Vidím do budoucnosti! Aneb jaké je to žít s pocitem, že jste jiní? / napsala Ordi

31.3.2010 v Čtenáři 24

Následující text septala Ordi, jako příspěvek na mé stránky. Také ho zveřejnila zároveň na svém blogu, můžete se podívat Tady.

Moc děkuji 🙂

linka

Vidím do budoucnosti! Aneb jaké je to žít s pocitem, že jste jiní?

Bylo sychravé, zimní odpoledne. Sluneční paprsky se jen stěží dostávaly přes vrstvu mraků a smogu. Já a moje kamarádka jsme se brodily bahnem. Nohy nám podkluzovaly a cesta šla ztuha. Když jsme se konečně dostaly až na vršek kopečku v lese, zjistily jsme, že už není jiné cesty, než z kopečka dolů. To ale nebude vůbec snadné. Celý kopec je rozbahněný a také dost strmý. Jeden špatný krok a zastavíme se až dole pod kopcem. Jako první jsem nechala jít kamarádku. Chtěla jsem, aby šla přede mnou, abych viděla, kdyby se něco stalo, kdyby jí třeba ujela noha. Pomalu jsme sestupovaly dolů a chytaly jsme se větví stromů. Najednou jsem rychle přiskočila ke kamarádce, zapřela jsem se pevně nohama a ruce jsem natáhla před sebe. Právě včas! Semkla se jí totiž noha, a kdybych ji nechytila, tak raději ani nedomýšlet, co by se jí mohlo stát. Když se vzpamatovala z leknutí, vyděšeně se na mě podívala s ústy otevřenými. Mlčky jsme na sebe hleděly a mně došlo, že si toho všimla. Po chvíli ke mně pronesla:,,Jak jsi mohla vědět, že spadnu?“ …

Tohle se mi stalo asi před rokem a půl. Ale odpověď na kamarádčinu otázku neznám dodnes. Prostě jsem věděla, že spadne, pár vteřin před tím, než se to stalo. Ale tohle nebyl jediný případ. Začalo to asi před čtyřmi nebo třemi lety. Drapsla jsem telefon do ruky s vědomím, že mi napíše kamarádka pár vteřin před tím, než vůbec zazvonil (podotýkám, že jsme nebyly domluvené na určitý čas, kdy si napíšeme, vlastně jsem ani nevěděla, že mi napíše) a to se mi děje dodnes. Dalo by se říct, že se to stupňuje. A tak jsem si před dvěma lety uvědomila, že vím, co se stane o pár vteřin dřív, než se to stane. Jinak řečeno, vidím do budoucnosti! Nevidím všechno, vidím jen něco a jen někdy. Jen pokud se má stát něco, co by mohlo nějak ovlivnit moje další rozhodování a počínání si. Ale také se nedá říct, že bych něco konkrétně viděla. Je to prostě jako reflex. Třeba jako když jdete k doktorce a ona vám bouchá kladívkem do kolen a zkoumá vaše reflexy. V momentě, kdy vás bouchne kladívkem do kolena, tak vám noha vystřelí nahoru. Nepřemýšlíte o tom, prostě se to stane. Nevíte proč, prostě je to tak a hotovo. Stalo se to, tečka. Ovšem pokud se něco podobného děje s vaším ,,vědomím“, tak nelze říct stalo se to, tečka. Je to něco jiného, něco zvláštního. V ten moment vám prostě něco přecvakne v mozku a vy víte, co se stane, ještě než se to stane. Nevidíte nic konkrétního, nejedná se o žádné představy, nevidíte obraz, neslyšíte hlasy. Prostě to v ten moment víte a nepřemýšlíte o tom proč, ale nějak na to zareagujete a teprve poté začnete přemýšlet.

Já už čtyři roky žiju s vědomím, že je něco jinak. Čtyři roky jsem přemýšlela nad tím, proč, ale nikdy jsem na to nepřišla. Nikdy jsem to ani nikomu neřekla. Ale nedá se říct, že bych se s tím smířila. S něčím takovým se člověk nesmíří nikdy. Asi si říkáte, že byste taky chtěli mít tu schopnost vidět věci dřív, než se stanou, ale to já jsem si kdysi dávno říkala taky. Ale když to opravdu přijde, je to úplně jiné, než jaké by to člověk čekal. Pořád vám to v hlavě šrotuje a snažíte se najít odpovědi na otázky a v hloubi duše přitom víte, že se vám nikdy nedostane odpovědi, protože odpověď nikdo nezná. Jsou to otázky typu ,,Proč? Jak? Je se mnou něco v nepořádku? Co mám dělat? Mám to někomu říct, nebo si to nechat pro sebe?“ Je opravdu velice těžké se s tím sžít. Ale nedávno, když se situace s telefonem opět opakovala mi něco došlo – možná člověk nemá znát odpovědi na všechny otázky. Nic se neděje jen náhodou. Pokud mám tyto schopnosti, tak bych toho neměla litovat, ale brát to jako dar, který je třeba využít v můj prospěch a ve prospěch druhých. Asi to tak prostě má být. Kdyby to bylo ,,normální“ a časté, tak bych jistě nad ničím nepřemýšlela. Nezajímalo by mě to, protože by to bylo běžné. Přitom tuto schopnost může mít kdokoli, třeba každý druhý člověk, ale nikdo o tom neví, protože to nikdo nikomu neřekne. Nebylo by tedy správné považovat to jako časté a nezabývat se otázkami, na které stejně nikdo nezná odpověď? Pokud tu schopnost mám, tak to tak asi mělo být a je to správné. Měla bych se tomu otevřít, ale ne podřídit. Měla bych toho využít. Samozřejmě si připadám jako ,,mimoň“ s těmahle schopnostma, ale na druhou stranu si říkám, že kdybych teď o ně přišla, tak by mi bylo hodně líto, že jsem toho před tím nijak nevyužila a bála jsem se toho. Je těžké s tím žít, ale není to nemožné. Ale pokud někdy přijdete na něco takového, život se vám už navždy změní bez ohledu na to, jestli u vás tyto schopnosti přetrvají, nebo za pár let zase zmizí…

veverka 1

Další obrázky veverek najdete ZDE 🙂

Komentáře

Ikona diskutujiciho Lirka =o) 2010-03-31 10:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc hezké =)

Ikona diskutujiciho Neznámá 2019-07-09 21:02:14
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě se stalo že sem spalal zdál se mi sen a pak po pár dnech se to stalo v realitě…. A to sem dítě😞

Ikona diskutujiciho ham 2010-03-31 11:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

myslím, že s Tým zápasí väčšina ľudí, čo chodí na Tvoj web ;-) Veľmi dobrý príspevok, ďakujem za umiestnenie :-)

Ikona diskutujiciho Veronika 2010-03-31 11:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě se občas taky stává, že cítím, že se něco stane. Začalo to asi tak 4 měsíce  zpátky. Poprvé jsem vůbec nechápala. Byla jsem přihlášená na seminář a týden před ním jsem se přistihla, že už jen čekám, kdy mi napíší, že ho zruší. A opravdu mi napsali, že se ruší. Asi před dvěma měsíci jsem měla domluvenu schúzku. Čtyři dny před tím jsem cítila, nějaké problémy, nejistotu, jestli bude. Pak se to uklidnilo. V den, kdy jsem vyrazila na cestu mi ten člověk volala, jestli jsem ještě nevyrazila, že by to potřeboval posunout. Když jsem měla jít na nějakou akci se sestrou, cítila jsem její pochybnosti, že neví, jestli jít. Když jsme se viděly těsně před, řekla mi, že nevěděla, jestli jít. Asi 2 týdny zpátky hořel dům kousek od mé práce. Cítila jsem v těle šíelný žár a věděla jsem, že někde bude hořet….. Nikdy jsem tohle neměla. Až teď…

Ikona diskutujiciho Lirka =o) 2010-03-31 13:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Ano! =) to jsem moc ráda, že to vidíš stejně! =)

Ikona diskutujiciho Daja 2010-03-31 14:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jako by jsi četla mě! Slyšela jsem, že tohleto máme v rodině…, jenže časem to nebylo jen tak jak říkáš. Potom se ta schopnost rozvíjela až jsem viděla i obrazy a ty pocity jak to tebou projede… 🙂 Ale poslední dobou jako bych všechny ty "nadpřirozené" schopnosti ztrácela, nevím proč, ale kdysy jsem si přála abych je něměla, protože mě to ničilo a teď když se mi vytraťují, chybí mi… 🙁

Ikona diskutujiciho barchettka 2010-03-31 16:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tohle se mi stalo jako prckovi, šla jsem po ulici zahloubaná v sobě a točila jsem dokola s perličkovým náhrdelníkem. A najednou jsem VĚDĚLA, že se roztrhne. Buď to ale bylo moc pozdě, nebo jsem to inorovala. Vteřina a bum, perličky byly všude na chodníku. Jakej jsem ale měla strach, aby se to neprovalilo 🙂

Ikona diskutujiciho septik 2010-03-31 16:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já pomocí intuice vím, kdy mě ve škole učitel vyvolá… Bohužel je to zatím maximálně 3 vteřiny předem (:-D) , takže mi to nedává moc času na přípravu navíc, ale až se to rozvine, bude to další pomoc v boji proti stresujícímu školskému systému ;-)

Ikona diskutujiciho JanaJ 2010-03-31 16:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vedieť kedy sa niekto ozve, príde, či zavolá súvisí skôr s telepatiou a predvídanie nehôd so skvele vyvinutými inštinktmi a citlivým vnímaním…

Ikona diskutujiciho ham 2010-03-31 20:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Pozor na Kasandrin syndrom – inak prajem mnoho zdaru.. ;-)

Ikona diskutujiciho Urabwe 2010-03-31 21:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Byla jsem na táboře s jedním klukem,měl to podobný.Jenže si myslel že to nechce,pořád se snažil zapadnout do kolektivu…No nevim,už jsem ho půl roku neviděla,Hořáka jednoho :D,tak nevim jak se to vyvinulo.

Ikona diskutujiciho Veronika 2010-04-01 12:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Lirko, přesně jsi to odhadla. Mám z toho trochu strach. Abych byla přesnější, něco ve mně z toho má strach. Já jsem celkem ráda, že ohle vnímám, ale nějaká moje část to má jinak. Možná proto, že většinou tak vnímám ne pozitivní věci. Zrovna před chvilkou se mi stala další věc. 2 týdny zpátky jsem si domluvila schůzku. Sotva jsme se na datu dohodli, tak se mi ten datum nezdál být dobrý. Nevím proč. No a před chvíli jsem se v práci dozvěděla, že ten den mě z práce nepustí, protože tady bude důležitá návštěva :-))

Ikona diskutujiciho Martin Havran 2010-04-01 15:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Není to tak tajemné, jak to vypadá. Je to ještě tajemnější. Co když to vaše mysl způsobuje děje na které Vás předem upozorní? :-)

Ikona diskutujiciho Zoltan 2010-10-26 15:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kazdu schopnost, ktoru mame, je potrebne rozvijat dalej. Je jedno, ci su to tzv. "spiritualne" alebo ine schopnosti. V skutocnosti tzv. "spiritualne" schopnosti su rovnake ako ine, niet tam rozdielu. Rozdiel je len v hladach ludi, ktori sa tak hlboko ponorili do Hmoty, ze zabudli, ze vsetko ma pochadzat z duchovna, pretoze dobre je len to, co ma spojenie s vyssimi sferami… Cokolvek, akakolvek schopnost, ked sa robi zo srdca, s laskou a etikou, moralnym zakladom, je dobra… Nic sa nedeje nahodou, vsetko ma svoj zmysel, miesto a cas…

Ikona diskutujiciho Marry 2010-12-07 17:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jsem na to stejně jak ty.Taky se mi to stává mno. Nepřijde mi to jako něco zvláštního a úžasnýho k určitým lidem co jsou s tím vším spojeni.Víš co s duchovnem

Ikona diskutujiciho Marťa 2011-01-30 18:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dneska jsem jela s kamarádkou na koně, a ráno jsem potkala tramvaj, tu moderní.. normálně každá taková tramvaj bývá šedá, ale ráno jsem viděla červnou s nějakými potisky… cítila jsem že jí pojedeme nazpět a dál jse to neřešila. Až potom , jak jsme jeli s kamarádkou kolem 4 od koní, na konečné jsem viděla tu červenou moderní tramvaj, která přijížděla k nám, která je v brně asi jen jedna. To mě vážně vrtalo hlavou… a nebo jsem byla o přestávce s děckama ze třídy před školou kouřit. Já nekouřím, ale byla jsem jen jako doprovod. A před školou naše třída kouřit nemá.. potom další přestávku se mě ptali, jestli chci jít s nima zase, ale řekla jsem že ne. Kamarádka chtěla jít taky, ale říkala jsem ji, ať zůstane se mnou. Přemlouvala jsem ji, ale zůstala. A druhý den máme hodinu, a pan učitel nadává těm děckám, kteří byly kouřit, se kterýma jsem málem šla v tu "pravou chvíly" .. jinak by mě přistihl taky a sprdl mě a k tomu ještě vyzkoušel z látky.. možná to nic neznamená ale takových věcí se mi stalo víc…

Ikona diskutujiciho Nix 2011-04-08 17:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když jsem náhodou narazila na tvůj web,tak jsem se nestačila divit kolik lidí zažívá taky takové věci jako já.

Ikona diskutujiciho Primula 2012-03-07 05:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Váž si svoje schopnosti, ktoré máš, je to dobré, nemaj z toho strach. Nakontaktuj sa s niekým dobrým, kto ti pomôže tieto schopnosti rozvíjať. Alebo si o tom všetkom nájdi niečo na webe, čo určite aj robíš. Ja ťa chápem, že si z toho všetkého v rozpakoch, ja ako aj mnoho iných ľudí o tom nechceme hovoriť do podrobností, aby z nás neurobili bláznov. A ja o tom nechcem hovoriť aj preto, lebo nechcem tieto schopnosti zneužívať a nechať si za ne platiť tak ako to robí väčšina. Držím palčeky a hlavne sa toho neboj.

Ikona diskutujiciho Jarda 2012-03-20 21:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

U me je to jinak,

Ikona diskutujiciho Andrea 2013-04-29 17:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj,moc děkuji za přípevěk,kdybych si to četla před týdnem nevěřila bych Ti.Ale já nic takového nevidím.Jeden můj spolužák ale ano.Minulou hodinu matematiky se u mě u lavice podřekl.3,2,1 a v ten samý moment přišla učitelka.Na sekundu přesně.Ale naprosto.Pak jsem si toho začala více všímat,a ano dopravdy,když mě někdo chtěl vzít jeho věci,věděl to dřív než se to stane a cuknul.Dneska jsem se ho na to zeptala a on mi řekl že to byla náhoda.Že je to úplně jedno.Nechce mi nic říct a mě by to přitom tak strašně zajímalo.Dala jsem si do vyhledávače,kdo  nebo co by mohl být(vím jsem asi trochu moc posedlá nadpřirozenem)ale našlo mi to tvou stránku,nevíš náhodou kdy bych mohla o lidech jako jsi ty a on něco najít.Děkuju předem za odpověď. 🙂

Ikona diskutujiciho Helix 2016-08-08 23:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue, jsem rád že jsem konečně narazil na někoho kdo má podobné vize jako já. Stávalo se mi něco podobného jako tobě, během dne jsem jakoby na pár vteřin usnul a měl krátký sen, pak se probudím a za pár vteřin se to stalo(vždycky stejně jako v tom vidění)

Ikona diskutujiciho Sylva 2017-10-29 18:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

videla jsem svou dceru z minulosti.. porad se to vraci.. jak je to mozne.. citim ji vedle sebe .. cim dal casteji a muj partner take..

Ikona diskutujiciho Blazen 2018-03-13 11:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky se mi to poslední roky začalo dít. Akorát ze to nečekám jako ty. Něco se stane a já si v tu chvíli uvědomím ze jsem to už někde viděla… nevim jestli mě chapes…. já prostě jsem měla vědět ze se to stane ale nevedela. Uvědomím si to až když se to stane..

Ikona diskutujiciho Lukáš 2018-11-01 23:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když spím tak se mi někdy stane že vidím dopředu.vydim to co se stane za měsíc. Co se semnou děje??

Napsat komentář: Lirka =o) Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek