Když jsem se na konci srpna 2015 na základě nabídky rozhodla KONEČNĚ přestěhovat web, nenapadlo mě, že to bude taková šílená anabáze.
Zadala jsem to malé firmě, která se mi sama ochotně nabídla, pod kterou vlastně byl jenom jeden zaměstnanec. S ním jsem v potu a krvi dělala stránky stylem, že jsem u všeho musela být, všechno složitě vysvětlovat, hlídat. A když něco dělal sám, musel to pak spravovat, protože to buď nefungovalo jak mělo, nebo to vypadalo strašně. Zkrátka domluva byla hrozná. Navíc to byl cizinec, takže pořád někde hrubky, které opravoval pomalu, nebo opět blbě.
Chtěla jsem být hotová do dvou měsíců, na začátku listopadu. Místo toho se práce neustále protahovaly, neustále jsem musela urgovat, posílat úkoly co je ještě potřeba spravit a dodělat, některé úkoly i natřikrát vysvětlovat. Prostě ten člověk vůbec neviděl chyby, nevšímal si detailů, ten projekt ho asi moc nezajímal.
Velkou část práce mi během procesu odřekl, včetně přenesení starého obsahu a to byla asi největší kudla do zad. Prý ,,ať si to dělám ručně, že to nejde a že to je můj problém ne jeho, že za obsah jsem zodpovědná já a ne on, že on má na starosti jenom web a děkuje za pochopení“, přestože v objednávce bylo přenesení obsahu jeden z hlavních požadavků, na který mi kývl a který řekl že udělá… Takže to byla jeho zodpovědnost, ale když se mu to nehodilo do krámu, najednou neručil vůbec za nic. A to si říká ,,chlap“.
U jiných prací zase řekl že to je moc pracné a chce další peníze, přestože byly domluveny předem a věděl o nich, nebo bylo samozřejmostí že budou součástí úkolů, protože tam je kompletní sociální síť, tedy i všechny dodatky které k tomu patří bylo nutné udělat.
Kdybych byla chytřejší, tak jsem ho v této fázi propustila, asi mu nechala zálohu a šla hledat někoho schopného. Však když jsem řekla že neplní práce správně, řekl mi že to klidně můžeme skončit a ať si najdu někoho jiného, kdo to za ty prachy udělá… Měla jsem říct: ,,Jo, končíme, na tohle už nemám nervy“.
Místo toho jsem v té šílenosti pokračovala dál, už ani nevím proč, možná že jsem prostě nevěděla jak jinak a líp tohle vyřešit. Možná jsem se bála, a koho jiného sehnat? Měla jsem buchnout pěstí do stolu, místo toho jsem poslušně stáhla ocas mezi půlky.
Když jsem řekla že stránky nejedou, vysvětloval mi, že jemu to jede, problém je u mne a ať si nainstaluji chrome, že je to tím. Nebylo.
Když jsem řekla že stránky jsou chybové a nedokončené a nejsem vůbec spokojená s výsledkem, řekl mi ,,co bys za ty peníze chtěla“.
Přitom cenu za zadaný web si řekl on sám, já mu na ni bez výhrad kývla. Nechtěla jsem slevu, ještě jsem mu řekla že když budu spokojená, klidně mu i sama přidám. Že peníze nejsou problém. Hlavně ať to udělá pořádně, ať si dá záležet, protože to jsou opravdu důležité stránky, na kterých hodlám být tak minimálně dalších deset let, na které chodí 4000 lidí denně a bude jich ještě víc, když nebudu na blogu. Že jsou to stránky co pomáhají lidem, které mají vyšší smysl… Zkrátka že nedělá malou bezvýznamnou zakázku, ať to bere na vědomí.
Nechci aby pro mě někdo pracoval zadarmo, nepotřebuji to, nežádám to od nikoho…. Jsem fér, umím a chci ocenit něčí práci. Ale pokud se s někým domluvím a zaplatím ho, očekávám adekvátní výsledek, na kterém jsme se dohodli. Neobjednala jsem si stránky co nebudou hotové, co nepojedou a kde třetina funkcí bude odřeknutá a kde nebude můj starý obsah, na kterém jsem dřela v té době 9 let…
V polovině prosince jsem z něho byla už opravdu hodně nešťastná.
Stránky na oko krásné – pouze mojí zásluhou protože jsem mu v jednom kuse stála za zadkem a navigovala na každý milimetr – ale vůbec nejely, byly nedokončené a měly kopu chyb.
Přesto mi ob týden 3x zahlásil ,,Mám hotovo, to je ode mě vše.“ To jsem nevěděla jestli se mám smát, nebo brečet. On byl snad slepý, když neviděl co všechno tam ještě bylo nutné opravit a dodělat. Vždycky jsem poslala další kolo oprav, sám od sebe nic navíc neudělal, trvalo mu to týden a pak hlásil znova že má hotovo.
Stránky stále nepoužitelné, nedokončené, hlavně že mi dal do patičky svoji reklamu, na které jsme nebyli domluvení.
Uvědomila jsem si, že tímto stylem s tímto člověkem můžu dělat ty stránky klidně další rok, protože opravdu sám od sebe neudělá nic. I když si to nezasloužil a nesplnil smlouvu, tak jsem ho vyplatila podle původní domluvy.
Vlastně ani pořádně nevím proč. Možná protože jsem charakter a vždy splním co slíbím, možná protože jsem úplně blbá. Možná od obou možností něco. Těžko říct.
Mojí velkou záchranou byl druhý pomocník, který se mi ozval poté, co jsem si celá zoufalá – poté co jsem přenesla ručně asi 160 nejstarších článků – postěžovala, že starý obsah údajně nejde přenést a nevím co mám dělat… Postupně se to vyvinulo tak, že odřeknuté práce jsem přenesla na něj, včetně přenesení obsahu.
,,Nejde to, je to moc práce, je to na dlouho, tohle jsi u stolu neřekla že chceš, chci další peníze.“ – ,,Ok, nech to být, udělá to někdo jinej.“
Když jsem v polovině prosince vyplatila tu ,,firmu“, myslela jsem, jak spolu s druhým klukem budeme na pohodičku dělat dokončovací práce. Místo toho se druhý pomocník tak 10 dnů zabýval v podstatě jen tím, aby z toho nefunkčního chlívu udělal něco, co bude fungovat.
Zkrátka bordel jako v tanku, mrdník největší, záplata na záplatě, chyb jak na minovém poli, byl to div, že to vůbec drželo pohromadě. Najednou jsem se nedivila, že to nejede, když mi vysvětlil co za prasárny tam bylo nasekané.
Když se dověděl kolik to stálo, řekl mi že by spíš měl dostat devět tisíc na prdel, než korun na ruku… Byla jsem hrozně zklamaná, nešťastná a na druhou stranu strašně šťastná. Nevěděla jsem jestli mám brečet nebo se smát. Měla jsem pocit prince na bílém koni, co zabil draka a veze mě na hrad. Opravdu.
Už ve fázi kdy jsem měla rozdělané stránky s prvním člověkem měl péči, zvládl napsat program a zkušebně nasadit starý obsah na nový web. Jelo to… První programátor byl nespokojený že do toho tahám třetí osobu a když jsem mu oznámila že mám schopného kinga co to dal, nic moc kloudného na to neřekl. Místo aby se zastyděl a ukázal co v něm je, babral to pořád dál, ještě hůř než předtím.
Druhý pomocník ani nechtěl peníze. Na odměnu jsem ho musela uprosit, ale kroutil se dost. Sám od sebe poté nacházel a opravoval chyby, aniž bych ho musela vodit za ručičku. Vysvětloval on mně co kde je blbě, ne já jemu. Stačilo jenom trochu usměrnit, říct co by jak mělo vypadat a on to zvládl sám, bez neustálé asistence. Prostě inteligentní samostatný tvor, který nepotřebuje co deset minut přebalit plínku a ještě je rád, když může pomoct… Neuvěřitelný rozdíl oproti tomu co jsem zažívala doteď.
Mezitím během našich oprav se ozýval ten první a velice sebevědomě mi hlásil, že za poškození jiným programátorem není zodpovědný, ať si to uvědomím a řeči podobného stylu. Dokonce na druhého začal žárlit a psal mi, že ,,Ten můj to snad pro mě dělá z čisté lásky nebo co, že takhle kvalitní služby bych nikdy nezaplatila co on pro mě dělá.“
To už jsem to nevydržela investovala jsem tak hodinu času, abych mu vysvětlila, že dotyčný druhý pomocník po něm opravuje celé stránky, že to je největší chlív co ten borec kdy viděl, div nemlátí hlavou o klávesnici a místo tahání si saka by měl projevit trochu sebereflexe a měl by mi být vděčný, že vůbec dostal zaplaceno, protože kvalita odvedené práce tomu vůbec neodpovídá… Nakonec se uklidnil, řekl že ho to mrzí, že peníze mu radost nedělají, že hlavní je spokojený zákazník. Ale peníze nevrátil, nechal si je… No co na to říct, asi už nic. Byla to pro mne docela drsná zkušenost. Příště až natrefím na neschopného člověka, bouchnu pěstí do stolu hned a nebudu se sebou nechat takto zametat a ještě se doprošovat, kdy teda bude dělat opravy, že to zase týden stojí a nic se neděje.
Vzduch se vyčistil, řeklo se co se mělo říct, web najednou začal opravdu fungovat, začal se načítat. Byla jsem v ráji… Ale idylka netrvala věčně.
Nutno podotknout, že na prvního nejsem naštvaná. Jsem prostě jenom zklamaná a smutná, že si na tom nedal záležet a i když na to měl tři a půl měsíce, tak to nedokončil. Přesto pro mě svoji historickou úlohu splnil. Na základě této nabídky se konečně věci pohnuly a začala jsem stěhovat, předtím to byla roky jenom teorie, nevěděla jsem co se starým obsahem a jak ho bylo pořád víc, pořád víc jsem nevěděla jak to stěhování a kam a s kým, kdo to udělá, kdo mi pomůže? Kdo to zvládne? Mám na to vůbec peníze?
Když mi řekl že je ajťák a že obsah přenese a není problém, na základě tohoto jsem věřila a šla do toho… nenapadlo mě, že to bude taková zrada, cítila jsem jenom že do toho mám jít, tak jsem šla.
Nelituji že jsem ho potkala, lituji toho že na mě kašlal… a lituji že jsem byla hloupá a měla jsem svatou trpělivost, která tady byla zbytečná a nepřinesla ovoce. Díky němu jsem ale potkala druhého pomocníka, který má zlaté ručičky. Takže synchronicita pracuje, akorát ne vždy tak rychle a jednoduše, jak by si člověk představoval. Ale já nikdy nic nemám normálně, všechno mám nenormálně, tak očividně i to stěhování.
Přišel 24. prosinec.
Naposledy jsme si řekli hezké Vánoce a ať kapr čvachtá… A od té doby se po mém princi na bíém koni slehla zem.
První dva týdny jsem byla ještě relativně v klidu, říkala jsem si že je ještě Silvestr, že beztak někde slaví, možná má rodinku a jeli na hory – co já vím? Já se lidí neptám kolik jim je, jestli mají ženu a kolik si s ní nadělali dětí. Neptala jsem se logicky ani jeho.
Jenomže když už přišel třetí týden, začala jsem být fakt nervozní a začala jsem mu od pár dnů vypisovat, pak i volat, ale všechno úplně bez výsledku. Skype ani nezvonil, všechno hluché.
Čtvrtý týden jsem z toho byla už opravdu nešťastná. Ne naštvaná, ale nešťastná. Měla jsem starosti a strach, že se možná přes svátky někde zranil. Že by se na mě jentak vykašlal jsem si nemyslela, ale nevěděla jsem proč ani nenapíše, že žije.
Toto období mezi svátky, prosinec i leden bylo pro mě náročné, jsem pořád unavená, připadám si jak medvěd a tato situace mi na energii a optimismu opravdu vůbec nepřidávala.
20. ledna jsem se zase začala modlit, prosila jsem konstruktivní síly Vesmíru o to samé jako vždy, aby byly se mnou, dohlédly na mě a vedly mě. Nevztahovala jsem to vůbec na tyto problémy, myslela jsem celkově, obecně, tak nějak všechno dohromady.
Den na to se mě čtenáři i přátelé ptali, co teda bude s tím novým webem, proč ještě nejsem přestěhovaná, co na tom tak hrozně trvá?… Pochopila jsem to jako znamení. Znamení, že už nemám mlčky čekat až zahřmí, ale měla bych to říct nahlas, aby se to nějak pohnulo.
A tak jsem přiznala barvu a napsala jsem do zápisníčku i do diskuze jsem odpověděla, že zkrátka druhý pomocník zmizel, nevím co se děje, bojím se co se mu stalo a nevím co mám dělat… Tohle jsou třeba věci, které považuji až za jedno z těch poslednějších řešení. Jinak se vždycky strašně snažím si věci pořešit sama. Další lidi zaměstnávám, až když vím že na to sama nemám.
Úžasné na mém životě ale je, že kdykoliv se začnu v nějakém problému takto citově angažovat a začnu dávat nahlas najevo že je něco špatně, Vesmír zarezonuje a pošle mi pomoc.
22. ledna se už začalo něco dít.
Od jednoho z přátel jsem se doslechla, že se ptal programátora kterého zná a ten prý prohlásil, že ,,přenést starý obsah z blogu.cz vůbec nejde, že to je nemožné, že teda logicky můj druhý pomocník se mnou vydrbal… a že si to musím přenést ručně!“
(To znamená odhadem tak 2800 článků, aby bylo jasno!)
Děsně mě to naštvalo, padlo i ,,úplnej idiot!“, protože já jsem věděla že se na mě nevykašlal a nejsem přece postižená, viděla jsem 2x když jsme zkušebně starý obsah na nový web nasazovali. Jelo to, sama jsem v tom listovala, kontrolovala co jak funguje, co se jak přeneslo. No sakra tak snad jsem při smyslech a pamatuju si co ještě jde. Diskuzi jsem uzavřela prohlášením ,,KDYŽ SE CHCE TAK VŠECHNO JDE, KDYŽ SE NECHCE TAK NEJDE NIC!“
Důvod proč jsme ten obsah pak vypínali byl, že až doděláme web, tak nahrajeme úplně aktuální verzi v den kdy budeme stěhovat… aby tam nic nechybělo. Ani diskuze.
A začala jsem jednat. Znovu jsem dohledala mail druhého pomocníka a poslala tam poslední výzvu, aby se mi ozval, protože se o něho bojím a navíc nevím co s tím projektem mám dělat.
Pak jsem sedla na google a koukala, jestli tam najdu někoho na náhradu. Nenašla jsem nic…. Šla jsem tedy vykládat karty.
Vytáhla jsem si kouzelné jednorožce a zeptala se konstruktivní síly Vesmíru, co mám s touto situací dělat?
Vytáhla jsem si ,,Pohyb“… Že mám víc cvičit. – Byla jsem zklamaná. ,,Herdek, to přece vím, však je leden, no proč asi dělám denně ty sklapovačky?“
Přemýšlela jsem, proč mi ty karty neodpovídají. Jednorožci mě nikdy nezklamali a vždy mi řekli přesně to, co jsem potřebovala vědět. Pokud neodpovídají na co jsem se ptala, musí v tom být nějaký smysluplný důvod.
Přesto jsem vytáhla ještě karty co mám od dětství, s anděly. Dala mi je máma, stihla to než umřela… Těchto karet jsem se zeptala na stejnou otázku.
Vytáhla jsem si kartu ,,Síla“. Že veškerou sílu pro realizaci všeho mám v sobě…. Opět docela zklamání. Jednak to vím, druhak to nebyla tak úplně odpověď na to, co jsem se ptala.
Trochu jsem si to prodýchla a došlo mi, že mám prostě ještě počkat a že to že jsem nedostala přímou odpověď je ve skutečnosti taky nějaká odpověď.
,,No dobře tak počkám…“ A šla jsem dělat sklapovačky a dřepy. Možná je to součást toho řešení, co já vím?
Pak jsem se vrátila k mailu. Průběžně jsem udělala 2x refresh a čekala, jestli se Libor ozve. Ani nevím jestli to byla intuice, nebo už jenom zoufalost.
Najednou bylo 10 večer a naskočil mi nový mail ,,Programátor :)“
Poskočilo mi srdce… ,,To jako FAKT?!“
Čumím, otvírám to a tam čtu nabídku pomoci. Další člověk se dobrovolně přihlásil, že chce na tom webu dělat, že za druhého zaskočí. Nevěřila jsem vlastním očím.
Spojili jsme se přes Skype, seznámila jsem ho se situací… Nic pro něho nebyl problém. Obsah bude těžší, ale ano, přenese ho… Nevěřila jsem svým uším. – NĚKDO TADY SNAD ŘÍKAL ŽE TO NEJDE??
Domluvili jsme se že do systému dám vstup další den a začneme nějak s pracemi. Byla jsem šťastná. Šťastná jako blecha. Opět zachráněná princem na bílém koni. Svět je krásný. Život je spravedlivý. Lidi mě mají rádi…. prostě euforie. Myslela jsem že ani od radosti neusnu…
O půlnoci jsem vytáhla další kartu z jednorožců: ,,Spolupráce“… Že mám a budu pracovat v týmu. Že ke splnění mých snů mi pomohou druzí lidé/andělé a je třeba se na ně spolehnout.
Říkám si ,,hm tak to je jasné, jsme teď opět dvoučlenný tým.“ Ale to jsem ještě nevěděla co se stane další den.
Před spaním jsem se znova pomodlila. Poděkovala jsem za tuto velkou pomoc, že mě vyslyšeli a měla jsem ještě jedno přání. Aby pokud můj druhý pomocník žije, aby se mi ozval, že je v pořádku. Protože mám o něho strach. Poprosila jsem aby ho chránili a aby zařídili, aby si na mě vzpomněl a poslal alespoň kraťoučkou zprávičku, jenom abych byla klidná. A usnula jsem.
Druhý den ráno jsem nemohla vůbec vstát, byla jsem jak v komatu, úplný zimní spánek.
Probrala jsem se o čtvrt na jedenáct, skoro jsem se až lekla. Než jsem nakrmila zvířectvo, poklidila v kuchyni a zatopila v krbu, utekla další hodina.
Uvařila jsem konvičku maté a šla k počítači pracovat. A tam mě čekalo obrovské překvapení.
Bylo přesně 24.ledna, měsíc co jsem o něm neměla zprávy. Můj druhý pomocník se zázračně ozval. Před měsícem všechny obeslal že má zkouškové období, dělá těžkou vysokou školu a musí na několik týdnů úplně vypustit internet, aby měl čas se učit, aby nevylítl. Problém ale byl, že zpráva pro mě se mu nakonec neodeslala. Takže nevěděl, že já nevím… Asi zasáhl matrix. A strašně moc se omlouval, že mi to vynahradí…
Měla jsem obrovskou radost, že mi moje přání bylo opět splněno… Ale hlavně že je můj oblíbenec živý a zdravý. Nakonec mám tedy pomocníky dva. Ten udělá to a ten zas ono a všichni dohromady budeme mít Moc 🙂
A poučení pro vás?
Jednak jsem vás chtěla trochu seznámit s touto mojí životní kapitolkou. Ale hlavně jsem vás chtěla povzbudit. Kdykoliv máte problém na který sami nestačíte a nevíte co máte dělat, jestli čekat, nebo jednat, a jak jednat… Požádejte o pomoc a o vedení. Když budete následovat znamení, vždy dostanete pomoc. Nebojte se říct si o ni.
Ten umí to a ten zas tohle
https://www.youtube.com/watch?v=4MK_vNkiPRk
Poslední komentáře
-mariankosnac Symphonic metal. Tam bývá satanismu málo, neblije se,…
-Alue K. Loskotová Je to tak. A Gaga? Šmarja jako jo,…
-sm Je to druh cíleně budované energetické inverze. Nahrát…
-Alue K. Loskotová Zajímavá paní. Neznám. Ale je to všude stejné.…
-sm