Vztek není dobrý rádce

19.4.2010 v Zážitky 6

Následující zážitek jsem sepsala hlavně jako inspiraci pro vás. Až vás někdy potká nějaká prkotina a budete se nad ní chtít nesmyslně rozčilovat, vzpomeňte si.

alue.cz

Ležela jsem v posteli a měla vycuclou náladu. – Celý den byl takový jakýsi zdeformovaný až divný a já nemohla usnout.

Koukala jsem do zdi a snažila se vycítit, zda-li u mě v pokoji není nějaká bytost ochotná k dialogu, leč víly dělaly, že mě neslyší. Jediné, co jsem cítila jako vždy, bylo přímé napojení na Vesmírné energie, které u mě vyvolává dojem, jakoby něco vědomého obklopovalo mě, bylo to ve mě a celou dobu mě to sledovalo. – A není to nepříjemný pocit, ale dodává to pocit lásky, takové to: ,,Dávají na mě tam nahoře pozor.”

To mi ale nestačilo, já potřebovala společnost. Začala jsem volat Laureje. – Vnitřně jsem vysílala naléhavou energii do svého nitra, ze kterého letěla prosba do prostoru. – Protože jak víme, v každém z nás je ukrytý celý Vesmír. A když volám anděly jakoby dovnitř sebe a nevolám do okolního prostoru, cítím na ně lepší napojení a také rychleji přijdou.

Laurej se objevil uprostřed mého pokoje, přešel ke mě, dotkl se mého ramene a zeptal se:

,,Copak, že tak naléhavě voláš?”

,,Promiň Laureji, já jen chtěla, aby jsi byl u mě co nejdříve, potřebuji jen společnost.”

Laurej se usmál a začal mě hladit na čele a po vlasech. Vnímala jsem jeho jemnohmotné prstíky jeden po druhém, jak mi rejdí po hlavě.

Chvilku jsem si to vychutnávala, a pak jsem si znovu vzpomněla na událost, kterou jsem ten den zažila. Náhodou jsem narazila na jakési fórum, kde o mě mluví jeden chlápek, že mě osobně zná. – To by ještě nebylo na škodu, horší bylo, že mě opravdu zná, ale napsal tam hrozné bláboly. – V podstatě mě pomluvil, aniž bychom si kdykoliv cokoliv udělali.

Ležela jsem v posteli, vnímala jak mě Laurej hladí po hlavě a ucítila jsem, jak se mi přímo od srdce šíří pocit ublíženosti.

Začala jsem v duchu drtit nadávky…

,,…Blbec jeden.. já že prej mu neodpovídám na kritiku… v životě proti mě neřekl ani křivý slovo, natož aby mi někdy někde napsal kritiku.. a že prej máme rozdílné názory.. a v čem jako? A že prej jsem hodně mimo. – Bych ho nejradši…”

Prostě mě to vytočilo, ono se není čemu divit, když vás někdo bezdůvodně pomluví, byli byste asi stroj, kdyby to s vámi nic nedělalo.

Drtila jsem nadávky, v hlavě mi lítaly různé představy a lá kopanec do choulostivých partií, když tu mě najednou zarazil Laurej, který celou dobu byl u mé postele a poslouchal ten můj naštvaný koktejl.

,,Aluško, noták!” – Řekl najednou takovým zvláštním tónem s příchutí naléhavosti, smutku a zklamanosti.

Zarazila jsem se a trochu se zastyděla. Přesně jsem cítila, co si asi Laurej právě myslí. – Takhle ošklivě o někom přemýšlet, že se nestydím.

Laurej se nahnul k mé hlavě a pošeptal mi do ucha:

,,Neužírej se záští, nesvědčí ti to.”

V tu ránu byl nějaký chlápek z fóra na míle daleko.

,,Ale no jo, vždyť já vim… promiň, už toho nechám.”

A taky jsem toho nechala. Přišla mi najednou celá ta situace jako neskutečná prkotina a hloupost a přišla jsem si najednou tak strašně směšná, že se umím vytočit po tom všem, co jsem zažila jenom jedním hloupým příspěvkem na jednom fóru, přitom ignoruji skutečnost, že celé to téma bylo jenom o nadávkách na mě a já si vyberu jeden jedinej komentář, rozčílím se nad ním, a pak se vztekám jako malé děcko, kterému někdo vzal dudlíka.

Uznala jsem, že mi to za to vážně nestojí, protože vztekáním se stejně nic nespravím.

A najednou usínání nikdy nebylo lehčí 🙂

Další Andělé – ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho ham 2010-04-19 10:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

..mne sa to stalo s kamarátom – debatovali sme o jednom mailiku, oponoval som mu, aby som ho naviedol na správne otázky, on mi odpísal v zmysle, že už ho to nebaví a o pár dní som Si všimol u ďalšieho kamaráta, že dotyčný rozposlal "odpoveď" všetkým, koho videl v zozname na doručenie. :-D Urobil zo mňa fanatika do konšpiračných teórii a sám sa pasoval na neohrozeného (všetko si overujúceho) zástancu pravdy a zdravého rozumu (samozrejme, že vytrhol z kontextu, čo sa mu hodilo). Veľmi mi tým pomohol. (otvoriť oči) ;-) O to mu hádam išlo. Už sa s ním na také témy baviť nebudem. :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2010-04-19 13:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: To jo, to je příjemné. A pak se přátelé diví, že jim toho o sobě moc nevykládám…(lidé si myslí, že když čtou tyto stránky, že jsou profesionálové na ,,aluščin život", ale ve skutečnosti znají jen malý zlomek.) – Ale když vidíš, jak lidé nakládají s osobními daty, není se čemu divit.

Ikona diskutujiciho Ani 2010-04-19 14:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zvyknem taketo situacie riesit tak, ze snazim sa byt vnutorne vyrovnana, a pevne stat za tym: kto som a cim som bola. Co mas v sebe, vies iba sama, iny ta vidia cez svoje oci :))(Zamysliet si ci ta kritika ma nieco do seba, albebo nie. A ked robym chyby, odpustit to sebe, a napravit ich.)

Ikona diskutujiciho AnjelikChantall 2010-04-19 19:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

a hlavne, keď sa to týka kybersveta 🙂

Ikona diskutujiciho světlo 2010-04-19 21:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky se mě to stane….kdyby všechny "problémy" byly jen tohle…..V jedné písni s konstruktivním textem se také zpívá(neznám to doslovně):" život je jako vánočka,chutná tak, co do ní vložíme".Je vždy důležité,se po uvědomnění destruktivního smýšlení či chování se vrátit zpět do svého vnitřního sluníčka či srdce.Petr.

Ikona diskutujiciho Ondra 2010-04-19 22:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na to, že se v tomhle směru nedá kamarádům svěřovat jsem přišel už dávno…proto o takovýchle věcech s nikým nemluvím…občas něco zmíním – a to jenom jednomu člověku a jen to, co je ještě přijatelný.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek