Aluška.org: Věděním ke svobodě

Stalo se to právě dnes, 18.7.2008.

Na programu dne byl výlet do Brna a nákup posledních učebnic na školu… ale něco zvláštního se stalo…

Podivný den začal hrozivým snem…

… stála jsem před zrcadlem a vedle mě byl můj brácha… zničehonic si vylovil suchý z nosu a otřel mi ho o ruku! – Začala jsem nadávat a kričet: ,,FUUUUUUUJ! FUJ! FUJ! TO JE HNUUUUUUUUUUUUUS! ODPORNÝ! BLÉÉÉÉ!” – A začala jsem ho ze sebe stírat, – najednou jsem zjistila, že křičím něco o hnusu, škubu s sebou v posteli a třu si předloktí, na kterém byl domnělý ,,šušeň”…

Došlo mi ,že to byl naštěstí jen sen, protože tak drzýho bráchu zatím nemám… ztichla jsem a rychle nadskočila: ,,Jéžiš! Budík! Nezazvonil mě budík!” – Koukla jsem na hodiny a bylo 8 – ,,Jéžiš! Já dojdu pozdě!” Vyskočila jsem z postele a podívala se znovu… najednou ale bylo na hodinách 6! ,,Asi mám mešuge?” Pomyslela jsem si a zalehla do postele… jestě půl hodinky mi zbejvá, tak co… se trošku budu válet…

(Sranda byla, že jsem se spoléhala na budík, který měl zazvonit v půl sedmé, ale nechápu proč, byl nastavený na sobotu a dneska je pátek… takže kdybych usnula, nebylo by to moc ok… ale to jen taková maličkost, já neusnula…)

Trošičku jsem podřimovala.. takovej ten polospánek… kdy člověk přestane slyšet a vnímá jen nekonečný chaos myšlenek, které přeskakují v mozku…

A najednou…

,,Ašeré”

,,Co? Kdo? Jakej Ašeré? Co to má bejt?”

,,Jsem Ašeré z jiné planety.. už jsme spolu hovořili.”

– Zamyslela jsem se a došlo mi to… před časem jsem zkoušela mluvit na dálku s mimozemšťany a ozval se mi právě nějaký Ašeré… trochu jsme pokecali a rozloučili se… ach má hlava děravá, mě než se rozsvítí… jak jsem mohla na milého Ašerého zapomenout?

,,Aha? Už si tě pamatuji… copak se děje, že se mi ozýváš?”

– Chvilku bylo ticho a pak…

,,Bylo by dobré, kdyby jsi dnes nejezdila do Brna.”

,,Co?!? Proč?!? A proč jsi mi to neřekl dřív? Já už jsem s Kubou domluvená… to přeci neudělám.. chvilku před odjezdem to odřeknout? To néé… a kdy jindy budu mít tak dobrou příležitost? Hm? Potřebuju nakoupit dneska ty knížky… promiň, Ašeré, ale já pojedu i přes tvé varování… nevykládej si to špatně, ale nechci to rušit.. to by mi Kuba dal.. něco jsem přeci slíbila…”

,,Dobrá, Alue, je to tvé rozhodnutí a já jej plně respektuji. Ale dovol mi stát se tvým ochráncem.”

,,Chceš mě pohlídat? Ano. Souhlasím… a před čím mě vlastně varuješ? Co se má stát? – A lidí je přeci tolik… proč varuješ zrovna mě a zrovna teď?”

,,Dnes temná strana plánuje něco strašného. Na tebe. Jsi těsně před objevením něčeho úžasného. Přeci tě nenechám jen tak a nebudu jen přihlížet. Prosím, promluv se svými anděly a pokus se zasáhnout, hrozí ti nebezpečí.”

,,To snad není možný… děkuju ti Ašeré! Udělám, co říkáš… děkuji ti moc!”

Vstala jsem a začala se chystat… ale celou dobu jsem na to pořád hrozně moc myslela… se vším jsem byla rychle hotová a zbylo mi ještě půl hodinky rezerva…

… a tak jsem sedla na pohovku a čučela… v hlavě mi to ohromně šrotovalo… zavřela jsem oči a provedla nějaké kroky dle svojí intuice… řekla a procítila jsem to, co jsem vycítila, že mám udělat… andělé souhlasili, všichni přišli a provázeli mě…

,,Ok, udělala jsem, co bylo třeba… pokud je to skutečně atentát od temné strany orientovaný pouze na mě, tak bych se už neměla ničeho bát.” Pomyslela jsem si a čučela jsem dál…

Do obýváku přišla mamka… ,,Co se děje?” Zeptala, se, když viděla, že mám takový nepřítomný výraz a mlčím jak zařezaná.

,,Nic nic… přemýšlím…”

,A nad čím?” Nedala se odbýt mamka…

– Přemýšlela jsem, co říct… přece nemůžu mámě říct pravdu.. té vstává vlas hrůzou na hlavě i když se zmíním, že mi andělé něco hezkého řekli… ona se toho moc bojí.. a bojí se i o mě… dokonce mi vyčítá, že žiju takto… neřeknu jí pravdu… buď by si poklepala na čelíčko, nebo by ji trefil šlak nebo by mě nepustila do toho Brna… nemůžu jí přeci říct, že za pár hodin můžu být klidně i mrtvá… to je přeci moc předčasné tvrzení.. nevím přesně, co se bude dít… jak to nakousnu, tak bych jí nakonec mohla vyklopit i to, co jsem chtěla zamlčet… nic jí neřeknu a hotovo.. je přeci nemocná… co se má stát, to se stane… já se smrti přeci nebojím… a temným nakopu zadek, ti se budou divit…

A odpověděla jsem: ,,To ti povím, až přijedu z Brna.”

,,Hm…” zabručela máti ,,To jsem se toho zase dověděla…”

Šlo vidět, že ji to zamrzelo, že před ní něco tajím.. ale lepší, když ji zarmoutím, než když ji vystraším… a koneckonců… já si přeci věřím… zvládnu to a hotovo.

…Když jsem odcházela, trochu jsem mamku pobavila – koneckonců pro jistotu, kdybych se náhodou nevrátila – a odevzdaně jsem vyšla z domova… po cestě jsem zesilovala svoji ochranu a pohlédla jsem na nebe… na nebi byl ohrovský levotočivý hákový kříž… ,,A do řiti” Neodpustila jsem si sprostý výraz ,,Tohle je hodně špatný…”

Kubu jsem potkala… žádné větší komplikace… odjeli jsme a já pořád oči na stopkách… vím, že musím sledovat znamení… – super! – když jsme vjížděli do Brna, uviděla jsem na autobusu číslo 2340 – (tohle číslo má pro mě osobně velmi speciální význam) ,,A? Dobré znamení… teď už by to mělo být dobré…” Pomyslela jsem si… a skutečně bylo… zbytek dne v Brně provázela dobrá znamení, ale já nepolevovala a byla jsem velmi opatrná až do chvíle, kdy jsme opět odjízděli domů…

… a mamka už si pak nevzpomněla, že jsem jí to měla povědět po svém návratu, takže jsem nikoho zbytečně nepostrašila…

Tady vidím, že moje ochrana skutečně velmi dobře funguje… jsem moc ráda, že mám spojence už i na nebi, který mě varoval… tato zkušenost naštěstí dopadla dobře… a i příště to odvrátím a nestane se nic… protože s každou touto zkušeností má sebedůvěra stoupá zázračnou rychlostí…

Děkuji ti ještě jednou, Ašeré…