Vivienin příběh

28.11.2010 v Poradna 59

Aluška.org - malé logo

Vážení čtenáři, tento dotaz je velmi dlouhý a skrývá v sobě mnoho poznatků. Některé i takového charakteru, na který jsem nebyla schopná ve své odpovědi reagovat. Jednou pro obsáhlost textu, podruhé proto, že mě nic nenapadlo. Navíc je moje odpověď zkrácená o věci, které jsem nechtěla, abyste tu hromadně četli. Ráda bych, kdyby na základě tohoto spisu vznikla plodná diskuze. Pokud vás napadne něco, co byste doplnili, nebo poradili, ráda uvidím vaše připomínky v komentářích.

Otázka:

Milá Alue

před několika dny jsem narazila na Tvé stránky a od té doby nedělám téměř nic jiného, než že čtu, čtu a čtu a nasávám informace jako houbička :o). Nejdřív ve mně Tvé stránky probudily zvědavost a hned potom uznání a úctu. I když jsem si už zakázala “vzhlížet ke komukoliv,” v Tvém případě udělám výjimku, protože vážně smekám před zjištěním, že moudrost ne vždy musí nutně jít ruku v ruce s věkem.

Je mi 46 let, jsem ze severu Čech, z města, které nemá téměř žádnou historii. Jsem šťastně vdaná a mám syna, který je o rok starší, než Ty :o). Přesto bych Tě ale chtěla požádat, pokud mi odepíšeš, o tykání, ať si nemusím připadat jako z pravěku :o).

Při čtení Tvých stránek jsem prožila spoustu emocí, od pláče dojetím až po hlasitý smích. Tvůj web mi připadá jako studnice nekonečných informací a objevil se přede mnou ve chvíli, kdy jsem to nejvíc potřebovala, skoro jako to světýlko na konci tunelu.

Abys pochopila, proč Ti píšu, musím začít od začátku, takže se předem omlouvám za obsáhlost mého mailu, ale přijde mi to důležité. Přesto se pokusím být co nejstručnější.

V mých sedmnácti mi zemřel tatínek. Moc jsme si rozuměli a měla jsem ho velmi ráda. Byla to pro mě taková rána, že mě provázela daleko do dospělosti, vlastně nevím, zda se už úplně zahojila. Maminka se tenkrát složila a všechno spadlo na mě, včetně zařizování pohřbu a podobných nechutností na pitevně. Od té doby nejsem schopná účastnit se žádných podobných obludností.

Od malička mám tupozraké levé oko, téměř na něj nevidím. Nezachránily to v dětství ani brejličky se zastřením zdravého oka, taky jsem je dost často schovávala, styděla jsem se za ně. To, že to oko nepracuje, uvolňuje jeho svaly, takže mi v dospělosti dvakrát operovali šilhavost, ale očíčko si stejně dělá, co chce. Dokáže “poslouchat” jen přes čočku.

V pětatřiceti letech jsem si začala dálkově dodělávat maturitu – studium trvalo pět let. To už jsem neměla ani maminku, ta zemřela tři roky předtím. Studium při práci bylo tak vyčerpávající, že mi po skončení onemocněla štítná žláza – autoimunní onemocnění. Bylo to způsobeno nejspíš tím, že jsem tak nesmyslně zodpovědně studovala, abych měla samé jedničky :o), dneska se tomu už jen směju. Od té doby paradoxně nemůžu sehnat trvalejší zaměstnání. Měli jsme hodně psychologie, na což jsem se těšila, ale nakonec jsem zjistila, že to kvantum nesmyslných pouček a definic mi vůbec nic nedává.

Většinu svého dospělého života mám pocit, že jsem tu proto, abych pomáhala druhým. Taky jsem byla dost často vrbou pro všechny mé blízké a známé. Uměla jsem je potěšit, “pohladit,” ale protože jsem s tím neuměla pracovat, byla jsem dost často nemocná. Dneska už vím, že pokud chce někdo pomáhat druhým, musí nejdřív ze všeho umět pomoci sám sobě. Měla jsem dost často bloklou krční páteř a tak mám z té doby doma nepřeberné množství “rehabilitačních límců,” mohla bych si s nimi otevřít butik :o). Protože k doktorům nemívám důvěru, tenkr&a acute;t mi na neurologii nabídli antidepresiva, že s tím mají “skvělou” zkušenost pro léčení dlouhodobé bolesti. Tak jsem té lékařce poděkovala, řekla jí, ať ten recept ani nevypisuje, že si to stejně nevyzvednu a odešla jsem s přesvědčením, že si najdu jiné řešení. Zapátrala jsem na netu a narazila na léčitelku, říkejme jí třeba Alžběta. Nechci nikoho jmenovat, abych třeba neublížila. Byl to zázrak a převratná zkušenost v mém životě. Postupně mě dávala do kupy a často mi říkávala, že jsem hodně senzitivní a že léčitelství budu jednou dělat taky. Měla jsem z toho radost, protože tím by se naplnila ta moje představa, že mám pomáhat druhým. Také jsem dlouho prahla po kontaktu s mým tatínkem, protože mi bylo líto, že odešel a já mu toho tolik nestihla říct.

Letos v lednu, zhruba po pěti letech spolupráce s touto Alžbětou, nám to nějak přestalo fungovat. Díky ní jsem za tu dobu zhubla deset kilo a celkově jsem se ozdravila. Začalo to před dvěma lety, když jsem nastoupila na místo, kde jsem pomáhala lidem přes telefon (Telefonická krizová intervence). Neumíš si, Aluško, představit, jak jsem skákala do stropu radostí, když mě na to místo přijali. Říkala jsem si, že konečně budu pomáhat druhým. Už předtím jsem měla jednu zkušenost v ústavu sociální péče, kde jsem pracovala s postiženýma lidičkama, ale tam jsem vydržela jen 14 dní. Sestry se k těm lidem chovaly tak hn usně, že jsem to nemohla jen tak přejít. Stěžovala jsem si na ně, ale bylo mi řečeno, že dokud tam bude tohle vedení, že se nic nezmění. A protože jsem to nedokázala změnit, přihlížet jsem tomu bezbranně nemohla, a tak jsem s těžkým srdcem odešla. Strašně jsem to tenkrát obrečela, protože jsem s těma lidičkami za těch usmrkaných 14 dní měla větší pouto, než ony za dvacet let. Tak jsem si říkala, že tady to bude určitě jiné. Šlo mi to samo, od srdce, ale po roce urputného boje se šéfkou jsem opět musela odejít. Byla to taková stočtyřiceti kilová nenávistná a závistivá osoba. V podstatě jsem rok čelila bossingu a mobbingu a nakonec jsem to vzdala. Nechtěla jsem se podílet na jejích podvodech a intrikách, takže jsem byla pro t en kolektiv značně nepohodlná. V tom jsem si uvědomila, že se vlastně většinu svého života potýkám s tím, že mě ženský kolektiv nesnese. Nemám typicky ženské vlastnosti, nesnáším intriky, nemám tendenci se srovnávat a v osobním životě jsem šťastná. To jsou asi atributy, které ženský kolektiv neodpouští. Tudíž jsem si uvědomila, že se mi pořád opakuje stejná lekce, kterou bych patrně měla zvládnout, jenže já vlastně pořád nevím jak? Můžu se bránit vysávání a destruktivní energii, ale pokud nejdu s nimi, jdu vlastně proti nim a ten kolektiv mě vyloučí.

Víly, Andělé - Sošky, Figurky

Z tohohle zklamání jsem se dlouze dostávala. V lednu letošního roku jsem byla na třetí operaci kolena, po které jsem měla takové bolesti krku a hlavy, doprovázené nevolností a zvracením, které trvaly téměř dva měsíce. Myslela jsem, Aluško, že snad umřu. Je to, jako bys měla dva měsíce migrénu. Mně nikdy nebylo po narkóze špatně. Nejspíš všechny ty nahromaděné emoce se najednou probraly a tímhle šíleným způsobem o sobě daly vědět. Doktoři samozřejmě nepomohli, a tak jsem to řešila s mou Alžbětkou. Jenže ani to nezafungovalo. To mě asi trochu vyděsilo, a tak jsem ji poprosila o kontakt na jej&iac ute; kamarádku, říkejme jí Maruška. A tak v únoru letošního roku jsem začala spolupráci s Maruškou. Do dubna, než jsme se sešly u Alžběty na zahradě, mě Maruška dávala do kupy po telefonu. Stala se pro mě modlou, ikonou, kultem. Protože moje bolesti skutečně odezněly. Jenže měla takový zvláštní způsob “léčby”. Hned na začátku mi sdělila, kolik že mám negativních vlastností, kterých jsem se musela dlouhým přeříkáváním různých formulek zbavovat. OK, řekla jsem si, asi teda nejsem takovej dobrák, jak jsem si vždycky myslela. A pokorně dělala vše, co Maruška nakázala. Měla jsem takovej strach z opakování těch hororových stavů bolestí, že jsem fungovala jak švýca rský hodinky :o). Dále mi vysvětlila, že Alžbětka to co dělá, je černá magie a že jedině ONA – Maruška, pracuje s tou bílou. Je údajně jediná v republice, která to takto dělá, všichni ostatní jsou černí. Vyprávěla o tom, že Andílky slyší. Nebyl důvod o tom pochybovat, když to tak krásně zafungovalo :o). Dále mi sdělila, že mám na sobě přilepeno hodně Duchů, včetně mých rodičů, které nakonec údajně “odvedla” tam, kam patří. Postupem času i manželovi bylo špatně, a tak také přistoupil na Maruščinu léčbu a opět to fungovalo. Jenže, bylo to o neustálém odpouštění a prosbách o odpuštění snad všem lidem, se kterými se člověk potkal a to i v minulýc h životech. V podstatě to zabíralo celý náš volný čas. Když jsem měla třeba někomu 30 tisíckrát odpustit, tak to víš, že to nebyla záležitost hodiny :o). Protože mi ale Maruška také řekla, že jednou budu pomáhat druhým, řekla jsem si, že to přece vyžaduje nějakou tu oběť, pracovat na sobě, když chci duchovně růst. Jezdili jsme za Maruškou zhruba jednou za měsíc a tam jsme poznali pár dalších lidí, zhruba dvacet, kteří také duchovně pracují a vždy jsme za něco společně prosili. Proč ne, říkali jsme si, když je to pro dobrou věc. Aby bylo mezi lidmi více lásky a podobně. Jenže postupem času jsme měli čím dál víc pocit, že naše prosby jsou vlastně prostředkem k naplnění konkrétních Maruščin& yacute;ch cílů. Také čím dál častěji mě plísnila za to, že jsem jí v minulých životech hodně ublížila a abych si to uvědomila. Mně to přirozeně bylo líto, ale měla jsem pocit, že jsem ji o odpuštění poprosila už dostatečně. Dokud mě ale nedohnala k slzám, tak jakoby neměla klid. Když to shrnu, půl roku ve mně vyvolávala pocit, jaká jsem vlastně potvora, až jsem tomu, Aluško, málem uvěřila. Ke konci už jsem ani nevěděla, jestli to, co cítím, je skutečně to, co cítím nebo jestli si to jenom nenalhávám. Zjistili jsme s manželem, že cílem bylo nás dva rozdělit, protože ta osoba nikdy nepoznala, jak chutná skutečná láska. Možná ze mě měla strach a nešlo jí na rozum, že bych opravdu mohla bejt tak “čistá, ” jak se prezentuju. Jenže, moje city k ní vždycky byly ryzí, já to ani jinak neumím a ona je svým chováním úplně pošlapala. Takže člověk, ve kterýho jsem takhle bezmezně věřila, mě opět takhle zklamal. To mě dovedlo k poznání, že mám nejvíc ze všeho naslouchat sama sobě a své duši. Jenže můj sen o tom, že budu pomáhat ostatním, se tím rozplynul. Řekla jsem si, že to nevadí, že i kdyby jen moje přítomnost měla lidem pomoci, měla pohladit a potěšit, že to mi stačí.

Jenže se stalo to, že po tom půlročním drilu jsme najednou s manželem cítili uvnitř nás obrovské prázdno. Jako když stojíš na rozcestí a nevíš, kterou stranou se dát. Měli jsme v hlavě snad milion otázek, na které jsme nikdy nedostali odpověď. Zhruba měsíc jsme se z toho sbírali a až teď, před pár dny, narazili na Tvoje stránky. Moc mě potěšilo, že miluješ morčátka, já totiž taky, máme doma zakrslého králíčka a pejska :o). Taky bývám takhle dezorientovaná v prostoru, například když jsme v Praze, dokážu se velmi lehce ztratit :o), to mi připomněla Tvoje povídka u zubaře . Taky miluju Andílky a všechny možné jejich obrázky. Snažím se s nimi navázat kontakt a oni mi to občas oplatí pohlazením v podobě takové zvláštní “husí kůže” po těle. Manžel to má taky tak.

To, že už rok nemůžu sehnat práci, kterou teď sháním i v Praze, má určitě nějaký důvod. Už léta si říkám, že bych měla napsat knížku (podobně jako Ty), a tak jsem s tím začala.

Takže, když to všechno shrnu, Aluško, za poslední dva roky mám pocit, že jsem zestárla o dvacet let. Přibrala jsem zpátky těch deset kilo a mám pocit, že žiju v cizím těle. Moc bych si přála svoje tělo zpátky. Mám ale najednou dojem, že nic z toho, co mi kdysi pomáhalo a fungovalo, když jsem byla naplácaná a potřebovala zhubnout, najednou nefunguje. Nejsem obézní, ale těch deset kilo bych potřebovala shodit, aby mi nebyla malá třičtvrtě skříně :o). Dál bych potřebovala poradit, co s tou prací. Ráda bych využila svoji empatii, jenže sociální oblasti už nevěřím. A za třetí, i když jsem se před měsícem pokračov& aacute;ní v duchovní cestě vzdala, jak vidíš, stejně nás to odválo zase na Tvé stránky, tak ráda bych nějak pokračovala, jen nevím, jak?

Na jednu stranu si říkám, že až bude ten pravý čas, že mi Andílci dají nějaké znamení, co dál, na druhou stranu bych ale ráda už něco dělala, abych si nepřipadala tak zbytečná a aby manžel na všechny ty finance nebyl sám.

Pokud jsi můj mail dočetla do konce, tak Ti moc děkuju za Tvůj čas a trpělivost. Přiložím Ti pár obrázků Andílků, které jsem na Tvých stránkách neobjevila, jako poděkování za to, že jsi!

Ještě jednou děkuji – měj se moc krásně – Viv :o)

Odpověď:

Ahoj,
Děkuji za román 🙂
Tak to vezmu pěkně popořádku. Co se tatínka týče, je důležité si uvědomit, že odchodem z těla vůbec nic nekončí. Indiáni to dělávali tak, že když někdo umřel, uspořádali obrovskou bujarou slavnost, kde se radovali, že někdo z jejich rodiny přešel do sféry duchů, je svobodný a těšili se, až se do jejich rodiny znovu narodí. Oni neviděli ve smrti ztrátu, ale změnu formy a tu oslavovali jako přirozený proces. Tobě bych radila si to uvědomit také. Totiž pokud jsi se nebyla schopna smířit se ztrátou tatínka, není to dobré, protože ho k sobě poutáš a on potom nemá klid. Ty už jsi dospělá ženská, tatínek už tu dávno není, takže je důležité pochopit to jako změnu formy a odpustit mu, že odešel. Když se budeš trápit, vůbec ničemu nepomůžeš, naopak tu ztrátu živíš a nedělá ti to dobře.
Co se tvého zdravotního stavu týče, bohužel. Podrobnosti neznám a navíc metody léčby, které vím, dopředu počítají s tím, že do tebe neřezal doktor, protože to pak většinou nefunguje. Co se ale symbolické příčiny týče, tak problém se zrakem znamená, že něco nechceš vidět a problém s imunitou je konflikt v sobě.
Co se práce týče, tak se ti vůbec nedivím, že jsi od toho odešla. Já bych to taky nevydržela. Ale pokud jsi ten druh bytosti, která nepřenese přes srdce, že mu někdo ubližuje, nebo se nemůže dívat na bezpráví, nemůže zavírat oči nad tím, když někdo někoho odrbává, vidím jenom jednu možnost a to je nedělat pod šéfem, ale založit živnost a dělat sama na sebe. Potom nemusíš řešit kolektivní souboje ani odrbávání, protože si to všechno děláš sama.
Jinak v kolektivu je to, co jsi popsala, úplně normální. Ženské tě začaly odšoupávat, protože v tobě cítily konkurenci a možnou hrozbu. To je automatické, stačí být mladá, nebo hezká, nebo spokojená a dají ti to sežrat. Když máš všechny tři věci, tak to je potom pěkná zkouška ohněm. Funguje jenom vydržet a ukázat ostatním, že nejsi hrozba, ale jedna z nich. Chce to ale čas a odolnost, kterou prostě každý nemá.
Co jsi popsala ohledně léčitelek, tak to je úplně ukázkové. Vidím, že v ČR vznikají jakési nové sekty, bují to tady jako houby po dešti. To ti nepřišlo divné, že se někdo prohlásí za jediného dobrého a že všichni ostatní jsou špatní? Mě ty zablikal červený alarm a vzala bych nohy na ramena, takový názor přece není normální. A tisíckrát odříkávat odpuštění je nesmyslné, to musíš prostě cítit v srdci a odpustit z lásky a protože chceš. Když to v srdci nedokážeš, můžeš mlet co chceš a prostě to fungovat nebude. To je jako když cholerik řve, že je klidný.
V této souvisloti se mi připomněla tahle knížka, možná by ti mohla pomoci:
Kniha / Radikální Odpuštění / Autor: Colin C. Tipping
Ještě bych tě ráda odkázala na Lenku:
Paní Lenka / Automatická tvorba skrze vyšší Já
Prostě nejsem vědma, ani guru a myslím, že by ti mohla hodně pomoci, protože umí poradit ohledně dalšího životního směru, může ti zprostředkovat poselství od tatínka, pokud si myslíš, že by ti pomohlo se smířit s jeho odchodem a může ti poradit, co s tou prací. Mě taky vychannelovala poselství a úžasně se trefila. Vždycky mi její písmo dodá větší jistotu.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Víly, Andělé - Sošky, Figurky

Další sošky andělů a víl – ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho Janča 2010-11-28 09:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Vivien:)Myslím,že jsi měla projít tímto "peklem" proto, abys PRÁVĚ mohla pomáhat druhým. Víš, jsem přesvědčená o tom, že vesmírná spravedlnost je absolutní…přeji ti hodně síly (sun)

Ikona diskutujiciho Mária 2010-11-28 09:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

veľmi poučný článok, každý z nás si tam niečo pre seba nájde. Mám veľa podobných skúseností a tiež hľadám cestu. Zaradiť sa do davu a sklopiť hlavu by bolo jednoduchšie, ale nájsť tú správnu cestu každému z nás bude trvať neakú tu chvíľu. Ďakujem Alue za všetkých, ktorým veľmi pomáhaš svojimi článkami. Každé ráno sa na ne teším. Pozdravujem a prajem všetkým veľa zdravia a lásky.

Ikona diskutujiciho Ashley 2010-11-28 09:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

krásnej blog

Ikona diskutujiciho Lenka 2010-11-28 09:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vivien – mrkni na stránky www.ragauian.cz

Ikona diskutujiciho bo 2010-11-28 10:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá Vivien, máš toho hodne a hodne sa podobá na mňa. Oplakávala som svoju mamu, až kým som pochopila, že odišla aby uvolnila miesto mne samej. Čo neznášam tj. konať tak ako mi niekto povie,vôbec už nie opakovanie a deklamovanie nejakých afirmácií,to je mágia.

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-28 10:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuju všem, Alušce za pomoc a zveřejnění mého mailu, věřím, že to je poučné, to co jsem zažila a taky děkuju za Vaše hezké reakce. Pevně doufám, že těch stále se opakujících zkoušek bylo už dost, už bych ráda zažila práci, která by mě těšila a nemusela v ní s nikým přetahovat. Udělali jste mi radost :o) děkuju všem – viv

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-28 11:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naše duše si vybírá kam se narodí, jaký život si prožije. Vybírá si to proto, že se chce dále rozvíjet a ví, co pro ni bude nejlepší. Takže i když se nám stane spousta nehezkých věcí, nesmíme se na to dívat jako na nějakou nespravedlnost, která se nám děje proto, že jsme špatní lidé a nezasloužíme si lásku, ale jako na něco, co nás má posunout na vyšší vývojovou úroveň. Kolikkrát jsem si třeba řekla: "Proč to nevyšlo? Proč mi to mamka zakázala?", kolikkrát jsem se kvůli tomu zlobila než jsem pochopila, že jsem to prostě z nějakého důvodu neměla zažít, anebo že jsem místo toho měla zažít něco jiného. Vesmír je naší součástí, on nás vede a chrání. Musíme mu jen umět naslouchat a důvěřovat. Každý je tady z nějakého důvodu – každý tu máme určité poslání a pokud budeme chtít, budeme to poslání plnit. A nezáleží na tom, kolik nám bude. Čas není to hlavní, čím bychom se měli řídit. Nejdůležitější je přítomnost a poznání sama sebe. Tak třeba já mám taky silné nutkání někomu pomáhat. Miluju dětičky a fascinuje mě Afrika. Možná jsem byla v minulém životě afričanka, která se rozhodla svůj další život prožít mezi technickými vymoženostmi, abby se naučila něčemu novému a aby využila své zatím zkryté znalosti z minulého života a pomohla tak možná právě své zemi. Těžko říct, co mi život přinese. Každopádně jsem na to zvědavá a těším se.:-)

Ikona diskutujiciho Realtoltek 2010-11-28 13:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajimavy pribeh. K tomu jde rict jednu vec…ze na svete je hodne citlivych lidi kteri ted zazivaji spatne obdobi ale brzo se to zmeni.

Ikona diskutujiciho Realtoltek 2010-11-28 14:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue : Hele tak jsem si vsiml ze hodne tvych clanku tady vkladas 4:45 ……13tka je tve stastne cislo anebo to ma souvislost s 12tkou :).

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-28 14:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: To už jsem tu vysvětlovala dávno. Ty čísla nesčítej, jde jen o kombinaci 5 a 4, která má speciální význam a posiluje celkovou energii stránek.

Ikona diskutujiciho Realtoltek 2010-11-28 14:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jak se rodi svetlo 🙂

Ikona diskutujiciho Realtoltek 2010-11-28 14:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue :

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-28 15:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: Ne, úplně špatně.

Ikona diskutujiciho Boikana 2010-11-28 16:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslím, že se ani příliš nedivím, jak jsi mohla uvěřit té Alžbětě. V některých situacích něco takového člověk ani nemusí vmímat.

Ikona diskutujiciho Realtoltek 2010-11-28 16:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue : no to by me zajimalo jak to je teda spravne ;P mozna by me to zas trochu posunulo .) Na zlaty rez to taky nevypada.

Ikona diskutujiciho Helena 2010-11-28 19:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vivien, pokud mohu poradit z vlastní zkušennosti, taky jsem se spálila se svým "duchovním guru". Říkáte, že jste se vzdali duchovního růstu než aby jste se zase u učitelů spálili. Ale na to, aby jste duchovně rostla je nejlepší učitel Váš život. Nepotřebujete nikoho na to aby jste rostla, potřebujete se mít více ráda , být v souladu sama se sebou a být v harmonii a naslouchat své intuici. A ona Vám sama předá vše, co potřebujete do života, a pokud máte získat nějakou informaci, pošle Vám znamení, či setkání s nějaou osobou, nebo nějaký článek. Vše se učíme aby nás nakonec vedlo naše vyšší já a to nám dá v každém okamžiku přesně to co potřebujeme a když to neumíme naučí nás to samo. A ono má ten nadhled a všechno ví líp, než jakákoli bytost zde na Zemi. Někdo moudrý řekl: "Podívej se jak žije tvůj učitel a pokud chceš vést stejný život je to tvůj pravý účitel. Pokud ne, najdi si učitele, který žije tvůj sen, pokud ho nemáš v dosahu, žij svůj sen a učitelé ti budou sesíláni jednotlivě v každodenních momentech.

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-28 19:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě jednou chci poděkovat všem všem všem, za podporu, za hezká slova, za každou reakci. Ano, hned po přerušení kontaktu s Alžbětou, mi došlo, že tu pravdu a cestu mám hledat hlavně sama v sobě. A stránky Alue mě v tom utvrdily. Takže díky Vám všem – jste úžasní!!! :o)

Ikona diskutujiciho božka 2010-11-28 19:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Z ľudského hľadiska sa naša túžba pomáhať minie účinkom, pokiaľ nepochopíme rozdiel medzi súcitom a ľútosťou. Nikto z trpiacich nie je "nevinnou obeťou", každý si prechádza svoje lekcie a preto ozajstná pomoc je o niečom inom. Z duchovného hľadiska odporúčam http://ee.dunres.sk/clanky.php?id=1087  konkrétne správy od Jeshua. Našla som tu aj veľa videí od Litle Grandmother…

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-28 19:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je to pořád o tom samém. Proč se mi děje to a to? Proč se ke mě chovají druzí tak a tak?

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-28 19:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Ano tuto Simulaci jsme si sami vybrali, do detailu nastavili včetně poslání a zapomněli sami na sebe…

Ikona diskutujiciho Vojta 2010-11-28 20:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No….Asi nikdo není tak moc svatý,jak to o sobě tvrdí.Důležitá je čistá myšlenka a osud tě přivedl sem.Tady tě nikdo nevycucá,nezahanbí a neodhodí.Tady lze opravdu hodně věcí v životě přehodnotit a změnit.Hodně důležitá je v tomto případě intuice a dobrý pocit u srdce.

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-29 08:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Obláčku, není to o tom, že tu sedím a fňukám, proč se mi to či ono donekonečna opakovaně děje. Vím, že je to nějaká moje lekce, kterou bych měla pro příště zvládnout líp, než tu předchozí. Jen, když si tu poslední zkušenost představím, tak mě nenapadá lepší řešení, než které jsem zvolila tenkrát, prostě odejít. Pokud je proti mému přesvědčení vědomě podvádět a manipulovat s klienty, nemůžu být toho součástí. Já tam šla opravdu s přesvědčením dělat tu práci dobře a s otevřeným srdcem. To, že tohle vůbec není cílem té služby, bylo pro mě velkým zklamáním.

Ikona diskutujiciho Radůz 2010-11-29 09:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá Vivien.

Ikona diskutujiciho Lenka 2010-11-29 09:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá Vivi, je dobré, že jsi zde.

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-29 10:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[23]: Taky už jsem nad tím přemýšlela, až jsem si málem zavařila hlavu :o), a zatím ke mně nedorazil nápad, v jaký oblasti podnikat, aniž bych potřebovala nějakej astronomickej vstupní kapitál. Mám jen střední školu, zatím nevím, jak to "zakouzlit" – to víš, že by se mi líbilo nebejt podřízená někomu, kdo ve slově PORADENSTVÝ píše tvrdý "Y" a přitom se tváří jako mistr světa amoleta :D

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-29 10:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[24]: Leni, vím, že tyhle stránky jsou v pořádku a že jsem je nenašla náhodou. Aluška mi svým zdravým přístupem potvrdila mou domněnku, že největší "kouzlo" máme sami v sobě. O Radikální odpuštění asi budu muset napsat Ježíškovi :o). Už jsem přečetla kde co a na tuhle knížku mám zálusk.

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-29 10:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]: Viv, vzdělání je pro duchovní cestu naprosto nedůležité a podřadné. Vzdělání naopak posiluje logickou část mozku, naučíš se jen jak žít v systému a stvrdíš to maturitou. Jsou lidé, kteří jsou hrdí na to, že nikdy nic nestudovali a jsou lidé, kteří se dnes stydí za to, že mají dvě vysoké školy a když je oslovíš ,,Pane inženýre", tak se urazí. Pokud máš školu jen na to, abys mohla chodit do práce a vydělat penízky, tak se tím dál vůbec nezatěžuj 🙂

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-29 10:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[27]: Aluško, já vím, já tomu rozumím, taky pro mě – v mém nitru nehraje vzdělání žádnou roli. Když si ale představuju, že bych něco dělala na vlastní pěst – nějaká pomoc – sociální nebo jakákoliv, tak na to musí mít člověk VŠ, víš? Nemám kolem sebe, bohužel nikoho, ke komu bych se přidala a kdo by to dělal tak čistě, jak si já představuju. Hi… tu knížku určitě získám! :o)

Ikona diskutujiciho helena 2010-11-29 11:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

VIv, můžete cokoli, ale možná ještě nejste připravena pracovat pro lidi a s lidma. Ono to je těžké nepřetáhnout si na sebe jejich problémy a nemoci. To vyžaduje aby jste byla cele ve svém středu neboli v rovnováze, harmonii. Nazvěte to jak chcete. Můžete určitě pomáhat lidem, ale musíte být při tom vy v pohodě. Tvořte si Vaši budoucnost ve vaší mysli a vesmír Vám pošle tu práci co máte dělat teď aby jste zase o krůček postoupila e svému snu.

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-29 12:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[29]: Děkuju Helenko, to je hezký, co píšete. Rozumím tomu. Myslím, že tenkrát jsem pro tu práci byla dobře vyladěná. Dělala jsem i mailové poradenství a klienti byli nadšeni. Jenže, nedá se pomáhat, když po Vás šéfka jde, jen proto, že je tak nešťastná sama ze sebe. To je to, co mě ve finále semlelo. Ale máte pravdu, tvořím ve své mysli a… těším se! :o) Děkuju

Ikona diskutujiciho Realtoltek 2010-11-29 17:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Cest 🙂 dnes zadny novy clanek hehe .) Alue asi nekde zapadla ve snehu .). Mam tu pro Vas takovy zajimavy toltecky kalendar.

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-29 22:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[22]:Je to pořád to samé a stále dokola, jen to nechceme zatím vidět. Pravdu máme v sobě, víme vše, jen si stále něco nalháváme. Nicméně princip je jednoduchý:

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-29 23:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K tomu přítomnému okamžiku: na začátku filmu Bílá masajka říká hlavní hrdinka toto: Říká se, že když zavřete masaje do vězení, zemřou. Neumějí si představit, že by se tento stav mohl změnit. Nežijí ani v budoucnosti, ani v minulosti. Pouze teď.

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-30 05:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[32]: Obláčku, děkuju za komentář, snažím se vstřebat každé Tvé slovo. Já už jsem několikrát za tuhle zkušenost děkovala a i odpouštěla, a to skutečně od srdce. Zatím ještě moc nechápu, proč se mi tahle situace stále opakuje, je to jako střet černé a bílé. Určitě nejsem žádnej Anděl, taky mám svý chyby, ale snažím se nikomu vědomě neubližovat. Mám pocit, že v těchhle případech se v podstatě jen bráním. Měla bych to mnohem jednodušší, kdybych byla jednou z nich, vesele bych intrikovala, lhala od rána do večera, okrádala kolegy, klienty bych měla jako rukojmí a podváděla ostošest. Byla bych teď zaměstnaná a nic by mi vlastně nechybělo. Ale protože taková nejsem a takový jednání se mi příčí, musela jsem z toho vystoupit. Beru to jako dobrou lekci, jen stále ještě nevím to… PROČ? :o). Určitě bude problém ve mně, protože celej život prahnu po spravedlnosti a pravdě… Mám se snad stát jednou z nich? :o)

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-30 06:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[34]: Děkuju Verčo za podporu. Už dlouho dbám na to, co mi intuice říká, snažím se nepřehlédnout žádné znamení, možná, že zakopanej pes bude někde v minulých životech, jen už se nechci obracet na žádného "guru" a snažím se všechny odpovědi na své otázky najít v sobě. Tahle "komunikace" mi moc pomáhá, nemám kolem sebe moc lidí, který by podobné téma zajímalo. Jak už jsem řekla, hodně mi pomohly taky tyhle stránky a existence Alue. Děkuju moc za Tvůj komentář.

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-30 06:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[34]: Doporučuji restartovat hlavu/mozek, neboť skrze něj se utváříme naši realitu, vše se děje v mozku.

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-30 07:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[36]: Obláčku, Ty mi dáváš! :O). …Když nemám tuto vlastnost, nemám co provozovat… Nemyslím si, že jsem nositelkou těchhle vlastností, přesto to z Tvého komentáře tak vyznívá :o) Ty Tvoje komentáře jsou asi nějakej vyšší level, kterej ještě nedokážu pobrat :o), i když bych moc ráda, to mi věř. To, co se kolem mě dělo, to byl jen výmysl v mé mysli? Všichni byli úžasní, jen já byla nositelem těch hnusnejch myšlenek? Nemohl bys mi to trochu jinak vysvětlit? Nějak nevím, jak vypadá tady a teď – bez myšlenek…?

Ikona diskutujiciho bo 2010-11-30 10:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Včera mi zrazu prišlo – aha ?? VIVIEN.Vi – to je tvoj nick, alebo sa voláš Vivien ? Máš tam viac íčok a véčok, skúsila si už dozvedieť sa niečo o sebe cez nomenologiu ? Možno trafíš, ja som dosť získala z knihy istého "francúza", teraz neviem meno /? Osobne som si doplnila informácie o mojej persone u neho. Tiež vyšla edícia/dávnejšie, sú to malé knižôčky od Roberta Altmana, aj vtedy mi doťuklo.

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-11-30 11:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[38]: Děkuju Bo za hezkej a milej komentář. Taky se denně snažím dělat co, co mi přináší radost. Nežiju v minulosti, jen, že se kolem toho tady rozvinula taková debata, tak to jsou spíš vzpomínky. Moje jméno není vivien, to je jen nick :o). Snažím se pročíst vše, co mi kdo doporučí, jen videa si musím nechat na zítra, protože máme omezenej limit na netu, takže musím počkat na zítra :o). Jménologii jsem ještě nezkoušela. Taky mě už skupiny, scházející se z jakýchkoliv – i těch zprvu nejušlechtilejších důvodů – nepřitahujou :o). Ještě jednou děkuju moc a měj krásnej den – viv

Ikona diskutujiciho amad2 2010-11-30 19:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Putující oblak zvýraznil slovo [36]: BEZ HODNOCENÍ, což znamená bez posuzování a odsuzování, včetně sebe sama.

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-30 21:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[37]:Bohužel, omlouvám se, ale jak již ostatní možná tuší či ví, jdu vždy přímo k věci, říkám to všem lidem na rovinu.

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-30 21:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě dodávám ta podpora je jen dočasná, brzy nebude…

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-30 22:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[40]: Žít život, kde absolutně nehodnotím sám sebe, jak žiji a ani ostatní, jak žijí. To jest ve stavu bez myšlenek, bez toho "užvaněného a stále se opakujícího soudce v hlavě".

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-12-01 16:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-12-01 19:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[44]:Mysl je složitá.

Ikona diskutujiciho amad2 2010-12-01 21:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[44]: "… v tý situaci tenkrát, jestli bych dokázala nehodnotit, to fakt nevím. Když po Tobě někdo jde, musíš se přece nějak bránit…?"

Ikona diskutujiciho bo 2010-12-01 22:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vivien, zabudni na všetky kaleráby čo ti tu boli natlačené do hlavy, please, urob to !

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-12-02 09:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

"Radou na bdělé pozorování sebe a druhých bez hodnocení s odsuzování jsem nemyslel to, že bys měla znásilňovat sama sebe a zůstávat v extrémně nepříjemných prostředích jenom proto, abys cvičila pozorování bez hodnocení s posuzování (to je snad pro pokročilé)."

Ikona diskutujiciho Alue 2010-12-02 09:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[48]: Prosimtě oblaku že tě to pořád baví se tu tak vypisovat. Běž raději psát nějaký román, nebo to napiš viv do mailu, to už snad ani nikdo nečte ty slohovky :D

Ikona diskutujiciho bo 2010-12-02 10:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Putujúci oblak to myslí dobre, lenže

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek