Vzpomínky z minulého života

16.11.2007 v Zážitky 8

Bylo úterý, 14.11.2007 – zhruba 13:00hod. 🙂
Seděla jsem v autobusu, který měl namířeno do Hustopeč. – tedy cesta zpátky.
Jeli jsme zpátky z divadla (anglického. Bylo to vážně fajn) 🙂
Padla na mě únava ( to jsem celá já ) a tak jsem zavřela oči, šoupla do uší sluchátka, pustila O.Shantiho a přemýšlela, co mám robit, než dojedem do Hustopek. Napadlo mě jediné: Meditace na téma ,,Minulý život” 🙂
A tak jsem se pomodlila, aby mě vedli andílci, aby se to všechno odehrálo podle nich a v pohodě.
Objevila jsem se někde, kde bylo všechno úplně bílý. Vlastně tam nebylo nic. Jenom bílo. Nebo to bylo bílý světlo? … :)))) … taková jakoby ,,bílá nicota”.
Chvilku jsem tam jen tak seděla a čekala, co se bude dít. Najednou ke mě postupně přiletělo všech mých šest andílků, stoupli si přede mě v půlkruhu a počkali, ať se vyjádřím. Řekla jsem, že si chci vzpomenout na víc věcí ze svýho minulýho života. … andílci přikývli, jakoby to dělali každej den, jakoby na tom nebylo vůbec nic složitýho, jakoby tomu nic nebránilo… no, to mě povzbudilo. Měla jsem z toho všeho tak trochu radost, že není žádnej problém a nechala je konat.
Obestoupili mě do kruhu. – na okamžik se mi dokonce naskytl pohled seshora, jakobych koukala sama na sebe, obklopenou svými nejbližšími. – Kerien promluvila: ,,Tak Kari… uvolni se… žádnej stres… neboj se toho, že nic neuvidíš. Důvěřuj nám… ták… nádech.. výdech…” Kruh andělů okolo mě se začal smršťovat. Kontrolovali moje vnitřní rozpoložení, můj dech a pomaličku se ke mě blížili. Pomalými, plynulými kroky. Měla jsem pocit, že až budou úplně u mě, že do mě snad skočí, nebo co. 😀 to se ale nestalo. Když už byli úplně u mě, vzali se za ruce a všichni naráz zavřeli oči.
V tu ránu, jakobych zavřela oči i já.. nebo jsem je nezavřela?… jde vůbec v meditaci v hlavě zavřít oči? :D… no ne.. prostě se najednou celá scéna rozpustila ve světle. Neviděla jsem nic, nebyla jsem nikde. Všechno zmizelo a po pár sekundách jsem byla ,,něčím…” 😀 – napůl jsem spadla, napůl jsem tam přiletěla.. nebo jsem se jako snssla? – bylo to takové zvláštní. Vlítla jsem na místo, kde nebylo nic jinýho, než les.

Ale nebyl to jen takovej ňákej les… budu vám tedy popisovat všechno, co jsem viděla. Celý to tak nějak shrnu, protože chvilkama jsem se z toho stavu dostávala trochu ven, takže to bylo takový malinko přerušovaný…

Prostě: Byl to les. Ale jakoby nic, co tam bylo, by nebylo hmotný. Jakoby polohmotný. Měla jsem pocit, že když bych do nějakýho stromu vrazila hlavou, že jím proletím… takže parodií tohoto světa by byl skákací hrad. Ten les, byl samej hooodně starej strom. Mladých, štíhlých stromů jsem potkala jen velmi málo. Všechno to bylo protkaný takovou mlhou, jakoby napůl šedou a napůl žlutou. Na zemi byl mech. Všude obrovský bochníky mechu. Většinou zelenej, semtam došeda. Chvilkama jsem potkala takový zajímavý kytičky. Rostly hodně do výšky.. možná tak do toho půl metru nad mechovou pokrývkou. Mělo to tenounké stvoly, zakončené drobnými bílými kytičkami. Připomínaly zvonky… lesem občas prolítl nějaký ten ,,hmyzík”… jakoby vážky, světlušky a motýli. Většinou byli bílí a žlutí, ale ti nejkrásnější a jakoby ,,moji” byli ti růžoví. 🙂

Když jsem se začala tímto světem pohybovat, jakobych napůl běžela a u toho se jakoby vznášela a moje vlasy jakoby za mnou vlály nevlály. Jakobych byla ve vodě. – znáte to. Když je člověk pod vodou a začne se pohybovat jedním směrem, jak mu asi ,,vlají” vlasy… no, tak nějak podobně je to tam. – A tu mě napadlo, prozkoumat sama sebe – Věděla jsem, že jsem se tu objevila jako Já. Jsem ve Svých vzpomínkách. Tedy, musím si pamatovat, jak jsem vypadala… a začala jsem se zkoumat. Měla jsem bílý, napůl průsvitný, hodně zářivý a štíhlý tělíčko. Jemné ruce, bez jakýchkoliv linií v dlaních, které neměly nehty. Ani na nožičkách nebyly nehty. – vlastně k čemu by mi byly? – A šaty? To nebyly šaty.. bylo to, jakobych měla okolo sebe omotané nějaké závoje, propletené spolu s nějakými ,,provázky” nějaké rostliny. Byly to takový hodně krásný vlající ,,šaty”. Měla jsem křídla. Taky taková polohmotná. Viděla jsem je jakoby rozmazaně. To, že mám růžovo zelený křídla, jako motýl, to už vím dlouho, takže to mě ani zas až tak moc nepřekvapilo. Ale drsný bylo, když jsem si sama sobě uviděla do obličeje. Byla to bílá tvář, jen s velmi jemně narůžovělými rty a tvářemi. Oči byly bílé, na koncích duhovky zelené. Ve vlasech byly zapletené bílé kytičky, spolu s tou rostlinkou, která napůl tvořila můj oděv, a kterou jsem měla jemně omotanou i okolo nohou a rukou.

Vyvstala mi myšlenka, co jsem tam asi jedla? Nebo z čeho jsem vlastně získávala energii, která mě držela ,,naživu”? Najednou jsem uviděla jinou bytost, která stála na mýtince našeho lesa, nastavila se tváří k ,,nebi” a najednou se k ní dostaly provázky bílého světla, které absorbovala celých povrchem svého těla. ,,Ahá!” 🙂 a záhada je vyřešena. 🙂

Začala jsem ,,cestovat” po lese. Skrze koruny krásných stromů – připadaly mi trochu jako naše duby, nebo lípy – pronikala spousta žlutobílého světla. Míjela jsem různá ,,jezírka” – většinou na březích bylo něco, jakoby kameny, uvnitř bylo spousta modré vody. Semtam jsem potkala vodopád, nebo krásnou mýtinku. Viděla jsem i, jak zvláštní bytosti vycházejí z kmenů těch obrovitých stromů. To znamená, že i tam máme bytosti, které žijí ve stromech.. jak my tomu říkáme ,,duchové stromů” nebo tak něco. Dokonce jsem viděla, jak se z hlubin lesa objevují bytosti, podobné té mojí, a někam rychle ,,běží”. Byl to vážně bezva pohled.. některé byly do modra.. jíné měly bílé šaty.. nebo žluté… vlasy, oči různých barev… dokonce i v těch jezírkách žijí bytosti. Jsou podobné našim sylfám, ( sylfy jsou bytosti, které žijí ve vodním prostředí. Jsou to v podstatě stražní andělé mořských živočichů. U nás v rybníce máme bílé a dozelena. Hodně malé, štíhlounké, dlouhé vlásky, žádná křídla ) ale narozdíl od sylf na této zemi, ty ,,naše” mají ,,šaty”. 🙂 a většinou mají nádech modré. ( myslím, že odstín jejich těla, nebo šatů, ať už u nás, nebo na této zemi, se odvíjí podle barvy vody, ve které žijí. )

Pořád jsem putovala pod korunami stromů. … co je ale nad nimi? Jak vypadá naše nebe? Máme vůbec nějaké?

Vznesla jsem se vzhůru, nad koruny našich stromů a naskytl se mi pohled něčeho… zvláštního, nádhernýho, nečekanýho, ojedinělýho, ale hlavně… zářivýho! 🙂 – Viděla jsem, že máme nebe. Ale jaké! To pozemský se mu nemůže rovnat, ačkoliv i to je něco nádhernýho 🙂

Viděla jsem, že celé nebe bylo poseto žlutošedými mraky. Semtam se zničehonic část našeho nebe rozsvítila a obrovský výboj zlaté energie pronikl skrz oblaka, pronikl rovnou pod koruny stromů, a já jen viděla, jak se nekontrolovatelně šíří všemi směry. To byly výboje neskutečné síly, která byla zdrojem života v našem světě. Prostě nepotřebujem slunce. V našem polohmotném světě nás nabíjí tyto výboje energie, které vznikají tam, kde jsou potřeba. Ale co jsem viděla, tak tyto výboje byly všude. Každou chvilku se protrhlo nebe a nás zbombardovala další várka. Bylo to… to se nedá popsat. V češtině není nic, co by tohle mohlo nějak vystihnout. Snad tak možná bych to reprezentovala jako: ,,fakticky brutálně kuuul.” 😀

Další, co mi andělé ukázali, bylo, jak ke mě přiletěl Mílio, abych se zapojila tady mezi pozemský andílky. To vám ale už nepopíšu 🙂 … scénář si můžete domyslet, navíc mi to přijde už trochu osobnější, takže nepovím… 🙂 a už mě tlačí křeslo… tak já s dovolením vstanu a dám si něco k jídlu, páč mě z toho krásnýho vzpomínání vytrávilo. 🙂

Komentáře

Ikona diskutujiciho Lord.Redemption 2007-11-20 14:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc pěkný článek Karol, taky bych chtěl jednou žít v takové poetické říši:-)

Ikona diskutujiciho alue 2007-11-27 11:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

pro lorda: tak až mě vezmou domů, tak tě tam vezmu. 🙂

Ikona diskutujiciho alue 2007-11-27 11:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

já tě tam někdy vezmu 🙂

Ikona diskutujiciho aldo 2008-12-19 21:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pises uplne nadherne. tak krasne sa to cita:) muselo to byt uzasne.

Ikona diskutujiciho Smejko 2010-04-08 18:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

smiem Ta niekedy navstivit v Tvojom svete, ked sa tam vratis a ja dostanem povolenie?

Ikona diskutujiciho Lily 2010-07-21 17:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

to bola krásna krajina, muselo tam byt krásne čarovne, prekrasne opisane Alue, keby som mohla aspoň na chvíľočku v takom niečom božskom byt 🙂

Ikona diskutujiciho Michal 2010-09-17 14:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alu.

Ikona diskutujiciho Pišta 2012-06-19 14:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Heej tak to je libovýý

Napsat komentář: Lord.Redemption Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek