Stalo se na bylinkovém okruhu

10.6.2009 v Zážitky 24

Dobrej název, že? – Dříve než začnu, tak vysvětlím, že ,,bylinkový okruh” je takové pomyslné kolečko v okolí mého bydliště, které jednou za pár dní obejdu a posbírám si na něm bylinky… no zatím vždycky bylo ,,bylinkové kolečko” bez extra událostí, ale téda lidi… dneska už vám fakt něco zajímavého z něj napíšu 🙂

Už pár dní jsem chodívala okolo dvou líp, které rostou nedaleko mého ,,bylinkového okruhu”. – Kontrolovala jsem je při každé příležitosti jako mlsná koza, kdy už teda budou správně kvést, abych si mohla něco málo natrhat na usušení…

– Dneska nastal ,,Den DÉ”. – Vzala jsem papírovou tašku od firmy Oxalis, na hlavu jsem narazila sluchátka, abych mohla lépe u sběru přemýšlet a vesele jsem pospíchala s lípám.

Když jsem k nim dorazila, intuitivně mě to navedlo na tu vpravo. – Asi měla v tu chvíli pro mě vhodnější obsah léčivých látek. – Pohladila jsem větvičky asič tyřmetrového stromu a zeptala se: ,,Můžu si u tebe natrhat nějaké květy na čaj?” – Z kmenuna mě vykoukla zelená usměvavá tvář a řekla: ,,Natrhej si kolik jen chceš, ale nezlob broučky.”

– Celá šťastná, že se ode mě stromeček nechá trochu otrhat jsem se začala blaženě probírat větvičkami. – Opatrně jsem sloupávala celé květy, přitom jsem dávala pozor na pupeny, které čekaly na svůj čas v těsné blízkosti konců květů.

Hlídala jsem si včelky a různé broučky, abych je neotravovala a nevyháněla z květů, na kterých byli první.

– Holt přání stromu je pro mě svaté. A má to své opodstatnění, přece nebudu setřepávat chudáka malého broučka, když na tom květu byl první.

… Už jsem na tom stejně tak špatně, že i v bazénu, místo abych se ráchala, tak hledám topící se broučky a pak je vytahuju z vody. – Největší radost mám, když brouček potom spokojeně odleze. – Všimla jsem si, že od té doby, co se ke hmyzu chovám pěkně, tak mě žádný nekouše. – Občas po sobě nechávám lozit nějakého mravence, aby mi vyčistil kůži. – Hmyz totiž intuitivně cítí, kde vás má hryznout, aby dal impulz vaší kůži k opravě. – Ale mravenec, ať je malý, velký, červený… nechce kousnout a nechce. – Buď jsem moc zdravá, nebo nevím….

Prohrabuju se tak mezi kvítky lípy… vybírala jsem po každém květu, aby byl co nejhezčí a nejzdravější, aby na něm nebyl brouček, abych ho pěkně odloupla, ať se pak lípa nezlobí, že jí moc škubu. – U toho jsem si přemýšlela a najednou cítím za sebou cizí energii. – Otočím se a za mnou nějaká paní. – Blonďaté vlasy sepnuté v culíku (to je sranda, já měla zrovna taky culík), nějak se jí pohybovaly rty. – Tak jsem ji intuitivně pozdravila, hezky jsem se usmála a hleděla si svého.

Jenže to prostě nešlo se občas nenápadně nekouknout, protože ta paní šla ke druhému stromu a škubala jako mašina. – ,,Týjo, to já bych si v životě nedovolila, takhle ten strom bez dovolení škubat.” – Byla jsem ticho a podívala jsem se na kmen lípy, abych zjistila, co ona na to planýrování svých květů říká. – Kupodivu, nebylo to tak zlé, jak jsem čekala. – Duch stromu na tu paní jen vyjeveně koukal a nechápal, o co tady jde? – Asi si myslel něco v tom stylu: ,,Tak brácha dostane Aluš, která ho poprosí a pak ho rozmaluje co se dá a na mě vylítne tady ta paní a škube co se dá? – Utíkám snad někam?”

Bylo mi toho stromu líto. – Radši už jsem se moc nedívala a říkala jsem si: ,,Jestli ta paní dřív odejde, a jestli z toho bude smutný, tak k němu půjdu, pohladím ho, dám mu pusu a pošlu mu spoustu energie, aby se nezlobil.

Zase jsem se po očku podívala na tu paní. – Lekla jsem se, protože se na mě zrovna dívala a šklebila se. – Rychle jsem koukla jinam. ,,Co jé? – Něco se jí na mě nezdá?

…Trhám dál a v hlavě si tak šrotuju, co bych jí asi tak řekla, kdybych byla ,,poučovací tip” jako jeden nejmenovaný v mém okolí. (neber to špatně brouku, ale vždycky čučím, jak dokážeš udělat přednášku i prodavačkám u pultu. – To já bych nemohla)… v hlavě si tak drmolím: ,,Nelze přeci takto škubat strom.. vždyť strom je živá cítící bytost a každý náš dotek vnímá.. když česu malé holčičce vlásky, taky jí je nečešu tak, že jí vyškubu půlku hlavy, ale jsem jemná, protože jinak by se holčička rozzlobila a s pláčem by utekla. – Ale strom přeci utéct nemůže před násilnickým chováním…”

Drbu a drbu, pak mě to ale přešlo a říkám si: ,,Nu což, však ne každý člověk má cítění k rostlinám, ne každý má ta správná data v hlavě… můžu být ráda, že vůbec existuje ještě někdo, kdo sbírá rostlinky.” – A tím něžnější a usměvavější jsem byla ke svému stromu, o co byla paní k tomu druhému škubavější.

Pak ale po mě ta paní začala vážně už nějak moc pokukovat. – Intuice velela, sundala jsem sluchátka, která jsem až doteď měla pevně narvané na hlavě.

UUUUuuuu…. – Podivný škleb z tváře kubavé paní zmizel a daly jsme se do řeči…

,,Trháte ty květy i s lístky?” – Zeptala se paní a zakoukala se mi do studánek.

,,Ano.”

– Od paní jsem se dověděla, že není zrovna bylinkářka a nějak netuší, která část by se měla sbírat, proto škube jen ty květy bez lístků. A proto jsem jí řekla:

,,Kdyby bylo člověku z přírody dáno, aby používal jen květ, potom by tenhle lístek vůbec neexistoval.” – A dotkla jsem se lístku nad květem lípy.

,,To ano, když rostliny se tak různě dělí, jednou se sbírá květ, pak list, nebo kořen.” – Řekla paní a najednou začala strom otrhávat i s lístky.

,,To je pravda, ale květ lípy je celý i s lístkem.”

Podobně jsme pokračovaly celý rozhovor…

,,Kolik je vám let? Vypadáte tak mladě..”

,,Na kolik vypadám? – Někdo tipuje dvanáct, jiný dvacet.. ale je mi šestnáct.”

,,Strašně se divím, že někdo tak mladý sbírá lípu? To mladí dneska vůbec nedělají…”

,,To ano, mladí dneska jen sedí u počítače s vyytými mozky.”

,,To vy se o bylinky zajímáte?”

,,V bylinkách jsem stále laik, ale už poznám kdeco.”

,,Promiňte jestli jsem vás urazila.. vážně jste mě překvapila.”

,,Neurazila, není proč.”

,,….Vážně dneska ti mladí vůbec… že by vám rodiče nakázali sbírat?”

,,Rodiče…” (- Před očima se mi objevil obraz těch bláznů v popředí s tím tlusťochem. -) ,,…. S těmi ani nežiju… já nic nedělám nedobrovolně.”

,,Já bych vám tipovala i víc.. každé vaše… tedy vše co řeknete… je tak… no, že jste tak vyspělá. – Nemohla se vymáčknou paní s culíkem.

Cítila jsem, jak mi začíná být teplo a jak se bouří krev v mé hlavě. –,,Jen brzděte s chválou, za chvíli z toho budu rudá jako rak, uvidíte.”

,,To snad né”

Probrali jsme bezdomovce v centru Brna… paní mě pořád podezřívala z vyššího věku…

,,…Jen vylezu z auta, už se u mě choulil bezdomovec. ,,Nemáte slečinko prosím pár korunek pro ubohého starého bezdomovce? – No byl sice divnej, ale za jeho herecký výkon jsem ho ohodnotila všít, co jsem měla po kapsách. – Přišel si ekrát na takových dvacet třicet korun.” – Vzpomínala jsem na zážitky z centra brna.

,,Vidíte?” – Zaradovala se paní.” – Teď jste se podřekla, že máte řidičák, určitě je vám víc jak osmnáct.”

,,Ne to né. To mě tam akorát někdo dovezl.” – Zchladila jsem ji klidně… říkám si, proč jsou ti lidi tak posedlí věkem?

,,A vy tu někde bydlíte?” – Paní byla nejen blonďatá, ale taky zvědavá 🙂

,,Jo, tady někde v okolí.” – Máchla jsem rukou, abych nebyla příliš konkrétní a neukázala na náš barák, který byl sotva pár desítek metrů za roh.

,,Já bydlím zrovna támhle.” – Ukázala paní prstem na domeček, který byl rychtik hnedka taky pár metrů od nás.

,,A? Koukám, že máte prádlo venku.” – Řekla jsem pobaveně.

… Čím více jsme sí povídaly, tím více jsem paní ovlivňovala svými energiemi, až se její technika ,,škubu škubu co to dá”, proměnila v opatrné oloupávání květů z větviček…

– Koukla jsem přes plot, u kterého jsme stály. – ,,Týjo, oni tam mají trampolínu. Ti se mají… určitě nás teď někde pozorují z okna a říkají si ,co tam ta holka nám čučí přes plot….”

,,To né,” reagovala hned paní ,,já se jich byla dokonce ptát, jestli si u jejich plotu můžu natrhat.”

,,No vidíte…” Usmála jsem se ,,Vy jste se ptala sousedů a já se ptala stromu.”

– Na to paní mlčela. Kdoví, co se jí honilo hlavou…

… Nakonec jsme se rozloučily a každá šla na jednu stranu. Paní domů a já pokračovala v bylinkovém kolečku…

Dorazila jsem ke svým oblíbeným diviznám pro nové květy. – Ale první, čeho jsem si všimla bylo, že jedna divizna zmizela, najednou jsou tam jen dvě. ,,Kde máte kamarádku?” – Zeptala jsem se zbylých divizen, které mi pověděly, že tu třetí někdo vyryl a odvezl pryč. – Pravděpodobně si ji zasadí do zahrádky… škoda, tak už nemám tři divizny, ale jen dvě… snad se té vyryté bude na novém místě líbit. – A skutečně, po chvilce hledání jsem našla na místě zmizelé rostliny díru v zemi.

Když jsem přišla k bochánku, kde rostly celkem tři druhy podobných a přesto odlišných květin, mezi kterými se schovával a maskoval můj vysněný heřmánek, čupla jsem si, položila jsem ruce do kytiček a poprosila je, aby na chvilku usnuly… – začala jsem vysbírávat heřmánek, hned jak jsem viděla, že všechny tváře v rostlinkách zavřely oči a zasvítily.

Když bylo hotovo a chystala jsem se k odchodu, uviděla jsem, jak se nalevo ode mě něco velikého zářivě bílého vznáší nad květinovým bochánkem. – Možná, že to byl projev bytostí, které v bochánku květin bydleli. – Přece jen skoro všechny druhy květin kvetly stejně, že mezi nimi laik heřmánek skoro nepozná a přitom okolo neroste nic…určitě v něm nějaké bytosti bydlí.

Při odchodu jsem vizualizací květinky probudila, a ještě třikrát jsem se celá šťastná za nimi obracela a děkovala jim.

Po cestě jsem ještě potkala trochu šalvěje a taky opuštěnou třešeň. – Celá nadšená jsem sáhla po jejích plodech na větvích, když tu jsem se zarazila. – Brát od někoho bez dovolení se nedělá. – Otočila jsem se kmeni stromu a zeptala se: ,,Můžu?” – Vykoukla na mě z kmene opět tvář a řekla: ,,Vem si kolik chceš… nikdo si ode mě plody nebere, jen občas někdo, kdo jde kolem… ráda ti s nimi udělám radost.”

– Natrhala jsem trochu do tašky, už tak plné bylinek, poděkovala a pospíchala domů, protože začalo poprchat.

Po cestě jsem spokojeně baštila darované třešničky… ten den jsem byla na sebe obvzláště hrdá a říkala jsem si, jak se chuť a účinek produktů rostlin mění, když je pěkně o ně poprosím… dokonce i po tom, co dostanu od stromu povolení trhat, už mi větve stromu nepříjdou tak moc jako větve stromu, ale jako něžné ruce někoho, kdo mě s láskou pozorně celou dobu pozoruje.. z takového uvědomění mám vždycky obrovskou radost.

Když jsem přišla domů, zbyly mi už jen čtyři třešně. – Andělské číslo 🙂 – dvě červenější jsem nechala pro někoho, dvě jsem snědla a pecičky naložila do vody vedle semínek černé borovice… snad z nich jednou bude stromeček 🙂

Komentáře

Ikona diskutujiciho Janča 2009-06-10 09:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

🙂 číst něco křehoučkýho v tý tvrdosti kolem  - díky, Alue.

Ikona diskutujiciho Shadow Dweller 2009-06-10 12:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moje kamarádka taky sbírá bylinky. A taky jsem si všiml, že u toho "drmolí" :-) Prý prosí bylinky, aby si je mohla natrhat a pak jim zase děkuje :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2009-06-10 12:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

tak můžeš kamarádce vzkázat, že patří mezi ohrožený druh správných trhačů 🙂

Ikona diskutujiciho Shadow Dweller 2009-06-10 13:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

O.k. vyřídím :-)

Ikona diskutujiciho Lirka :))) 2009-06-10 19:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, děláš si srandu? Ty zachraňuješ taky broučky? Já vždycky u babičky jdu do bazénu, sednu si na lehátko, ale pak se kouknu na hladinu a jak se tam někdo topí, tak okamžitě vstávám, beru sýto a už lovim, někdy i rukama a nikdy mi to nedá. Už odamala a babička pak na mě nadává, že si to neužívám a že mám celá spálená záda, jak jsem skrčená nad zčeřenou vodou =oD a já si myslela, že jsem jediná =o) už jako malá jsem měla strašně moc zvláštní pocit, že ty broučky prostě zachránit musim… a taky jsem stromečkům odmala říkala, jaké mají krásné kvítky na jaru =o) nic jsem neviděla, ale pak jsem se cítila báječně =o) teď už vím proč =o)

Ikona diskutujiciho Alue 2009-06-10 20:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

já zase miluju ten pocit, když ti brouček ,,poděkuje" 🙂

Ikona diskutujiciho Lirka :))) 2009-06-10 20:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: je to krásný =o)

Ikona diskutujiciho Alue 2009-06-10 21:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

cvrk.

Ikona diskutujiciho Lirka :))) 2009-06-10 21:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ne, dvakrát cvrk

Ikona diskutujiciho Lirka :))) 2009-06-10 22:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

dobrou, vokuro =oDDD

Ikona diskutujiciho Alue 2009-06-11 09:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

nejsu okurka ušatej saláte :D

Ikona diskutujiciho Lirka :))) 2009-06-11 18:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ale seš vokurka, seš a seš a vudeš =oDDDD

Ikona diskutujiciho Alue 2009-06-11 18:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

no tak jo.. zelená je dobrá.

Ikona diskutujiciho Etellyen 2009-06-11 20:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

jo to stema brouckama delam taky:D

Ikona diskutujiciho Lirka :))) 2009-06-11 20:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: ještě aby ne =oDDDD

Ikona diskutujiciho fantom omelety 2009-06-13 21:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já taky zachraňuju broučky, ale nemůžu říct kdo jsem, protože by Álua řekla, že jsem debil a kecám:)

Ikona diskutujiciho Alue 2009-06-14 08:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

fantom omelety = ok = ondřej, že?

Ikona diskutujiciho navstevnice 2009-06-18 15:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško, a co teď sbíráš kromě lípy, teda pokud nejsi zrovna v Rakousku? Potřebuji poradit, teprve se začínám o bylinky trošku víc zajímat…

Ikona diskutujiciho Alue 2009-06-19 19:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

sbiram klasiku, co je k mani. jenom na caj. salvej, popenec, koprivu, zebricek, hermanek, matu… anne ma na zahrade medunku, asi ji nejakou uzmu domu.

Ikona diskutujiciho Michal 2009-07-01 16:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nechci být protivnej, ale pavoukům odtrháváš mouchy od huby, abys je zachránila? A k té paní – požádá lidi o dovolení a ty požádáš strom. No já nevím, co je správně, ale s lidma je taky třeba dobře vycházet, ne?

Ikona diskutujiciho Alue 2009-07-03 19:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nechci být protivnej, ale pavoukům odtrháváš mouchy od huby, abys je zachránila? – COZE VUBEC NECHAPU O CEM JE REC

Ikona diskutujiciho Michal 2009-07-13 23:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jde o to, jak to v přírodě chodí, jedni žerou druhý. Nějak mi ten článek přišel moc sladkej. Přijde mi to jak u jehovistů, srnka vedle tygra, lev vedle laně a všichni se maj rádi. A čím se ty nebohý šelmy živěj? No nic, o tom to nebylo, já vím. Stromy prořezávám, nemaj to rády, ale na jaře jsou jak znovuzrozený… tak to myslím je.

Ikona diskutujiciho Alue 2009-07-14 11:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

koloběh v přírodě je takový jaký je, ten neovlivním. je potřeba ho ctít, nezasahovat a zbytečně přírodu nenarušovat a nezabíjet.

Ikona diskutujiciho Barulinka 2009-07-18 16:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Lirko to já taky vždy když jsem z babičkou na chalupě tak jdu k bazénu a koukám a koukám po nějákém tom broučkovi…Je mi jich líto ,ale když jsem byla o těchto prázdninách(2009) na chalupě ja jako vždy tahala broučky tak mě hryzl čmelák tak ty už vytahuju jen síťkou XD

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek