Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dneska jsem měla docela divný den.

Tento měsíc mám zvláštní menstruaci. Zadržovala jsem v těle mnohem víc vody než obvykle, musela jsem znova vytáhnout trojku podprsenku (pardon jestli jsem na vás až moc konkrétní) a když to přišlo, vůbec nic jsem necítila. Nemám žádné bolesti, přitom minulý a předminulý cyklus jsem lupala ibalginy a bylo mi opravdu zle… Tento měsíc vůbec.

Ani nevím, jestli je to dané hořčíkem co jsem užívala, ale ten horčík jsem brala několik měsíců a bolesti byly, takže tím to asi nebude a navíc ho už asi měsíc neberu. O tom že mám krev do modra jsem před několika měsíci psala v transformačních okénkách, a píšou to i jiné ženy – to pořád platí, mám to i teď.

Zajímavá novinka ale jsou moje vhledy. Z knihy Rudý měsíc jsem vyčetla, že žena je v době menstruace čarodějkou, vidí hlouběji do sebe než obvykle, mívá vize… Hodně jsem po přečtení této knihy změnila. Před menstruací zruším všechny plány co zrušit jdou, v době krvácení jsem doma, sama v tichu, klidu a snažím se nepracovat a neuklízet, pouze pokud to opravdu chci. Takže je to pro mě takový malý svátek, zabývám se sebou…

Dneska mám druhý den a nad ránem jsem měla zvláštní sen. Byla jsem na nějaké velké akci, měla jsem naprosto nádherné krvavě rudé šaty (Vypadaly podobně jako TYTO) s velkou nadýchanou sukní jako z pohádky a vysoké střevíčky. Po probuzení jsem si uvědomila, že ty rudé šaty symbolizují můj aktuální cyklus a že ten ,,sen“ byl ve skutečnosti vhled, který mi přinesl můj měsíc a jeho spirituální energie, na kterou se poslední měsíce přirozeně ladím svými přípravami.

První jsem před sebou uviděla určitou osobu, která pro mě kdysi byla velice důležitá. Už bohužel díky její nenávisti ke mně a nepochopení mé přirozenosti zmizela z mého života… Stála tam zády ke mně na rudém rovném koberci, venku před velkou halou, mlčela a nic neříkala. Beze slova a bez toho abych se rozmýšlela jsem ji hned obešla, postavila se před ni a podívala se jí do obličeje. V očekávání, že od ní něco uslyším… snad omluvu, snad poděkování za to co jsem pro ni vše udělala, snad by mohla říct že ji něco mrzí, že něčeho lituje a hlavně jsem doufala že mě má pořád ráda… Doufala jsem že mě alespoň obejme a já jí řeknu že ji ráda vidím. Ve skutečnosti to tak totiž opravdu je, celé roky čekám, jestli si to někdy uvědomí a přijde napravit co udělala, ale nic se neděje a jak roky plynou, ztrácím naději, že se to vůbec někdy stane… Ale ona se na mě ani nepodívala, otočila se opět zády a odešla pryč.

V tu chvíli jsem cítila obrovský smutek a absolutně jsem rozuměla, co mi tento symbol říká, i jaké konkrétní situace se týká. Nepotřebovala jsem překlad.

Pak jsem zjistila, že jsem vlastně na svatbě, která byla uvnitř té haly. Dva lidé se tam brali, opět každá vteřina byla nabušená symbolikou. Bylo mi hrozně, měla jsem pocit že se dusím, tak jsem opustila sál, pořád jsem na sobě měla ty krásné krvavě rudé šaty… Lidé vyběhli ven z toho sálu a ptali se mě co mi je. Jejich tváře jsem neznala, ale chovali se, jakobych pro ně byla důležitá. A pak vyšel i ženich se stejnou otázkou. A já mu do očí řekla všechno, co mě bolelo.

S poslední větou jsem se probrala, bylo přesně 7:10 a minimálně do osmi jsem nemohla usnout. Jednak jsem se musela jít umýt, takže mě probrala chladná voda, ale hlavně jsem nemohla přestat myslet na ten ,,sen“.

Byl tak strašně hluboký, tak zvláštní, tak symbolický. Přesně ten druh vize, o které píše kniha Rudý měsíc. O čarodějce, která nahlíží v době menstruace do hlubin své duše… Udělalo to na mě opravdu dojem, ale zároveň jsem cítila pořád tu těžkost na hrudi, protože to nebyl normální sen, ale skutečná vize, která mi ukazovala pravdu. Pravdu o dvou důležitých lidech co mi zlomili srdce a pravdu o tom jak se ohledně toho skutečně vnitřně cítím i po letech.

Psát co to bylo za lidi nebo o co jde nemá smysl, jen si chci tento moment někam napsat, protože to byl můj první sen v krvavých šatech. Dokonce jsem si najednou uvědomila, že ležím v červené košilce. Vždycky si obleču červenou v této době zcela nadvědomě a udělala jsem to i teď. Přestože od léta už pyžama nenosím, špatně se mi v nich spí, tentokrát jsem si ji na tu jednu noc oblékla. Na první noc s krví a s vizí. Dokonale symbolické.

Pak v poledne jsem šla pod schody do krabice, kde mám schovanou cibulku. A jak jsem tak nabírala, uvědomila jsem si v tom šeru, že vidím po pravé straně modré světlo.

Uvažovala jsem, jestli mě něco neoslnilo předtím po cestě ze schodů, ale to nebylo jak mžitek z lampičky, byla to spíš taková blankytně modrá mírně průhledná mlhovina, jako nebe… a byla tak trochu do šišky, ne úplně kulatá.

Zkoušela jsem se pohybovat, pomalu vyjít schody, otáčet hlavou a dívala jsem se jestli přijdu na to co to je za světlo. Napadlo mě že vidím něco nehmotného, ale to by logicky mělo být spíše po levé straně (pravá mozková hemisféra), proč to vidím po pravé jsem nepochopila… Pak jsem zkoušela koukat první na levé oko a pak na pravé a zkoušet jestli to fakt vidím jenom tím pravým okem, ale v tu chvíli kdy jsem to už moc zkoumala, mlhovina zmizela. Nevím co to bylo.

Také se mi včera a předevčírem stalo, že jsem doma potkala večer dvě nehmotné bytosti, které nebyly podobné ničemu, co jsem kdy předtím viděla. Mám zprávy o tom že to podivné nedávné ,,UFO“ nad Amerikou bylo ve skutečnosti otevírání nového portálu pro Animusáky… Mám trochu obavu, jestli to není následek propojení těchto dimenzí, protože to nebyly pěkné bytosti a určitě nebyly odtud… Zato ale nebyly ani agresivní. Zkrátka v poslední době nevycházím z údivu.