Aluška.org: Věděním ke svobodě

Seděla jsem tiše před hořícím krbem a sledovala pozorně plameny. Přemýšlela jsem nad smutným filmem, který jsem před chvílí viděla.

Jmenoval se Faunův Labyrint… půlku filmu jsem si zakrývala oči a tu druhou půlku filmu jsem brečela. Přesto ale ve mě film zanechal takové zvláštní poselství a jeho smutná atmosféra jakoby do mě na chvilku vešla.

Přemýtala jsem si v hlavě scény filmu a přemýšlela, co ještě mi mohlo utéct.

Jasně jsem v hlavě začala odkrývat postupně všechna poselství a pravý význam, proč mě Vesmír navedl právě k tomuto filmu. Postupně mi docházely souvislosti a já viděla skryté významy a odpovědi pro mě krze všechnu tu krev a temnotu.

Najednou přišel Ňuf, pohladil mě po vlasech a čupl si vedle mě ke krbu. ,,Sedíš tu dlouho?“ Zeptal se.

,,Ne.“ Odpověděla jsem jako ve snu, protože jsem zrovna viděla v ohni malinkou bytůstku, která dělala na hořícím špalku hvězdy, potom se zastavila a zamávala mi, jakoby mě znala.

,,A je to zajímavé?“

,,Fascinující.“

,,Je to jako televize.“ – Prohlásil Ňuf a vykulil na mě šibalsky oči.

,,Není.“ Usmála jsem se na něj…

Nastala chvilka ticha, během které jsem dostala další pohlazení po vlasech.

,,Co v tom ohni vidíš?“ Zeptala jsem se zvědavě Ňufa.

,,Záleží na tom, kam se podíváš.“

,,Vidíš tak takové ty malinké…?“

,,Vidím tam Skřítka Plamínka.“ Odpověděl vážně Ňuf.

Ta věta mi úplně zazvonila v uších a celá jsem pookřála. ,,Takové ty co vypadají jako hořící svíčka, akorát místo knotku mají tělíčko?“

,,Ano.“

,,Vážně?“ Zaradovala jsem se.

,,Ano.“

,,A mají špičatou čepičku?“

,,Ano.“

,,VÁŽNĚ?“ Zeptala jsem se opět, tentokrát už s pusou dokořán. ,,A Erniho jsi taky viděl?“

,,Ano.“ Odpověděl Ňuf a zadíval se vedle mě na podlahu, právě tam, kde seděl Erni a celou dobu mě nenápadně sledoval.

,,Ty ho vidíš tady vedle mě, že?“

,,Ano.“

,,A vidíš ho taky tak jako já? Jak jsem ho nakreslila?“

,,Vidím. Akorát možná trošku lépe než ty…“ Ňuf pomalu vstal a poodešel k oknu. ,,Ale neboj se. Ty je jednou taky uvidíš tak dobře jako já.“

,,Ale ten obrázek Erniho mu není pořád dost podobný.“ – Obhájila jsem své jasnozřivé schopnosti.

,,Já vím. Kresba není fotografie.“ Odpověděl Ňuf a spokojeně odešel.

_________________________________________________________________

A tak jsem jednou zase dostala razítko, že to co vidím a o čem mluvím není moje fantazie… koneckonců… abychom s Ňufem trpěli stejnými halucinacemi, to možné není 🙂

O bytůstkách ohně toho moc nevím… ten den jsem viděla ,,Skřítka Plamínka“ poprvé.

Další malby Briana Frouda – ZDE