Všechno je zpátky! :)

11.5.2008 v Zážitky 3

Toto je událost ze dne 10.5.2008

Ten kdo pravidelně navštěvuje můj web… jakože počítám, že vás moc není 😀 … ten ví, že jsem měla poslední dobou docela problény s vnímavostí (pro doplnění sem dávám článek, kde ty problémy rozebírám).

Noa včera.. tyjo včera… včera se stalo něco.. hustýýýýho! 🙂

Tímto bych chtěla veřejně hrozně moc poděkovat člověku, který si říká Karantava, protože mám takový pocit, že mi moc pomohl svou e-mailovou reakcí na můj popisující článek… takže moc moc moc děkuju 🙂

Byl večer… sem se nudila, takže jsem pletla náramek… tentokrát dělám opravdu mega náramek.. bude zase duhovej, ale největší, co jsem kdy upletla (to víte já se musím pochlubit)

Všechno v pohodě.. myslela jsem na samý blbosti… vklidu si pletla, když tu najednou slyším prásknout dole dveře ,,Babička!” – Napadlo mě a už jsem věděla, že je zle.. protože bábi si myslí, že má mamka po čtvrté rakovinu a dělá úplně hrozný věci (přitom je tam jenom podezření… nic mámě nedokázali a tohle tvrzení je předčasný a nepodložený)… bylo slyšet, jak leze do obýváku a pak jenom Michalův řev, ať mamku nechá napokoji a děsná hádka ( pak sem se dověděla, že bábi šla mamku přesvědčovat, že má rakovinu… zase… noa Michal je mamčin přítel, co s náma žije.. pro ty, kdo to pořád ještě nevědí… a pro ty kdo to vědí, mám dobrou zprávu, že už mi Michal nevadí… vlastně jsem ráda, že tu s náma je).

Nastražila jsem ušiska a poslouchala… fakt děs… pak zase prásknutí dveřma – babička odchází – ,,Už se těším, až budeš pryč!” Mumlala ještě při odchodu, aby ji nikdo neslyšel – ale slyšel! já! a taky sem to Michalovi vyslepičila.. to su zlá 😀

A bylo ticho.. zase… odvedle bylo slyšet jenom jak brácha paří nějakou střílečku.. dole jede televize… ale už to nebylo jak předtím… ,,Co to.. je?” – Cítila jsem nějaký divný tlaky a emoce… připadala jsem si jako blázen… ,,To si určitě jenom namlouváš! Uklidni se! … Nebo ne? Co se děje? Že by na mě nějak dolehla ta dolejší hádka? Ono není se čemu divit… vždyť podezření na máminu rakovinu a hysterka babička… to je podmět k emocím.. nebo ne? Ne.. tohle asi není od toho… tak co je to?”

Snažila jsem se to prodejchat… vypínat mysl… ale bylo mi to prd platný… ,,Pořád ty divný emoce.. smích pláč a hlavně nervozita.. tohle přece není normální! Tohle se mi normálně neděje! Musí to být něco… něco jiného…”

Schovala jsem náramek, protože mi bylo jasné, že dnes večer už nic neupletu…

Najednou takový jakoby divný návaly energií… sedla jsem na postel… ,,Cítím teplo v rukách! – Po takový době? – Ale já myslela, že mám zablokovaný schopnosti! – Nebo ne? – Co když odblokovávám, nebo něco podobnýho?!” – Hlava mi šrotovala, jako bych byla na práškách… najednou jsem zamrzla pohledem na šuplíku, ve kterým schovávám papíry a ucítila jsem takovej ten nutivej pocit, že mám vzít papír a tužku… to mě zmátlo ještě víc… ,,Já mám přece zablokovaný vnímání! Tohle není možné!” – Ale šla jsem… poslušně jsem vylovila papír, vzala černou pastelku, pořádnou podložku a vrátila se na postel.

Chvilku jsem podržela hrot pastelky nad papírem a čekala, co se bude dít… když tu najednou se mi rozběhla ruka po papíře… s vykulenýma očima jsem sledovala, jak dělá různý zvláštní tvary a pak se najednou rozběhla přímo uprostřed papíru a začal vznikat obrovský kruh. Ruka mi valila jako splašená… zírala jsem očima doprostřed toho vznikajícího kruhu a cítila jsem, že teď už jsem zase někde… jinde… jestli chápete, co tím chci říct. Dostala jsem strach že blázním, pustila jsem pastelku a sbalila se do kuličky u zdi.

,,Co to sakra je?” – A pak jsem najednou cítila andělský vnuknutí… spousta krásných vět… různé barvy.. a pak jsem slyšela šum… najednou mi to bylo jasné… úplně! – Žádný zablokovaný schopnosti.. dneska večer se to vrací!

Otočila jsem papír na druhou stranu a počkala, co se vytvoří tady… moje ruka namalovala uprostřed postavu (to jsem byla já) – a z ní se začaly tvořit jakoby odláčky něčeho… najednou to vpředu namalovalo dva anděly a vlevo ode mě z jemné mlhoviny dalšího andílka, který proplétal svoje ruce mlhovinou, která vycházela ze mě… u toho jsem vnímala ty spousty myšlenek a informací…

Strašně mi to zvedlo adrenalin.. byla jsem tak nadšená, že ani po odložení papíru jsem nebyla schopná v klidu sedět… všechno se vracelo! Je až neuvěřitelné, jak se dokáže celá realita a stupeň vnímání během takové chvilky změnit.

Byla jsem z toho tak vzrušená, že mě andělé museli přemluvit, abych si zkusila zacvičit… pomohlo to… 😀

Jsem hrozně moc ráda, že jsem zase zpátky taková, jaká jsem… nejhorší pro mě byl ten naprostý nedostatek informací… položila jsem otázku a nic! Nic jsem nebyla schopná zjistit… zablokovaný vnímání je pro mě taková malá noční můra.. ale teď je to pryč…

Taky jsem se cítila hrozně sama… snažila jsem se strašně moc, vnímat anděly kolem mě… věděla jsem, že tu jsou.. že o mě vědí a že mě slyší… ale já je nebyla schopná vidět, ani slyšet, ani cítit… když jsem se k nim pomodlila, necítila jsem žádnou odezvu… věděla jsem, že mě slyšeli, ale já nebyla schopná cítit nějakou jejich reakci… to mě ničilo… ale teď je to pryč!

Dneska ráno jsem prověřovala, jestli se mi vrátilo opravdu všechno… zkoušela jsem vnímání vlastní aury… dopadlo to na jedničku.. teď už je to všechno v pohodě…

Vím, že na tom měl skutečně podíl Karantava svým mailem… je to krásný, být tak moc vděčná, po takové době ,,temna”. Děkuju

Komentáře

Ikona diskutujiciho karantava 2008-05-11 22:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

;-)

Ikona diskutujiciho KlaruShka 2010-05-30 15:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

:3 krásný :3

Ikona diskutujiciho sary 2012-07-18 13:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek