Z deníčku o pobytu v rakousku – díl 4. – Viki vypráví o svém původu II.

14.4.2009 v Zážitky 60

…Odpoledne došla kopa lidí. Anne pořád má někoho na návštěvě. Většinou zve furt někoho na oběd. Dneska se tu vystřídaly snad 4 návštěvy. – Všichni se mezi sebou bavili, ale já spíš koukala na své milované mravence, jak si to utíkají přes klády. Přišlo mi líto, že si nemůžu povídat… nikdo z nich neumí anglicky. – Lítost po chvíli vystřídal pocit trapnosti. Všichni okolo se vesele bavili, smáli se a já seděla jak pecka a čuměla na mravence. – Napadlo mě, že místo poslouchání té podivné hatlamatilky můžu dělat něco užitečnějšího. – Sebrala jsem se a šla k sobě do pokoje. Rozdělala jsem si bavlnky, rozpletla náramek, rozečetla novou knížku, rozmalovala obrázek, a pak jsem usnula.

Nespala jsem dlouho. Otevřeným oknem mě rušil hlasitý hovor. – Ležela jsem na posteli a koukala do stropu. Začalo se mi stýskat po domovu a začala jsem se užírat… a jak už to tak bývá, když je mi smutno a jsem sama, vyplavaly staré ošklivé vzpomínky z minulosti a dožadovaly se pozornosti… a jak jsem tak nad nimi přemýšlela, bylo mi pořád hůř a hůř.

Ale ve chvíli kdy jsem cítila, že mi vlhnou oči, utnula jsem své trápení, protože se ve mě ozvalo vnitřní světýlko… můj neviditelný pohon 🙂

,,Alucha prober sa! – Co tady kňouráš? Jsi na výletě, Anna je na tebe hodná, nemusíš chodit do školy, nemusíš snášet žádnou buzeraci… tak co se ti zase nezdá? – Co by jiní dali za takovej život. – Nehraj si tu na zdechlinku a začni se chovat normálně.”

– V tu ránu jako když do vran střelí. – Sladce jsem se usmála, protože mi došlo, že se chovám jako der idiot.

Raději jsem zavolala Viki. – Objevila se mi nad levým ramenem… chvilku jsme hloubaly, co budeme dělat. Pak Viki navrhla: ,,Možná bych ti mohla povyprávět něco o mém původu.”

– Zpozorněla jsem.

,,Joo, to bys mohla :)”

,,Tak zavři oči.” – Řekla Viki a po chviličce se mi před očima začaly míhat obrazy. Letěla jsem velkou rychlostí nějakou nádhernou zalesněnou krajinou a přede mnou se míhala různá zvířata… pak se ale ukázali šediví mamuti. – Vyjekla jsem nadšeně: ,,Bože! Mamuti! – Viki! Ty jsi z povrchu!”

– Víla se jen spokojeně usmála.

,,Jo, jsem. Žila jsem v krásném lese. Starala jsem se o něj. Jednoho dne mě však srdce povolalo k Tobě, protože se po tvém boku velice uplatním. Přesun z povrchu planety sem, dovnitř tohoto systému nebyl jen tak jednoduchý, protože ty sama dobře víš, že jsou určité bariéry… ale Spojili jsme se s Laurejem a on mi pomohl přenést moji energii dovnitř planety.. andělé prostě mají jiná těla, vládnou trošku v jiné rovině a přesun tohoto druhu nebyl pro zkušeného Laureje problém… jsem mu velice vděčná. Velice nyní rezonuješ na vílách, to byla další věc, která mě přitáhla zrovna k tobě. Nemohla bych se tu uplatnit, kdybych se přidala do party jentak k někomu. Potřebovala jsem určité energie, které by mě chránily, podpořily a kde by mi bylo příjeně. V opačném případě bych ztrácela energii a postupně bych zanikla. Zbyla by ze mě jen hromádka energií, která by se vytratila do vesmíru a z velkého poslání by sešlo. Ty okolo sebe naštěstí máš Přesně ty energie, které potřebuji. Jsem velice ráda, že Laurej souhlasil s mojí transformací sem… spolu prožijeme mnoho zázraků, protože s vílami nabývá život nový rozměr.”

,,Viki, to je úžasné. Vyprávěj, jaké to tam bylo?”

,,No jsou tam spousty nádherných čistých potůčků. Tam nejsou takové nemocné vodní plochy, jako tady. Žádné ošklivé smetí a žabince… ani žáby nemají rády špinavou vodu… libují si v čisté. Však se podívej, jak tu žáby chudinky z toho lidského odpadu mutují. Je to hrůza. A nejen žáby.”

,,To je pravda… a co jsi tam vlastně tenkrát v tom lese měla za úkol?”

,, Nemám rozměry ani na květinovou vílu, ani na velikou, která v lese pobíhá… mým úkolem bylo energetizovat les.”

,,Jak jsi to dělala?”

,,Zašla na nějaké silně energetické místo, nebo jsem stáhla sílu z vesmíru. Tu jsem transformovala a pak ji vnášela do lesů, kde se tímto zpúsobem udržuje harmonie. Dodávala jsem energii ne rovnoměrně, ale tam, kde bylo třeba.”

– ale najednou náš něco vyrušilo. Vikiin zvonivý hlásek ztichl, protože nás obě překvapil nepříjemný pocit, že tady za námi někdo přišel, co tu nemá co dělat. – Otočila jsem se a uviděla jsem démona.

,,Pche. Nepřítel vždy chodí zezadu.” Napadlo mě…

(*kdo se bojí, nesmí do lesa. – slabší povahy raději přeskočte jeho popis, aby vás to večer nestrašilo.*)

______________________________________________________________________________

Měl vykulené lidské černé oči, zasazené do napůl lidské a napůl dračí hlavy. Byl celý černý a vypadal, jako drak mutovaný s člověkem. Tělo mělo tvar vyhublého lidského těla, ale kůže byla černá, šupinatá a nechyběl veliký, dlouhý ocas. Jeho ksicht byl jen půl metru ode mě. (blíž si netroufl.) – Z deformované tlamy mu čouhaly alabastrově bílé tesáky, typické pro draky. Níc neříkal, jen na mě valil krví podlité temné oči a spoléhal na to, že dostanu strach jen z pohledu na něj…

______________________________________________________________________________

Vím, proč přišel. Systém vždy varuje, když děláte něco, co se mu nelíbí. A po mé poslední přednášce, kdy se na mě přišli podívat ti dva chlapi s kožemými kufříky, jsem si jistá, že si na mě už dávají určité entity bacha. Znamení jsem dostala víc než dost. Ale přece se nenechám převálcovat jedním debilním drakem, který nic nedělá a jen blbě čučí?

– Takového démona jsem ještě nikdy neviděla. – Vykulila jsem překvapeně oči, pak jsem vykulila oči na Viki, která si nezitím stoupla, zatla pěstičky, dala ruce v bok a tvářila se bojovně. – Zavolala jsem Laureje. – Napravo ode mě se zhmotnil bílý obláček, který začal zářit. V něm se zhmotnil Laurej v podřepu. Ani mě nepozdravil, okamžitě jak se objevil vyrazil proti démonovi bílý paprsek řezavého světla. – Já vytvořila v rukou znak pro soustředění energií, zavřela jsem oči a vytvořila si na zádech bílý štít, kterým jsem tu potvoru izolovala od mých energií. – Přitom jsem soustředěně sledovala vnitřním zrakem, co se děje. – Viki neváhala a mezitím co Laurej zaháněl démona světlem, vzlétla a píchla ho do očí, až jiskry lítaly. – Holt, Viki je bojovnice, je co je pravda. – Pomodlila jsem se k vesmíru, aby nám pomohl se ho zbavit. – Otevřela jsem nad námi sloup světla, přes který jsem nabírala energii do středu hrudníku. Začala jsem potom okolo sebe do kruhu vysílat vlny energií. – Velice dobrá ochrana, kterou jsem vyvinula sama 🙂 – vypadalo to, jako když hodíte kamínek do vody. – Za pár minut bylo po démonovi.

Velká akce a energetické výboje vyvolaly rozruch v Aniné zahradě. Víly to viděly a přišly se podívat… po chvilce jsem viděla, jak oknem do mého pokoje přilétají víly v podobě malinkých jiskřiček… posedaly si okolo nás, Laurej vzal jednu vílu do náruče a zavřel spokojeně oči…

,,Vidím Viki, že umíš dobře bojovat s démony.” – Neodpustila jsem si uznalou pochvalu.

,,U nás neznáme strach, ani démony. Spoléháme se na sílu.” – Zazubila se Viki spokojeně…

Zespoda už nebylo nic slyšet. Řekla jsem si, že pro dnešek bylo už duchaření až až a sešla jsem si dolů pro večeři.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Vlaďka kaďka =o) 2009-04-15 17:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hmm…Dík Alue…Já jich právě viděla tak dost,ale hákove kříž sem na nich zpozoravala teprve nedávno…Mám pocit,jako kdyby to byla nějaká moje ochranka :-D

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-04-15 17:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Su zvědav, kdy konečně uvidim nějaké UFO..

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-04-15 20:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pro: Alis-Mary

Ikona diskutujiciho Any 2009-04-29 21:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Doufám, že mě odsud nevyhodíte, když se přiznám, že nepiju alkohol… Mně to prostě nechutná. Ani nekouřím. Dokonce mi maso nechutná… Ale proč píšu – zaprvé: podobného démona jsem viděla taky, akorát asi neměl ocas (nějak jsem si ho nevšímala) a místo šupin měl chlupy. A "visel" na zdi (asi jako Spiderman, pro přirovnání). A měl takový přitroublý výraz za nímž se skrývalo spousta a spousta hněvu. A zadruhé: nevím, jestli jsem pochopila termín slova "povrch" přesně, mohla bys ho objasnit (já vím, jsem negramotná, ale někde bych si to zjistit měla, doufám, že si najdeš čas a není to nějak tajné)?

Ikona diskutujiciho Alue 2009-04-30 10:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

áha? – zajímavý. – mno povrch tím je myšlen povrch planety země. My totiž žijeme v duté kouli. ale je to celé složité, vysvětlit se to po netu nedá a ani po přednášce to mnoho lidí nepochopí. jsou ale knihy a na netu existuje i web. – je možné udělat přednášku, mám tu někoho, kdo je na to expert, ale vysvětlovat to po netu je opravdu neproveditelné. ráda bych, ale nevím jak :D

Ikona diskutujiciho Any 2009-05-01 19:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jó ták! Díky 🙂 To mi stačí. O duté kouli něco vím… Jen jedna věc: jak to Matrix dokázal udělat se satelity a výlety do vesmíru? To je ta koule tak obrovská a všechno je v ní? Nebo je to všechno jeden velký fake? Jinak díky, už tomu rozumím (a správně). Zatím!

Ikona diskutujiciho Alue 2009-05-03 20:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

to je složité 🙁

Ikona diskutujiciho Fox 2014-02-06 04:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue jsi pořád se svojí osobní vílou i po několika letech, nebo už se u Tebe nezdržuje?

Ikona diskutujiciho imalea333 2015-01-04 13:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Prosím, poraď mi… Včera jsem našla venku macešku. Byla ledová, zubožená, prostě třicet procent na přežití. Vedle ní ležela asi patníct cm vysoká víla. Neviděla jsem jí, ale vlastně ano, já nevím. A další víly, jen jinde. \třeba u steomů. Najednou jsem je viděla. To je ale jedno. Vzala jsem květinu i s vílou a zabalila ji do vlastní čepice a pelášila domů… Položila jsem květinu na stůl a zalila ji. Očividně nebyla namrzlá, tím se její šance na přežití zvýšila, doufám… Víla se druhý en probudila. Dala jsem jí do postýlky pro sběratelské panenky. Do víčka jsem jí dala čaj a taky něco k jídlu. čaj vypila do půlky, jídla se netknula. Dala jsem jí zvoneček, ať zazvoní, když něco bude potřebovat. Nabídla jsem jí svojí kytičku jako domov, ale oa hned brečela, že se její maceška musí uzdravit a tak. Nevím co dělat, jestli tomu tak nebude, protože přece jenom nemá  oc velkou šanci, podle mě. Víla prý nemá jméno, tak jí nějaké vymyslím. Nemohla bys za tou mojí neštastnicí poslat nějakou z tvých kamarádek víl? Prosím, moje víla má něco z křídlem, myslím. Nemůže lítat, hned spadne, sice pomalu, ale spadne. Myslím, že by potřebovala povzbudit od nějaké víly. Moc tě prosím, zeptej se Viky, nebo někoho z jejích přátel… A taky mi pomoz, co s tou chudačkou mám dělat…prosim, je to nLÉHAVÉ, PROSIM, PROSIM, PROSIM, MUSIM JÍ POMOCT..

Ikona diskutujiciho imalea333 2015-01-04 19:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

NO TAK CAJ VYPIL MUJ BRATR, NE  VILA… -_- ja si rikala, že je nahmotna a nemuze pit…

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek