Aluška.org: Věděním ke svobodě

Pondělí 6.4. 2009

Dneska jsem si skoro celý den hrála s mravenci. Jejich mravenčí cestička vede po několika mohutných dřevěných kládách, které rámují terasu Aniného domu. – Udělala jsem jim mosty a zbudovala jim také úžasnou Mravenčí Hospodu! – Na nejlepší části klády jsem naskládala do řádků kamínky v podobě rovnoběžky. Na začátku a na konci jsem vztyčila slavobránu a doprostřed hospůdky přišel nápis ,,Gasthof”. – Myslím, že až to Anne uvidí, posere se smíchy. – Dala jsem jim tam první drobečky od chleba, ale ty neměly takový velký ohlas. Nejlepší byl med a marmeláda. – Už jim tam ale nedám čokoládu. Ta jim nechutnala. Moje průchozí hospoda je plná mravenců, kteří se naprosto nekřesťansky cpou. Paráda.

Krom Gasthofu jsem jim taky postavila slavobránu, jako jejich národní památku. Noa ti uličníci mě za to občas na oplátku pořádně hryznou. – Jsou velcí a červení. A taky kromě kanibalů jsou pěkně agresivní. Ráda je škádlím. Stačí do nich strčit prstem, nebo jim jen projet rukou nad hlavami. Hned se staví do bojovné pozice. Vztyčí těla, stojí na čtyřech nožkách, zadeček podsunou pod sebe a vystrčí ho dopředu, kusadla vystrčí nahoru a předními nožičkami se snaží chytit všechno, na co potom útočí. – Jednou mě něco začalo dráždit na ruce. Olízla jsem si to místo A bylo to kyselé…myslím, že mi stříkli kyselinu na ruku 😀 nevděčníci.

Když mě občas kousli, byl to zajímavý pocit, protože oni u toho kousnutí úplně úžasně pulsují kusadlama 🙂

Líbí se mi jejich styl uvažování… těžký kolektivismus 😀

,,Našel jsi jídlo? – Dej do mraveniště.”

,,Našel jsi klacík? – Dej do mraveniště.”

,,Našel jsi mrtvého kamaráda? – Dej do mraveniště, nebo zněz, dokud je teplý.”

Taky jsem se dnes byla projít v lese. Musím uznat, že Rakousko je mnohem hezčí než ČR. Mají to tu mnohem malebnější s krásnější přírodou. Mentalita je tu taky jiná. – Všichni se uctivě zdraví, nebo mávají.

Ale my máme vedle Rusů a Slováků nejkrásnější jazyk ze všech. 🙂 Němčina je tvrdá a ten přízvuk divnej.

Taky jsem objevila v rybníčku na Aniné zahrádce spousty vodních hlemýžďů. Mají úplně jiný tvar těla. Spirálovitou ulitku, ale ne tu placatou, jako mají ti u nás… a jejich tykadla jsou u hlavy hooodně šikorá a rychle se zužují směrem od těla. Takže jsou kratší a vypadají jako podlouhlé pyramidky.

Taky jsem tam našla tři velké slizké várky žabích vajíček 🙂 – Anne říkala, že až se to nahodí, tak to odskáče všechno do pryc a vrátí se sem, až se budou chtít znovu rozmnožit. – Nedalo mi to. Sáhla jsem si 🙂 – no ne sáhla. Já se v tom doslova zainteresovaně hrabala 😀 – bylo to strašně slizký, lepkavý, mokrý.. a ty vajíčka byla taková tuhá. Uvnitř byl malilinký tmavě šedý zárodek žabičky a ta vajíčka byla spojená do dlooooouhé šňůry. Žáby totiž kladou vajíčka ne po jednom, ale vytlačují takový dlouhatánský provázek plný vajíček, poskládaných a sebou jako perly na řetízku 🙂 – Byl to bezva pocit, mít v ruce zárodek malé žabičky 🙂 – úžasný zážitek!

______________________________________________________________________________

Úterý 7.4. 2009

Dneska si zase hraju s mravenci. Anne z toho Gasthausu nebyla moc nadšená. Jen řekla, že to budu muset dát pryč, protože to zavazí. – To mě zamrzelo, ale nic jsem nelikvidovala. Akorát jsem mravenčí hospodu posunula tam, kde už nezavazela. Ale už nebyl takový úspěch s jídlem. Protože když přes den pražilo do mravenců na tom místě slunko, tak nechtěli jíst, ale chtěl se schovat přes sluncem. A nejsem žádný robot, abych jim dělala od rána do večera stín 🙂

Dneska už poznám, kdo byl u mě v hospodě. – Jsou to ti, co mají veliké zadečky plné žluté tekutiny, která jim prosvítá skrz napnutou pokožku zadečku 🙂 – Taky koukám, že ačkoliv jsem původní hospodu pořádně uklidila, pořád ještě se našlo pár štamgastů, kteří pobíhali zmateně na původním místě a nechápali, kam zmizel jejich ráj 😀

S mraveci je sranda. Dobře se s nimi hraje na hospodu 🙂 a člověk u toho nemusí umět německy. Teď už Gasthaus nechám, kde je. Nikomu nezavazí. Ale je mi jasný, že až za nějakou dobu Anne navštívíme, tak to dá pryč, stejně jako Vílí kruh, který jsem u ní před časem vytvořila na požádání víl…

Myslím, že tím mravencům vynahradím i to, že jsme jich při práci v zahradě hodně zašláply… ale jsou to dobří pracanti. Místo aby makali, tak pustí svůj klacík a radši se půjdou nacpat do mé hospody 😀

Jen mravenčí slavobránu už nemáme. Nebylo na ni místo.

Nejlepší zábava je to budovat. Nemůžete prostě mravencům říct, ať tam nelezou…. na to je jich až moc 🙂 jsou v hrubé přesile. – Pořád mě rušili, protože mi vždycky na všechno vlezli a chtěli mě pokousat. A když jsem třeba s kamínkem zatřepala, nechtěli se pustit. Byli už vycvičení a věděli, že je čeká letecký den 😀 – Dneska mě už ale žádný mravenec nekousl. Jsem na ně moc rychlá. Naopak zlobím já je, protože mě baví, když se všichni promadně postaví do bojovné pozice.. takže jim pořád litám rukama nad hlavami 😀 – A když si nějaký mravenec moc dovoluje, odcvrnknu ho.

Pokud budete taky někdy stavět hospodu, tak tady mám své vědecké záznamy:

Co mravencům chutná a nechutná?

(známkování jako ve škole)

Chleba – 3-

Cukr – 2

Sůl – 5+

Marmeláda – 1*

Čokoláda – 4

Jiní mravenci – 1*

Med – 1*

Čaj – 1*

Voda – 2

Strouhanka – 4

Zbytek výletu už klapal dobře, když pominu moji psychickou deprivaci 😀 – taky jsem lezla po stromech… mám fotky taky 🙂

Doprovodné tři řádky dialogu při focení k třem fotkám:

Anne: ,,Alue? Do you know that animal normally sits on the trees?”

Alue: ,,Hmmm…. monkeys?”

Anne: ,,Ya! – You are Blond monkey!”