Vlakové mámení

1.12.2014 v Poselství 36

Přistupuji takhle do vlaku a nejsem si úplně jistá popisky. Vlak je nezvykle narvaný až k prasknutí. Lidé se cpou cpou, ale už se nemají kam nacpat, protože zkrátka nezbyla volná místa.

Zůstala jsem stát v chodbě u dveří a potkávám starší paní… No, starší… Starší než já, jinak střední věk. Tak 45-50 let. Stará nebyla určitě.

Jen tak mimochodem se jí ptám, jestli jedu dobře, paní však krčí rameny, protože tak daleko nejede, ale zeshora mi něco cinklo ,,neplaš zbytečně, jsi tu dobře“, tak jsem se už nikoho dál neptala…

Po chvíli poznamenám ,,To jsem ještě neviděla takto nacpaný vlak.“ a paní se toho chytla: ,,No já taky ne, v šest večer…“

A tu jsme postupně zavázaly takový zajímavý rozhovor:

Paní mi povídá, že to jsem odvážná, že jedu tak daleko a ptá se mě, ,,kolik to je?“

,,Jako kilometrů?“ koukám, trošku jí nerozumím.

,,Nene, na minuty.“

Když jí odpovídám po pravdě přesná čísla, kulí očima. Vzápětí mi však sděluje, že po vystoupení z vlaku ještě přestupuje na autobus a jede dál… (takže určitě taky celkově jela tak minimálně 30min až hodinu, tak nevím proč kulí očima, když je to přece normální doba.)

To mi připadá takové zajímavé, že všichni lidé, jak jim řeknete že cestujete někam déle než hodinu, tak kulí očima. Někteří kulí očima i při vyslovení půlhodiny… No nevím, vždycky když se potřebuji někam dostat, tak jsem zvyklá, že mi to zabere 1-2 hodiny a beru to jako normální věc.

Ale to není to nejzajímavější…

Pak se mě paní zeptala: ,,A vy tady jezdíte do školy?“

To mě trochu překvapilo, ale odpovídám po pravdě, že pracuji…

A paní to nedalo a ptá se mě, kdy jako jsem tu školu skončila, jestli před třemi měsíci (Nevím jak přišla na ty tři měsíce, asi podle toho, že jsem jí předtím řekla, že jsem ještě donedávna bývala ve městě.) … Inu, odpovídám pravdivě, že už je to dlouho, několik let.

Paní chvíli zaraženě čučí a pak mi povídá, že vypadám, jakobych do té školy teprve měla jít.

Usmívám se a odpovídám univerzálně: ,,No jo, vypadám dobře.“


Paní čučí a neví, co má na to říct… Pak něco trošku mumlala, ale nerozuměla jsem jí, protože začalay pištět brzdy vlaku.

Pak jí to ale zase nedalo a ptá se mě dál, co dělám…

Inu, nevím jak vy (kdyžtak mi napište do diskuze, váš názor mě zajímá), ale mě přijdou tyhle otázky na věk a školu a práci na náhodný vlakový rozhovor poněkud až moc osobní a zrovna se v tom moc nevyžívám.

Nastala chvíle ticha, kdy si to sumíruji v hlavě, protože když jí řeknu, že jsem spisovatelka, tak by paní asi vyjely oči z důlků 😀 A pak by to vedlo k další spoustě osobních otázek jako ,,jaké knihy píšete, kolik vám to vydělá, tím se jako dá živit v dnešní době, a kde jsou ty vaše knihy k mání…“ – nemám zájem je zodpovídat náhodným osobám, které potkám, protože mi to pak připadá jako výslech a když na vás ten člověk ještě u odpovídání vyjeveně hledí, tak to pak není příjemný rozhovor s náhodnou spolucestující. – Já mám radši ten příjemný rozhovor, než výslech.

Inu, odpovídám pravdivě a obecně, že ,,podnikám“.

Paní chvíli čučí (ale ne tak moc) a pak mi říká ,,Tak to jste odvážná školačka v dnešní době.“

Mlčím, nechápu co má pořád s tou školačkou… Asi jsem ji vykolejila už na začátku, že vypadám jako studentka, přitom pár let pracuju… Tak kolik mi sakra může být? – Paní to těžce šrotovalo v hlavě, to mi ale připadalo docela zábavné.

Tiše jsem doufala, že mi nepoloží otázku ,,kolik vám je“, protože na tu se mi taky nechtělo odpovídat. To by vedlo k další řadě mnoha otázek, jako ,,vy podnikáte od 18ti? a co se vám stalo, že jste takhle musela? a co vaši rodiče na to? jo a kde jsou? no ježiši to je mi líto…“ a takové ty bolavé věci o minulosti.

– Proč bych je měla s někým rozebírat, když nechci? Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli bych dokázala z fleku sesmolit zdvořilé odmítnutí na na první pohled ,,nevinnou“ otázku ,,Kolik vám teda je?“

… Ne, paní měla však dostatek slušnosti, na toto se mě nezeptala.

Chvilku jen tak kroužíme kolem dokola začíná onen příjemný rozhovor ,,moji známí mají chatu“ a tak… A tu paní poznamenává, že by si přála, aby České dráhy nakoupily další nové vlaky.

Pokyvuji hlavou. ,,No jo, mně se třeba nelíbí tady ty kliky od dveří, špatně se mi to otevírá, člověk musí zabrat.“

,,Já ani ne ty kliky, jako spíš ty schody,“ odpovídá paní.

,,No já s tím zatím problém nemám, ale kdyby mi bylo například 60, tak to bych na prudké schody fakt nadávala.“

Dopředu mě intuitivně zamrazilo, že dávat příklad ,,60″, když hledím na ženu ,,45-50″ může mít za následek, že si to dotyčná vztáhne na sebe, tedy že o ní naznačuji, že je jí 60. Doufala jsem však, že vztahovačná není… Navíc dávat příklad, že ,,kdyby mi bylo 50, tak…“ by byl nesmysl, protože v tomto věku ještě člověk starý není. V šedesáti už podle toho, jak se o sebe stará a jestli cvičí. Někdo je při síle, někdo už je starý.

Paní bohužel vztahovačná byla, tak se trošku nafoukla a povídá ,,No, 60 mi teda zatím není, ale…“ Zastavuji ji ,,To byl jen příklad.“ A u toho si říkám, jak je to zajímavé, jak jsou někteří lidé, hlavně ženy od určitého věku citliví na určité fráze a jak se vlastně takto snadno pozná vztahovačný člověk.

Když si to vezmete, vztahovačná žena má pocit, že mluvíte o ní, že má 60, když říkáte ,,kdybych já měla například…“ ale vy ne, vy mluvíte o sobě a paní ve vašem příkladu přitom vůbec nehraje roli.

Ale jo, pokecaly jsme dobře. Akorát bohužel zjišťuji, že když se mi hned zkraje setkání začnou klást tyto osobní otázky (za předpokladu že dotyčný ještě neví kdo jsem), tak se nevyhnu vykuleným očím.

Lidé zkrátka jak jim někdo nezapadá do škatule, kterou mají předem namyšlenou a nachystanou ,,Vypadá mladě – studentka“, tak si pak s vámi neví rady, když jim neodpovíte to, co oni chtějí slyšet.

A to přitom nemusím o sobě dál říkat nic, stačí jenom, že nesedí časové odhady, které si na mě lidé dávají… O nějakých vílách a stránkách a tak, ani nemluvě!! 🙂

A to by mě zajímalo, kolik si paní od oka myslela, že mi je, když řekla, že vypadám, že do té školy teprve půjdu? – 15 asi ne, to už by bylo fakt moc.

Ale třeba nějakých 19? – Že by mi tři roky ubrala? Tak to je – si myslím – příjemná poklona. 🙂

Kam dál:

Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2014-12-01 07:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mně se ještě před rokem ptali, jestli mi je 18, a to hned na několika místech … též mě to potěšilo, ubrat mi nějakých cca 6-7 let, to už je hezký :D

Ikona diskutujiciho Mára 2014-12-01 08:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Od začátku Tě považuji za čistou duši, dokonalou a bezchybnou Alue, Morfeuse této reality, téměř něco jako bohyni. Kdybych ale neznal Tvoji práci řeknu si jen krásná blondýnka. Školu a podobné zlo neřeším.

Ikona diskutujiciho Iveta 2014-12-01 09:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To mě strašně vytáčí, když mi lidé tipují věk a vždy se diví a tipují míň. Ještě si pak myslí, že mě tím potěší, ale nepotěší, opravdu nepotřebuju a nechci vypadat mladší. Odjakživa jsem vypadala mladší a všichni se diví, že mi to vadí. Ale když na vás někdo neustále chce občanku nebo vám začne tykat, protože vypadáte jako školačka, taky to určitě každého začne vytáčet…

Ikona diskutujiciho Farah 2014-12-01 10:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Lidé, když chtějí začít rozhovor, tak drtivá většina sklouzne k tzv. small-talk tématům- počasí, práce, z osobního života jim v podstatě stačí nadiktovat údaje z občanky a celý rozhovor je nuda.

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2014-12-01 13:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To mě taky neháhají správný věk. Bu mi hádají 17 či 18 a nebo mě oslovují "paní". A to je to nejstrašnější.

Ikona diskutujiciho Foxie 2014-12-01 13:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Že se mě lidi ptají na školu, na to jsem celkem zvyklá a nijak se nad tím nepozastavuji, ale já bych se cizího člověka na práci asi nezeptala, to už mi přijde moc. Na věk už vůbec a když už si jó musím tipnout, byla bych hodně opatrná. Je docela trapas, když vám je 16 a někdo automaticky předpokládá, že jste vdaná :D

Ikona diskutujiciho Alue 2014-12-01 14:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Mně takové otázky ,,A co ty jako jinak jíš když nejíš maso, jíš teda vůbec něco?"

Ikona diskutujiciho Ameena 2014-12-01 14:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Před nedávnem chtěli v obchodě po manželovi občanský průkaz, když si kupoval pivo. A to má manžel téměř 29 let. :-D

Ikona diskutujiciho Alue 2014-12-01 14:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Tak máš doma pěkného štramáka, gratuluji 🙂

Ikona diskutujiciho David 2014-12-01 15:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: To je klasika a taky je dobré, když člověk řekně, že jí například guláš bez masa a dotyčná osoba, jo a jak se ten guláš dělá ? a jak se udělá ta červená barva ? 🙂

Ikona diskutujiciho fluttershine 2014-12-01 15:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No jo, s tím věkem to je sranda :D Já třeba jednou viděla rozhovor s jednou českou herečkou, ta má víc jak 25, a prý jí v květinářství řekli: ,,Tak co, holčičko, jakou chceš koupit tatínkovi kytičku?" ?:D :D :D

Ikona diskutujiciho Alue 2014-12-01 15:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Dívky v 15ti letech bývají hodně těžko odhadnutelné, spíš máš asi krásnou maminku 🙂

Ikona diskutujiciho Lúthien 2014-12-01 16:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak něco podobného s tím věkem se mi také stávalo….. přiznám, měla jsem dceru (v téhle době) už ve 20 ti letech… když mě bylo 24 (tím pádem mé dcerce 4 roky), lidé na mě taky kulili oči, že jako kolik mi je, když mám už odrostlé dítě…. když se mě přímo zeptali "kolik ti je?"… má odpověď zněla "co myslíš? zkus si tipnout".. tak sem většinou slyšela 17-19 let… to sem  pak prozměnu čuměla já jak péro z gauče :D, ale zalichotilo…..

Ikona diskutujiciho BE 2014-12-01 17:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Achjo,. keď mi bolo 13-14 chcela som vyzerať na 30, teraz mi je o hooodne více, a zas chcem vyzerať na 30 :-D

Ikona diskutujiciho Alue 2014-12-01 18:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: Já jsem upřímně spokojená tak jak jsem, nepotřebuju nic víc :D

Ikona diskutujiciho Kristína 2014-12-01 18:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja mám zase opačný "problém". Mám len sedemnásť, no ľudia mi pravidelne vykajú atď.  Zrejme to bude tým,  že som nikdy nebola dieťaťom v pravom slovazmysle…  vždy som sa cítila staro,  niekedy až príliš.  Nedá sa však povedať,  že by mi to prekážalo :-)

Ikona diskutujiciho Luz 2014-12-01 18:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Řekla bych, že je mnohdy dost těžké odhadnout věk u cizích lidí, nedivím se, že se ti to stává, mně taky (lidi si myslí, že jsem o několik let mladší)… No a taky nechápu potřebu lidí řešit věk ostatních, já to považuju za docela nepodstatnou informaci.

Ikona diskutujiciho eve.line 2014-12-01 19:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

S tím věkem je to někdy fakt šílený! :-) Mám taky spoustu zkušeností… naposledy jsem šla začátkem října bráchovi pro rum k narozkám a taky jsem ukazovala občanku a to mi je od konce září 30!!! :-D Nebo se mě jednou nějakej podomní nabízeč jakýchsi bezpečnostních zámků ptal, jestli jsem kompetentní mluvit, ať zavolám rodiče! :-)

Ikona diskutujiciho fluttershine 2014-12-01 21:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: No jo, mojí mamce právě babička říká, že teď vypadá líp, než dřív :D

Ikona diskutujiciho Anna 2014-12-01 22:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Bože, já Tě miluju :D

Ikona diskutujiciho Marťa 2014-12-01 23:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mně všichni co mě neznají říkají, že vypadám tak na 16 :D. Až na to, že je mi 20, malá nejsem, celkově mi to taky nepřijde že bych vypadala nějak moc mladší, ale možná tak na lidi nějak působím? Ale vždycky nevím, jestli to mám brát jako poklonu nebo ne. Nedávno jsme byli s rodiči ve městě a taťka se tam potkal s jedním známým. A tak se bavili a taťka říkal, že jedou do Rakouska a tak a že já budu doma (nemohla jsem jet, už ani nevím proč). A ten jeho známý říká: "A to ji jako necháš doma samotnou? Není to nebezpečné? Holky v pubertě mají různé choutky…" a taťka nechápavě: "Proč? Však už není v pubertě." a ten jeho známý: "Neee? Kolik ti vlastně je?" a podíval se na mě docela zmateně. A já říkám, že je mi 20. A on vyvalil oči a říká: "Cože? 20?? Já myslel, že 16!" no a pak se kvůli tomu asi cítil nějak trapně, protože najednou měl hrozně naspěch a musel jít :D

Ikona diskutujiciho Renata 2014-12-02 02:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jééé, osobní otázky taky nemám ráda a většinou mě ani vůbec nezajímá, co dělá ten dotyčný a všechny ty intimní věci. Když už, nejradši popovídám o něčem obecném, jak píše Alue.

Ikona diskutujiciho Jana 2014-12-02 02:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Věk je zapeklitá věc, málokdo vypadá na tolik, co mu je. Já vypadala coby dítě vždycky starší, brzo jsem vyrostla a nechtěli mi věřit řidiči v autobuse, že mi není 10 (to se tenkrát platilo nad 10 plné jízdné), pak mě pouštěli do kina od 18, i když mi bylo 14, ve 25 jsem vypadala na 30. Pak se to zlomilo,já se vnitřně srovnala, změnila i účes a vůbec se cítila líp a svobodněji a najednou mě začali ke čtyřicítce a po ní na ulici balit mlaďouncí kluci, starší paní mi ríkaly slečno, na bazénu mi nabízeli studentské vstupné, dceři nevěřily kamarádky, že jsem její maminka, náhodní spolucestující nechápali, že mám dospělé děti a dokonce byl syn maturant osočen, že chodí po městě "s holkou" a ani se nepochlubí ;-). Tak ne že bych se o to nějak drala, někdy je to na obtíž a protivné (třeba odhánět ty kluky ale taky to občas i potěší,ne? ;-) Ale mám známou a ta to měla naopak. Prostě vzhledem holčička, v pětadvaceti jí nechtěli nalít, až do pětatřiceti, a tam se to zlomilo. Prý přes noc, o 10 let mladší a hned nato jí hádali o deset víc… No já si říkala, že v tom je aspoň spravedlnost. I když na tom, co lidi hádaní fakt v ničem nezáleží, ale zajímavé téma to je.

Ikona diskutujiciho tarantule* 2014-12-02 16:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě se v září stala taky taková srandovní věc. Chodím do prváku na gymplu, takže v tom září jsem si pochopitelně připadala jako strašně hustá cool středoškolačka. A jednou jsem šla přes park na oběd a zastavil mě malý kluk, tak z 5. nebo 6. třídy a ptá se mě, jestli chodím na gympl. Tak říkám, že jo a on se mě dál ptal, jestli znám nějaký úplně cizí lidi, co tam jsou podle něj taky. Já jsem z jiného města, takže jsem vůbec netušila, o kom mluví. Pak se zmateně ptá "Do který třídy teda chodíš? Do tý druhý primy než oni?" Já jsem se zarazila a chvíli jsem se vůbec nezmohla na slovo, až potom ze mě vypadlo "Ale já jsem prvačka a je mi 15" Teď zase nechápal on a ještě k tomu dodal, že by to do mě nikdy neřekl, když jsem tak malá. Já jsem tam zůstala stát s otevřenou pusou, nevěděla jsem, jak na to reagovat. Na jednu stranu mi zmizela celá tak krásná představa, jak jsem děsně dospělá a na druhou mi to celé připadalo tak strašně komické, že jsem se rozesmála jako idiot :D Teď si ještě musí myslet, že jsem na drogách :D Jo, věk je šílená věda :D

Ikona diskutujiciho Eva 2014-12-02 16:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

U mě s kamarádkami se jednou sekli ve dvou případech o pět a ve třetím o sedm let. Propašovaly jsme se na den otevřených dveří v jednom gymnaziu a asi vypadáme opravdu dobře, protože učitelé a provázející studenti si nás automaticky zaškatulkovali jako zájemkyně (tedy vycházející patnáctky) o studium a ani nad tím nehnuli brvou. Docela jsme na to kulily oči :D.

Ikona diskutujiciho Aria Keboke 2014-12-02 21:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě většinou tipují na 14 (je mi 20), takový lidi s lepším odhadem mi tipují na 16 :D… Ale je to fakt těžké. Mám ve třídě kámošku, která má 25 let a netipla bych jí víc jak 20. Ale zjišťuju, že čím méně se člověk maluje, tím vypadá mladší. Takové ty zmalované patnáctky pak snadno tipneš i na 25. 🙂

Ikona diskutujiciho Lilien 2014-12-03 09:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě je 25 a myslím, že by se ještě našli jedinci, co by mi tipovali 15 :D

Ikona diskutujiciho Lenka L. 2014-12-03 12:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To mě připomíná, když jsem dokončila střední, automaticky se všichni ptali : A na jakou vysokou ted pujdeš? Muj sen byl jet do zahraničí, což jsem si nakonec splnila, ale předtím ty neustále otázky…na facku :D! A teď se mi k vánocům splní další přání – dostanu od ježíška Alue tvoje knihy- jsem musela být moc hodná :).

Ikona diskutujiciho Anchor 2014-12-03 16:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nám v deváté třídě s kamarádkou tipovali osmáci šestou nebo sedmou třídu a nevěříli nám tu devátou, prej "tak určitě"! To naštvalo! :D Ale zase jedna dospělá slečna mi nedávno tipla třeťák až čtvrťák (dobrý), tak buď mi chtěla zalichotit, nebo nevím, protože se obvykle nechovám ani na prvák, ve kterém jsem byla minulý školní rok :D A abych zmínila i třídu, v níž jsem teď a o které jsem v tomto komentáři zatím nepsala, je to druhák! :D

Ikona diskutujiciho Dawe 2014-12-04 17:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Syndrom železničního kupé – lidé jsou ve vlaku schopni mluvit i o věcech, které normálně neříkají 🙂 Je to takový psychologický jev.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-12-04 22:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[30]: … kecáš :D

Ikona diskutujiciho Neri 2014-12-05 22:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kupodivu mně tyhle otázky nevadí, je mi celkem buřt, co kdo ví a co si myslí. A to taky vypadám mladě. Za měsíc dvacítka, ale studuju ještě střední. Holt jsme byla vybíravá a život mě zavál… no a pak jsem třeba na praxi a někdo myslí, že mi je tak 17 a já s klidem řeknu, že ne a pak na mě vyvalí oči a mě to děsně baví, jak jsou v šoku, když něco není, jak čekali :-)

Ikona diskutujiciho Jirka 2014-12-08 17:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[31]: Jo něco na tom bude, taky jsem to zažil. Akorát já někoho cizího zásadně neoslovuju. Nevím nikdy totiž jakou má zrovna náladu a kdo to vlastně vůbec je(I když sociální stav pravda se dá částečně usoudit dle vzhledu) Nejhorší pak je když si do kupečka někdo se mnou sedne a je ticho. Někdo to bere automaticky že přisedne, ani nepozdraví a nic a prostě ví že bude ticho tak jako tak až do konce cesty, prostě automaticky. Jsou to někdy takový trapný chvíle, to je fakt. Jenže já to nikdy nezačnu, poněvadž bych si připadal vlezle. Když sedí s tebou 2, kteří se znají, tak aspoň můžeš poslouchat co si říkají a v duchu si je soudit a předvídat co ten druhej odpoví a posuzovat svoji úspěšnost – to je někdy zábava. Když naproti mě sedí někdo starší většinou začne sám. Ale třeba mladá holka ta většinou nezačne nikdy. Většinou si pustí MP3 nebo rovnou notebook a něco dělá, nebo si rovnou pouští film. Chápu že někdo si radši pustí film, nebo pracuje na notebooku, akorát mě nebaví třeba hodinu poslouchat ty její písničky nebo cvakání do klávesnice. Ale zajímavý třeba bylo že proti mně seděla mladá slečna a hodinu jsme seděli a NIC. Akorát si vždycky každej chvíli vzdychl a zas nic, pak chvíli někdo dělal že spí i když nespal(to znám) Jenže mě už se pak chtělo strašně na záchod a ona měla pořád natažený nohy přes dveře tak jsem musel poprosit, tak něco mumla, já šel a když jsem přišel tak se mě zeptala jak ty záchody vypadají, jestli to má cenu tam chodit. No zamyslel jsem se a odpověděl otázkou – zeptal jsem se jí jak daleko ještě jede, měla jet ještě moc daleko tak jsem jí řekl že to bude asi muset nějak přežít jestli nechce dopadnout jako Tycho de brahe. Zasmála se a šla. Když byla pryč tak jsem si říkal že to asi bylo dost trapný a že jsem měl radši držet hubu, protože ještě spolu hodinu pojedem pokud se něco zásadního nestane a budu vypadat jak debil, ale světe div se, přišla, potvrdila mě to, zásmali jsme se a pak jsme hodinu kecali a to stačila debata o hajzlíku:D Tak jsem si pak říkal, když jsem vystupoval že je to zajímavý, jak někdo umí mluvit a bavit se a třeba by i chtěl ale radši je ticho. Prostě nějak se k tomu dokopat když se neznáte, to je sakra těžký, může to vypadat dost vlezle a přitom nemusí být. Pokud se někdo ale vyptává na klasický otázky a kulí oči to taky nemám rád – takhle se ale mladí lidé mezi sebou nebaví protože to ví:D, to spíš když je to ten starší a mladý.

Ikona diskutujiciho Jirka 2014-12-08 17:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[23]: Tak tebe bych chtěl teda vidět:) Mě neříkej že by kluci nepoznali 18 a 38 třeba. To už se mi zdá přehnaný ale když to říkáš tak asi víš proč. Třeba ale byli na starší co ty víš:)

Ikona diskutujiciho Přemek 2014-12-13 14:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]:A můžeš jíst ty masozravé kytky?

Ikona diskutujiciho Přemek 2014-12-13 14:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[18]:To je ta lepší varianta, když se člověk splete směrem dolů. Horší je to obráceně. Když člověk zjistí až ráno, že jí bylo teprve 14…….

Napsat komentář: Spiiiidy Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek