Věci, které na lidech nechápu (2. díl) Kouření

11.2.2017 v Poselství 61

2. díl

Uzavřeme tedy nekonečné téma alkoholu, protože to by mohlo ještě vydat na samostatnou knížku. Podívejme se na další téma a to jsou cigarety.

Cigarety jsou pro mne jiná dimenze, než alkohol. Zatímco u alkoholu se dá alespoň připustit, že v malém množství člověka uvolní, že dává občas trošku smysl alespoň na chvilku a v něčem, u cigaret se to říct nedá. Ty nedávají smysl úplně celé, ať si to vezmu z jakéhokoliv úhlu pohledu.

Nikdy jsem nezkusila ani jedinou cigaretu a nikdy jsem nezkoušela žádné drogy, až na jednu výjimku, kdy jsem zkusila trávu, ale protože neumím kouřit, tak se nedostavil žádný účinek a tato jedna zkušenost mi ukázala, že je to vlastně nuda a že nechápu, co na trávě ti lidé vidí… Taky dost smrdí. A je z toho velice odporný pocit v ústech, který nevím, proč bych si vůbec někdy chtěla zopakovat. Člověk si připadá zevnitř odporný, smradlavý, nechutný a to stačí jenom jednou potáhnout…

Jednou jsem se omylem dostala na ,,dýchánek”, kde se hulila tráva. Nevěděla jsem, že se tam hulí. Původně to mělo být jen přátelské setkání. Nikdy jsem to předtím nezkoušela, nekouřila jsem ani teď a říkala jsem dopředu, že prosím, ať tam nikdo nehulí, že bychom se mohli bavit normálně a slušně (Měla jsem z toho i strach)… Odpověď byla ,,Proč, vždyť to je taková zábava.” Ale ve chvíli, kdy se hostitelka zhulila tak, že začala mít pořádné myšky a začala máchat rukama ve vzduchu a válet se po podlaze, jsem se prostě sebrala a odjela pryč, i když na mě mohli ostatní třeba divně koukat, že jim kazím večer. – To je opravdu zábava?

Mívám občas chvíle, kdy se koukám kolem sebe a je mi stydno, co kolem sebe vidím. A v tu chvíli se zeptám sama sebe, CO TADY JEŠTĚ ZATRACENĚ DĚLÁŠ?!

Když jsem byla mladší, dokázala jsem tu otázku trošku zatlačit do pozadí a prostě jsem pozorovala okolí dál, protože mi bylo trapně se prostě zvednout a jít pryč. Někdy třeba ani nemáte tu možnost, nebo nemáte kam v tu chvíli jít. Ale čím jsem starší, tím míň to umím, takže jdu prostě pryč. A je mi úplně jedno, komu tím pokazím jeho údajnou ,,zábavu” a jestli to bude trapné. Nemusím vidět všechno.


Jedni z mých prarodičů jsou oba kuřáci. Vídala jsem je kouřit odmalička a odmalička mi to připadá odporné, nechutné, smradlavé a strašně nedůstojné. Když jsem se pak dozvěděla, kolik to stojí peněz, nevěřila jsem vlastním uším a rozhodla jsem se, že nikdy v životě cigaretu nezkusím. Bylo to čistě moje vnitřní rozhodnutí.

Měla jsem samozřejmě i během puberty pár ,,přátel”, co byli kuřáci. Zajímavé je, že jakékoliv mé přátelství s kuřáky se většinou po krátké době rozpadá, prostě si s nimi nerozumím a často mám velký problém respektovat, že někdo vedle mě kouří. Irituje mě to, protože mi vadí ten smrad a navíc mi to připadá podobné, jakoby si ten druhý člověk rovnou přede mnou vytáhl žiletku a začal si pižlat žílu. Vnímám to jako formu sebepoškozování a sebeponižování, nevidím mezi těmito věcmi prakticky žádný rozdíl! … A pak vám řekne, že chápe že je to dementní zlozvyk a klidně si tu žílu před vámi dál pižlá. Nebo si udí plíce… A vy si říkáte, jestli ten člověk má všechna kolečka pohromadě a nemůžete se tohoto pocitu za boha zbavit!

Během mé puberty mě překvapovalo, že všichni moji starší ,,kamarádi” kuřáci se mě to strašně snažili naučit a byli osobně dotčení, když jsem řekla, že se to učit nebudu, protože je to hnusné. A když nepolevili, tak jsem jim řekla o svém starém rozhodnutí, o tom že mi to smrdí, a že k tomu mám odmala vštípený odpor. Nikdy jsem to nezkoušela a nebudu to zkoušet ani teď… Jednou byli všichni strašně překvapení, že jsem ve svých 14ti pořád ještě nezkusila ani potáhnout… Jakože to je ukázka silné vůle. Tehdy jsem byla ticho a v hlavě ta otázka: ,,CO TADY MEZI NIMI ZATRACENĚ DĚLÁM?!!”

Nebo kecy, že se s nimi napiju a pak si zakouříme, že stejně povolím, že mě ukecají. – To byla prakticky záruka toho, že jsem se ještě víc kousla a už jsem se pak nechtěla dál vídat. Vy tomu člověku řeknete ,,NE, jsem ještě děcko, nebudu se učit tyhle věci” a on řekne: ,,No počkej, já tě stejně ožeru a pak mi budeš po vůli!” – Tohle má být můj kamarád? Z něho si mám jako brát příklad?? – Tak to v žádném případě.

Odmalička jsem měla problém, kdy mi celá rodina říkala, že nemám kamarády proto, že jsem povýšená, že jim jednoduše dávám najevo, že jsem lepší než oni. (A divíte se mi snad, když mě nerespektují a ještě mě učí kouřit?)

Nikdy jsem nechápala, co tím myslí. Byla jsem chudá, cokoliv jsem kdy dostala, jsem opečovávala a hlídala jako oko v hlavě, musela jsem se naučit být skromná a všeho si vážit, i toho, že máme ráno chleba a že na něho mám co namazat… Jak může být takové dítě povýšené a namyšlené, když všichni jeho vrstevníci co potká, se mají líp než on a můžou si dovolit mnohem víc než on? To bych čekala od rozmazleného jedináčka s barevným telefonem a nejnovějšími značkovými hadrami, kterému rodiče dají vše, na co si ukáže. Ale ne od sebe…. Ale když tak zalovím v paměti, v něčem mi to smysl dává.

Když odmítnete v pofidérní skupině alkohol, cigarety i drogy, které jsou v dané skupině normální společenská záležitost a tak trochu zasvěcovací rituál, tak vy, místo abyste byli vděční, že se s vámi tato pochybná skupina zadarmo dělí o svůj matroš, ho nechcete. A ve chvíli, kdy řeknete, že se chcete bavit slušně a že vám tyhle věci připadají odporné, tím dáváte najevo, že jste lepší, než oni. Tím je urážíte. Sice oprávněně, ale urážíte.

A teď ta zásadní otázka: Jste povýšení a namyšlení, když znáte svou cenu a chápete nebezpečnost špatného návyku už jako malé dítě? Je to snad špatně, že nechcete mít zoufale kamarády za tuhle cenu, kdy byste se museli ponížit na tuhle úroveň? A proč byste to proboha vůbec dělali, když víte už teď, že to je chyba?

Já jsem v tom měla jasno vždycky. Radši jsem sama, než mít divné kamarády, co mě učí špatným věcem. Na to nepotřebuju být Einstein, abych chápala, co je dobré a co je špatné se učit. Prostě mi nebylo jedno, s kým trávím čas a jak trávím čas.

Pak tu byl ještě druhý rozdíl, který mě vyčleňoval z kolektivu. Pokud mi ti lidé nenabízeli drogy a zapředla jsem s nimi normální rozhovor, zjistila jsem, že si nerozumíme ani na nejzákladnější rovině. Zatímco ostatní děti mého věku mluvily hlavně o věcech co jich koupili rodiče, chlubily se s telefony a dovolenými kam všude jely, já mluvila hlavně o abstraktních věcech, protože jsem nic nevlastnila, a na dovolené jsme moc nejezdili. Takže jsem trávila volný čas kresbou, čtením a procházkami, kde bylo hodně času na přemýšlení.

Maximálně jsme jeli párkrát do kempu v Chorvatsku a to jsem si připadala, že je něco strašně výjimečného, zatímco moji spolužáci tam jezdili běžně každý rok a měli apartmán (Já jsem ani nevěděla, co to apartmán je!). Takže co si s nimi chcete povídat? Řeknete myšlenku a oni vás nepochopí. Řeknou, že používáte moc cizích slov, nebo se prostě zatváří divně a jdou pryč… A nic s tím neuděláte. Neuměla jsem mluvit a chovat se jako oni. Tak jako dneska s vámi nemůžu diskutovat o smartphonech, appkách, nebo politice, protože jim vůbec nerozumím, stejně to bylo i tehdy. Jak chcete mít společná témata, když žijete úplně jiné životy?

Vypadá to možná jako odbočka od tématu, ale ve skutečnosti to všechno souvisí. Materialismus je totiž další věc, kterou na lidech nechápu. Samozřejmě rozumím, že všichni musíme jíst, mít nějaké oblečení a věci denní potřeby, ale nechápu, jak tím někdo může žít a jak to může být jeho jediný, nebo hlavní zájem. Mě vždycky zajímalo, abych měla dost toho, co potřebuju. Když mám dost, tak nic dál už neřeším…

Když jsme byli na základce, tak jsme v osmičce nebo devítce dělali jednoduchý pokus. Byla to asi rodinná výchova, seděli jsme na židličkách v kruhu a učitelka nám dala za úkol, abychom napsali na jeden papírek jednu věc, která je pro nás v životě úplně nejdůležitější. Pak jsme si papírky ukázali a já jsem byla šokovaná, kolik dětí napsalo na papírek ,,VĚCI”.

Některé děti, které jsem považovala za inteligentnější a rozumnější než zbytek, napsalo ,,KAMARÁDI, RODIČE, nebo VZDĚLÁNÍ”. To se mi líbilo a rozuměla jsem tomu. Ale bohaté, nebo hloupé děti psaly ,,VĚCI”. A odůvodnily to tak, že pro ně jsou opravdu nejdůležitější věci, které mají doma, že jim to poskytuje v životě největší radost a uspokojení… Chápete to? – Nebyli to třeba jejich rodiče, co na ty věci museli vydělat peníze, kteří to dítě porodili, vychovali a všechny ty krámy mu nakoupili. Ti nebyli nejdůležitější! Ti byli až na spodnějších místech. Nejdůležitejší byly ty VĚCI!

Políval mě pot, když jsem to tehdy viděla černé na bílém a věci začaly dávat ještě víc smysl, než předtím. V duchu jsem se ptala sama sebe, CO SAKRA DĚLÁM V TOMHLE KOLEKTIVU!

A jestli vás zajímá můj papírek, já jsem měla celkem rychle jasno. Napsala jsem tam ,,Harmonie” oranžovou fixkou. Když jsem to otočila, polovina dětí nechápala co to slovo znamená a učitelka se mě zeptala, jak to myslím.

A já jsem to vysvětlila tak, že pro mě je v životě nejdůležitěší, aby všechny aspekty v mém životě byly v souladu a komunikovaly mezi sebou. Že harmonie v sobě skrývá klid a dostatek všeho. Jak emoční, tak materiální, že v sobě zahrnuje i rodinu, i přátele, i zdraví, i peníze, i radost ze života, zkrátka všechno. Mít harmonický a vyrovnaný život, to je to nejdůležitější na světě…. Také si dobře pamatuji, že jsem řekla, že pro mě je hlavní vnitřní duševní rovnováha a že si v budoucnosti přeju žít život, kdy tu vnitřní rovnováhu budu mít. Že budu žít v klidu, dostatku a nebudu trpět žádným nedostatkem, ať už materiálním, nebo vnitřním.

Koukali na mě dost divně. – Najděte si pak v takovém kolektivu kamarády. Je to blbost. A jsem si jistá, že se tady najde hromada lidí, kteří to měli, nebo pořád mají, úplně stejně jako já.

Nebudu zapírat. Cítila jsem se v tu chvíli hrdě. Můj vnitřní kritik byl spokojený. Vždycky jsem na to byla hrdá, že mám svoje zásady dobře srovnané a že si uvědomuji, co je v životě doopravdy důležité. A hlavně nevím, proč bych neměla být hrdá na to, že ctím, nebo dělám správnou věc. Zato za spolužáky, co napsali ,,VĚCI, MOBIL”, jsem se styděla. Připadalo mi přízemní a ponižující přiznat, že mě nejvíc zajímají blbosti, co mi koupili moji rodiče. Připadalo mi to strašně omezené… A cítím to stejně i teď. Akorát že dneska už se k tomu nebojím přiznat a nevím, proč bych se za to měla stydět, nebo se snažit být jiná. Prostě to je špatně.

Blbé na tom je, že mě nikdo nepochválil za moji individualitu, ani za to že jsem měla dobře srovnané hodnoty. Zatímco já jsem žila v chudobě, doma mi umírala máma a já řešila otázky smyslu života a smrti, moji spolužáci si hráli s drahými telefony, jezdili na drahé dovolené a bydleli v apartmánech. Takže mě to zákonitě muselo změnit… Nikdo mě nepochválil, že jsem raději místo chlastání a kouření trávy se svými spolužáky byla doma a četla si Doreen Virtue. Místo toho jsem byla pro zbytek světa ta, co je lepší než ostatní a dává jim to najevo… Nebyla jsem pro nikoho inspirace, byla jsem prostě freak, co neměl kamarády a divně mluvil.

Není těžké chápat, že takových povah jako já je hromada, že nejsem výjimka, akorát jsem byla bohužel jediná ve své třídě. To se prostě stává… Kdybych já měla takové dítě, tak ho prostě nechám napokoji, řeknu mu jsi jiný, neboj se toho, dělej jak myslíš, žij jak cítíš a cti své kvalitní hodnoty, nenech se od nikoho kazit.

Opakuju to dětem, co mi plačou v poradně, že mají přesně tyhle ,,problémy”, co jsem měla já. Protože doma jim to, stejně jako mně, nikdo neřekne. Žádná opora. Nic. Jsi jiný = jsi špatný.

Pojďme ale zpátky k těm cigaretám… Jsou drahé, žloutnou z nich zuby, vytvářejí černý dehtový sajrajt v plicích, podporují vznik rakoviny, člověk z nich smrdí, smrdí z toho celý dům, poškozuje to játra, dělá to propálené fleky na oblečení… Přesto jsem pořád hledala odpověd, proč tedy lidé kouří, co jim to dává.

Našla jsem si pár zpovědí kuřáků…

Jedna z verzí je ta, že kouření uklidňuje. Ale řekněte mi, co to je za blbost, vždyť kreslení, běhání, plavání, psaní, čtení, cvičení, hudba, chov zvířátek atd. také uklidňují a většina z toho je úplně zadarmo!! – Je to tedy o lenosti? Je jednodušší vytáhnout z krabky cígo abych se uklidnil, než zvednou tu svou línou zadnici a třeba se projít, nebo proběhnout?

Třeba jste kuřáci a moje zamyšlení vás štve. Třeba se vás právě teď osobně dotýkám. Možná máte chuť napsat mi, že jsem totálně blbá a není se mnou sranda, ale já se jen zamýšlím. Snažím se najít odpověď na otázku, co je na tom zajímavé. Je mi 24 let a pořád jsem tu odpověď nenašla, nevidím tam nikde logiku. Tak mi řekněte, v čem to dává smysl, pokud odpověď znáte, protože já fakt nevím! Nemůžu se toho dopídit.

Jiná zajímavější verze zazněla v jednom povídání na youtube. Mladý sympatický podsaditý pán tam povídal, že občasně kouří proto, že to je společenská pomůcka… Jste v podniku kde se nekouří, jste třeba v zahraničí a nikoho neznáte. Ale když vylezete ven před hospodu, tak potkáte celou skupinu kuřáků. Někomu došly cigarety, někdo nemá oheň, někomu nechytly zápalky, tak si tam vzájemně podpalují. Nebo ani nemusí spolupracovat a hned mají jednu věc společnou: Cigareta z nich automaticky udělala skupinku náhodně se setkávajících spřízněných duší. A teď se začnou poznávat a povídat si, ale startér je ta společná věc a společná činnost: Kouření.

A že to je to největší kouzlo společenského kouření, proč spousta lidí občasně kouří. Že to je způsob k poznávání lidí, protože kuřáctví z vás automaticky udělá člena nějaké skupiny… Chápu to? Dává mi to smysl? – Nedává. Je to absolutní pitomost.

Stejně bychom totiž mohli mluvit o čemkoliv jiném: Vyjdu před hospodu a tam je řada lidí a mám s nimi jednu věc společnou. Všichni máme nějakou bundu, máme obuté boty, máme na rukách deset prstů, půlka z nás nosí hodinky, půlka má čapku, půlka jsou chlapi.

Hlavně jednu věc máme vždycky společnou úplně se všemi a je nejdůležitější: VŠICHNI JSME LIDÉ, jsme živé citlivé bytosti… Zkrátka vždycky máte s lidmi něco společného a není toho málo. Záleží jenom na tom, jestli si to uvědomujete. Nikdy v životě jsem nepotřebovala cigaretu na to, abych se s někým seznámila, nebo abych se začala bavit s lidmi ve své skupině.

POKRAČOVÁNÍ ZDE: Věci, které na lidech nechápu (3. díl) Neupřímnost

Komentáře

Ikona diskutujiciho Mára 2017-02-11 05:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Máš pravdu, cigarety jsou docela humus. Taky mě kuřáci v mém okolí uplně netěší, zvlášť když mají tendenci mi kouřit v autě :D Důvod proč to dělají je ten že ta cigareta opravdu uklidňuje, "zhuluje" takže člověk není tak ve stresu. Proto hodně kuřáků když má velkej stres kouří jednu za druhou. Další věc je že to v zásadě nahrazuje dudlík.

Ikona diskutujiciho Fellien 2017-02-11 07:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dřív jsem kouřila. A opravdu to uklidňuje silně, ne jen jako malování nebo tak, prostě uplne jiným způsobem. Mně stačilo si dát jednu normální cigaretu a byla jsem úplně hotová, všechno ze mě spadlo, ale taky jsem vždy už po dvou tazích měla motáka jak vrata. Samotné mi vadil ten smrad a to všechno a protože jsem se za to styděla, kouřila jsem zásadně někde, kde mě nikdo neviděl. Pak jsem si ale řekla, že to tak dál nejde a že kouřit nebudu, že se mi z toho samotné dělá šoufl jak to páchne a musím si k uklidnění najít jinou cestu. Kouřit jsem přestala ze dne na den a už je to několik let. Cigaretu už znovu dát do pusy vůbec nedokážu, jen když kouří někdo vedle mě a já to vdechuju tak se mi z toho fakt hrozně motá hlava. Moji rodiče jsou kuřáci ale nikdy nekouří doma a nikdy nekouřili v mojí blízkosti když jsem byla malá, což oceňuji. Trávu ani nic podobného jsem nikdy nezkusila a ani nezkusím. Smrdí to jak pochcaná sláma. Už bych nikdy nekouřila. Jen je mi dost líto dětí, které matky vozí v kočárku a zapálí si hned nad kočárem. Děs…

Ikona diskutujiciho JeanWoll 2017-02-11 07:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kuřáci ve svých studiích uvádějí, že kouří proto, že mají pocit větší soustředěnosti, snadněji se učí, více si pamatují a dostávají se do veselejší nálady.

Ikona diskutujiciho Tina 2017-02-11 07:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mňa napadajú len dve výhody fajčenia – štatisticky znížené riziko alzhaimerovej či parkinsonovej choroby a tiež podpora pamäte a učenia. To všetko robí nikotín. Ja fajčiarka nie som a nikdy som nebola, ale skúšala som kvôli tomuto efektu nikotínové náplaste, no najprv som sa 2x predávkovala aj tými slabými, tak to teraz oželiem.

Ikona diskutujiciho jirik 2017-02-11 07:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A teď si představ kombinaci –

Ikona diskutujiciho Kiki 2017-02-11 08:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Před třemi lety přestal můj přítel kouřit a začal znovu, když byl na pár měsícům na výměnném pobytu v Bělorusku. Když jsem se ptala proč, vždyť na sebe byl tak hrdý, že zvládá nekouřit, tak mi odpověděl, že je při tom jednodušší se seznámit. A já nekouřím a seznámil se se mnou  bez toho… Ještě k těm důvodům proč lidé kouří, mám pocit, že v jedné Duši K Viliam Poltikovič řekl, že tabák je v Jižní Americe věc posvátná, věc obřadu, spojená např. s vymýtáním něčeho zlého a naše kultura to tak nechápe. Šaman jakoby uzavírá smlouvu s duchem tabáku a teď si vemte kolik lidí nevědomě u nás má tuhle smlouvu a neví a nedokáže ji rozvázat…

Ikona diskutujiciho lenka f 2017-02-11 08:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No a k čemu je pro tebe dobré, když se dneska zamýšlíš nad tím, proč jsi tenkrát nezapadala do školního kolektivu? Vždyť v tom máš jasno, udělej za tím tlustou čáru. Lidé jsou takoví nebo makoví, jeden dělá to druhý zase něco jiného – problém je, že každý člověk má jinou psychiku a nepřemýšlí stejně jako ten druhý. Máš pravdu v tom co o tom říkáš, ale strašně moc přemýšlíš. Někdy se na to přemýšlení vykašli a žij ( tím samozřejmě nemyslím, aby jsi dělala věci se kterými nesouhlasíš). Já také znám svou hodnotu, taky jsem nekuřák a skoro nepiju (jen občas na chuť a to sklenku, abych si ji vychutnala a příjemně se uvolnila). Umím to i bez toho. Ve svém věku dávám přednost kvalitě před kvantitou. Chápu, že tímto článkem se snažíš získat nějaké odpovědi, ale nic objevnějšího než to, co jsi o tom napsala se stejně nedozvíš. Lidé jsou jací jsou (máš problém to přijmout, to je z mé strany konstatování) a chápu, že by jsi chtěla být někde úplně jinde. Mě by se to také líbilo, ale člověk si to musí udělat v rámci možností hezké tady a snažit se mít radost ze života. Pomáhá to i jeho zdraví. Tohle všechno ty ale víš, takže zase jsem nenapsala nic nového.

Ikona diskutujiciho Lucka 2017-02-11 08:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám na to uplně stejný pohled,nejhorší je že bydlím v Praze a školu mám v centru Prahy.Kdykoliv,když jedu do centa Prahy vytočí mě když jde předemnou kuřák.Vždy,když dám najevo že mi to vadí.Tak z toho vzniknou problémy.Zrovna nedávno,jsem šla ze školy a byly tam dva kuřáci který dokonce ještě u toho chlastaly pivo.Stály po levé straně,a mě ten kouř přímo fučel do obličeje.Šla jsem více doleva,aby mi nešel kouř do obličeje.Jakmile jsem tak udělala nesmyslně na mě začali řvát "ku *vo,, a přiblížili se mě a pokračovali,ale byla jsem v levo natolik,že mi ten kouř nešel do obličeje a prostě se ke mě jen přisunuli a táli blíže po mé pravé straně.Vzala jsem si sluchátka,abych je nemusela poslouchat,ale stejnak jsem zaslechla jak uraží mou osobu.Chvilku jsem přemýšlela,nad tím proč si o mě myslí tak ohavnou věc jen kvůli tomu že mi vadí ten kouř,nebo je to snad oblečením?Podívala jsem se na své oblečení,a neustále jsem přemýšlela co je špatného na černém kabátu,džínách,nebo je to tou kabelkou nebo míma botama?Když jsem zaslechla že se o ně co začali sázet,a že jeden se ke mě přibližuje ještě více.Tak jsem radši utekla ještě více do leva.Jela mi tramvaj,nastoupila jsem do ní a oni do ní také nastoupili.A neustále tak divně na mě koukali,přímo mě pozorovali.Nevěděla jsem,co si o tom mám myslet.Vystoupila jsem na Andělu,oni taky ale jela mi hned tramvaj,do které naštěstí nestihli nastoupit a tak jsem se jich konečně zbavila.A to všechno,jen kvůli tomu že jsem nechtěla dýchat kouř.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-02-11 09:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]:  Tohle je jedno z mála dosti smysluplných vysvětlení. Mám zase téma k přemýšlení. Děkuji.

Ikona diskutujiciho lenka f 2017-02-11 09:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Alue 2017-02-11 09:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]:  To je přesně ta situace, kterou popisuji v článku. Tys jim tím dala nepřímo najevo, že jsi lepší než oni, urazila jsi je a oni místo aby se nad svou demencí zamysleli, tak ti začali nadávat a spikli se proti tobě.

Ikona diskutujiciho All 2017-02-11 10:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nie je všetko len čierne a biele a nemôžu byť všetci ľudia rovnakí. Ja aj trochu chápem, prečo ťa okolie mohlo považovať za povýšeneckú, to strikné vyhradzovanie sa voči všetkému s čím človek nesúhasí tak môže pôsobiť. Aj s tým kolektívom mám pocit, že si im ani nedala šancu.Ja tiež s mnohými vecami nesúhlasím, ale nech sa vyskytnem v akejkoľvek skupine ľudí tak hneď neodsudzujem. Nikdy nevieš, čo niekoho vedie k tomu, aby ako najvyššiu hodnotu napísal VECI. Je to skôr smutné, aké asi vzťahy v takej rodine musia byť..

Ikona diskutujiciho zdeněk 2017-02-11 10:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na škole jsem v třídě plné takových lidí… Učitel matiky to řekl uplně suprově "V prváku na začátku jeden dva lidi kouří, u maturity na konci střední jeden dva nekouří" a je to přesně tak! :D A to jsem teprve ve třetím ročníku.

Ikona diskutujiciho aves passeri 2017-02-11 11:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak řekla bych, že můj manžel má mnohem bližší vztah k alkoholu i trávě než já. A finančně nás zabezpečuje hlavně on, protože má i bližší vztah k těm materiálním věcem. A přece ho miluju a je to člověk s dobrým srdcem :-) Jak jsem psala minule, alkohol mi sice chutná, ale v podstatě nepiju, nepotřebuju to. Nekouřím a nikdy jsem nekouřila. Byla jsem v kolektivu divná už jen tím, že mi první a jedinou cigaretu dali rodiče (na odpuzení komárů). Nechutnalo mi a neměla jsem potřebu si hrát na dospělou nebo se nějak vzpouzet rodičům. Marijánu jsem zkoušela díky manželovi – taky neumím šlukovat, a tak jsem ty zázračné účinky nepoznala. Jednou jsem ji snědla v bramborácích (aniž bych si to uvědomila) a měla takový drsný zážitek, že díky, marijánu a žádné drogy fakt ne. Vždyť to pozitivní, co dávají, může najít i sám v sobě a bez vedlejších účinků! A ačkoliv jsem toužila zapadnout do kolektivu, některé vlastní hranice jsem nebyla ochotná nikdy překonat. Kuřáky ale chápu – když už do toho někdo v tom hloupým puberťáckým období vleze (aby dokázali něco sobě nebo druhým), závislost je prevít. Pokud mi kuřák nekouří pod nos, nevadí mi to. Oni si kazí zdraví – je mi to spíš líto. Nejvíc mě mrzí, že společnost v podstatě podporuje všechno, co právě vnitřní harmonii a spokojenosti hází klacky pod nohy (cigarety, alkohol, konzumerismus). Já mám jinou závislost a  to jsou sladkosti. Možná jsem blbá, že jdu a jím to, i když vím, že mi to nedělá dobře. Když jsem někde, kde se mi to nepodsouvá a na chuť či hlad je možné sníst nějakou zdravou rychlovku, sladkosti mi nechybí. Tady člověk vleze do obchodu a padají na něj regály, jak se výrobci předhání, kdo na nás vydělá. Hůř se člověk zbavuje závislosti, když mu to všichni podsouvají. Ještě hůř, když Vás ještě stigmatizují (jako právě v té pubertě, nebo mezi některými chlapy je to někdy fakt neuvěřitelné – nedáš si panáka? Co jsi za chlapa? To určitě ta tvoje partnerka, která to nemá ráda! To je ale čůza) Existuje ve společnosti spousta natvrdlých pravidel a zákonů, že právníci sami se v nich nevyznají, pokutu Vám chtějí dát za to, že cedulka na dveřích je moc malá, ale já třeba nepochopila, proč dětské ovocné výživy jsou třeba přislazované. No, Nestlé. Je to logické. Ale když začnete zákony postihovat věci evidentně špatné, tak se na Vás všichni závislí vrhnou, že jim chcete brát jejich závislost a určovat jim, co budou jíst, pít či kouřit :-( Jestli něco nechápu, tak to nejsou závislí lidé, ale přístup společnosti, která na závislosti lidí vydělává…

Ikona diskutujiciho Helene 2017-02-11 11:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když jsem byla teenager, kouřila jsem, přesně z toho důvodu, že jsem chtěla zapadnout. Dřív jsem cítila úlevu, uklidnění, ale postupem času, jak se člověk pídí čím dál tím víc k ezoterice, najednou při každé cigaretě necítí jen úlevu, ale i ty potvory, které do sebe vtahuje. Nejdřív jsem to ignorovala, ale potom už i ten pocit uklidnění převálcovaly zlé energie, úplně to bylo cítit v zádech a několik minut jsem je na sobě měla i natažené. Přesně díky tomuhle jsem i kouřit přestala, přivádělo mi to deprese. I tvoji kniha Anděl Strážný o tom něco píše a ta mě právě utvrdila přesně v tom co jsem díky těm cigaretám cítila :).

Ikona diskutujiciho Milan 2017-02-11 12:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Bavím se po momentě, kdy se mne kdokoliv zeptá co vlastně teda dělám když nekouřím a nepiju, do hospody nelezu ani tu telebednu nemám, ty jejich vyvalené obličeje ani né tak jako že bych měl být oproti nim divný, nýbrž spíše udivující se jak vůbec mohu žít a co teda vlastě celou tu dobu dělám? To je pouhý diametrální přístup jedince ke svém životu.

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2017-02-11 12:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kedysi som fajčil, naučili ma to spolužiaci, dali mi cigaretu a potom som si ich kupoval sám. Školu som nenávidel a najkrajšie čo som poznal bola cigareta na nejakom peknom mieste. V interiéri mi to vôbec nechutilo tak som sa poflakoval po Bratislave a okolí a pofajčieval, na niektorých miestach som proste dostal chuť, vybavila sa mi tá pesnička od buty Mám jednu ruku dlouhou – najdem si místo, kde se dobře kouří, a musel som si zapáliť (napríklad Sad Janka Krála, som menoval miestom kde se dobře kouří, nechodil som tam síce moc často ale bolo to jedno z najideálnejších miest, kde ma nikto neotravoval, inak všade na verejnosti za mnou vždy niekto doliezol a chcel cigaretu, to bolo mimochodom popri vysokých cenách cigariet ďalšou motiváciou prečo prestať fajčiť.). Okolo roku 2003, to ešte bola sloboda, fajčilo sa skoro všade, cigarety mi v stánku predali aj keď som nemal 18. Potom mi podraželi Sparty a prešiel som na niečo lacnejšie a prestalo mi to chutiť. Cigarety už nefajčím, len fakt náhodne, občas keď niekde nejaká slečna odhodí nedofajčenú cigaretu tak neodolám a dofajčím, vlastne mi to vyhovuje lebo celú cigu sa mi fajčit nechce, polka mi stačí. Mám cigaretu elektronickú, ale moc ma nebaví, keď zrovna funguje zopár krát si potiahnem a mám dosť. S trávou skúsenosti nemám, fajčil som nejaké divé konope čo rástlo pri poli a bolo to hnusné.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-02-11 13:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: Máš pravdu.

Ikona diskutujiciho atrej ystma 776 2017-02-11 16:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Někde jsem četl, že doutník, který se oproti cigaretám nekouří do plic, ale jen se poválí na jazyku, je z toho důvodu i zdravější, než cigarety.

Ikona diskutujiciho kubassi 2017-02-11 17:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kouřit jsem už přestal a jsem na to rád

Ikona diskutujiciho aves passeri 2017-02-11 17:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[18]: Díky za rady :-) Mně se čas od času také daří s touhle závislostí zatočit. Vždycky s tím bohužel skončily Vánoce :-( Pečeme u matky a ačkoliv dneska už mi to cukroví nechutná tak jako třeba ještě před narozením dcery (dnes už mi přijde hodně sladké), stejně si dám. A pak ještě donese tchýně :-( Jakékoliv mé snahy o zdravější varianty mi nechutnaly :-( Kdysi hodně pomohlo to, že jsem začala experimentovat s různými obilninami a tak do jídelníčku přivedla sladké odjinud. Nechybělo mi pak. Hořkou čokoládu taky využívám, když je nejhůř :-) Ale asi budu zase muset přejít ještě na tu víceprocentní, protože zásobu té poslední na čtverečky jsem nakonec zblajzla na posezení :-) Což se pravda tak s 80 % nestane. Ono je to hodně dané i tím, jaké mám zrovna období – když avíc dbám na stravu a pak nemám tu velkou potřebu se cpát sladkým.

Ikona diskutujiciho Mára 2017-02-11 18:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K tomu urážení kuřáků.. Takhle vlastně můžeš urazit kdejakou skupinu lidí. Například mě dost vadí když někomu nabídnu že ho někam odvezu a on řekne že radši pojede sockou (MHD). To je pro mě celkem značná urážka, protože já mu tím vlastně nabízím darem kus svého času ale hlavně část svého životně důležitého benzínu a on mě s tím pošle někam :D a ještě tím vlastně urazí i moje auto, že si místo něj raděj vybere jakejsi trolejbus. Například moje poslední bejvalá mi řekla že se mnou jezdit nechce, protože se bojí mojeho závodního jízdního stylu. To bylo fakt něco, přitom značné většině holek se to líbí a užívají si adrenalin, ale ona mě řekne tohle. Byl to jeden z hlavnějších důvodů našeho rozchodu. Takže neúmyslně urazit jde kdekoho, ne jen kuřáka, ale v podstatě každého jemuž dáte najevo že se vám nelíbí něco, co on má rád.

Ikona diskutujiciho M. 2017-02-11 19:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[22]: Tak zase – když jede člověk, se kterým mi fakt vadí být o samotě (trapné ticho) nebo mi je dost nepříjemný z jakéhokoliv důvodu či je v mém životě teprve pár týdnů, tak pak odmítnu svezení i já – jestli je to v některých případech (ve druhé straně) i Tvůj případ, pak se nediv.

Ikona diskutujiciho Fellien 2017-02-11 20:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Rozhodně je lepší vdechovat do plic. Ničíš si tím zdraví tak jako tak, jen rakovinu jazyka dostaneš dřív než rakovinu plic. Nejlepší je nekouřit vůbec.

Ikona diskutujiciho sirren 2017-02-11 21:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Uměl by někdo zdůvodnit, proč státu tak strašně vadí kuřáci a snaží se kouření vymýtit?

Ikona diskutujiciho Majklice†Světice 2017-02-12 00:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V jedné chvíli píšeš, že si s těmi lidmi nemáš co říct, protože nemáte nic společného, a v další zase, že kouření není třeba jako společenský prostředek, protože všichni máme něco společného – že jsme lidé. Ale to očividně vždycky nestačí k tomu, aby ses s někým dal do řeči a konverzace neumřela hned po prvních třech větách, takže mi to nepřijde jako moc dobrý argument. Takhle mají alespoň nějaký důvod k interakci, nějakou záminku. Rozhodně se to dá pochopit víc, než kdyby na mě na ulici z ničeho nic promluvil cizí člověk jen proto, že jsem taky stvoření na bázi uhlíku.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-02-12 09:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[26]:  Nevytrhávej věty z kontextu. Jednou jde o názorovou neshodu, podruhé o podstatu člověka.

Ikona diskutujiciho :) 2017-02-12 10:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nejdůležitější je dnes naučit se respektovat, respektovat to že někdo je blbec a že má právo na to blbcem býti, protože máme svobodu volby a protože každý je vývojové jinde a má svou cestu do které mi nemusíme vidět. Tak se může kuřat bavit s nekurakem klidne i o kouření aniž by měl kuřák pocit že je něco min. Ale chce to odstup a pochopit že je to taky člověk, ne jen chodící popelník. To pak i kuřák dokáže pri vás vůbec nekouřit.

Ikona diskutujiciho aroniana 2017-02-12 12:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Někdo kouří,někdo medituje,někdo je introvert někdo extrovert,někdo……atd nehodnotím,hledím spíš srdcem a i mezi kuřáky jsou skvělí lidé -vše má obě strany a kdo jsem já abych hodnotila?Možná že má kouření nějaký pozitivní vliv který před námi tají.Taky mi nesedí to že nás všemožné varují před kouřením a na druhou stranu se nás snaží zlikvidovat jídlem a práškováním z letadel…….

Ikona diskutujiciho Irča 2017-02-12 12:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Včera večer jsem dostala knihu Anděl strážný, dneska už jsem u konci knihy, je fakt skvělá!

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2017-02-12 14:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

proč státu tak strašně vadí kuřáci a snaží se kouření vymýtit? To by ma tiež zaujímalo. Možno to bude tým že náklady na liečbu fajčiarov sú vysoké a zdravotnícka organizácia tlačí na štát aby fajčenie vymýtil. Rusko plánuje zakázať predaj cigariet a tabakových výrobkov ľudom narodeným po roku 2015, Fínsko plánuje zakázať fajčenie úplne všetkým, takže dá sa očakávať že fajčenie postupne zakážu aj u nás. Teda ak do vtedy nevypukne vojna, potom už asi fajčenie nebude nikoho trápiť.

Ikona diskutujiciho Irča 2017-02-12 18:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mimo téma dotaz – pokud jsem dělala ty svíčky na stole protože jsem měla pocit, že se na mě nalepil nějakej batoh skrz komunikaci s andělem, všechny svíčky byly dohořelé kromě jedné a moje mamka pohnula a na chvilku vzala svíčku, která už nehořela a pak to byla nucená mnou dát zpátky má to nějakej vliv? Nemohlo to oslabit rituál? Děkuju 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2017-02-12 19:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[32]:  nemá to vliv.

Ikona diskutujiciho Amálka 2017-02-12 20:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, můžu Ti říct, proč jsem začala já, ale dopředu varuji, že to bude delší, protože to všecko tak nějak souvisí… Kouřila jsem cigarety asi 10 let – od 14 do 24 a logika v tom určitě byla.

Ikona diskutujiciho Renata 2017-02-12 20:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

neviem ci poznate doktora Klingharta, vypocula som si jeho 3 prednasky na you tube, vravel, ze fajcenie nie je psychicka zavislost, ale fyzicka, ze stacilo, aby fajciarov precistil od tazkych kovov a prestali mat chut na cigaretu, neviem, ale dost tomu lekarovi verim, kedze vysledky ma.

Ikona diskutujiciho fred 2017-02-13 00:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co tak o tabáku čtu hromady článků a pozoruju kolem sebe, tak mě napadá, že raději by se měl tabák vrátit k používání šamanům, kteří vědí, co a jak s ním dělat. Tabák je v Evropě, tj. v "moderní civilizaci" sice už 499 let, ale obyvatelé s ním stále zacházejí jak děti s krabičkou sirek.

Ikona diskutujiciho Ivet 2017-02-13 07:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Neberto špatně, ale jak můžeš psát o něčem co jsi nikdy ani nezkusila?! Je to, jako by kráva psala o létání. Je třeba nasbírat zkušennosti a z těch potom čerpat. Zkusit a pak přijmout nebo odvrhnout… Mě třeba na střední spolužačky málem dovedli k závislosti na cigaretách. Občas tuhle, občas tady, až jsem začala cítit proč to někdo potřebuje každý den, tu chuť, touhu. TO byl jasný signál přestat. Byla to ta hranice, kdy se z tebe stane závislák. Řekla jsem NE a už si nedala. Ale aspoň mám tu zkušenost, dokážu tak porozumět kuřákům, vědět jaké to je, ta touha co tě k tomu táhne.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-02-13 07:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[37]:  Připomínám, že tato série se jmenuje Věci, které na lidech NECHÁPU.

Ikona diskutujiciho kalia 2017-02-13 10:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já si myslím, že by to mohlo mít co do činění s produkcí serotoninu (ale ještě to ověřím):

Ikona diskutujiciho Ameline 2017-02-13 10:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hm, tak kouření je jedna z neřestí, co mi nic moc neříká. Párkrát jsem cigaretu vzala, když jsem byla trochu víc napitá – zvláštní, že jsem si ji vyprosila vždy od jednoho a toho samého člověka, možná proto, že on kouří nějaký dost high-end věci, které na cigarety skoro až voní, možná proto, že on pije zásadně do depky a já jsem sice v základu veselý neproblémový opilec, ale snadno chytám cizí nálady. Přiznám se, že to bylo v tu chvíli fajn, takový kapesní rituál na zaplašení stínů. Ale já nějak nevidím spojitost se svým životem, nemám na to místo, důvod, čas, nic.

Ikona diskutujiciho Janča 2017-02-13 13:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Cigarety taky nechápu, říkám si, že tábák sám o sobě, třeba i voní, ale jakmile se zapálí, je to hnus.

Ikona diskutujiciho Ayeri 2017-02-13 20:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Souhlasím. Kouření mi taky nedává smysl. Smrdí to, škodí zdraví a je to hnus. Vždycky jsem říkala, že hrozba rakoviny za 30 let některé lidi možná nezajímá, ale smrdět budete hned. Jsem ráda, že jsi taky nikdy nezkusila ani jednu cigaretu, myslela jsem si, že jsem jediná na světě :D Krásné zadostiučinění :D Kouření patří k věcem, které odmalička bytostně nesnáším. V pubertě pochopitelně spousta mých kamarádek začala kouřit a pít a tak nějak jsme rychle ztratily společnou řeč a ta přátelství s kuřáky pak už netrvala dlouho.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-02-13 21:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[42]:  Neříkám, že jedináčci z bohatých rodin jsou automaticky nějak špatní… spíš že když by byl někdo takový, tak bych to od někoho takového spíš čekala, než od někoho z mého prostředí.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-02-13 21:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[42]:  Jo a ještě Sárinka… To byla strašná potvora. Možná to někdy sepíšu :D

Ikona diskutujiciho Gil 2017-02-13 21:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je trošku šílené, když společnost bere člověka, který nikdy nekouřil, nepil, nebral drogy, jako něco "wau, vážně?" nebo "jé, podivnín/ka :D" nebo "nechlub se!". …Mělo by to být normální, obvyklé, nic zvláštního.

Ikona diskutujiciho Werca 2017-02-14 17:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vsimli jste si ze jsou kuraci docela otuzili? Je to pro ne asi velka motivace moct si vykourit cigaretu a vydrzi kvuli tomu i lecjake nepohodli.Vydrzi stat v desti nebo na mrazu jen aby si mohli zakourit.Nikdy kvuli tomu ale kourit nezacnu, fuj smrdi mi to moc. Je to jako hazet penize rovnou do kanalu. Nebo v zamestnani to byla pro nektere kolegy take velka motivace. Honem chteli mit udelanou urcitou praci a hura na cigo a porad dokola.Porad jako oslik bezet za mrkvi na provazku.

Ikona diskutujiciho David 2017-02-15 02:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Všichni hledáme Harmonii, pouze cesta k ní stojí víc než jen úsilí. Mnozí se na ní z povzdáli koukají a mlčky pozorují, seč jim slzy tečou. Jiní jsou ji blíž, přec se ji vzdalují. A někteří v ní žijí a snaží se nabízet ji, přesto jsou mu ústa přelepována a paže svazány.

Ikona diskutujiciho miminko 2017-02-16 19:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zdravím Alue a všechny přítomné.

Ikona diskutujiciho Mára 2017-02-16 20:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[44]: Sára Holanová? :D

Ikona diskutujiciho Alue 2017-02-16 21:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[49]:  Já proti ní nic nemám. Má ráda zvířata a neumí to občas podat stravitelně pro diváky. No problem. Každej někdy ujede.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek