až když jsem sama… Možná proto, že já jsem jiná, když nejsem sama? – Možná… Nevím.

Vyšla jsem si sama, abych měla klid. ,,Na oko” jsem ,,jakože” šla sbírat houby, ale stejně tam žádné nerostou… Šla jsem ve skutečnosti za vílami.


Po asi půlhodince cesty jsem si vybrala pár stromů. Měla jsem z lesa jiný pocit, protože poté co jsem v něm delší dobu nebyla úplně sama, jsem se cítila víc jako návštěva než jako člen rodiny, jestli víte, co tím chci říct. – Ten pocit mi vadil. Dřív jsem stíhala spojovat osamělé procházky s doprovodem, ale teď jak se smrsklo na doprovod, se ve mě ozývaly ty staré dobré pudy. – Vrátit se do lesa osamotě. Nechat v něm kus sebe sama, splynout, stát se jedním.

Obešla jsem pár stromů, až jsem nakonec zůstala sedět pod jedním bukem. Buky jsou moc fajn, mají jemnou kůru, která se dobře hladí, objímá a netlačí do zad.

Chvíli jsem tak seděla, koukala před sebe a užívala si tu chvíli. Kdy je člověk konečně sám, vůbec nikdo neví kde je a může si dělat a myslet co chce… Přesto jsem tu chvilku využila k něčemu, co jsem chtěla udělat celý den. – Omluvila jsem se, protože jsem to tak zkrátka cítila. Vím, že oni po mě nic povinně nechtějí a že nic nemusím, natož je pravidelně navštěvovat jako nějakou babičku, jsou to přece víly, stromy… Oni vidí svět jinak, ale přesto… Cítila jsem, že mi v tomto rozumí a bylo mi pak mnohem lépe.

Zaměřila jsem se na borovici před sebou. Říkala jsem si, že nejlepší způsob, jak se zbavit pocitu že jsem návštěva, je opět splynout. Otevřela jsem si zeshora kanál energie a nabrala ji do rukou. Musela jsem se u toho smát, když jsem si vzpomněla, jak jsem tenhle postup ,,objevila” metodou pokus-omyl, když jsem byla malá a pak to za pár let nadšeně dala sem na stránky. – A jak dobře to dodneška slouží, že? 🙂

Poslala jsem energii stromu před sebou a přesně jak jsem čekala, vzápětí mi ji vrátil. Bylo to zajímavé, protože evidentně věděl, proč to dělám. Aby taky ne, vždyť mě měl celou dobu před sebou, když jsem se omlouvala. Musel to slyšet… První mi poslal energii zpět jako kouli, vypadala stejně jako to, co jsem mu poslala jako první.

Potom mi začalo úplně mrazit v zádech, protože se nám propojily energie. Z horní části kmenu pak šla v hodně silném proudu ke mně do hrudi a z mé šišinky zase zpět do stromu. – Potom se konečně všechna příroda rozsvítila a já měla obrovskou radost, že se to povedlo.

Viděla jsem několik vyšších, sytě zelených postav, které odkudsi přišly a obklopily mě. Nepovídali jsme si, ale měla jsem radost, že se na mě přišli podívat. Koukala jsem před sebe a užívala si tu nádheru.

Totiž když člověk zažije spojení, všechno začne hodně svítit. Mysl se povznese a bývají to ty chvíle, kdy jste opravdu mimo tento svět, že i kdyby někdo právě prošel metr od vás, tak vás ani nepostřehne. (Stává se.)

Potom jsem cítila dotek. Stejný, jako když mě hladí Laurej po tváři, ale jinde. Objal mne déva stromu. Moc často se mi to nestává, ale teď ano… Nakonec i jedna z vysokých bytostí přišla blíž a povídaly jsme si. Vypadala jako žena, asi třicetiletá. Měla dlouhé vlasy a mluvila hodně upřímně, mile.

Je to zajímavé, ale s nimi se bavíte, jakoby to byli vaši staří známí. Přátelsky a nenuceně. Nemusíte nic hrát a ani to nejde, protože do vás vidí lépe, než vy do vás samotných.

Bylo mi tam krásně. Vlastně bych tam seděla déle, ale po dvou hodinách mě vyhnal chlad, takže jsem vstala, rozloučila se, objala na oplátku strom za mnou a vyrazila zpátky.

Ještě jsem se po cestě stihla zastavit u studánky a pozdravit tam svoji starou známou Galearu. Byla ráda, že mě vidí. Vypadá pořád stejně, jako vždycky. A taky je pořád úplně stejně spokojená a milá.

Vím, proč mi po určité době začnou tyto bytosti chybět. Je v nich něco, co s lidmi nedostanete. Je to takový nevyslovitelný a neuchopitelný pocit vnitřního hlubokého sdílení, kdy jsou obě strany plně upřímné a ani jedna nemá obavu, že by ten druhý měl jakýkoliv postranní úmysl, nebo že by svěřené tajemství někdo nějak zneužil. Můžete sdílet všechno ze sebe, nic neschovávat, ani bránit. To je ono… absolutní důvěra.

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky: Přírodní bytosti”

Otevřít rubriku ,,Nehmotné Bytosti Osobně”

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho VeronikaK 2012-09-20 06:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V lese cítím, že jsem sama sebou…přesně tohle jsem si před pár měsíci napsala do svého deníčku 🙂 krásný článek, kéž by se mi taky něco podobného stalo…

Ikona diskutujiciho Farah 2012-09-20 07:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A ta hudba k tomu je uplne vystihujici. Meli bychom se vratit k hlubsimu naslouchani tohoto hlasu prirody, jen takovy vede spravne…jinak se mi posledni dobou opakuje sen. Vzdycky je to v lese- napravo odemne lide, co dbaji na zevnejsek, tak se snazi o toto. Nalevo je slunce, otocim se k nemu, mam jiny cil. Natahnu ruku a dojde taky k jakemusi spojeni, simra to a pak najednou lup! a jsem svetlo. Nadherny pocit na chvili zapomenout na hmotu. FREE 🙂 Alus, dekuji, knizku si proste musim cist nekolikrat, je to navykove 🙂

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2012-09-20 16:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To, že jsi to zatím s nikým nezažila, neznamená, že to s člověkem nemůžeš zažít … můžeš 🙂

Ikona diskutujiciho Foxie 2012-09-20 16:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Možná líp než v lese se cítím na louce U LESA :). Taky mám jeden skvělý zážitek – jen tak jsem se procházela, úsměv od ucha k uchu, do báglu jsem sbírala pet-lahve, které se povalovaly všude možně a měla jsem skvělý pocit z toho, že můžu přírodu aspoň trošku vyčistit. Pak jsem uviděla strom – nejsem si úplně jistá co to bylo za strom, ale to není podstatný – s mohutnou větví, která tam držela jen na posledním kousku kůry (jednou jsem viděla koně se zlomenou nohou, visela jen za kůži a přesně tak mi připadal ten strom). Bylo mi ho hrozně líto, tak jsem k němu přišla, objala ho a snažila se mu poslat nějakou svou energii. Nechtěla jsem žádnou na oplátku (myslím, že jsem tenkrát nevěděla nic o kosmické energii nebo o tom, že příroda vždycky vrací, jinak bych tam ještě chvíli vydržela :)), ale jakmile jsem ho pohladila na rozloučenou a pomalu odcházela (trochu mě rozesmutnilo, jak ten strom trpí, ale jak je zároveň takový… smířený), pocítila jsem takový nával optimismu a vděčnosti… No ten strom mi opravdu poslal energii zpátky! 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2012-09-20 17:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: …Jestli myslíš tu fotku nahoře, tak to nejsem já!! :D – Přiznávám se bez mučení.

Ikona diskutujiciho Foxie 2012-09-20 17:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Jo tak… No, škoda :D

Ikona diskutujiciho Alue 2012-09-20 17:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Hm… radši budem předstírat, že to JE moje fotka… :D

Ikona diskutujiciho Skřítek 2012-09-20 18:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Joo kéž by to bylo tak jednoduchý i pro mě 😉

Ikona diskutujiciho Myna 2012-09-20 19:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Buky jsou moje nejmilejší stromy 🙂

Ikona diskutujiciho Foxie 2012-09-20 21:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: V tom případě doufejme, že se lidem nebude chtít číst diskuse :D

Ikona diskutujiciho ........... 2012-09-21 09:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]:Před nejlepším životním partnerem se nemusíš krotit,jinak to není není nejlepší životní partner…

Ikona diskutujiciho Alue 2012-09-21 09:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Však počkej, až to zažiješ, budeš mluvit jinak.

Ikona diskutujiciho ............ 2012-09-21 11:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: Už to zažívám 7 let :-)

Ikona diskutujiciho Eileen 2012-09-21 12:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásné povídání! Pohladilo mě to po duši 🙂 … a navíc jsem si uvědomila, že už jsem dlouho v lese nebyla :/ Budu to muset napravit…

Ikona diskutujiciho Divoké Vepřecí 2012-09-21 19:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Škoda, že to není tvoje fotka… už jsem tě za ní chtěla pochválit :D

Ikona diskutujiciho Amarila 2012-09-26 10:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue… tvým článkem jsi mi připomněla, co hledám. Jako by si mi mluvila z duše. Je velmi příjemné zjistit, že máme podobný pohled na les a na situaci kolem. Nezdá se ti, že se ale poslední dva roky vše nějak zrychluje, vše uspěchává více a více a mi sami máme tendenci se za něčím stále honit a něco stále budovat, získávat, lpět na něčem více, než kdy před tím?

Ikona diskutujiciho Merrie 2013-03-12 19:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Prečo tak často mažeš články? Skoro nikdy mi ten odkaz nenájde :D A dobre, že som zistila že to nieje tvoja fotka, tiež som mala v pláne chváliť 🙂

Ikona diskutujiciho Kandee 2013-06-07 11:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pro mě je les úžasné místo, dokáže mi uklidnit moje myšlenky a cítím tu svěží energii, někdy chodívám i se psem, ale někdy se stává, že můj pes má strach a já se nedokážu soustředit, jakoby bych cítila neklidnou energii, kterou on narušuje.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek