Z deníčku o pobytu v rakousku – díl 2. – V novém prostředí

13.4.2009 v Zážitky 1

Sobota – 4.4. 2009

V noci se mi zdály strašné hovadiny… když jsem ráno slezla dolů, Anne už byla na nohách. – Po snídani jsne se daly do plenění její zahrádky. Potřebuje prostříhat a obměnit, takže jsme celé podrápané od trnů ostružiníku, který se za dobu Aniné nečinnosti rozlezl po zahradě. – Nejdřív mi stříhání rostlim dělalo problém a vadilo mi to, takže když se Anne nedívala, potichu jsem se s každou rostlinkou domluvila a poprosila o svolení kolektivně celou zahrádku… – až potom jsem likvidovala křoviska s potěšením, protože zahrádka byla ráda, že ji někdo upraví a že bude krásná a barevná a ne plná seschlých haluzí a křovisek.

Btw, bacha na rakouské kopřivy. Pokud se od nich popálíte, vytvoří se vám pod kůží něco jako kuří oko, šíleně to pálí a bolí a nezmizí to za hodinku jako od normálních kopřiv, ale bolí ještě celý den a začne to mizet až koncem dne druhého… mezitím se skoro ničeho nemůžete dotknout, protože to prostě hoooodně bolí… 🙂 – pozor na rakouské kopřivy.

Zajímavý byl oběd. Odjely jsme k nějakému potoku, kde jsme nasbíraly listy nějaké rostliny, kterou jsem nikdy v životě nepotkala. Udělala se z ní taková omáčka a do toho jsme naházely kopřivy ze zahrádky. – Bála jsem se co z toho vyleze, ale chutnalo to moc dobře 🙂 – Jen si říkám, že Já bych ty rostlinky nejdřív opláchla 😀

Mám se docela dobře, jen pořád nechápu, jaký účel měly oschlé čtvrtky jablek na pohovce v mém pokoji a proč jsem si sakra včera večer vyčistila zuby pastou, která prošla před třemi lety??? Je hnusná. Svoji jsem si ale nevzala. Naštěstí mám jiné dezinfekční serepetičky, takže mi za tu dobu zuby neshnijí… mátový olej, koloidní stříbro, švédské kapky, skořice…noale ta pasta byla fakt hnusná. Měla čmach benzínu. 😀 – Taky bádám nad původem té černé špíny v umyvadle 😀

… Odpoledne jsem celé prospala. Pak jsem ještě četla knížku, ale když bylo šest večer, Anne na mě raději zavolala… asi jí bylo divné, jak může někdo strávit šest hodin sám se sebou? 😀

– Zaklapla jsem knížku a šlo se znovu do zahrady. Prodírala jsem se v zelených gumácích Aninou zahrádkou a okolo obličeje mi pořád poletoval nějaký černý hmyzík. Byl mi nepříjemný. – Tak jsem počkala, až se Anne nedívala, sepla jsem ruce, zavřela oči a poprosila zahrádku: ,,Drahá zahrádko, prosím, řekni broučkům, ať si nelítají u obličeje. Ruší mě to při práci.” – Najednou jsem měla vizi. Všechny rostliny se zachvěly, rozzářily se zlatým a bílým světlem, objevily se v nich tváře a ozývalo se vzrušené šuškání. Cítila jsem jejich souhlas a překvapení… chápu, Anne se svojí zahrádkou takto nemluví, není na to zvyklá 🙂

Když se začalo stmívat, ukončily jsme práci a Anne odjela za svojí mámou, která se údajně vrátila z nemocnice. Řekla, že je za hodinku zpátky, ale koukám, že zachází s časem stejně lážo plážo jako Nuf. Devět hodin a Anne nikde. – Sáhla jsem po večeří v podobě chleba s máslem a pažitkou a u stolu jsem si študovala němčinu a četla knížku o vílách… když jsem byla zabraná do závěrečného slova knihy, uviděla jsem koutkem oka Aniného psa. – Když jsem se na něj podívala, zmizel. – Byl to jen duch, který se na mě přišel podívat. – Anna měla ještě nedávno tři psy, ale jednoho jí přejelo auto. Tej pejsek je tu dodnes s ní a dává na ni pozor. Tak už to bývá. Ani se mu nedivím, že tu zůstal. Anne ho měla koneckonců ze všech pejsků nejraději. Raději jsem jí to neřekla, abych nevyvolala nějaké nečekané reakce.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Vlaďka kaďka =o) 2009-04-13 14:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezky si to popsala Alue…

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek